Angela Lansburyová, brilantní herečka a soudružka

Podrobnosti

Vytvořeno 21. 10. 2022

Twitter

V polovině října přinesly tiskové agentury zprávu, že zemřela herečka Angela Lansburyová. Jako zpráva samo o sobě nic moc, snad kromě bulváru a některých kulturních médií a faktu, že se dožila 96 let. Jméno snad řekne víc divákům TV Nova; byla protagonistkou (jak otřesné slovo v době vehementních snah poameričtit češtinu, takže spíše představitelkou hlavní role) amerického seriálu „To je vražda, napsala…“ Což nabízí logickou otázku: Proč sis tedy dal práci se psaním – a překladem? Protože byla nejen dobrou herečkou (viz hlavní role v jedné verzi filmu „Obraz Doriana Graye), ale – což bylo pro mne překvapení – i nadšenou socialistkou, jak uvedl časopis The Jacobin, potažmo ultralevicový týdeník a internetový server Portside, z něhož je můj překlad. (pozn. překl)

„Je dobré při čtení nekrologů věnovaných Angele Lansburyové, která zemřela v úterý 11. října ve věku 96 let, že milovaná herečka se údajně považovala za „hrdou socialistku“.

Byla soudružkou přes svůj slavný rodokmen: jejím otcem byl Edgar Lansbury, britský socialistický politik, a jejím dědečkem byl George Lansbury, pacifista, socialista a předák britské Labouristické strany v letech 1932 až 1935. Její matka byla irská herečka Moyna Macgillová a utíkali před nacistickým bombardováním Anglie během londýnského blitzkriegu, když v roce 1940 dorazili do New Yorku a hledali přístup k zábavnímu průmyslu. Postupně se v roce 1942 propracovali do Hollywoodu, kde opravdu začala úžasná kariéra dospívající Angely Lansburyové.

Lansburyová byla vzácnou herečkou, jež během tolika desetiletí dosáhla tolika mnohostranných úspěchů v tak rozmanitých médiích – filmu, divadle, televizi – že několik generací diváků, kteří ji milovali, o ní mohlo smýšlet zcela odlišně.

Davy na ni s láskou vzpomínají jako na přátelskou, praktickou spisovatelku kriminálních románů a amatérskou detektivku Jessicu Fetcherovou v masově populárním televizním seriálu To je vražda, napsala (orig. Murder, She Wrote, 1984–1996). Děti vychované na Disneyho animované verzi Kráska a zvíře z roku 1991 s láskou vzpomínají na její mateřskou postavu paní Pottsové, která zpívala titulní píseň. Mám kamarádku, která je od dětství posedlá částečně hranou, částečně animovanou Bedknobs and Broomsticks (1971), kde vystupuje jako čarodějnice praktikující magii, zpívající, tančící, rádoby čarodějnice bojující s nacisty a neochotná chůva.

Oddaní divadelníci na ni asi vzpomínají nejuctivěji jako na třístranný talent (herečka, zpěvačka a tanečnice; pozn. překl.), který dosáhl ohromných úspěchů v roli tak odlišných postav, jako byla oslnivá, život milující excentrická tetička Mame v původním muzikálu Mame z roku 1966 a podlá, vražedná paní Lovettová v divoce temném Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (1978) Stevena Sondheima.

Nezdolná Lansburyová stále brala role na Broadwayi až do osmaosmdesáti let, kdy v roce 2014 ztvárnila Madame Aracati v Blithe Spirit Noëla Cowarda. Ještě v roce 2016 zvažovala, že by ztvárnila náročnou dramatickou roli majetnické babičky v divadelním revivalu The Chalk Garden (Křídové zahrady) Enid Bagnoldové, než se konečně smířila s tím, že by to na ni bylo příliš.

Ačkoliv byla Lansburyová od raného mládí velkou filmovou fanynkou, za svou primární kariéru považovala jeviště: „Divadlo bylo vždy na prvním místě. Filmy byly vedlejší.“ Ale osobně jsem plně oddána jejím skvělým filmovým výkonům. Je jich tolik, i když téměř bez výjimky ve vedlejších rolích, je s podivem, že hollywoodský studiový systém tak zpackal její filmovou kariéru, že ve srovnání s ní vypadalo divadlo dobře.

Jak přirozená ve filmu byla! Za dvě ze svých prvních tří rolí v neuvěřitelném debutovém roce 1944–45 byla nominována na Oscara. Třikrát byla nominována, ale nikdy nevyhrála a osmnáctkrát byla nominována na Emmy – zatímco v divadelním světě se zdálo, že získala cenu Tony pokaždé, když se otočila.

Její slavnou první filmovou rolí, do které byla obsazena v sedmnácti letech, byla lstivá, drzá služebná z Cockney Nancy v gotickém melodramatu Gaslight (1944). Proti hvězdám Ingrid Bergmanové a Charlesi Boyerovi, kteří oba podávali ohromné výkony, vnesla Lansburyová do Nancyina flirtování s „mistrem“ tak ledabylou oplzlost, když s „milenkou“ zachází s takovou nedbalou, žabomyší drzostí, že to dodnes bere dech.

Okamžitě předvedla svůj nenucený rozsah tím, že si zahrála komickou vedlejší roli Edwiny, sladce klukovsky bláznivé dospívající starší sestry Velvet Brownové (Elizabeth Taylorová) v National Velvet – O Velkou cenu; 1944). A navázala na to senzačně dojemným vystoupením v Obrazu Doriana Graye (1945), kde si zahrála Sibylu Vaneovou, nevinnou mladou zpěvačku v laciném rodinném hospodském divadle, která má tu smůlu, že se zamiluje do bohatého, vybraného muže z města Doriana Graye (Hurd Hatfield) právě ve chvíli, kdy začíná experimentovat s bezcitnou honbou za rozkoší.

Role Sibyly Vaneové byla u Lansburyové po tolika letech od éry němého filmu těžko uvěřitelná, protože sladká „zničená dívka“ melodramatu se stala tak banální postavou. Ve vtipných čtyřicátých letech se jí téměř vysmívali, že neexistuje. Mladá Lansburyová ji však prostoupí čerstvě truchlivým přesvědčením, takže je bolestivé vidět, jak se takový křehký kvítek hroutí. Lansburyová nikdy nevypadala půvabněji, než když hrála Sibylu Vaneovou. Zatímco záměrně nevlídné osvětlení postavy Nancy v Gaslightu zdůrazňuje její plnou tvář, zejména zachmuřená sklopená ústa, černobílá kinematografie v Dorianu Grayovi jemně modeluje její lícní kosti a dramatizuje její velké zářící oči.

Hvězdné a hlavní role měly následovat, ale Metro-Goldwin-Mayer to zpackala, držela ji ve vedlejších rolích a obsadila ji, jak to Lansburyová uvedla v jednom ze svých životopisů, do role „série prodejných mrch“ o mnoho let starších, než byl její skutečný věk. Typickou rolí byla drsná Em v muzikálu Judy Garlandové The Harvey Girls (1946). Em je hlavní bavička v tančírně na Divokém západě a pod jednou střechou naznačená madam z nevěstince, u níž se zjevně předpokládá, že jí potáhne na čtyřicet.

Částečným problémem Lansburyové bylo, že jí byly tyto role vnucovány, když v nich byla zatraceně dobrá. Vypadala mladě, ale pohotově dosáhla efektu mnohem starších, světovějších žen. Když jako jedenadvacetiletá vystupovala s drsným písničkovým a tanečním číslem „Oh You Kid“ v The Harvey Girls, dokonce si našla způsob, jak otráveně tančit a pohodila nohama humorným, líným způsobem, jenž sděluje, jak moc si je vědoma toho, že baví dav opilců, kteří se jí stejně chtějí jen podívat pod sukni, takže přesná choreografie je stěží nutná.

A ve svých třiadvaceti letech ve State of the Union (Stav Unie; 1948) hraje ledovou majitelku novin odhodlanou být ještě tvrdší, než byl kdysi její otec novinářský magnát. Vede také kampaň muže, kterého se snaží zvolit prezidentem a kterého hraje padesátník Spencer Tracy. Ona a kandidát jsou zapleteni do intenzivního románku, který ohrožuje jeho manželství s impozantní manželkou, kterou ztvárnila Katharine Hepburnová. Lansburyová si opět více než drží své ve scénách se dvěma mocnými hvězdami – ve skutečnosti dominuje jejich scénám, což se Tracymu nebo Hepburnové stávalo jen zřídka.

Lansburyová se vždycky dokázala snadno přeorientovat od dramatu přes komedii až po muzikál a všechny odstíny mezi tím. Je v pohodě a všichni se jí smějí jako rozmazlené mladé princezně Gwendolyn, která neustále vyhrožuje, že se „vrhne z nejvyšší věže“, pokud si neprosadí vlastní cestu v bouřlivé frašce Dannyho Kaye Court Jester (Dvorní šašek; 1955). Ale jen o tři roky později se snadno přizpůsobí roli pomlouvačné matky-gorgony (v podstatě zrůdy, z řecké mytologie; pozn. překl.) středního věku, která se snaží získat bohatého aristokratického manžela pro svou neohrabanou debutující dceru v nóbl komedii Vincenta Minnelliho s ultrasofistikovanou dvojicí Rex Harrison a Kay Kendallová The Reluctant Debutante (Neochotná debutantka; 1958).

Ale i s takovými důslednými projevy mimořádného talentu Lansburyová všechny šokovala svým nekompromisním výkonem odporně hrozné matky ve filmu The Manchurian Candidate (Mandžuský kandidát; 1962), který režíroval John Frankenheimer. Nebyla první volbou pro tuto roli. Legenda praví, že filmová hvězda Frank Sinatra prosazoval do nevhodné role Eleanor Shawové, vysoce postavené komunistické agentky, jejíž krycí rolí je výkon moci za trůnem jejího manžela, zabedněného pravicového politika senátora Shawa, Lucille Ballovou.

Senátor pořádá idiotský, ale vlivný protikomunistický hon na čarodějnice, zatímco současně kandiduje na viceprezidenta, a to vše na pokyn své ženy, v dokonale promyšleném pokusu zmocnit se moci ve Spojených státech. Výměnou za svůj souhlas Eleanor Shawová prodala svého syna Raymonda (Laurence Harvey, jen o tři roky mladší než Lansbury) komunistům a zařídila, aby vystupoval jako nájemný vrah s vymytým mozkem, který nakonec zavraždí prezidenta, aby se senátor Shaw, zvolený za viceprezidenta, mohl stát jeho nástupcem.

Jen se podívejte, jak Lansburyová coby Eleanor Shawová vyzařuje vtíravou hrozbu, když ze zákulisí sleduje primitivní černobílou televizi, jak její manžel vyhrožuje, že jmenuje nehorázně fiktivní počet praktikujících komunistů v Senátu. Lansburyová se vznáší nad televizní obrazovkou jako sup, když zprostředkovaně kontroluje jeho čin, a dodává ženině moci jakési děsivé, vzrušené, sexualizované dunění pod povrchem, takže i když upřeně hledí na svého manžela, cuká sebou a nutkavě se posouvá.

Ošklivá tělesnost výkonu je trýznivá. V závěrečné konfrontaci matky a syna, poté, co ho zničila a směřují ke konci hry, mu vše přiznává. V této příšerné zpovědní scéně vypadá ztrhaně a zpoceně, jako by ze svých pórů vylučovala toxiny. A její vyšinutá sexualita se projeví, když skončí slibem, že ho pomstí, jakmile bude u moci, a během strašlivého blednutí do černa ho tvrdě políbí na rty. Pak už je jen otázkou času, kdy on spáchá sebevraždu.

Jen si připomeňte na všechny ty potenciálně epické hlavní role, které nikdy nebyly, a jak stíní její filmovou kariéru!

Lansburyová nacházela nekonečné variace na „prodejné mrchy“, které často hrála. Její postava Isabel Boydové v komedii Svět Henryho Orienta (1964) je například další obludnou matkou s ošklivými sexuálními pudy, ale od Eleanor Shawové je naprosto odlišná v každém výrazu a gestu. Povrchní, marnivá a neustále podvádějící svého bohatého manžela, Isabel už považuje svou čtrnáctiletou dceru za soupeřku v pozornosti svých rozmanitých milenců. Isabelin románek s velkou dceřinou láskou, stejně povrchním, marnivým a podvádějícím skladatelem/klavíristou Henrym Orientem, dal Lansburyovou dohromady s Peterem Sellersem a jejich úvodní scéna je mini mistrovským dílem. Vedou nevkusnou scénu vzájemného svádění ve vznešeném romantickém jazyce a ukázky morální korektnosti, během nichž není možné poznat, kdo dává lepší, zralejší, přesněji hranou ukázku falešnosti.

Lansburyová odvedla na filmu tolik brilantní práce, že je zvláštní cítit se podvedená o veškerou práci, ke které se nedostala. Ale jen si vzpomeňte na všechny ty potenciálně epické hlavní role, které nikdy nebyly, a na to, jak stíní její filmovou kariéru! Kysele si povšimla ztracených možností ve své autorizované biografii z roku 1999 Balancing Act, stejně jako způsobu, jakým se velmi citlivě posunula od média k médiu a sledovala lepší příležitosti, které se jí naskytly. Ta melancholie je moje!

Ale alespoň je tu ještě jedno představení, na které se můžeme těšit, i když může být sebemenší. Lansburyová ve své drobné roli ve filmu Glass Onion: A Knives Out Mystery, které přijde na konci tohoto roku, bude jejím posledním vystoupením na obrazovce.

Zdroj: https://portside.org/2022-10-14/angela-lansbury-was-brilliant-actor-and-comrade

Eileen Jonesová pro The Jacobin, 13. října 2022

Eileen Jonesová je filmovou kritičkou v Jacobinu.

překlad VS

• < Předchozí
• Další >