Bedřich Engels: Řeč nad hrobem Karla Marxe

Podrobnosti

Vytvořeno 14. 3. 2006

Twitter

Dne 14. března, odpoledne ve tři čtvrti na tři, přestal myslit největší soudobý myslitel. Sotva dvě minuty byl ponechán o samotě; když jsme vstoupili do pokoje, našli jsme ho v křesle, kde klidně usnul — ale na věky.

Ztrátu, která postihla bojující evropský a americký proletariát, která postihla historickou vědu odchodem tohoto člověka, nelze ani změřit. Velmi brzy bude patrná mezera, způsobená smrtí tohoto velikána.

Jako Darwin objevil zákon vývoje organické přírody, tak objevil Marx vývojový zákon lidských dějin: prostou skutečnost, dosud skrytou pod ideologickými nánosy, že lidé musí jíst, pít, bydlet a šatit se, dříve než mohou provozovat politiku, vědu, umění, náboženství atd.; že tedy výroba bezprostředních hmotných životních prostředků, a tím každý daný stupeň hospodářského vývoje národa nebo epochy tvoří základnu, z níž se vyvinula státní zřízení, právní názory, umělecké a dokonce i náboženské představy lidí oné doby a z níž proto také musí být vysvětlovány, a nikoli naopak, jak se dělo dosud.

Nedosti na tom. Marx objevil též zvláštní pohybový zákon dnešního kapitalistického výrobního způsobu a jím vytvořené měšťácké společnosti. Objevem nadhodnoty bylo náhle do věci vneseno jasno, zatím co všechny dřívější výzkumy jak měšťáckých ekonomů, tak i socialistických kritiků byly blouděním v temnotách.

Dva takové objevy by stačily pro jeden život. Šťasten byl by ten, komu by bylo dopřáno učinit jen jeden takový objev. Avšak Marx v každé oblasti, kterou podrobil zkoumání, a bylo jich velmi mnoho a žádné se nedotkl jen povrchně — v každé z nich, ba dokonce i v oblasti matematiky — učinil samostatné objevy.

Takový to byl muž vědy. Ale tím ani zdaleka není řečeno, co znamenal. Věda byla Marxovi historicky hybnou, revoluční silou. I když měl upřímnou radost z každého nového objevu v kterékoli teoretické vědě, jejíž praktické použití snad nebylo možno ještě ani předvídat, zcela jinou radost zakoušel, když šlo o objev, který hned revolučně zasáhl do průmyslu a do dějinného vývoje vůbec. Tak sledoval do všech podrobností vývoj objevů v oboru elektřiny a ještě v poslední době objevy Marcela Depreze.

Neboť Marx byl především revolucionář. Spolupůsobit tak či onak k svržení kapitalistické společnosti a státních institucí jí vytvořených, spolupůsobit k osvobození novodobého proletariátu, jemuž první vštípil vědomí jeho vlastního postavení a jeho potřeb, vědomí podmínek jeho osvobození — takové bylo jeho skutečné životní poslání. Boj byl jeho živlem. A Marx bojoval s takovou vášní, s takovou houževnatostí a s takovým úspěchem jako málokdo. První “Rheinische Zeitung” 1842, pařížský “Vorwärts” 1844, “Brüsseler Deutsche Zeitung” 1847, “Neue Rheinische Zeitung” 1848—1849, “New York Tribune” 1852—1861, a kromě toho množství bojovných brožur, práce v Paříži, Bruselu a Londýně, až posléze vzniklo jako vrchol všeho velké Mezinárodní dělnické sdružení — byl, věru, výsledek, na který jeho tvůrce mohl být hrdý, i kdyby nebyl vykonal nic jiného.

A proto byl Marx nejvíce nenáviděným, nejvíce osočovaným člověkem své doby. Vlády, absolutistické i republikánské, ho vypovídaly. Buržoové, ať konservativní či ultrademokratičtí, ho o závod tupili vylhanými nařčeními. Odhazoval to vše jako pavučiny, nedbal toho, odpovídal jen tehdy, když nebylo vyhnutí. A zemřel uctíván, milován a oplakáván miliony revolučních spolupracovníků v celé Evropě a Americe, od sibiřských dolů až po Kalifornii; a mohu směle říci: třebaže měl mnoho odpůrců, měl stěží byť jednoho osobního nepřítele.

Jeho jméno i dílo přetrvá staletí!

• < Předchozí
• Další >