Vladimír Iljič Lenin: O čistce ve straně

Podrobnosti

Vytvořeno 3. 4. 2006

Twitter

Z čistky ve straně, jak je vidět, se stala práce závažná a nesmírně důležitá.

Jsou místa, kde se při prováděni čistky ve straně opírají hlavně o zkušenosti, o připomínky bezpartijních dělníků, řídí se jejich připomínkami, přihlížejí k mínění příslušníků bezpartijních proletářských mas. To je to nejcennější a nejdůležitější. Kdyby se nám opravdu podařilo takto očistit stranu odshora dolů, „bez ohledu na osoby", byla by to opravdu veliká vymoženost revoluce.

Neboť vymoženosti revoluce nemohou být dnes takové jako dříve. Nutně mění svůj charakter proto, že přecházíme z vojenské fronty na frontu hospodářskou, že přecházíme k nové ekonomické politice, že nynější podmínky vyžadují především zvýšeni produktivity práce a utužení pracovní kázně. V takové době se hlavní vymožeností revoluce stává vnitřní zlepšení, zlepšení nenápadné, které nebije do očí a není hned vidět, zlepšení práce, její organisace a jejích výsledků; zlepšení v tom smyslu, že se bojuje proti vlivům maloburžoazního a maloburžoazně anarchistického živlu, které rozkládají jak proletariát, tak i stranu. Abychom dosáhli takového zlepšení, musíme očistit stranu od živlů, které se masám odcizují (nemluvě již samozřejmé o živlech diskreditujících stranu v očích mas). Je samozřejmé, že se nebudeme řídit všemi připomínkami mas, neboť masy také někdy podléhají - zvláště v letech mimořádné únavy a vyčerpanosti, způsobené nesmírnými útrapami a mukami -náladám vůbec ne progresivním. Avšak při posuzování lidi, při odmítavém postoji k těm, kdo se „vetřeli", „zkomisařštěli" a „zbyrokratizovali", jsou připomínky bezpartijních proletářských mas, a v mnoha případech i připomínky bezpartijních rolnických mas, nanejvýš cenné. Pracující masy s neobyčejně jemným smyslem postihují rozdíl mezi poctivými a oddanými komunisty a lidmi, kteří budí odpor u člověka, jenž si v potu tváře dobývá chléb, u člověka, jenž nemá žádné výsady a žádné ,,styky nahoře".

Provádět čistku ve straně a dbát přitom připomínek bezpartijních pracujících je velká věc. To nám přinese dalekosáhlé výsledky. Tím bude ze strany učiněna mnohem silnější avantgarda třídy než doposud, učiní to z ní avantgardu, která bude pevněji spjata s třídou a dokáže ji lépe vést k vítězství spoustou obtíží a nebezpečí.

Jako zvláštní úkol čistky ve straně bych zdůraznil ještě její očištění od bývalých menševiků. Z menševiků, kteří vstoupili do strany po začátku roku 1918, by měla být podle mého mínění ponechána ve straně nanejvýš asi tak setina, a to ještě s podmínkou, že každý, kdo bude ponechán ve straně, bude třikrát i čtyřikrát prověřen. Proč? Protože menševici jako směr prokázali v období let 1918-1921 dvě svoje vlastnosti: za prvé, obratně se přizpůsobovat a ,,přidávat se" k směru, který má mezi dělnictvem převahu;

za druhé, ještě obratněji sloužit do posledního dechu bělogvardějcům, sloužit jim skutky, i když se jich slovy odříkají. Obě tyto vlastnosti vyplývají z celé historie menševismu: stačí připomenout axelrodovský „dělnický sjezd", poměr menševiků ke kadetům (a k monarchii) slovy i skutky atd. a pod. Menševici se „vtírají" do KSR nejen, ba dokonce ani ne tolik z macchiavellismu (ačkoli pokud jde o metody buržoazní diplomacie, menševici dokázali již od roku 1903, že jsou prvotřídními mistry v tomto oboru) jako z „přizpůsobivosti". Každý oportunista se vyznačuje přizpůsobivostí (ale ne každá přizpůsobivost je oportunismem) a menševici jako oportunisté se přizpůsobují, abych tak řekl, ,,ze zásady" směru, který právě převládá mezi dělnictvem, a mění barvu jako hranostaj na zimu. Tento specifický rys menševiků je třeba znát a mít jej na zřeteli. A mít jej na zřeteli znamená očistit stranu asi tak od devadesáti devíti procent všech menševiků, kteří se přidali ke KSR po roce 1918, t. j. v době, kdy vítězství bolševiků začínalo být nejdříve pravděpodobné a pak už jisté.

Je třeba očistit stranu od darebáků, od lidí zbyrokratizovaných, od nepoctivou, od nepevných komunistů a od menševiků, kteří si přemalovali „firmu", ale v nitru zůstali menševiky.

20. záři 1921.

„Pravda", 21. záři 1921

• < Předchozí
• Další >