LLL a záměna obětí a vrahů v Haló novinách

Podrobnosti

Vytvořeno 17. 1. 2019

Twitter

O nedávném výročním pochodu Lenin Liebknecht Luxemburg vyšla reportáž na webu Komunistického svazu mládeže . Tento rok je tomu 100 let od zavraždění komunistů Luxemburgové a Liebknechta, ale i přes významné výročí nevidím smysl psát takových reportáží hned několik. Tento článek píšu z důvodu jiného. Sepsat tyto řádky mě přimělo až přečtení reportáže "Berlín uctil památku levicových revolucionářů" zveřejněné v Haló novinách. Ačkoliv HaNo samy sebe nazývají "českým levicovým deníkem", většina čtenářů je spojuje právě s komunistickou stranou a veřejností jsou vnímány jako "komunistické noviny".

Zahraniční zpravodajství má na "starosti" člen KSČM Roman Janouch. Ačkoliv je členem komunistické strany, otevřeně přiznává, že je členem jen proto, že vycítil, že KSČM stranou komunistickou není a že podporuje transformaci KSČM v "moderně levicovou stranu". Bohužel, tato jeho touha se v reportáži o letošním LLL odrazila (což by samo o sobě nebyl problém), ale ve svém důsledku vedla k  zásadním nepřesnostem a dle mého soudu přímo k manipulaci s historií.

Hned na úvod v jeho reportáži nalezneme větu, kterou označil R. Luxemburgovou a K. Liebknechta za "dvojici socialistických revolucionářů". Socialisté, jak víme, je označení pro sociální demokraty. Liebknecht a Luxemburgová sociálními demokraty v jisté době byli, tak proč se proti takovému označení ohrazovat? Z jasného důvodu. V době, kdy se schylovalo k revolučním událostem v Německu byla již pozice sociálně demokratických stran jasně reakční (proválečná, stavějící se proti socialistické revoluci). S tím se nedokázaly smířit pokrokové síly uvnitř těchto stran a usilovaly o změnu kurzu, což se v mnoha zemích nevedlo, spíše docházelo k rozštěpení a vzniku stran komunistických.

Liebknecht a Luxemburgová byli představitelé revolučního křídla, významní představitelé Spartakovců a hlavními iniciátory založení Komunistické strany Německa. Byli to zkrátka lidé, kteří se proti "socialistické vládě" postavili.

Kdo byli socialisté? Socialista byl v té době jistý Fridrich Ebert, spolustraník Rosy Luxemburgové a dokonce její posluchač na stranickém vzdělávání, na kterém přednášela. Ebert byl ale také jejím vrahem. Socialista Ebert právě pověřil dalšího socialistu Noska - tehdejšího ministra obrany, aby zařídil likvidaci Luxemburgové. Tak se i stalo, Luxemburgová i Liebknecht byli zatčeni, vyslýcháni a biti. Po výslechu byli oba komunisté zastřeleni. Tělo Luxemburgové bylo hozeno do vodního kanálu. Tělo Liebknechta bylo neoznačené odvezeno do márnice.

Pokud si takto zrekapitulujeme události, je jasné, proč je označení těchto dvou revolucionářů za socialisty nepravdivé a urážlivé.

Dalším obsahem článku se příliš zabývat nebudu, je konec konců poplatný přesvědčení autora. Zmiňovaný pomník "obětem stalinismu" je na tomto místě, na berlínském hřbitově, kde je pohřbeno mnoho slavných revolucionářů (kteří byli mnohdy obětí reakční pravice) úmyslnou dehonestací (obdobně, jako "vysvětlující desky" na pomníku Koněva v Praze).

A samozřejmě, Die Linke možná položila největší věnec, jak autor uvádí, ale patřila v průvodu k těm přehlédnutelným, což se nedá říct o blocích mládeže SDAJ, tureckých komunistech, FDJ a dalších komunistických organizacích (nekomunistické organizace byly spíše ojedinělé). Není překvapivé, že autoři jaksi zapomněli zmínit organizátory celé akce, totiž komunistické noviny Junge Welt a Německou komunistickou stranu DKP. DKP totiž vypracovala program do evropských voleb, kde otevřeně proklamuje nereformovatelnost EU a nutnost odstranit tuto imperialistickou instituci. Je jasné, že slogany typu "EU = válka" příliš nerezonují se s snahami českých eurokomunistů.

Samozřejmě, pominout v článku největší zastoupení z České republiky na pochodu - delegaci Komunistického svazu mládeže - je čistě záměr, leč pochopitelný, když se v minulosti autor vyjádřil o mladých komunistech jako o "rakovině".

Myslím, že zmiňovaný článek ukazuje, kam bezzásadovost a antikomunismus v řadách KSČM vede -  k záměně obětí a vrahů, k zamlžování naší historie, k relativizaci viny těch, kteří "vraždou Luxemburgové a Liebknechta stáli u kolébky Hitlera". Je to pošlapání památky slavných komunistů, bojovníků proti fašismu. Neurčitý termín "levice" či "autentická levice" je velice problematický. Historická zkušenost ukazuje, že levice je velice nesourodá skupina, ve které převládají různé zájmy, mnohdy zájmy protichůdné. Levice je i prokapitalistická, buržoazní. Karel Marx a Bedřich Engels se se jasně identifikovali ve svém stěžejním díle - Manifestu komunistické strany, který je zhutněným programem marxismu. Klasikové v Manifestu uvedli: "Socialismus znamenal roku 1847 buržoazní hnutí, komunismus hnutí dělnické. Proto jsme již tehdy velmi rozhodně zastávali názor, že 'osvobození dělníků musí být dílem dělnické třídy samé', nemohli jsme být ani na okamžik na pochybách, které z těchto dvou jmen máme zvolit. Také nikdy později nás nenapadlo je odmítat." Nejen autor zmiňovaného článku, ale také mnozí představitelé KSČM označení "komunisté" odmítají a proti smyslu naší ideologie a klasiků marxismu přijímají neurčitý název "levice". V tom je schováno pověstné čertovo kopýtko, které vede k rozkladu identity strany a její posun na oportunistické a mnohdy i reakční pozice. Takovou "hru" zásadně odmítám. Nejsme "levice", jsme komunisté. Naše cíle jsou stejné, jako cíle komunistů Liebknechta a Luxemburgové - boj proti imperialismu a válkám, boj za socialismus a komunismus.

A.H.

Reportáž KSM o LLL víkendu http://www.ksm.cz/z-aktivit-ksm/ksm-na-vikendu-luxemburgova-liebknecht-lenin-v-berline.html

Článek na Halo novinách http://www.halonoviny.cz/articles/view/49577717

• < Předchozí
• Další >