Topolánek na premiéra nemá...

Podrobnosti

Vytvořeno 27. 4. 2007

Twitter

Jedno lidové moudro praví, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Pokud bychom to ještě více zkonkretizovali, museli bychom říci, že každý národ má takové politiky, jaké si zaslouží. V demokracii pak především ty, které si sám zvolí. I když při volební účasti kolem 50% se může do nejvyšších pater politické sféry dostat i člověk, který se ocitl v pravé chvíli na tom správném místě (pro sebe na správném místě). Neznamená to tedy, že třeba ministrem nutně bývá většinou fundovaný odborník a zároveň také člověk způsobilý pro vysokou státní funkci i mravně. Obojí bývá v našich končinách problém.

A tak se nelze divit tomu, když máme vládu složenou z velmi pestrých figurek, které zvolila jen menšina občanů a kteří často dokazují, že se sami vůči sobě skutečně ocitli pouze a jenom v ten pravý čas na správném místě. Ovšem jen z hlediska osobních zájmů, ke prospěchu státu a občanů nikoliv.
Pro naši současnou vládu, jak se dosud ukazuje to platí dvojnásob. A jelikož jiná známá lidová moudrost praví, že každá ryba smrdí vždy od hlavy, není nutné se zabývat morálním profilem a profesními schopnostmi u každého člena vlády zvláště. Úplně postačí, když se soustředíme na předsedu vlády, svou vysokou postavou nepřehlédnutelného Valacha Topolánka. Na funkci předsedy vlády se doslova třepal už měsíce před volbami. Na tom by jistě nebylo nic špatného. Každý předseda strany musí mít ambice a odpovídající cíle. Touha po moci však nemá zastínit zdravý rozum. A každý stranický vůdce se neobejde bez zkušeného týmu kvalitních spolupracovníků, kteří korigují jeho jednání a taktiku politického boje. Nepochybně i Topolánek disponuje takovým týmem – jde o to z jakých lidí je složen. Pokud v něm převládají osoby ponejvíce servilní a nejrůznější podržtaškové na úkor odborníků, škodí to nejen stranickému šéfovi, ale i straně celé. A když se tento člověk navíc dostane i do vysoké ústavní funkce, pak to dokonce může poškozovat celý národ nejen směrem dovnitř, ale bohužel i směrem ven, směrem do světa. V našem případě směrem hlavně vůči Evropě. Kdo ví, jaké poradce má kolem sebe současný premiér. Spíše to vypadá, že patolízaly na úkor odborníků.
Jak se zatím osvědčuje nový premiér v čele vlády opírající se o dva přeběhlíky? Do své funkce se opřel s plným zápalem a během několika málo týdnů stačil urazit nejen opozici, ale i mnoho slušných obyčejných lidí. Jednak svými mimickými gesty, jadrnou mluvou, výroky při nichž rychleji mluví, než myslí, ale i postoji v citlivých osobních záležitostech. Zkrátka stačilo pár týdnů a premiér se nám docela pěkně vybarvil. Skutečně nebývá zvykem, aby předseda vlády ostentativně ignoroval interpelace opozice. I kdyby se mu sebevíc nelíbily, sebevíc obtěžovaly svou břitkostí, občasným populismem, opakujícími se výhradami ke krokům nové vlády. Premiér je zkrátka placen mimo jiné i za to, že odpovídá na nepříjemné dotazy svých politických protivníků. Nakonec všude v civilizovaném světě opozice má nesmlouvavě kontrolovat vládu. Třeba v Británii nebo sousedním Německu či Rakousku by premiér ignorující a zesměšňující parlamentní interpelace měl velký průšvih. Pravděpodobně by se musel poroučet a hledat jiné uplatnění, navíc asi již mimo vrcholnou politiku. Takový přečin by si ale nikdo nedovolil. Jistě jsme v Čechách a ne v Německu či Anglii, ale parlamentní demokracie je tam i zde a tak se nelze vymlouvat, že u nás panují jiné zvyklosti. Třeba v životní úrovni se těmto státům chceme přiblížit a tak nelze přebýrat jen to co se nám hodí a ostatní odmítat. Politická kultura není pro křupany či hulváty, ale pro inteligentní a vzdělané lidi s nepokřiveným morálním profilem. Přidáme-li k tomu mimomanželský vztah, který muž v čele vlády není schopen řešit a to, že trpí ve vládě člověka podezřelého z trestného činu, není možné nad tím mávnout rukou s poukazem – vždyť vyhrál volby, v potu tváře sestavil vládu, tak ať si to vyzkouší. Právo na to přece má. Právo možná – jako vítěz voleb. Schopnosti, jak už měl možnost prokázat však nikoliv.

Předseda vlády pokud má mít určitou žádoucí autoritu, musí nutně umět mluvit. Jasně, když je potřeba stručně, ale vždy k věci a fundovaně, zároveň tak, aby mu co nejvíc lidí dobře rozumělo. Není to jednoduché. Nedokáže to každý, kdo se v politice pohybuje a to i delší dobu. Jenže na člověka v čele vlády jsou prostě všude na světě kladeny jisté nároky, on reprezentuje stát i vně, směrem do světa. Pokud potom nedokáže odhadnout, co a kdy může říct, zadělává si nejen na vlastní ostudu, ale může vzbudit i smích či jen prostou lítost. Obojí pak velmi poškozuje pověst státu. Myslí si snad někdo z příznivců Topolánka, že jeho mimomanželský vztah a výroky ze slovníku nacistických pohlavárů („noc dlouhých nožů“ – proneseno před volbami či „Es kommt der Tag.“ – řečeno před nedávnem) jsou jen čistě jeho soukromou záležitostí? Jistě si to může myslet hodně jeho příznivců. Ale člověk ve vysoké funkci je pod drobnohledem médií nejen u nás, ale i za hranicemi České republiky. Ano i zahraniční média si všímají jeho jednání. Dle jeho činů, je mu to zřejmě docela lhostejné. Ne že by neměli zahraniční politici své aféry a aférky nebo dokonce i velké skandály od korupčních po milostné. Mají samozřejmě. Jenže je tu jeden velký rozdíl. Takoví po odhaleném problému, který se neslučuje s tak významnou funkcí jednoduše odcházejí. Není pochyb, že odcházejí v drtivé většině případů neradi, ale tlak sdělovacích prostředků i kolegů, většinou nelze ustát bez úhony. Topolánek by musel odstoupit už několikrát. Nejen kvůli rodinným záležitostem, ale i kvůli svému chování a výrokům ve funkci. Některé jeho výroky, které si s oblibou vypůjčuje od fašistických pohlavárů hraničí už se základním zdravým rozumem nejen dospělého člověka, ale i dítěte, které by spíše poznalo, že takto se prostě na veřejnosti člověk vyjadřovat nemůže. Pokud někdo nedokáže poznat kde končí vtip a nadsázka a kde začíná trapnost, sprostota a urážka obětí války i těch, kteří ji přežili a dodnes jsou mezi námi byť v pokročilém věku, nemá ve vysoké funkci co dělat. Pokud i oni se již musí ozvat, aby premiéra upozornili, že to zkrátka už poněkud přepískl, je jasné kdo se chová jako hlupák či spíše nevychovaný přestárlý puberťák. Který jako by se chtěl předvádět před svou milenkou, a tak na sebe stále musí za každou cenu strhávat pozornost – jednou kopáním do auta novináře, jednou zdviženým prostředníčkem v Parlamentu, jindy zase výrokem užívaným fašisty za války. Zde už nejde omluvit nezkušenost člověka z vysoké veřejné funkce a jeho nováčkovské chyby. Zde už není na místě ani soucitný úsměv či stud. Tady pomůže jediné, aby byl nahrazen někým schopnějším, vyzrálejším, člověkem s nepokřivenou morálkou a někým, kdo má pevnější nervy na slovní souboje s opozicí. Někým kdo umí komunikovat s veřejností i se svými zahraničními partnery. Topolánek opakovaně dokázal, že to nedokáže. Že na svou funkci nestačí a měl by tak raději uvolnit místo schopnějšímu. Neškodí a nezesměšňuje již jen sám sebe nebo stranu, kterou reprezentuje, potažmo vládu jako celek. On škodí i České republice. A zde přestává jít jen o osobní záležitost. Zde jde o dobrou pověst našeho státu, našich lidí.
Před 2 lety v době aféry premiéra Grosse s financováním jeho bytu se objevilo na veřejných místech mnoho bilboardů s nápisem „stydím se za svého premiéra“. Lze se jen divit, že podobné již opět někde nevisí. Snad by se dotyčnému konečně rozsvítilo a prohlédl by své činy. Topolánek zkrátka ve vysoké funkci neobstál, vyloženě na ni nestačí. To prokázal již tím, že utvořil vládu jen díky dvěma podplaceným přeběhlíkům. Měl by si v prvé řadě zopakovat pravidla slušného chování a rétorické zásady. Ze všeho nejdříve by však měl absolvovat kurz historie se zaměřením na 2. světovou válku. Jeho fascinace výroky fašistů by možná ochladla, pokud by si připomenul, jak se žilo podrobeným národům pod tíhou fašistické okupace a brutálního násilí v koncentračních táborech. S trochou nadsázky by se chtělo říci: pár týdnů života v protektorátu na něj, ať si konečně uvědomí svoji vlastní hloupost a omezenost.
Nutno dodat, že nikdo z jeho předchůdců v čele vlády nebyl dokonalý. Klaus, Zeman, Špidla, ani Paroubek. Ani premiéři tzv. na „záskok“ tedy Tošovský či Gross. Jeden byl dost ješitný, druhý zase arogantní, jiný zas málo výrazný a ještě jiný třeba lidsky a životními zkušenostmi nevyzrálý. Ani jeden z nich však nestačil udělat tolik chyb v komunikaci i řízení vlády jako Topolánek během tak krátké doby. Zdá se tedy, že současný prezident měl s tím „falešným a prázdným Topolem“ před několika lety správný odhad. Bohužel následky se plně projevily až nyní. Prognóza, jak se ukázalo vcelku přesná. Nezbývá než věřit, že křupanství a hloupost si již vybrala svou daň plnou porcí.

Miroslav Pořízek

• < Předchozí
• Další >