Ne imperialistické integraci! - 1. část

Podrobnosti

Vytvořeno 23. 1. 2008

Twitter

V následujícím článku bych Vás rád seznámil s obsahem knihy „Jakou evropskou unii chce levice“, která byla vydána v roce 2007 a financována frakcí GUE/NGL (Evropská sjednocená levice/Severská zelená levice) Evropského parlamentu. Knihu připravili Daniel Strož, poslanec KSČM ve frakci GUE/NGL Evropského parlamentu, a jeho asistent Emil Hruška. První část článku přináší souhrn kritiky současného stavu Evropské unie uvedené v knize, druhá část pak bude obsahovat východiska navrhovaná GUE/NGL a jejich vztah ke komunistickému hnutí a naopak.

Předně je třeba uvést, že kniha neodmítá existenci Evropské unie jako typického příkladu imperialistické integrace, nýbrž tuto integraci podporuje jako „výzvu a politickou šanci pro levici“. Místo hodnocení vzniku Evropského hospodářského společenství a později Evropské unie jako důsledku prosazování společných zájmů monopolistické buržoazie různých zemí zvýrazňují autoři v knize tučným písmem, že „je nepopiratelným faktem, že (…) evropská integrace podala epochální historický výkon: po desetiletích strašných kapitalistických válek zajistila mít mezi zúčastněnými státy.“ Autoři, kteří se zařazují do komunistického hnutí, se obdivují spojení sil několika imperialistických velmocí za účelem politického a hospodářského boje proti nezúčastněným velmocím a za účelem útisku kolonií a polokolonií! Totéž opakují ještě jednou tvrzením, že „evropská integrace v rámci Evropského hospodářského společenství a později Evropské unie přinesla národům po druhé světové válce stabilní mírové vztahy.“ Může se zdát podivné, že člen Komunistické strany Čech a Moravy považuje podporu reakčních a revanšistických sil, potlačování dělnického hnutí a boj proti světovému socialistickému společenství za „stabilní mírové vztahy“, ale co lze čekat od člověka, který se v minulosti nesnažil přispívat k řešení problémů socialismu poctivou prací, nýbrž v roce 1968 emigroval do NSR a odtud proti socialismu otevřeně brojil. Ano, takovým člověkem je „soudruh“ Daniel Strož, současný poslanec Evropského parlamentu za KSČM, a mimochodem občan SRN, nikoli ČR.
Ačkoli hodnocení podstaty vzniku a fungování Evropské unie a východiska ze současné situace navrhovaná pány Strožem a Hruškou nemají s komunistickou politikou mnoho společného, současný stav Evropské unie je v knize popsán přesně. Uvedu stručně (vesměs cituji):
Neoliberální tržní a hospodářsko-soutěžní mechanismus se stává motorem odbourávání sociálních vymožeností v členských státech. Více než 17 milionů nezaměstnaných, nárůst pochybného zaměstnávání, zhoršení systému sociálního pojištění, politika privatizace veřejně prospěšných statků, spojená s nárůstem bídy, a přerozdělování ve prospěch majetných – to jsou zřetelné důkazy neoliberálního zaměření EU. Pro 40% zaměstnaných osob v rámci EU dnes neexistuje pracovněprávní a sociální ochrana, která jinak náleží osobám zaměstnaným na dobu neurčitou. Tato tendence roste. Liberalizace v rámci vnitřního trhu EU vede v posledních letech k růstu cen pro zákazníky, ke snížení kvality zboží a služeb, k odbourávání pracovních míst a ke zhoršení pracovních podmínek. Už po řadu let je v Evropě každý pátý mladý člověk nezaměstnaný, na 19% mládeže v Evropě žije na hranici chudoby. Ačkoli EU hlásá „odstraňování diskriminačních nerovných jednání mezi ženami a muži a prosazování rovnosti obou pohlaví“, je tento cíl v členských státech realizován nedostatečně. V průměru vydělávají ženy v Evropě, pokud jde o hodinovou mzdu, o 15% méně než muži.
Unie se profiluje jako Evropa ziskuchtivých koncernů a bank. Sází na zesílenou militarizaci, zbrojení a vojenské zásahy, jako je tomu v Bosně a Hercegovině či v Kongu. Jako typická imperialistická velmoc (autoři knihy tento termín nepoužívají) vystupuje EU prostřednictvím své „evropské politiky sousedství“, která předpokládá, že partnerské země otevřou pro členské státy EU své trhy a své státní struktury budou utvářet podle představ EU. Hlasovací či spolurozhodovací práva v rámci EU však tyto země neobdrží. Do „evropské politiky sousedství“ byly zahrnuty také země jižního Kavkazu. Je tedy evidentní, že zde nejde ani tak o teritoriální blízkost, nýbrž především o strategické zájmy.
O průhlednosti evropských institucí a jejich blízkosti občanům nemůže být ani řeči. Neprůhledné utváření vůle a anonymita rozhodování způsobují nízkou účast voličů při volbách do Evropského parlamentu, nezájem a neznalost občanů ohledně EU a také růst nacionalistických tendencí ve většině členských států. Militarizace politiky EU šíří vlnu strachu. Požadavky tržně radikálních a zájmům mocných hospodářských seskupení podléhajících technokratů v Bruselu vyvolávají existenční obavy u stále většího počtu občanů.
Kniha „Jakou Evropskou unii chce levice“ končí konstatováním, že „toto všechno je zapotřebí změnit“. Jak si tuto změnu představují pánové Strož a Hruška, potažmo frakce Evropské sjednocené levice/Severské zelené levice, a do jaké míry jsou tyto návrhy v souladu se zájmy komunistického a dělnického hnutí a vědeckou teorií marxismu-leninismu, o tom bude pojednávat druhá část článku.

Leopold Vejr

• < Předchozí
• Další >