Ne imperialistické integraci! - 2. část

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 1. 2008

Twitter

V následujícím článku bych Vás rád seznámil s obsahem knihy „Jakou evropskou unii chce levice“, která byla vydána v roce 2007 a financována frakcí GUE/NGL (Evropská sjednocená levice/Severská zelená levice) Evropského parlamentu. Knihu připravili Daniel Strož, poslanec KSČM ve frakci GUE/NGL Evropského parlamentu, a jeho asistent Emil Hruška. První část článku přinesla souhrn kritiky současného stavu Evropské unie uvedené v knize, tato druhá část pak obsahuje východiska navrhovaná GUE/NGL a jejich vztah ke komunistickému hnutí a naopak.

„Levice dnes musí vedle vnitrostátních možností využívat aktivně také evropského rámce.“, píší autoři knihy „Jakou evropskou unii chce levice“. Levice, rozuměj GUE/NGL. S „využíváním evropského rámce“ můžeme jedině souhlasit, pasivní bojkot Evropské unie by komunistickému a dělnickému hnutí nijak neprospěl. Proč by se měla KSČM vzdávat svých šesti poslanců Evropského parlamentu (EP) a uvolňovat jejich místa pravicovým silám? Zásadní otázkou však je, co mají poslanci komunistických a dělnických stran v EP hájit, za co mají bojovat.
„Evropská unie zavázaná k mírové politice a jako unie politická, jež je rovněž místem pro boj evropské levice za sociální, demokratické a ekologické alternativy; otevřená Evropa lidského a kulturního bohatství – to jsou strategická východiska ofenzivní proevropské politiky levice.“
„Svou celkovou politikou, včetně politiky hospodářské a měnové, by byly členské státy a EU jako taková zavázány k úplné zaměstnanosti, sociální soudržnosti, spravedlnosti a rovnosti, jakož také k solidárnímu rozvoji EU.“ – „Je zapotřebí formulovat politiku plné zaměstnanosti, ekologické přestavby, solidarit a sociálních jistot, důslednou politiku rovnoprávnosti a energetickou politiku. Je zapotřebí omezit militarizaci EU a usilovat o mírové řešení konfliktů a krizí.“ – „Lidé by měli být při důležitých evropských rozhodováních tázáni na základě referenda.“
„Musí dojít k potlačení zájmů koncernů a kapitálu…“ – „K tomu patří stanovení závazných minimálních sociálních standardů, minimálních mezd, zákaz odbourávání sociálních jistot a minimální kvóty sociálních dávek.“ – „Služby, ke kterým patří pošta, školství, nemocnice, zásobování pitnou vodou a veřejné dopravní systémy (…), musí být vykonávány veřejně.“
Pokud by Evropská unie byla taková, také bych byl jejím zastáncem. Jenže program a požadavky GUE/NGL opomíjejí třídní podstatu problému. Zapomínají na to, že v epoše imperialismu je taková Evropská unie nemožná, protože v této podobě je pro vládnoucí buržoazii naprosto nepřijatelná. Taková Evropská unie by musela být socialistická, a socialismu nedosáhneme samovolně proto, že je zákonitě „následující společensko-ekonomickou formací po imperialismu“, a nedosáhneme jej žádnými reformami kapitalismu. Komunistické a dělnické hnutí samozřejmě musí bojovat za zlepšení postavení pracujícího lidu v rámci jednotlivých kapitalistických států i na úrovni Evropské unie, musí však počítat s tím, že na naprostou většinu jeho návrhů nikdy vládnoucí třídy nepřistoupí. Dokud budou vládnoucími třídami. A své moci se dobrovolně nevzdají.
GUE/NGL oproti tvrdí, že „evropská integrace je výzvou a politickou šancí pro levici“ (ve smyslu přisluhování této imperialistické integraci) a podporuje další rozšiřování EU požadavkem „politicky čestnou přístupovou politiku, usilující o rovnoprávné partnerství“. To není komunistický, ale sociálně-demokratický, reformistický, oportunistický a marxismu-leninismu cizí přístup sloužící pouze zájmům třídního usmiřování kapitalistů s dělníky a zaměstnanci a reakčního udržování současné buržoazní moci a imperialistické agrese.
Vyloženě proti komunistickému hnutí se mohou obrátit snahy „evropské levice“ o „Evropu, ve které nebude místo pro fašismus, rasismus a nacionalismus“, které má být dosaženo prostřednictvím „programu zabývajícího se nárůstem pravicového extremismu a opatřeními proti němu“. Není těžké si domyslet, že vládnoucí kruhy okamžitě doplní „opatření proti pravicovému extremismu“ opatřeními proti „extremismu levicovému“ a na ta se zaměří, protože „levicový extremismus“ (organizované komunistické hnutí) je pro vládnoucí třídy jediným skutečným nebezpečím stejně tak jako socialistická revoluce je jediným prostředkem k odstranění vykořisťování a nastolením sociálně spravedlivé společnosti. Naopak pravicový extremismus se vládnoucím třídám k potlačení komunistického a dělnického hnutí může náramně hodit. Fašismus není ničím jiným než nejreakčnějším politickým produktem období imperialismu a důsledný boj kapitalistických států a imperialistických unií proti němu je pouhou klamnou iluzí. Viz Masarykovu a Benešovu první republiku.
Východiskem pro mezinárodní komunistické a dělnické hnutí nemůže být proto název závěrečné kapitoly: „Za demokratickou, svobodnou, sociální a mírovou Evropskou unii“, nýbrž heslo: „Za demokracii, svobodu, socialismus a mír – pryč s Evropskou unií!“

Leopold Vejr

• < Předchozí
• Další >