V dnešní době je politika synonymem něčeho nechutného, špinavého, čemu nikdo nemůže rozumět. Lidé, kterým jsme věřili, kterých jsme si vážili, se ukazují v poněkud jiném světle. Bojují za své či cizí zájmy a zájmy nás, občanů, je nezajímají. Za líbeznými, líbivými slovy o pravdě, lásce, demokracii, humanitě se skrývá touha po majetku, moci a "uznání". Kvůli těmto hodnotám se jidášové dávají do cizích služeb, do služeb různých lobistických skupin, do služeb cizích státních zájmů.
Největší "řečníci", kteří si dokázali na začátku kapitalismu frázemi získat respekt většiny národa, stále více ukazují svou vlastní pravou podstatu. Když k tomu připojíme zklamání lidí z toho, jak se vyvíjí tato společnost, zklamání z toho, že nebyly naplněny jejich představy, není se čemu divit, že politika rychle ztrácí zájem veřejnosti. Jak krásně zněla mnohým slova Václava Havla při jeho prvních projevech. Nejprve byl zastáncem rozpuštění všech vojenských paktů, NATO i VŠ. Později svůj názor změnil.
V roce 1995 se dokonce vyslovil pro umístění jaderných zbraní na území ČR. Jeho známá "omluva Němcům" hned z počátku jeho "prezidentování", jeho ignorování téměř 20% občanů (tedy té lůzy...), nynější spor o Lucernu a mnoho dalších a dalších případů jasně ukazuje, za jaké "mužstvo vlastně kope." A takto se vybarvuje většina politiků. Skandály, skandály a zase jen další skandály.
Pomalu to vypadá, že v naší politice se pomalu nic "našeho" ani neodehrává. Já chápu znechucení mnohých spoluobčanů. Celý život, nebo třeba jen posledních 20 let, něčemu věřili, za něco bojovali. A co z toho měli ... Beznaděj z všeobecného rozkladu, korupce, beznaděj ze všech globálních i lokálních problémů, amerikanizace našeho způsobu života, "bačkorová" televizní kultura, to vše se nás, občany, neustále snaží tlačit tam, kde máme (z hlediska "svobody a demokracie") být. Pocit ,že člověk nemůže nikomu věřit, že každý, kdo se dostane nahoru, zradí. Že nikdo se nás stejně ptát na nic nikdy nebude. Že my, obyčejní lidé, jsme odsouzeni k tomu, být navždy mlčící většinou, být vrstvou, která vždy zaplatí "výstřelky mocných". Sledovat naší "politickou špičku" a všechny ty kauzy, kterým se média věnují, je již téměř tak " napínavé jako stupidní Dallas". Jenomže my nejsme diváci, my jsme ti, kdo za to všechno platí. A zaplatí to také naše děti.
Co je to vlastně politika ? To, co jsme již uváděl, je spíše politikaření, ale politika ? Vždyť politika je všechno kolem nás ! Nezajímat se o politiku znamená nezajímat se o to, kde, za kolik a jak budeme bydlet, co budeme jíst, znamená to nezajímat se o vzdělání, zdravotnictví, znamená to nezajímat se o současnost a hlavně o budoucnost. A to si snad naše děti nezaslouží. Zavalovat je úkoly, které bychom snad mohli začít řešit už dnes...
Zajímejme se o politiku, zajímejme se o budoucnost. Hledejme síly, které budou opravdu hájit zájmy nás, všech prostých občanů, zájmy neprivilegovaných. Přemýšlejme o slovech politiků, ptejme se a trvejme na odpovědích. Hledejme síly, které nás nezradí, síly, které chtějí vytvořit spravedlivou společnost. Společnost, kde každý bude mít své místo. Kde každý bude potřebný. Hledejme a podporujme tuto sílu - která je reprezentována právě Komunistickou stranou Čech a Moravy. Naděje umírá poslední.
-arch-
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.