Četli jsme: Kapitalismus = špína, hnus

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 2. 2009

Twitter

Otiskujeme článek ze zpřáteleného blogu, který se věnuje zákazu Komunistického svazu mládeže. Ačkoliv autor článku nesdílí komunistické názory, svým příspěvkem přináší zajímavý pohled na celou záležitost: V pondělí 31. března 2008 potvrdil městský soud v Praze rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR z 12. října 2006 zakázat činnost Komunistického svazu mládeže. Kauzu rozpoutali senátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina, když po přečtení několika článků v časopise KSM "Mladá Pravda" podali trestní oznámení na neznámého pachatele. Domnívali se totiž, že obsah některých článků přímo nabádá k násilí a ke svržení současného režimu. Je sice ještě možná příliš brzy na hodnocení, co zákaz přinesl pozitivního či negativního v boji proti extremismu. Již nyní ovšem má cenu diskutovat o nutnosti tento boj vůbec vést. Narušuje komunistická mládež demokratické prostředí? Je zákaz nezbytný pro ochranu práv a svobod druhých, pro bezpečnost státu?

Stručně o KSM

Samotný KSM je podle svých stanov "nezávislá, dobrovolná, mládežnická organizace vycházející z učení Marxe, Engelse, Lenina a dalších významných myslitelů komunistického hnutí a navazující na pokrokové tradice československého a celosvětového mládežnického hnutí." Založen byl již v roce 1990 a zatím funguje i nadále, a to i přes svůj formální zánik. Sami členové svazu se zatím necítí "rozpuštění a vypuštení" a pokračují ve svých aktivitách bez přerušení. Svoje buňky má KSM rozesety po celé republice, přičemž nejdůležitejší jsou v Praze a v Brně. Hlavní pražské sídlo mají pak příhodně v ulici Politických vězňů v budově ÚV KSČM, svého nejbližšího spojence. Členská základna čítá 775 mladých komunistů, aktivních je ale podle odhadů účasti na jednotlivých akcích řádově méně.

Důvod zákazu

Jako hlavní důvod zákazu komsomolců, jak si členové KSM sami mezi sebou říkají, uvádí soud rozpor jejich stanov s 5. § zákona O sdružování občanů, který zakazuje občanským sdružením popírat a porušovat zákony a ústavou, zejmána pak Listinu základních práv a svobod. Z podobných důvodů už byly dříve zakázány dvě jiné mládežnické organizace, Národní aliance a Republikánská mládež, obě ovšem patřily k tzv. extrémní pravici. Zatímco akce neonacistů a národovců jsou zakázovány běžně, v případě KSM se jedná o jakýsi precedenc zásahu do levicového hnutí. Zmíněný odstavec stanov praví: "KSM stojí na straně úsilí o revoluční překonání kapitalismu a o nastolení ekonomických - odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení vlastnictvím společenským - a společenských - zavedení socialistické demokracie - podmínek pro budování socialismu jako prvního stupně k vytvoření společnosti komunistické, jejíž vybudování je konečným cílem.". Podle 11. článku Listiny základních práv a svobod "má každý právo vlastnit majetek". Revoluční odstranění soukromého vlastnictví a jeho ochrana, to samozřejmě nejde dohromady.

REVO

Stojí za povšimnutí, že vedle Komunistického svazu mládeže působí na našem území též Skupina revoluční mládeže REVO, jejíž program obsahuje ty samé myšlenky o revolučním odstranění kapitalismu, o znárodňování, o dosavadním vykořisťování kapitálem atd. Je dost dobře možné, že nejsou ještě zakázáni jen díky tomu, že senátorům Jaromíru Štětinovi a Martinu Mejstříkovi se do ruky dostala dříve Mladá Pravda, než časopis REVO. Snad není pro demokracii tolik nebezpečná, protože jí chybí vazba na KSČM, snad proto, že v názvu nemá slovo komunismus a není tudíž historicky zatížená, kdo ví. Každopádně její dosavadní neomezená existence ukazuje minimálně na nekoncepční přístup osob a orgánů, které se zasloužily o zrušení jejich soudruhů mladých komunistů.

Nebezpečná symbolika

Jedna z věcí, která je často kritizována antikomunisty a politickými komentátory, je jakási "nebezpečná" zaslepenost ve výkladu historie a v propagaci osobností a symbolů, se kterými je spojováno bezpráví, násilí a nespravedlnost. Mávat na protestních pochodech rudým praporem a otevřeně se hlásit k odkazu lidí jako byl V. I. Lenin nebo Mao Ce-Tung, kteří mají na svědomí miliony lidských obětí, snese podle nich srovnání snad jen s Hitlerem a hákovým křížem jako symbolem nacismu. Jestliže pak zakazujeme neonacistům pochody centry českých měst a nošení svastik a esesáckých nášivek na bundách, mělo by to stejně tak platit pro vlajky se srpem a kladivem. Doženeme-li však tuto úvahu až k tzv. ad absurdum, zjistíme, že není udržitelná. Historicky neospravedlnitelné jsou z dnešního pohledu skutky dalších mnoha lidí a symbolů a vždy se najde skupina lidí, kterým by mohly připomínat neblahé osudy předků- jednotlivců, skupin či celých národů. Jména jako např. Čingischán, Jan Žižka nebo Napoleon ve své době jistě také naháněla lidem hrůzu a jejich činy nelze z dnešních hledisek ospravedlnit, nicméně psát o nich nebo pěstovat jejich kult je běžné, nikoli trestné či neetické. Od Adolfa Hitlera je dělí jen časový odstup, tj. fakt, že všichni přímí pamětníci jejich činů leží na hřbitovech. Vykládat si historické události po svém v některých případech není dovoleno, například v celé EU platí zákaz popírání holocaustu, přičemž akt popírání židovské genocidy je přece "pouze" jeden z alternativních výkladů dějinných událostí. Vyjadřovat a propagovat názory, byť třeba stokrát popřené v současných učebnicích dějepisu, může být v některých případech přínosné, stejně jako bylo na místě pochybovat před čtyřiceti lety o tom, jestli Masaryk opravdu nechal střílet do dělníků u Duchcova.

Omezení svobody projevu ústavou

Čtvrtá věta 17. článku Listiny základních práv a svobod stanovuje "Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti." Tato formulace dovoluje státní moci chránit demokracii nedemokratickými metodami cenzury stejně, jako bránili své státní zřízení totalitní režimy a naskýtá se otázka, zda je toto vytloukání klínu klínem nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých a jestli to není naopak absolutní svoboda slova, která zabraňuje vládnoucímu systému přepisovat historii a utvářet názory svých občanů ve svůj prospěch.

Problém rozporu s ústavou

Předchozí odstavec, stejně jako stanovy mladých komunistů, obsahuje polemiku s ústavou, právní normou nejvyšší právní síly. Měla by být potenciální organizace, bojující za absolutní svobodu slova zakázána? Paradoxně by museli zastavit svojí kampaň také antikomunisté usilující o zrušení KSČM nebo třeba Liberální institut, který popularizuje myšlenku nedotknutelnosti vlastnického práva, případně zrušení bezplatného školství nebo zdravotnictví, ústavně zaručených sociálních jistot. Proto, že nabízí jiný pohled na problém než ústava. Ta jako taková by neměla být nepopiratelná. Lidé kteří jí tvořili, byli přece pořád "jenom" lidé a errare humanum est, tedy mýlit se je lidské.

Činnost KSM

Podíváme-li se blíže na praktickou stránku věci, KSM se k žádným revolučním krokům dosud neodhodlal. Činnost vyvíjená jeho členy se soustřeďuje především na podporu volebních kampaní KSČM či pořádání petičních akcí a demonstrací. Odpor k zavádění školného, zdražení hromadné dopravy, sociálním škrtům, poplatkům u lékaře nebo v dnešní době aktuální plánované stavbě amerického radaru v Brdech sdílí mnoho dalších lidí, kteří ani nemusí být nutně voliči komunistické strany. A boj KSM proti diskriminaci, fašismu a rasismu si dnes troufne odsoudit opravdu jen málokdo. Mladí "rudí" společně s anarchisty též působí jako jakási protiváha "hnědých" a snaží se narušovat neonacistické setkání a pochody. Na těch samých akcích se pak nezřídka objevují společně s komsomolci lidé schvalující jejich zákaz.

Zakázané ovoce

Pro členy KSM může být členství ve spolku ideální revoltou proti autoritám, vlastní seberealizací a odlišení se od ostatních. V této rovině je konkurentem Klubu mladých pěstitelů sukulentů, příznivců videoher Pokémon, českých hráčů amerického fotbalu a bezpočtu dalších minoritních skupin utvářejích pestrost občanské společnosti. Punc zakázanosti může dát komsomolcům příchuť vzrušení, jakou jiní zažívají při adrenalinových sportech, sprejování na historické památky nebo rvačkách tvrdých jader příznivců fotbalových klubů. Je to ta tisíckrát opakovaná pravda o zakázaném ovoci, které nejlépe chutná, kdy se dítě kouřící na záchodě cítí jako partyzán. Ti, které by zákaz KSM od ideí marxismu-leninismu odradil, si asi sotva budou za svým názorem pevně stát. Spíše než příklad Galilea Galilei budou Leninovi stoupenci následovat se svou pravdou odkaz mistra Jana Husa. Budou mezi sebou za mučedníky, protože neodvolali. To, že byli zákonem umlčeni si vykládají jako důkaz, že jejich počínání je nejen správné, ale navíc s sebou nese výsledky. A to tak zjevné, že se jich systém bojí natolik, že je nadále nemohl pouze ignorovat a přikročil k viditelnému kroku použití moci.

Antikomunismus

Pokud považujeme za nutné zbavit svět komunistů, direktivní zákazy evidentně nic nevyřeší, jak ukázal příklad zakázaných a přesto stále aktivních neonacistů. Antikomunisté mají v současné době silnou pozici, zastoupení v poslanecké sněmovně, "ukradli" KSČM oslavy 1. Máje na Letenské pláni a počet stoupenců zákazu KSČM, potažmo KSM a komunismu obecně rozhodně není marginální. Mohou tedy působit na své ideové protivníky demokratickými prostředky, silou svých argumentů, osvětou a důkazy popírající pilíře komunistické ideologie, vlastními interpretacemi dění ve světě jak v minulosti, tak v přítomnosti. Jak ukazují volební výsledky, KSČM si v posledních parlamentních volbách oproti těm minulým výrazně pohoršila, obliba komunismu tudíž spíše klesá. Cíl antikomunistů se tedy postupně naplňuje. Právě pro ty netrpělivé, co čekají "nemožné na počkání a zázraky do tří dnů," může být zákaz KSM jakýmsi lehkým zadostiučiněním či předkrmem.

Medializace jako jediný produkt zákazu

Jak již bylo nastíněno v předchozím odstavci, antikomunisté představují silnou skupinu potenciálních voličů antikomunistických politiků. Efektní a populární, nebo chcete-li populistické gesto, jako je právě zákaz činnosti KSM, může jeho iniciátorům přinést nemalý politický kredit. Jestliže pak ono gesto žádný předpokládaný hmatatelný výsledek nepřinese a KSM bude aktivní dál, ať už pod jiným názvem nebo nechá odpovědnost např. za pořádání svých akcí na jiných právních subjektech a sama na nich bude stále přítomna, zbude ve výsledku pouze medializace iniciátorů poctivě vyvážená nechtěným zviditelněním druhé strany. Říká se, negativní reklama, také reklama. Prodá se více triček s nápisem "Fuck the KSČM", volič se dozví, že v celé republice existuje asi 700 mladých organizovaných stoupenců komunismu a také politici, kteří nesedí se založenýma rukama v kožených křeslech a "alespoň něco" dělají. Ty samé informace se ale dostanou i k mládeži hledající využití svého volného času... Antikomunismus je platná součást demokratické občanské společnosti, stejně jako postoje k nacismu, radikálnímu liberalismu, čipové totalitě, potratům, katolické církvi či k jakémukoliv jinému myšlenkového proudu. Střet těchto názorů by ovšem měl probíhat v rovině diskuse. Nikdo nemá patent na rozum.

Závěr

Celý problém spočívá na tom, jestli je nějaká idea- myšlenka natolik silná, aby podryla demokratické zřízení natolik, že by se dalo mluvit o jejím ohrožení. Odpůrci komunismu nebo mnohých dalších -ismů se staví na stranu těch osvícených, kteří znají pravdu a musí ochránit ty zmanipulované, zaostalé nebo minimálně neskutečně naivní před nimi samými, než s dobrými úmysly poženou zemi do záhuby přes odpor ostatních. A to tím, že svými zcestnými názory dále zmanipulují dostatek lidí na to, aby bylo státní zřízení ohroženo. Jsou- li pak tyto myšlenky natolik zcestné, neuvěřitelné a zdiskreditované, že nemá vůbec cenu je cenu je brát vážně, znemožní se samy. A k tomu nepomůže jejich utajování a umlčování, ale právě otevřená diskuse, základní stavební kámen demokracie. Zákazem se zbytečně démonizují a nabírají sílu, kterou nemusejí ve skutečnosti vůbec oplývat.

Buki, buki.blog.cz

• < Předchozí
• Další >