Všeobecná nejistota jako hlavní podstata současného režimu

Podrobnosti

Vytvořeno 6. 1. 2010

Twitter

Mnozí kritici minulého režimu u nás více či méně oprávněně poukazují na jeho obecně známé nedostatky a snaží se na některých známých příkladech současný systém stavět do výrazně pozitivního postavení ve srovnání s dobou před rokem 1989. Některé jejich argumenty je možno byť s výhradami přijmout, mnohé naopak odmítnout. Je zřejmé, že dříve bylo například v obchodech méně zboží než dnes, složitěji se cestovalo do zahraničí, existovala omezení v přístupu k zahraniční literatuře či při výuce cizích jazyků. Naopak je nutné odmítnout argument typu, že socialistické Československo bylo zaostalým státem, kde nebylo často k sehnání ani základní zboží, všichni na povel se museli účastnit prvomájových oslav, chodit do Pionýra či být členy ROH. Sice jsem v 80. letech teprve vyrůstal, mnohé věci si však pamatuji.

Ano i občasné fronty na banány, ale že bysme doma neměli vše základní co člověk potřebuje k normálnímu životu to musím zcela odmítnout a to nikdo z naší rodiny rozhodně nikde neměl žádnou protekci. Do Pionýra jsem chodil spíše nepravidelně i prvomájový průvod jsem někdy vynechal a nikdy jsem za to nedostal žádný postih. Chápu, že někdo může mít v tomto směru i jinou zkušenost, přesto lze skutečně snadno vyvracet mnohé vylhané argumenty pomlouvačů minulé doby.

Stačí často nabídnout svoji vlastní zkušenost, ze školy, ze zaměstnání či ze zájmové činnosti. Z vlastní zkušenosti vím, že  člověk na konkrétních případech dokáže velmi dobře vyvracet argumenty fanatických antikomunistů a těch co jen papouškují co negativního o době minulé vyčetli třeba někde v novinách. Důležité je nebát se svoji vlastní zkušenost popsat, pokud možno věcně a konkrétně. Zejména mladá generace dnes vyrůstá v mnoha bludech a polopravdách, které na adresu minulého režimu šíří mnohé naše sdělovací prostředky. 

 Naštěstí i mnoho mladých lidí odmítá ony jednoduché, zdánlivé pravdy a snaží se sami nacházet kvalitní a objektivní zdroje a za pomoci vlastního kritického myšlení najít svůj názor na naši novodobou historii a tak se v ní zorientovat. Hlasatelé jediných správných pravd tak mají naštěstí jen omezený prostor pro šíření své často velmi chatrné obhajoby současné doby a zásadní kritiky doby minulé. Jejich argumenty ve stylu ?dnes přes nedostatky žijeme v nejlepším období naší historie? nebo ?nikdy jsme se neměli tak dobře jako dnes?, je však nutné při každé vhodné příležitosti konfrontovat s panující realitou.

Řada kritiků doby před rokem 1989 je však ochotna uznat, že minulý režim lidem nabízel kromě některých omezení i pozitivní hodnoty, především jistoty a to nejen v oblasti sociální. Že se lidé nemuseli strachovat, že nebudou mít na nájem a skončí někde pod mostem či v primitivním obydlí jako bezdomovci. Že se člověk nemusel bát, že příští den mu jeho zaměstnavatel sdělí, že již pro něj nemá práci a musí ho propustit. Že nebude mít na drahé léky nebo i lékařský zákrok či že jej na každém rohu může někdo okrást či podvést. Ani šikany ze strany různých pochybných pánů domácích v podobě neúměrného zvyšování nájmu či výhrůžek z vystěhování z bytu. Všechno toto jsou některé z pozitivních jistot doby minulé. Jistot které dnešní doba není schopna v takové míře garantovat.

Dnes je naopak na denním pořádku celý soubor panujících nejistot, se kterými se lidé musejí denně potýkat. Člověk tak třeba často ani neví zda bude mít i zítra práci a tím pádem prostředky na svoji obživu. Ani přístup ke vzdělání či lékařské péči není pro mnohé dnes nijak samozřejmý. O možnosti vlastního bydlení a jeho dostupnosti nejen pro mladé ani nemluvě. Přitom jde o základní životní potřeby, žádný luxus či nadstandard. A navíc denně slyšíme, že bude ještě hůř, že právě obyčejný člověk bude mít v budoucnu ještě více nejistot než dnes.

Slyšíme to všude ? roste státní dluh, budou se asi zvyšovat daně i ceny zboží a služeb, máme si prý zase pokolikáté už utáhnout opasky. Navíc prý stát v budoucnu nebude schopen garantovat důstojný důchod, aby z něj člověk dokázal byť skromně vyžít. Bez ohledu na dnešní hlásané pravdy, máme základní jistotu v tom, že současný systém většině lidí nabízí v první řadě celý soubor nejistot. Není divu, že roste počet depresí, různých fóbií a psychických onemocnění, či počet pokusů o sebevraždu. Lidský organismus přirozeně reaguje na panující nejistoty a brání se. Je naprosto nutné, aby právě levicově smýšlející dokázali pojmenovat a odhalit dnešní dobu se vším co přináší. Jen tak lze získat důvěru lidí a realizovat jinou, lepší, sociálně citlivou a skutečně lidovou politiku, která bude zohledňovat oprávněné zájmy většiny společnosti, nikoliv jen horní majetné vrstvy.

            Dnešní pravice má největší strach z toho, že lidé začnou porovnávat pozitivní dřívější jistoty s nejistotami dneška. Je proto zcela nezbytné zásadně odmítnout názor, že dnešní a dřívější režim je natolik rozdílný, že je nemožné a tedy i zbytečné tyto dvě doby srovnávat. Naopak oni dobře ví proč toto hlásají, oni se totiž srovnání v mnoha ukazatelích přímo bojí. Vědí, že toto srovnání by pro dnešní systém nevyznělo právě dobře a tím by se odhalilo jejich pokrytectví, přetvářka a lež. Odhalilo by se tím, že jejich argumenty a politické programy jsou postaveny jen na falešných iluzích, frázích a zvýhodnění úzkých skupinových zájmů menší části naší společnosti. Argumentům těchto lidí lze čelit účinně především tím, že se nebudeme bát pojmenovat reálně negativní stránky minulosti (ne se za ně omlouvat, veřejných omluv již proběhlo dost). A zároveň tím, že dokážeme  věcně srovnat dřívější pozitivní stránky společnosti s dnešními nedostatky v mnoha oblastech od sociálních jistot, přes dostupnost bydlení či zaměstnání až po důvěryhodnost a odbornou a mravní zdatnost dnešních politiků s jejich předchůdci.

 Nenechme si od hlasatelů falešných pravd vnutit názor, že dnešní dobu nelze s dobou minulou srovnávat. Oni se toho srovnání bojí a to právem. Ostatně nikdo nemá monopol na pravdu a na prezentování vlastních názorů, ani pánové Havel, Kocáb či Vondra. Právě jim a mnohým dalším je nutno otevřeně říci, že se z nich stali papaláši  neschopní vnímat realitu a životní potřeby obyčejných lidí. Kdo z těchto a jim podobných třeba ví, jak se dnes obtížně hledá práce a jak o ni člověk musí mnohdy doslova nedůstojně žebrat? Nebo v jakých podmínkách a za jakou mzdu dnes mnoho lidí musí pracovat?

Oni a mnozí další jsou už schopni jen mentorovat a poučovat o svých názorech, nikoliv vlastní sebereflexe. Naštěstí je dnes už málokdo bere vážně, podcenili totiž jednu základní skutečnost. Každý myslící člověk má již svoji vlastní životní a sociální zkušenost s 20 lety kapitalismu u nás.

Je nutno a to nejen vůči těmto lidem, ale i těm, které ještě dokáží ohlupovat, věcně a objektivně ukázat na příkladech, že je nejen možné, ale i nutné obě období srovnávat. Samozřejmě s vědomím dobového a mezinárodního kontextu. Právě kritické myšlení je nadějí v lepší budoucnost.

Miroslav Pořízek

• < Předchozí
• Další >