Dvojsečné pojištění

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 6. 2010

Twitter

Život každého i toho nejobyčejnějšího člověka je od mládí až po stáří protkán nespočtem událostí a rozhodnutí, jimiž utváří svůj osud a svou budoucnost. Pokud odhlédneme od záležitostí, které je možné ovlivnit, nabízí se celé spektrum událostí, které ovlivnit nelze. Mezi takové události spadají různé zdravotní problémy, náhlá zranění, krádeže, dopravní nehody nebo živelné pohromy. Všechny tyto události bývají důsledkem vlastního přičinění, společnosti jako takové nebo jsou jen důsledkem obyčejné náhody.

Společnost se však proti těmto událostem naučila částečně bránit. Stále pokulhává v různých formách prevence a svým způsobem sama vytváří příležitosti pro to aby zde stále existoval někdo s motivací krást nebo dává například řidičské oprávnění do rukou zcela nekompetentních lidí.

Nástroj, jež se stará o zmírnění podobných dopadů na jednotlivce, se jmenuje ?pojištění?. Pro jednoduchost se budeme držet materiálního zabezpečení a materiálních škod. Ty mají totiž pro člověka rozhodující význam a platí to zejména pro vrstvy obyvatel, žijící na hranici životního minima. Toto pojištění dnes funguje způsobem, kdy poškozený platí před událostí určitou stanovenou částku, která definuje možnost získání finanční pomoci při materiální ztrátě v důsledku smluvených příčin.

Tento způsob si lze představit jako trezor, do něhož vkládá určitý počet klientů své peníze, přičemž si z něj vezme zpět vyšší částku ten, koho postihla definovaná událost. Tento systém funguje lépe a je relativně levnější s vyšším počtem klientů, protože i když tím roste teoretický počet postižených, roste také teoretický počet klientů, kteří pojištění platí aniž by u nich jakýkoli problém nastal.

Jde o zvláštní fluktuaci prostředků, jež se objevují v místech, kde jsou zapotřebí, nicméně celkově vytvářejí nedostupnější prostředí pro vrstvu obyvatel, jejichž starosti a finanční prostředky jsou minimální. Nemluvě o možnosti zneužití pozice pojišťovny, která se může snažit o co nejnižší vyplácení postižených nebo dokonce zamítání žádostí pod různými záminkami. Totiž pojišťovna jako subjekt v soukromých rukou generuje a nutně musí generovat výdělek, jinak by nebylo výhodné takový systém provozovat.

Jevy, jež zapříčiňují nutnost se pojistit, společně se systémem prakticky znevýhodňujícím širší skupinu lidí, defakto doplácejících na nutnost být pojištěn, vytváří uzavřený kruh. Pro tento uzavřený kruh je paradoxně výhodné když společenská prevence selhává, protože mu zajišťuje vysoké zastoupení klientů, ochotných investovat vyšší částky jen kvůli vlastnímu klidu a jistotě.

V materiálním modelu je tak možné nabídnout zmiňovanou jistotu pouze lidem, kteří jsou dobře zabezpečení. Přičemž většina lidí, žijících na hranici životního minima žije, obrazně řečeno, konstantně v nejistotě. Prostředek, který by se tedy měl v první řadě o takového člověka postarat, by měla společnost ve vlastním zájmu vytvořit, nicméně jaký by měl být?

Osobně si dokážu představit systém, kde si klient vybere a bude platit pojištění až poté, co jej nějaká událost zastihne. Toto by měl neustále zajišťovat stát. Tato forma existuje jistým způsobem i dnes v možnosti peníze si půjčit. Avšak pokud jde o škody, jež ovlivňují základní životní potřeby člověka (např. levné bydlení), je zapotřebí generovat z takového pojištění výdělek minimální až žádný. Tyto nezískané prostředky se totiž společnosti vrací jinou formou a to takovou, kdy je zajištěná rodina schopna pracovat, má kde bydlet a je tímpádem bezproblémová, nevyžadující další asistenci.

Tzn. materiální pojištění převrácené (klient platí předem), by existovalo jen pro lidi, kteří vyžadují nadstandardní péči (např. drahé auto). Nižší výdělek z takového systému totiž vytvoří podmínky pro zamyšlení nad jednotlivými událostmi a možnostmi jak jim předcházet. Podle mého názoru by se společnost měla zaměřit více na předcházení všeho co ?nečekané události? vyvolává a co přímo ovlivňuje kvalitu života každého z nás. To však nebude možné dokud si neuvědomíme dvojsečnost každého nástroje, který používáme.

Tomáš Fojtík

• < Předchozí
• Další >