Multiplikované peníze

Podrobnosti

Vytvořeno 5. 6. 2010

Twitter

Starostí každého moderního člověka je zcela přirozený zájem o dostatek peněz. Ty ve zkratce reprezentují hodnotu, transformující se na jakoukoli (nejen) materiální formu (např. služby). Totiž pokud chce jakýkoli subjekt žít zajištěným, stabilním způsobem a pokud si chce pořídit jídlo, mít kde bydlet nebo se ve volném čase zabavit, musí prostředky, které mu dá společnost k dispozici, nějakým způsobem vyměnit za vlastní schopnosti.

            Jde v podstatě o systém nasazení hodnoty za vykonanou činnost jednotlivce nebo celého kolektivu. Jednou z nesporných výhod takového systému je jeho univerzalita, kdy je možné si například za odchov drůbeže zakoupit automobil. V historii se podle dostupných pramenů směňovalo přímo ? věc za věc nebo věc za službu atd. Tento způsob transformace hodnot je nepružný a v moderní době manufaktury a specializace neaplikovatelný. Také zde existovala a stále existuje teorie o využití prostředků, které jsou lidem k dispozici s tím, že za ně neplatí, ale společnost je jakýmsi záhadným způsobem "dává" těm, kteří o dané prostředky mají zájem. V tomto případě nastává otázka jakým způsobem člověka k jakékoli činnosti motivovat, protože potřeby jednotlivých subjektů mohou převyšovat skutečnou vůli po vyvíjení nějaké činnosti.

            Současný systém směn vytvořených hodnot za univerzální prostředek je tedy pravděpodobně nejlepší z možných. Neplatí to podle mého názoru pro všechny sociální skupiny, které jsou situovány v jiné než produktivní pozici (např. nezaměstnaní, důchodci). Nicméně otázka v každém případě zní - jak se takový univerzální směnný prostředek s názvem peníze vlastně vytváří?

            Z různých zkreslených a polozkreslených pramenů, které jsou k dispozici, jsem dospěl k názoru, že se nevytváří. Je trochu škoda, že kolem tohoto tématu neexistuje důkladnější a solidnější osvěta. Doufám, že se v tomto případě nebudu výrazněji mýlit, ale všechny podobné informace jsou dnes protkány názorovým extrémismem, konspiračními a polonáboženskými hesly o potřebě něčeho neuchopitelného, tedy případnou nesrovnalost prosím omluvte, jde však v zásadě o princip, ten je v tomto případě důležitější než přesná fakta.

            Hlavní roli v tomto procesu vytvářejí banky. To jsou subjekty, kde si každý jednotlivec ukládá vydělané peníze na kratší nebo delší časové období. V době, kdy jsou peníze uloženy, je mohou banky dále používat. Mohou dalším jednotlivcům peníze i půjčovat s tím, že nepůjčují vlastní peníze, ale peníze ostatních jednotlivců. Může to tak fungovat, protože se potřeby jednotlivých lidí různí a jakmile určitá skupina peníze spíše spoří, může si jiná skupina lidí z těchto peněz přirozeně něco vzít. Banka je tedy jakýmsi prostředníkem mezi lidmi.

            Banka však není žádným polomrtvým subjektem, který své služby dává k dispozici "jen tak". Totiž nehledě na různé poplatky a úrokové sazby systém funguje tak, že může banka s uloženými penězi dále disponovat. Tedy pokud se v ní nastřádá určitý vyšší kapitál, je možné peníze nejen lidem půjčovat, ale je možné s těmito penězi zacházet jako s vlastními, protože jedinou starostí banky je to aby měla dostatek prostředků na vyplácení svým klientům, když mají zájem. Peníze dělají peníze a v tomto případě systém dospěl do stádia, kdy je možné peníze, investované do dlužníků, dále půjčovat, přestože neexistují. Totiž stačí aby banka měla k dispozici příslib o tom, že se daný dluh splatí, čímž může ony peníze reálně použít jako již splacené a investovat je dál do dalších půjček. Dochází tak k multiplikaci hodnot a vytváření něčeho co vlastně neexistuje, přičemž veškerý výdělek z takovéto činnosti banka nevytváří, ale tento výdělek vytváří lidé, kteří mají s bankou něco společného.

           Jde o velmi složitý mechanismus a vzhledem k tomu, že se peníze nijak negenerují, ale vytváří systémem půjčování, je ve výsledku každá koruna, kterou v ruce držíme, vlastně korunou, kterou někdo jiný dluží. Což by mělo být ještě znásobeno, protože údajně 97 procent finančních prostředků, kterými svět disponuje, vůbec neexistuje.

            Řešením je tedy zamyslet se nad tím jakým způsobem se peníze generují. Jakmile totiž dospějeme do fáze, kdy jde o nezbytný transformační prostředek, je nutné zamyslet se i nad způsobem jak se vytváří, protože pokud systém funguje na základě směny, je jasné, že se s měnícím počtem obyvatel musí za předpokladu konstantního množství peněz v oběhu, měnit i jejich hodnota. To znamená, že by si lidé platili něčím čeho by byl nedostatek nebo naopak přebytek. Univerzální hodnota, kterou by takové platidlo mělo, by byla sice užitečná, ale podmínky pro nakládání s takovými penězi by se neustále měnily podle toho jaké množství by bylo aktuálně v oběhu, což není pro lidi o moc užitečnější než systém generování peněz bankami.

            Finanční krize budou pak ekonomickým světem kolovat neustále. Nejlepší je se, jako stát, tomuto systému bránit cestou postupných změn. Ideální by bylo založit státní banku, která by peníze neznehodnocovala. Tedy je nemultiplikovala do půjček, neinvestovala v soukromých projektech, ale dávala je k dispozici státu a to jen v místech, které negenerují žádný zisk (školy, hřiště, infrastruktura). Této bance by stát dával nazpět peníze, které by od ni její klienti žádali (výplata, ukončení spoření). Díky nulové multiplikaci v důsledku nulových půjček, by pak nedocházelo ke žádnému znehodnocování.

            Další fáze se stává z dilematu jak peníze generovat. Za předpokladu dvou subjektů, kteří mezi sebou směňují (kupující, prodejce) a ukládají si kapitál do stejně fungující banky, je možné státem přispívat kupujícímu tam, kde se cena v důsledku (např.) vyšších nákladů na výrobu o něco zvýšila. Tímto a podobnými způsoby je možno do systému vkládat peníze tak, aby jich bylo dostatek v místech kde jsou potřeba (u koncových zákazníků) a samy o sobě nezvyšovaly cenu produktů. Pokud jde o příliš nízkou hodnotu peněz, tato se dá řešit vyšším zdaněním a kompenzací s centrální bankou.

            Jde v hlavně o způsob jak se nad systémem generování peněz zamyslet. Jsem přesvědčen, že jde o téma, které se bude v budoucnu řešit velmi obsáhle. Nicméně pokud jde o základní princip ? prostředníka mezi lidmi ? je třeba jej takto brát a nevytvářet mu příležitost pro znehodnocování prostředků, které zajišťují i ty nejelementárnější potřeby každého z nás.

Tomáš Fojtík

Pozn. Autor skutečně pochopil správně, že naprostá většina "oběživa" se dnes vytváří spekulacemi, tedy přes banky, trhy a lichváře. Není tak podložena reálnou prací, reálnou hodnotou (jen práce může generovat hodnoty). To je příčinou současných krizí. Ostatně, Lenin to již ve svém díle Imperialismus - nejvyšší stadium kapitalismu odhalil a podobně to potvrdil i Harpal Brar v současnosti. Cesta postupných změn je však značně trnitá - řada kritiků současného stavu navrhuje např. takovou maličkost - Tobinovu daň - tj. daň ze spekualtivního kapitálu. I to je neprůchodné...

• < Předchozí
• Další >