Z pohledu Ústavy je třeba odmítnout senátní kladivo na čarodějnice

Podrobnosti

Vytvořeno 15. 3. 2006

Twitter

Z vystoupení poslance Miroslava Grebeníčka k návrhu senátní novely trestního zákona M. Mejstříka a J. Štětiny o zákazu propagace komunismu: Už druhý týden se každému omlouvám, ne - nemohu, právě teď bojuji s vnitřním nepřítelem. V očích jistého kolegy jsem spatřil úlek, patrně si myslel, že vedle své poslanecké práce mám ještě vedlejší úvazek, v němž se zabývám odhalováním vnitřního nepřítele přímo v Komunistické straně Čech a Moravy.

Nakonec i jemu došel můj svérázný humor a zeptal se: To jako myslíš chřipku? Přisvědčil jsem -svádím tedy boj s vnitřním nepřítelem, a pokud to, mně bude vidět, tak se i vám předem omlouvám.
V poslední době je s novou naléhavostí Poslanecká sněmovna konfrontována právě zásluhou Senátu, některých jeho zastydlých svazáckých ideologů, a pak i zásluhou inkvizičně bojovné strany lidové s návrhy, které se pokoušejí o protiústavní ideologizaci práva a o inkviziční kodifikaci vlastní nedemokratičnosti, nesnášenlivosti a netolerance. Děje se tak přesto, že zde na půdě Parlamentu České republiky jsou zastoupeny jen strany, které se podle svých základních dokumentů a programů i deklarací hlásí k principům demokratického právního státu, k nezávislosti výkonu státní moci na ideologiích a náboženských doktrínách.
Návrhy na politizaci výkonu státní moci a na omezování svobody myšlení a politické soutěže se znovu a znovu objevují a jsou nám předkládány jednotlivci i skupinami přesto, že všechny ve Sněmovně zastoupené strany bez výjimky se hlásí ke svobodě myšlení a k rovné politické soutěži stran. Z pohledu Ústavy a Listiny základních práv a svobod - a bylo tady už mnohé řečeno - je jednoznačně nutné odmítnout ono kladivo na čarodějnice, které do právního řádu prosazuje část senátorů svým návrhem na zákaz a trestní postih šíření myšlenek a ideálů komunistické rovnosti a sociální spravedlnosti. Ať už svůj nedemokratický a protiústavní návrh zdůvodňují jakkoli, je zřejmé, že podstatným hybným motivem tu je politický ideologický zájem omezit svobodu myšlení a politické soutěže a pronásledovat, zastrašovat a postihovat jinak smýšlející pro jejich politické přesvědčení a názory.
Myšlenka demokratického nebo třeba i křesťanského směřování k socialismu nemá a nemůže mít v právním státě o nic menší právo na existenci než myšlení založené na představě individuálního boje a osobní, ekonomický a politický vzestup a prospěch. Nebezpečím pro demokracii není ten, kdo tyto myšlenky a přesvědčení sdílí, ale ten, kdo chce nedemokraticky prosazovat své vlastní politické a ekonomické zájmy za cenu protiústavního potlačování a omezování práv druhého.

Genocida je jen jedna

Podle Ústavy a podle mezinárodních úmluv snaha těch, kdo chtějí zakazovat ideály socialistického myšlení a přesvědčení, neobstojí. Neobstojí podle měřítek právního státu ani ideologicky motivované a politicky směrované úpravy trestně právních norem o genocidě a násilí. Ústavní soud v obdobné věci se už, jak je všeobecně známo, svého času vyjádřil. A já si dovolím položit poslancům KDUČSL, ale pro jistotu i ODS a Unie svobody otázku: Chcete, dámy a pánové, skutečně upřímně odsoudit schvalování genocidy, ať už byla nebo je páchána pod jakýmikoliv hesly a zástěrkami, nebo vám jde o ideologizaci a politizaci práva? Chceme zde na půdě této Sněmovny, aby stát politicky neutrálně postihoval schvalování jakékoli genocidy, nebo zde chce někdo tváří v tvář obětem tvrdit, že fyzické vyhlazování národů a skupin pod rouškou a ve jménu té či oné ideologie a církve, bylo přijatelnější a jiné méně přijatelné? Chce snad KDUČSL nebo nějaký bigotní zastánce jiné víry nebo politické ideologie skutečně svérázným návrhem na úpravu trestního zákona tvrdit, že některé metody a důvody vyhlazování národů a skupin v politických a náboženských dějinách Evropy a světa jsou mu blízké? Připadají mu omluvitelné, a proto je netřeba uvést v případném neutrálním výčtu takových případů? Nebo se můžeme všichni, jak jsme zde, shodnout v souladu s Ústavou na jediném právně přijatelném závěru? Totiž na tom, že genocidu, její provádění a její schvalování je nutné odsoudit vždy, ať už ji někdo z vyhlazovatelů páchal a přitom zneužíval bible, koránu, liberálních, nacionálních, sociálních či komunistických hesel. Ale také tehdy, když ji někdo halil do teorií o nadřazenosti té či oné církve, bílé či jiné rasy nebo do slupky rádoby ekonomické teorie tržního hospodářství a potřeby zisku, či na druhé straně netržní ekonomiky a nutnosti přerozdělování netržního.
Troufám si tvrdit, že v české společnosti těchto let došlo k určitému posunu oproti dobám minulým, k posunu, který směřuje k jakési modernizaci některých forem netolerance a nenávisti. Zákon, který dnes vyjadřuje, co vše je v demokratické společnosti zapovězeno, umí mnohé »-ismy«. Mámeli ale žít ve společnosti nebo ve společném právním státě, tak nám mnohým chybí jeden druh reflexe. Když použiji historické paralely, tak bych to vyjádřil podobenstvím, které by zejména klub strany lidové mohl pochopit hlouběji než jiný. Bezmála dva tisíce let trvalo církvi, a to především katolické církvi, než se oddělila od agresivního a někdy i otevřeně genocidního antisemitismu. Bezmála tři století trvalo liberálům, a to také a zejména severoamerickým liberálům, než se oprostili od agresivního rasistického přístupu k lidem jiné barvy pleti. A ten rasistický přístup byl spojen také s genocidou nebílých kmenů a národů, v případě Anglie ale i s genocidou holandských Búrů.

Je možné mluvit o genocidě, kterou rozpoutali a vedli osvícení panovníci a politici z tržních a jiných důvodů fakticky proti svým vlastním národům na frontách první světové války. Jistě bych mohl v tom výčtu ještě dlouho, dlouho pokračovat.
Dnes na půdě této sněmovny by bylo dobré, aby tyto historicky i kulturně pozvolna opouštěné modely chování byly doceněny novým způsobem. Kdo z poslanců KDU-ČSL a z poslanců hlásících se k liberalismu chce prokázat skutečně demokratické smýšlení a respekt k ústavním právům druhým, ať prokáže své skutečné lidské kvality a dovršením upřímného rozchodu s atavistickými nenávistnými modely minulosti, jaké ztělesňuje antisemitismus a rasismus, také tím, že se rozejde s atavistickou živočišnou nenávistí, a proto neústavní formou antikomunismu.

Ústava nedovoluje vázat zákony na jednu politickou ideologii

Podle Ústavy, kterou bychom měli ctít, je nepřípustné vázat zákony na jednu politickou ideologii, vést pomocí pseudozákonů a psedoparagrafů účelové politické kampaně.
Kdo se o to pokouší, jedná proti Ústavě a proti zájmům demokraticky smýšlejících občanů. A to je hlavní důvod, proč navrhuji posuzovanou předlohu k zamítnutí. Dovolte mi učinit ještě několik poznámek. Jde o přímou reakci na úvodní vystoupení. Především chci zdůraznit, že nechceme žádné návraty. Ani k první republice, která řešila občanskou stabilitu na úkor zbídačování pracujících, ani k předlistopadovému režimu, jenž řešil ekonomické otázky na účet některých občanských svobod. Tvrdím také, že lež zůstane lží, ať lže kdokoliv. Podobně pomluva, křivé svědectví, justiční vražda. Justiční vražda zůstane hanebnou skvrnou, ať jde o Husa, Rosenbergovy, Slánského či Horákovou, ať se kryje zájmy církve, zájmy kapitalismu nebo komunismu. Skutečný zájem pokroku nemůže nikdy spočívat na cynismu vůči osudům jedinců, na systematickém lhaní, na machiavelistickém taktizování, na zásadě, že vůči odpůrci je vše dovoleno.
Podobně zůstane jakékoliv odborné zkreslování skutečností hanebností, ať vystupuje pod aureolou velikého Urválka nebo pod záštitou velikého Bendy, Mejstříka či Štětiny.
Mnohé se nám - a mluvím teď trošičku i za Komunistickou stranu Čech a Moravy, nejenom za sebe - dnes tady podsouvalo. Je to nesmyslné tvrzení, které nemá žádný reálný základ. Stačí si prostudovat naše poslední sjezdové závěry. Jen tak pro pořádek: VI. sjezd Komunistické strany Čech a Moravy svým usnesením jasně odmítl praxi, která připouští nebo ospravedlňuje omezování demokracie, diskriminaci nebo represi za názory.

Ještě k několika problémům

Musím bohužel konstatovat, že z různých otázek, které zde byly prezentovány o marxismu, jako by čišely ty nejméně kvalitní propagandistické brožurky předlistopadového režimu. Marxismus byl a je ucelenou materialistickou teorií o společnosti. Byl a je uznáván, byl a je samozřejmě i zatracován. Nicméně není překonán. Ostatně stačí si zajít na některou ze západních univerzit. A pokud mám k tomu učinit drobnou poznámku, zdá se, že marxismus asi brzy bude i pro současné mladé lidi přitažlivý. Už dnes - a máme k tomu dost důkazů - mnozí vysokoškolští i středoškolští studenti se o marxismus zajímají, a nejen proto, že má kouzlo zakázaného ovoce.
Dovolte mi na závěr ještě citát: »Existuje několik druhů lidí v ochranné vazbě. První jsou profesionální zločinci, kteří spáchali nezávažnou vraždu, někam se vloupali. Ti jsou nejslušnější. Druhá skupina se skládá z politických vězňů. To už je horší společnost. Pak se dostáváme ke třetí skupině, ta reprezentuje odpad lidství a zdechlý plod našeho společenského života. Jsou v ní Židé. A existuje ještě čtvrtá skupina, která, pohlížíme-li na ni z pohledu lidské bytosti, stojí hluboko dokonce i pod Židy. Mohu si ušetřit námahu a nemusím tuto chamraď vůbec popisovat. Jsou to komunisté. «
Tak pravil Reichsführer SS Heinrich Himmler k rakouským vězňům v Dachau bezprostředně po anšlusu v březnu 1938.
Uznejte, že ani různí Mejstříci a Štětinové by to nemohli říci lépe. Co platno některým, kdyby si sněhobílou košili navlékli, když zpod ní prosvítá hnědé tričko. Vskutku nelze kázat o protikomunistickém tažení a nenasávat přitom nacistické splašky.
Ne, nehodlám nadále dráždit senátory Mejstříka a Štětinu. Mohlo by jim rupnout v kouli a nasadili by na mne po mašínovsku nástroje, které zabíjejí.
Svého času jsem v televizi sledoval medailonek akademika Otty Wichterleho. Jeho úsměvný nadhled se vznášel nad světem, tím minulým i tím dnešním. Vznášel se nad všemi režimy, které prožil, nad všemi ideologiemi, kterým nevěřil, nad lidskou malostí, kterou poznal. Nikoho nezatracoval, nikoho neodsuzoval. Vědom si toho, že čas se krátí lidem dobrým i zlým. Holt šlo o nespornou osobnost. Režim nerežim. Proti gustu žádný dišputát. Proti blbosti žádné sérum, senátor nesenátor.
A kdo se povyšuje, bude ponížen. Do propadliště dějin nikoho neposílám, navrhovatelé sami se svým jednáním i tlacháním stávají malými a ještě menšími, až propadnou kanálovou mříží.
Kéž zašlá bludice antikomunismu definitivně spočine tam, kde jí bude nejlépe. Pod smuteční vrbou dějin. A staniž se tak brzy za dnů našeho života, amen.

Miroslav Grebeníček

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >