Pepa zahradník měl domeček a kolem něj zahrádku jako dlaň. Pěstoval na ni květiny od skalniček přes letničky až po trvalky. Na jedné straně měl zeleninový záhon, na plotě rostl břečťan a uprostřed bylo malé jezírko s lekníny, kde často sedávala žába a večer co večer vytvářela atmosféru letní noci.
Jednoho dne šel okolo tlustý Vlastimil, který bydlel na druhém konci vesnice. Kouká na Pepu jak se lopotí na své zahrádce – okopává zeleninu, zalévá skalku, čistí jezírko a stříhá živý plot. Když se zrovna Pepa narovnal, aby si trochu protáhl záda, tlustý Vlasta se zeptal: „Pepo proč se tak lopotíš? Není to zbytečně náročná práce?“ Pepa na to: „Když chci mít hezkou zahrádku, musím to vydržet...“ „Víš Pepo, nebylo by lepší nechat to přírodě, aby si sama vybrala?“ Chvíli spolu diskutovali a nakonec Pepa přistoupil na Vlastův návrh: „... musíš to udělat tak, aby se celé zahradě dostalo stejné péče. Úplně nejlepší bude, když jednou za týden celou zahradu pokropíš z hadice!“ To se Pepovi zamlouvalo.
Uběhlo několik týdnů, během nichž se Pepova zahrádka změnila k nepoznání. Zeleninovou část zachvátily roztodivné druhy plevele, místo trvalek rostly houfy pampelišek, skalka zmizela pod bodláčím a jezírko zastřel brčál. Žába se rozhodla raději včas zmizet, bohužel cestou přes silnici ji přejelo auto.
Pepa si nejdřív říkal, že to je dočasný jev, že se jeho zahrádce nedaří, ale postupně to vypadalo čím dál hůř. Nakonec, když lidé procházející kolem jeho domu začali přecházet na protější chodník a slova obdivu zmizela, se rozhodl navštívit Vlastíka, a poradit se. Zazvonil u Vlastovy vily, Vlasta mu otevřel dveře dálkovým ovládáním a Pepa mohl vstoupit a podívat se, co se skrývá za vysokou zdí. Našel zde anglický trávník, bazén a pár keříků. „Vlasto, ty tu nemáš žádnou skalku, ani zeleninový záhon, jak to, že ti z trávy nepučí bodláčí?“ „No to je Pepo tak, že se mi o vše starají lidi, takže nakonec to jen zalévám a užívám si.“ Pepa pochopil, že to co je výhodné pro někoho, znamená pohromu pro jiného. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než nechat celou svou zahradu přeorat traktorem a začít znovu.
Proto i vy, milí spoluobčané, nebojte se hájit svá práva. Řeči o tom, že levici volí jen neschopní a závistiví lidé jsou nesmyslem. Rovná daň pomůže pouze bohatým, běžní lidé na ni ušetří pár stovek, ale současně na rovné výši daně z přidané hodnoty (DPH) prodělají tisíce. Bohatší taky prodělají pár tisíc, ale současně ušetří desetitisíce a více, které budou chybět v tom, na co se všichni obyvatelé skládají. Pravice hájí zájmy a egoismus jednotlivců, levice solidaritu a vzájemnou pomoc. Pohádky o chudých okrádajících bohaté jsou nesmyslem. Lidé tu jsou od toho, aby si pomáhali, pochopili to i šimpanzi. Nestaňme se vzájemně supy a hyenami, máme na víc.
Zdeněk Milata, KSČM Milovice
{moscomment}
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.