Jednou z významných forem antikomunismu je hrozba zákazem komunistických stran

Podrobnosti

Vytvořeno 18. 2. 2011

Twitter

Již dvacet let zní z úst české buržoazie hrozby  zákazu KSČM a organizování soudu nad  jejím vedením, což je v buržoazně demokratické EU nereálné. Zdálo by se, že je dokonce projevem hlouposti. V podstatě však nejde o hloupost, ale o hluboce seriózní a promyšlený záměr, který je zaměřen na odrazování od vstupu nových členů do KSČM z obav, že by mohli být soudně stíhání. 

Není to ostatně poprvé v dějinách, kdy se buržoazie snaží k nastolení autoritativního režimu postupovat podobným způsobem, bez ohledu na tragické důsledky. Bezvýchodnost stávající situace, prohlubování ekonomické krize, se všemi sociálními důsledky ji ani jiný postup neumožňuje. Již jen zmínky o zákazu KSČM, spojené s promyšlenou propagandou, nehledě na neschopnost vedení strany oslovit své voliče atraktivním volebním programem a vést ideologický boj ve vlastních řadách, vedly k odklonu voličů, který i přes zhoršující se sociální situaci většiny obyvatelstva,  bude zřejmě pokračovat. Ideologie antikomunismu zaměřená na ovlivnění společenského vědomí nejširších lidových mas obsahuje hlavně očerňování reálných nebo fiktivních nepřátel, včetně vytvoření jejich podoby. Cílem je usměrnit nespokojenost mas proti takovým nepřátelům, svalit na ně vinu za negativní jevy sociálního systému, vzniklé činnosti vládnoucích sil. S ideologií antikomunismu přišli k moci němečtí nacisté, světový imperialismus vedl pod vlajkou boje s antikomunismem 50 let studenou válku, která nakonec vyústila, za pomoci "páté kolony" v rozpad SSSR a světové socialistické soustavy. Konec socialistického systému vyvolal v západním světě rozpaky. Zmizel hlavní protivník, sovětský komunismus. Důležitost a intenzita antikomunismu po kontrarevoluci na zlomu 80. a 90. let sice nepolevila, ale jeho propaganda na určitou dobu znejistěla.  Bez přesně stanovené ideologie a pouze pod krytím boje se srbskou krvežíznivostí vedly USA a země NATO válku proti Jugoslávii. Atentátem   11.9.2001 si Západ vytvořil záminku k deklaraci ideologie antiterorismu, pod jejímž krytím plavně přešel od studené války k horké. Ale obraz světového teroristy, jako nepřítele západní civilizace (potažmo všeho lidstva) začal ztrácet brzy vliv. Jejich alternativou se měli stát  extrémisté  a antiglobalisté, které si kapitalismus sám vytvořil, financuje je a řídí. Tito nepřátelé se však jeví ještě méně věrohodným protivníkem moci militantního západu, než teroristé. Ukázalo se, že vytvořit podobu jiného nepřítele, jehož obraz by mohl dostatečně dlouho sloužit ke krytí a zdůvodnění světové agrese USA a NATO, je bez antikomunismu v současnosti, i dohledné budoucnosti, nemožné. Započala další etapa reanimace ideologie antikomunismu. Nejdříve začali hovořit o nadcházející válce s komunistickou Čínou. ČLR zařadili na seznam zemí, proti kterým plánují použít jaderné zbraně. Přesto, že Rusko se stalo velmi reakčním kapitalistickým státem, je rovněž zařazeno na seznam kvůli svému přírodnímu bohatství. Vůči Rusku jde však spíše o snahu, nastolit režim reakčnější než současný, který by se ještě ochotněji podílel na amerických válkách a přípravě války proti Číně. Stranou nezůstala ani Česká republika. 

Po antikomunistickém převratu v roce 1989 (nutno jasně formulovat důvody příčiny a jmenovat hybné síly kromě Gorbačova, což je nezbytné pro další vliv komunistické strany) začala v zemi katastrofální všeobecná degradace. Ukázalo se, že nová postsocialistická  organizace společnosti není schopna spád zastavit  a zajistit prostřednictvím Havla a Klause slibovaný rozkvět státu. Vládnoucí sily tuto organizaci společnosti sice  uzákonily a vstupem do EU upevnily dočasnou nezvratnost kapitalistické etapy procesu, ale nejsou schopny předložit žádné řešení, kromě likvidace sociálních vymožeností. Bohužel tato řešení nechceme předložit ani my. Konkrétních důkazů úspěchů je však k ideologické apologetice převratu, málo. Deficit pozitivních důkazů je v české antikomunistické propagandě  kompenzován, jak by se zdálo naivními pokusy o očerňování naší progresivní minulosti a vedení KSČ. Tato propaganda s časem, kterým se vzdalujeme od roku 1989 nabývá na účinnosti. Naše pokusy o jakousi kontrapropagandu v Halo novinách jsou velmi naivní a amatérské. Odrazují nejen naše příznivce, ale i členy strany. Přestože se strana vzdala své revolučnosti a své cíle vytyčila velmi vágně, jsou naši voliči  odrazování a zastrašování. Ve vědomí mas je asociován obraz KSČM s  fiktivní krvavou diktaturou  KSČ a KSSS. Vůdcům komunistických stran, ať již ruské nebo naší, je přisuzována stejná úloha jako pošpiněnému Leninovi a hlavně Stalinovi. Opakuji: se zvyšujícím se sociálním napětím se budou snahy o soudní zákaz KSČM dále zvyšovat. Problém je i v tom, že čím více bude vedení strany tomuto tlaku ustupovat a potvrzovat buržoazní hodnocení naši minulostí, tím snadněji se s námi vypořádají a zlikvidují nás. Buržoazní diktatura nemusí mít formu německého nacismu nebo  italského fašismu.

Jak dál? Více informací o ČLR a spolupráci s KS Číny,  vývoji na Kubě a v Latinské Americe. Snažit se bojovat s informačním embargem, které má formu přesycení polopravdami. Objasňovat současný světový vývoj a postoje vedení komunistických a dělnických stran. Na stránkách Halo novin vést diskusi. Objasňovat dějiny VKS(b) a KSSS. Příčiny vítězství revolučního procesu v Rusku i jeho porážky - včetně naší, vnitřní a hlavně vnější. Důraz na války a embarga. Nebát se prosazovat pravdu o provokacích vytvořených nacisty, jako je Katyň, Srebrenica, které působí dodnes a odrazují naše příznivce. Poskytnout naším členům a příznivcům pocit, že v boji s kapitalismem nejsou osamocení. K tomu rozpracovat Závěry z 19. komunistického semináře organizovaného Dělnickou stranou Belgie v Bruselu, loni v květnu, kterého se zúčastnilo 32 komunistických stran světa.

Pokud chceme pokračovat v boji za socialismus, musíme objasnit a dostat do vědomí komunistů a našich příznivců pravdivou představu o tom,  že reálný socialismus neskončil proto, že se neosvědčil jako společenský systém založený na všelidovém vlastnictví výrobních prostředků, ale proto, že neodolal komplexnímu a kombinovanému  antikomunistickému tlaku na socialistickou ekonomiku, politiku a M-L ideologii a byl tak strašný  že nakonec vyvrcholil, ve spojení s vnitřní zradou ve ztrátě politické moci.

• < Předchozí
• Další >