Co rozděluje mírové hnutí?

Podrobnosti

Vytvořeno 22. 2. 2011

Twitter

Často si veřejnost klade otázku: Jaký je rozdíl mezi válkami rozpoutanými Spojenými státy? Některé se dají odsoudit přímo, jiné buržoazní propaganda pokrytecky  označuje za "humanitární intervence". "Značná část amerického i světového protiválečného hnutí odsuzuje války, ale podporuje kampaň proti "mezinárodnímu terorismu" který je hlavním článkem současné vojenské doktríny USA", uvádí kanadský spisovatel a publicista Michael Chossudovsky.

Termín  "spravedlivá válka" ve smyslu boje proti velmi mlhavě definovanému  "mezinárodnímu terorismu", slouží ke krytí agresivní podstaty americké zahraniční politiky a k "polidštění" nájezdníků. Má vyvolat představu o válce, jako humanitární operaci. Zdůvodňuje válečné intervence proti "teroristickým" nebo "darebáckým" vládám a státům a zavazuje je k povinností splnit své etické a morálních závazky v zájmu všeho lidstva. Teorie "spravedlivé války proti mezinárodnímu terorismu" je nyní jako součást válečné doktríny přednášena v amerických vojenských akademiích. Válka proti terorismu, která vyžaduje podle stratégů preventivní úder, je zdůvodňována a ospravedlňována právem na sebeobranu.

Americké ministerstvo obrany si definovalo podmínky, kdy je dovoleno rozpoutat válku. "Jus ad bellum" (z lat. Právo vést válku) slouží k dosažení konsensu v otázce agrese ve vedení státu a velení armády i k přesvědčení vlastních vojsk o tom, že bojují za správnou věc. Teorie "spravedlivé války" je, ve své soudobé verzi, integrální součástí válečné propagandy a mediální dezinformace, zaměřené na získání podpory válečného programu domácí i světovou veřejností. V epoše vlády prezidenta Obamy, nositele Nobelovy ceny míru se stala teorie "spravedlivé války" všeobecně akceptovanou verzí americké zahraniční politiky a je podporována tzv. mezinárodní komunitou. K podpoření její věrohodnosti přispěli velkou mírou dva poslední generální tajemníci OSN Kofi Annan a Ban Ki-moon. Hlavním cílem uvedené teorie je potlačit jakýkoli protiválečný odpor vlastních občanů, totálně depolitizovat a ochromit aktivitu společenských organizací v USA a odradit je od prosazování jiných názorů na válku, vyplývajících z analýzy  faktů, což by mohlo vyústit do organizování mírového hnutí a zpochybňování legitimity válek, vedených  USA a NATO.

Za  65 let od poslední světové války se podařilo ovlivnit americké a světové veřejné mínění prostých lidí natolik, že považují koloniální, vyvražďovací války spojeného mezinárodního imperialismu za "cenné, mírové a humanitární" akce. Mírový disent se stal "kacířstvím".
Rozhodujícím obratem se stala agrese proti socialistické Jugoslávii v březnu 1999, kterou přijala evropská i světová tzv. levice, za spravedlivou a zákonnou. Agresi odmítli pouze komunisté. "Levice" a mnohé "progresivní" organizace si nechaly vnutit tvrzení, že jde o spravedlivou, humanitární válku k obraně práv kosovských Albánců. V okamžiku, kdy vrcholilo letecké bombardování Jugoslávie, několik progresivních spisovatelů líčilo Kosovskou osvobozeneckou armádu (KOA) jako spravedlivou sílu a nikoli jako teroristickou organizaci řízenou CIA, spojenou s organizovaným zločinem.   Jugoslávská vláda byla obviňována z rozpoutání humanitární krize v Kosovu. Známý profesor mezinárodního práva na Princetonské univerzitě a mírový aktivista Richard Falk tehdy napsal: "Kosovská válka byla spravedlivá, protože byla rozpoutána s cílem zabránit srbské vládě, aby započala "etnické čistky" a poskytla kosovskému lidu naději na mírovou a šťastnou budoucnost. Byla to spravedlivá válka, přestože byla započata nezákonně, bez zmocnění OSN a přestože byla vedena způsobem, který zapříčinil příliš mnoho srbských a kosovských civilních obětí a minimalizoval ztráty živé síly na straně NATO."
Jak může být válka spravedlivá, jestliže je nezákonná a způsobí smrt nevinných dětí, žen a mužů? Údajný "mírový aktivista" podpořil nezákonnou válku a prezentoval ji jako "humanitární akci". Zdánlivě progresivní média se připojila k tehdy módnímu trendu odsuzování vlády prezidenta Miloševiče, aniž k tomu předložila jakýkoli důkaz a paralelně s tím i podpoře KOA. Nejlépe to vyjádřil Stephen Shalom v článku uveřejněném na Znet: " Je mi sympatické tvrzení: "jestliže lidé z KOA chtějí bojovat za svá práva a jestliže nikoho nežádají, aby jim pomáhal, měli by být k zajištění jejich úspěchu , vyzbrojeni."

Nevládní organizace  Human Right Watch ( HRW - Stráž lidských práv) známá svou bezvýhradnou podporou americké zahraniční politiky, po celou dobu prosazovala a urgovala změnu režimu v SFRJ buď likvidací prezidenta Slobodana Miloševiče nebo vojenskou intervencí. Viz článek z 9.3.2008 na stránkách Global Research.ca: "Yugoslavia:  HRW  in Service to the War Party". Podle Freda Abrahamse z HRW: "Selhání mezinárodní komunity při potrestání Miloševiče za zločiny v Chorvatsku a Bosně signalizuje, že mu bude dovoleno, aby se vyhnul odpovědnosti. Je zjevné, že od muže, který odstartoval tyto zločiny nelze očekávat, že je zastaví." (Fred Abrahams: The West Wink at Serbian Atrocities in Kosovo. International Herald Tribune 5.8.1998.)

Trestat hlavu státu rozpoutáním války proti jeho zemi?

V roce 1999 byla  veřejnosti vnucena představa, že Miloševič je "Bělehradský řezník". (The Observer  24.6.2001 ? "Deset let od skončení války" od Petera Beaumonta a Eda Vulliamyho.) Katem byl stejným listem nazván i Saddám Husajn. Všichni státníci, kteří nechtějí dovolit imperialismu přeměnit své země v koncentráky a pracující v otroky jsou označováni za vrahy a tyrany a "demokratická" společenství, jak potvrzují nyní zveřejněné diplomatické depeše, se je snaží rozvrátit zevnitř a současně proti ním připravují vojenské intervence. Při tom o řeznících z Washingtonu, Bruselu, Londýna, kteří vraždí ve "spravedlivých válkách" Srby, Afghánce, Iráčany a Palestince jsme neslyšeli ani slovo. Při tom se tito lidé svými zločiny nijak netají, naopak se zdá, že jsou na ně hrdí. 12.5.1996 se dotázal moderátor televize CBS Leslie Stahl tehdejší ministryně zahraničí Albrightové, v souvislostí s důsledky sankcí proti Iráku, jejichž obětí se stalo více než půl milionů dětí, (více než v Hirošimě a Nagasaki) zdá to embargo stálo za to, načež ona odvětila: "Ano, stálo." George W. Bush a Tony Blair se veřejně přiznávají k tomu, že napadli Irák na základě lživých obvinění, kterých si byli vědomí. Co učiní, až vyjde najevo pravda o 11.září?

V boji o společenské vědomí musí levice a  její média nabídnout pravdivý pohled na událostí: tak přepadení Afghánistánu a Iráku nemůže být nikdy hodnoceno jako jedna z etap války s terorismem nebo jako chyba. Jde o akt banditismu, čistého státního terorismu, který demonstruje absolutní pohrdání koncepcí mezinárodního práva. Invaze, po kterém následuje okupace, je čistě vojenskou akcí, operací, jejímž cílem je nastolení vojenské a ekonomické nadvlády USA na Středním východě a jejímž výsledkem jsou statisíce nevinných obětí, zmrzačených a zavražděných dětí, žen a mužů. Levice by měla využít šanci, kterou  ji poskytují dokumenty o válečných zločinech a jejich mandantech, zveřejněných na WikiLeaks, dříve, než se na ně zapomene. Tato šance se již nikdy nebude opakovat. 

Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >