O destalinizaci - další vlně antikomunizmu

Podrobnosti

Vytvořeno 6. 5. 2011

Destalinizace - nové slovo, které spolupracovníci ruského prezidenta Medveděva zavádějí nyní nejen do politického žargonu, ale i politiky a praktického života. Lze je zařadit k mnohým, již běžně používaným výrazům typu totalitarismus, privatizace, placené vzdělání a zdravotnictví, valorizace, nezaměstnanost, inflace, korupce, krize, pornografie, narkomanie, depopulace, exekuce  a dalším, které Rusové do převratu v roce 1991 neznali. Jejich rozsáhlý výskyt se objevil s návratem kapitalismu v jeho polokoloniální formě, ve kterém nyní žije Rusko. Reakcí ruského lidu je nespokojenost, protestní akce a v mnoha případech i apatie, jako nejvyšší stupeň degradace národa.  

Jak na to reaguje vládnoucí režim? Žádným zvyšováním životní úrovně a vytvářením podmínek pro normální život pracujících mas, ale vyhledáváním viníka, tentokrát v podobě Stalina, ztělesňujícího socialismus a SSSR, na kterého se nyní, šedesát let po smrti, snaží svalit veškerou odpovědnost za zločiny kapitalismu.

Předseda prezidentské "Rady pro rozvoj občanské společnosti a lidská práva" Michail Fedotov předložil prezidentovi program nazvaný "O zvěčnění památky obětí totalitárního režimu a  národním usmíření".  Návrh na vytvoření celonárodního, státně - společenského programu "detotalizace" převzal ruský prezident v Jekatěrinburgu  1.2.2011. Prezident projekt údajně  schválil a v současnosti probíhá rozpracovávání směrnic a dokumentů.

V reálu nejde vůbec o program národního usmíření, ale dalšího potlačení menšinou 7%   většiny - 93% ruských občanů, zbavených sociální důstojnosti, ze kterých se stali lidé druhého řádu, kterým není potřeba dávat plat za práci, ale je jim možné snižovat penze, zbavovat je sociálního zabezpečení, bezplatného zdravotnictví a vzdělání, beztrestně je zabíjet na silnicích, likvidovat je alkoholem a narkotiky, zbavovat je smyslu života a hrdosti na své dějiny a svůj národ. Cílem je vnutit ruskému lidu komplex méněcennosti, představu o jeho ideologické a civilizační závislosti na "progresivních" a správně rozvinutých státech.

Realizací programu destalinizace chce oligarchicko ? bonapartistická ruská vláda prosadit do vědomí lidu komplexní pocit viny za zločiny, kterých se SSSR nikdy nedopustil jako jsou několikanásobně zveličované číslo obětí stalinských represí, Katyň, rozpoutání 2.světové války a narušení ruského "civilizačního kódu ? národního jádra ruské civilizace". Před Rusy stojí program zničení ruského sebevědomí a ruské kultury - především její sovětské formy.

Nejedná se pouze o výsledky posledního sčítání lidu v Ruské federaci, potvrzující snížení počtu Rusů o 4 miliony - jde o agresivní státní politiku, zcela lhostejnou k osudu všech občanů, nesouhlasících s tržně ekonomickou reformou.

V podstatě je program možné nazvat tržním, demokratickým nebo liberálním fašizmem jeho obsah zůstává stejný. Program "destalinizace" ruské společnosti, která je prosazována "agenturou vlivu" transnacionálních finančních korporací jako klíčový prvek modernizace Ruska, představuje multifunkční organizační zbraň.

Co tedy navrhují přepisovatelé dějin?

1. Uzákonit, aby státní zaměstnanec, který ve svém veřejném vystoupení odmítl odsouzení zločinů totalitárního režimu anebo naopak s nimi souhlasil byl okamžitě zbaven funkce. Svobodné Rusko se tak stává státem, ve kterém je sovětskou minulost možné polévat špínou.

2. Pochovat Lenina mimo mauzoleum a to i přesto, že bylo prohlášeno za památku UNESCO.

3. Odsoudit NKVD a nazvat ho zločineckou organizací a to přesto, že NKVD vyřešilo po revoluci problém bezprizorných dětí a jeho vojska se postavila jako první náporu Wehrmachtu.

4. Přejmenovat všechna města, ulice i instituce a budovy, která dosud nesou názvy  osob, odpovědných za represe. Potlačit tak v paměti současných i budoucích generací památku hrdinů.

5. Zrušit  oficiální sváteční dny a data a nahradit je novými.

6. Prosadit podporu programu "modernizace" země nejprogresivnější inteligencí a aktivní části ruských občanů. Při tom pravice, která je za tuto část obyvatel Ruska považována, až dosud dvacet let likvidovala všechno, čeho SSSR za svou existenci dosáhl.

6. Vztahy mezi bývalými státy SSSR stavět na přiznání společné tragické a nikoli progresivní minulosti.

7. Prosadit do společenského vědomí lidu postsovětských států skutečnost, že společná minulost se SSSR byla tragickou událostí. Poskytnout tak rusofobům nový argument proti reintegraci postsovětského prostoru.

8. Cílem programu je prosadit názor, že celé Rusko je vlastně "Velká Katyň".

Tím, že Rusko začne vzdávat bez donucení, samostatně  poctu všem obětem totalitárního režimu, získá respekt všech "normálních" lidí a národů. Koho považují autoři za normálního člověka, není uvedeno.

Ruskému lidu je předkládán program "destalinizace" jako "upevnění prestiže Ruské federace na mezinárodní scéně", vztahuje se však pouze na Rusko. Nepožaduje v souvislosti s tím pokání  od Německa, Japonska, Itálie, USA, Anglie, Francie a ostatních členských států NATO, za zločiny páchané od středověku až do současnosti v Americe, Africe, Asii a Evropě. Nic takového není v programu ani zmíněno. Jde pouze o další vlnu antikomunizmu, jejíž účelovost vystupuje do popředí zejména nyní před volbami prezidenta, které se mají uskutečnit na jaře 2012 a na kterých by mohl při stávajícím trendu zhoršování sociálně - ekonomické situace zvítězit  komunistický kandidát Zjuganov.

Další motivy pro rozpoutání antikomunistické štvanice

1.Oligarchicko ? bonapartistický režim útočí především proti humanistickým hodnotám ruské společnosti, jejím představám o dobru a zlu. Stalinovo jméno je pevně zafixováno ve vědomí lidu a podle posledních průzkumů jeho popularita na postsovětském prostoru se trvale zvyšuje a toto vědomí trvale připomíná sovětskou moc, sociální vymožeností - bezplatné školství, zdravotnictví, řešení bytových problémů, stabilizaci cen v závislosti na ekonomickém rozvoji země, mírové a přátelské vztahy nejen ve státech SSS, ale se všemi pracujícími světa, naději na život bez imperialistických válek a bezpečnost vlastní země. (Nezmiňuji se o deformacích, ke kterým došlo po Stalinově smrti.)  Pro ty,kdo se zmocnili politické moci a uloupili všelidové vlastnictví je sovětská minulost Ruska jejímž jádrem je bezesporu stalinské období 1929 - 1953, stejně jako dříve představuje nesmírné nebezpečí, jak z hlediska sociální spravedlnosti společnosti, tak i sociální důstojnosti ruských občanů.

2. Neoliberální reformy, o které se pokouší stávající režim  již 20 let zlikvidovaly ruský průmysl i zemědělství, vědu, kulturu, medicínu, školství, ozbrojené síly, národní sebevědomí. Po celých dvacet let probíhala genocida obyvatelstva, která pokračuje dosud.

Miliony občanů přišly o zaměstnání, zůstaly bez budoucnosti, pro kterou by mělo smysl žít.  Režim je přeměnil na občany druhé třídy a přisoudil jim osud degradace a vymírání. Od roku 1990 se snížil počet obyvatel o 10 ? 15 milionů (některé zdroje tvrdí až 50 milionů). Oficiální výsledky sčítání lidu nemohou být ani zveřejněny. Trvalým obětním beránkem, který má nést odpovědnost jsou komunisté a hlavně Stalin, který dokázal vybudovat první socialistický stát světa.

3. Režim si je vědom krachu kapitalistického projektu a svým způsobem chápe, že jednou ponese odpovědnost. Program destalinizace zřejmě využije k urychlení definitivního rozpadu společnosti a paralelně s tím k rozbití Ruské federace, jako jediného státního celku. (Pochopitelně za aktivní podpory USA a EU.)

Není pochyb o tom, že "projekt destalinizace" vznikl na "Západě" a je poslušně realizován ruskou elitou. Konečným cílem "destalinizace" je přijetí zákona označujícího KSSS i KS RF za zločinné organizace a SSSR za zločinný stát a jeho vyloučení z řad stálých členů RB OSN, s právem veta. Za tím bude zřejmě následovat zřízení "druhého" Norimberského tribunálu na bází principu stejné odpovědnosti SSSR a Německa za rozpoutání 2. světové války - východní fronta - střet dvou totalitárních systémů.

Tribunál by mohl odsoudit Rusko k válečným reparacím státům, které údajně postrádaly v důsledku válečných zločinů SSSR, jako je Japonsko, Polsko, Finsko, Maďarsko, Ukrajina, severokavkazské národy a mnoha jiným. Po nich na sebe nenechá dlouho čekat zrušení Jaltských a Postupimských dohod, které přinesou změnu hranic v Evropě i Asii.  Přinejmenším návrat Němců do Sudet, Maďarů na Slovensko, předání Kurilských ostrovů Japonsku, osamostatnění států na Severním Kavkaze atd. Konec konců již současné rozdělení Arktidy a ruské ústupky ve prospěch Norska tyto záměry Západu - prosazované Putinem a Medveděvem, potvrzuje.

Se záměrem obvinění SSSR, který zachránil lidstvo před nacistickou genocidou, přišly již ve dvacátých letech minulého století hlavní finanční americké instituce, které prosadily v Německu do vedení Hitlera, zabezpečily financování německého válečného průmyslu  a orientovaly ho na válku proti SSSR.

Návrh "Rady pro rozvoj občanské společnosti a lidská práva" je součástí informačně - úderné strategické operace završující dullesův plán likvidace SSSR a upevnění nového světového řádu na  účet Ruska. Takticko - operačním cílem je přeměna Ruska ve zvláštního dárce, hradícího bankroty postsovětských států.

Do současnosti již osm států stanovilo své finanční požadavky vůči Rusku, které mají tvořit reparace  za sovětskou okupaci, převyšující výši celého ruského stabilizačního fondu, odhadovanou na 600 miliard USD  (uloženy v bankách USA a EU). Pokud současná ruská vláda přizná vinu za "zločiny" SSSR  (a po Katyni a posledních krocích v RB OSN to nelze vyloučit), vytvoří tak právní základnu pro obžalování Ruska u Mezinárodního trestního tribunálu. Po takovém pokání ruské vlády by mohly evropské arbitrážní soudy uspokojit žalující strany a významně finančně podpořit rozpadávající se eurozónu. Nedávno předseda ruských komunistů Zjuganov prohlásil, že tento ruský režim dosáhne svého cíle, kterým je udržení a přežití buržoazní diktatury tehdy, až bude štáb NATO dislokován na Rudém náměstí. Potvrzuje se, že realizace jeho předpovědi se rychle blíží.

KK

• < Předchozí
• Další >