Kde Petrovo nadšení nestačí

Podrobnosti

Vytvořeno 17. 5. 2004

Twitter

Jsou-li nahromaděny masy sněhu, stačí často jen velmi slabý podnět, aby se uvolnila lavina. Byl bych velmi rád, aby tomu bylo i v případě Mladé pravdy a aby bylo mé „slovo starce“ podnětem, který by prolomil atmosféru shovívavě kamarádského vzájemného přikyvování a podporování se v rámci jednoho monopolního paradigmatu, která byla až dosud pro Mladou pravdu charakteristická. Proto pokračuji v boji a je jen na redakci Mladé pravdy a na Petru Skálovi osobně, zda z tohoto boje velmi snadno uteče, prostě jen tím, že mi např. po vzoru publicistiky v HaNo další diskusní vstupy zatrhne nebo na mne vypustí nějaké jiné diskutéry, kteří budou opakovat stejné, podle mého názoru naprosto nedostatečné argumenty, jako P. Skála.

Z ničeho takového však Mladou Pravdu nemám nejmenší důvod podezřívat. Ostatně, chtěl bych se i trochu omluvit. Možná, že je můj styl na některé čtenáře Mladé pravdy příliš ostrý a žlučovitý – co byste také chtěli od dědka. Ale já jsem zatím skutečně nedosáhl ještě takového stavu zmoudření, abych se klidně a s nadhledem díval na to, jak mladí vytrvale opakují chyby nás starých, chyby velice draho zaplacené, a to jednak krví, jednak(a to je ještě horší) ztrátou vědomí perspektivnosti socialismu v současném světě u mnoha našich současníků, mladé lidi nevyjímaje.
Ale už k věci. Nemyslím si, že jsem v čemkoli zkreslil logiku argumentace P. Skály. Myslím naopak, že jsem poukázal na logiku skrytou pod jeho uvažováním, ať si ji uvědomuje nebo ne. Bohužel to nemohu vzhledem k skromným prostorovým možnostem Mladé Pravdy dokazovat postupným rozborem jeho vět a stejně tak i vět svých. Bylo by to velmi třeba, protože jsem se pokusil nalézt u autorů uváděných P.Skálou bez přesné citace nebo se špatnou citací /odvolání na Engelse/ údajné potvrzení jeho názorů, leč jsem neuspěl. Nemám mu to za zlé, protože taky nemám čas na zpětné dohledávání přesných citátů z Grundrissů, navíc čtenáře by to asi nebavilo.
Vzhledem k tomu, že se však P.Skála v řadě oblastí fakticky vyhnul jasné a otevřené odpovědi na mé argumenty, musím je tedy více zkoncentrovat, bohužel i do jisté míry zopakovat:
Jsem rád, že P.Skála chápe výrobní síly široce, v souladu s klasiky a neomezuje je jen na lidský faktor, který je jejich kvintesencí. Pokud jde o mne, rozhodně neredukuji výrobní síly na výrobní prostředky a nečekám jako technologický determinista, až samočinně přerostou kapitalistické výrobní vztahy. Tím hlavním je skutečně lidský faktor (pojem pracovní síla už dnes příliš nevyhovuje, ostatně již Marx hovořil o „výrobní síle lidské součinnosti“, o „bezprostřední výrobní síle“ atd.) Ano, kapitalismus dnes ničí výrobní síly v masovém měřítku, a to zejména lidský faktor. Zároveň však (to je dialektika!!) rozvíjí nové, mezi jinými právě tu „výrobní sílu lidské součinnosti“, a to řadou momentů globalizačního procesu. Samosprávu doporučuji právě proto, že může být alternativou k brzdícímu působení kapitalistických výrobních vztahů a může rozvinout součinnost lidí způsobem, který kapitalismus nedokáže a který ho v soutěži efektivnosti porazí, samozřejmě za intenzivního působení třídního, zejména politického boje (a třeba bez jediného výstřelu). Kdykoliv se přitom ovšem lidstvo může zničit, to se ale také může stát při rozvinutí např. masového ozbrojeného boje vedeného bez ohledu na důsledky, dejme tomu aplikací forem teroru nebo použitím prostředků masového ničení.Žádný automatismus zde neplatí – v tom se s P. Skálou shodujeme.
V této souvislosti kladu P. Skálovi jasnou otázku a netrpělivě čekám na jeho vlastní názor: Jestliže že vyloučené, aby již v lůně kapitalismu vyrostly (samozřejmě za podpory a aktivní úlohy třídního boje, ovšem snažícího se vyvarovat některých civilizačně nebezpečných forem) prvky kvalitativně nových výrobních, vlastnických vztahů, jak si tedy P.Skála představuje přechod od kapitalismu k socialismu? Píše, že on nechce boj s flintami a raketami, že mu to podsouvám, ale co mu jiného zbude? Domyslel svou vlastní logiku? Ano, za Marxe bylo možné si představovat, že v Paříži postavím pár barikád a odrazím versailleské, ale co dnes ? Že by P.Skála spoléhal – o hrůzo – na samozhroucení kapitalismu, např. pod nějakým tím drcnutím od úspěšného čínského socialismu? Tvrdím se vší rozhodností, že ti, kteří odmítají možnost vývoje kvalitativně nových vlastnických vztahů již v rámci kapitalismu, musí naprosto logicky dospět k akcentu ozbrojeného boje či nějaké formy války. Jestliže říkají že ne, pak lžou a nebo nemyslí logicky.
P. Skála uvedl argument, že vývoj nové socialistické kvality vztahů v kapitalismu není možný, protože je to kvalitativně nová společensko ekonomická formace odlišná od všech třídních formací. Musím se smát, protože jsem tento argument sám v mládí tisíckrát opakoval. Ale je správný? Nevytváří uměle hráz pro vývoj lidstva? Měli klasikové v tomhle pravdu? Neukázal vývoj světa, celé jeho dějiny, že je tomu jinak? Na věci nic nemění fakt, že reformisté z dob 19. a 20. století maskovali obecně správným tvrzením (o možnosti kvalitativní změny vztahů vyzrávající v samotném lůně kapitalismu) svou dobovou nechuť k skutečně revoluční praxi, když nazrály podmínky pro protosocialistické revoluce.. Ano, tehdy objektivně sloužili buržoasii, ať už to subjektivně cítili jakkoli. Neměli však reformisté přesto dost podstatný kus pravdy? Čtenáři, prosím Tě, nepřehlédni můj dodatek – samozřejmě neměli pravdu v tom, že se do revoluce nemělo jít.!!!!
Tím se dostáváme k dalšímu tématu. Mimochodem, ve své stařecké neskromnosti nemohu přijmout tvrzení P.Skály, že nikdo nebyl schopen podat objektivní analýzu období 1948-1989 (dodávám 1917 - 90 let 20 století). Tento argument neustále slýchám od těch, kterým se prostě určitá analýza nelíbí a proto se tváří jako by neexistovala. Bylo nás dost, který jsme analýzu udělali již dávno v době existence minulého systému, pomocí marxistické metodologie (např. metody Marxova Kapitálu, kterou P. Skála při své erudici jistě zná). Od sklonku minulého systému se snažíme tuto analýzu do omrzení omílat a využíváme k tomu každé příležitosti, zejména ve vztahu k vrcholovým stranickým orgánům. Jiná věc je, že jsme neměli a v podstatě ani dnes nemáme kde publikovat, protože v minulém systému to nechtěla vládnoucí třída, v dnešní oficiální společnosti to nevyhovuje buržoasii a jejím „učeným lokajům“. V současné KSČM to zase odmítají určité kategorie praktických politiků, kteří nechtějí dráždit staré členy a ohrozit tak své nominace do různých funkcí stranických i mimostranických. Někteří z nich ostatně neumějí nic jiného než neustále obhajovat svou minulou praxi, bojovat své minulé bitvy. Ale dnes máme internet, stránky KSČM, rubriku TAP a budu jen rád, když s mou prací o protosocialismu (vlastně spíše stručným výtahem z mnohem obsáhlejší práce tohoto druhu) bude P.Skála nebo někdo jiný polemizovat.
P. Skála se hluboce mýlí, když tvrdí, že otázka minulého systému je jen nějakým naším generačním traumatem. Ona je totiž klíčem ke všemu ostatnímu, včetně představy o budoucím přechodu od kapitalismu k socialismu. Je také kriteriem rozlišujícím mezi těmi, kdo jsou nejen hluboce antikapitalističtí, ale zároveň se také dokázali vymanit ze stalinské pasti, a mezi těmi, kteří jsou sice antikapitalističtí, ale svým utopením se v politice a ideologii minulé vládnoucí třídy vlastně buržoasii nahrávají.
P. Skála se mé námitce související s protosocialismem (jakýmsi prvním historickým náběhem k socialismu) vyhnul několika nepřesnými floskulemi, jako např. tvrzením, že za minulou vládnoucí třídu považuji “byrokracii“ – nikolivěk, považuji za ní velkou množinu lidí spojených úlohou ve společenské organizaci práce (řídící činnost – tedy od bezpartijního inženýra, vedoucího cechu, až ke generálnímu tajemníkovi) a v důsledku toho zaujímajících i určité specifické vlastnické postavení vedoucí ji k zkreslování společenského způsobu hospodaření, nemluvě o politické nedemokratičnosti, ideologické inerci. apod. Jen k tomu dodávám, nebyla to vykořisťovatelská třída, byla to jakási přechodná třída, ale nicméně stačila na to, aby odsunula od vedoucí úlohy ve společnosti třídu dělnickou, základní vrstvy družstevního rolnictva apod. a připravila tak 90 léta 20.století.
V této souvislosti proto kladu P.Skálovi další zásadní otázku: Uznává nebo neuznává fakt, že ta forma přechodu od kapitalismu k socialismu, kterou naznačili Marx s Engelsem a rozvedl výrazně Lenin (totiž předběhnutí politické revoluce před vznikem nového vlastnictví v lůně staré společnosti), nevedla k diktatuře proletariátu, ale řídícího aparátu, k blokování společenského přivlastňování omezenými zájmy tohoto aparátu a posléze k porážce protosocialismu v zápase s kapitalismem? (Z minulého svého článku opakuji a znovu připomínám svůj názor, že by k tomu došlo i tehdy, kdyby protosocialismus vznikl třeba v USA nebo v západní Evropě, takhle to bylo jen ještě zesílené podmínkami Ruska, Číny i dalších zaostalých zemí). Prosím jen, aby mi P. Skála neopakoval argumentaci, kterou jsem slyšel už od mnoha členů KSČM i některých politiků a bývalých vědeckých pracovníků ( a ovšem i od členů KSM), totiž že protosocialismus byl vlastně skutečný socialismus a prohrál jen kvůli zradě Gorbačova, podrazům kapitalistů, činnosti rozvědek, ideologické diverzi nebo špatné kádrové politice) To bych totiž musel ztratit tu určitou úctu, kterou si u mne P.Skála vydobyl svou sečtělostí. Takhle totiž nosné systémy nezanikají..
A jsme u třetího okruhu – argumentům proti reálnosti samosprávy. Už není prostor (snad někdy jindy) a proto stručně: Ano, P.Skála uvádí různé povrchní argumenty, jejichž nedostatkem je především to, že přeceňuje momentální stav proti možnostem dlouhodobého vývoje (nebere přitom vůbec v úvahu např. španělský Mondragon atd.) a využívá konkrétní technicko-ekonomické nepropracovanosti některých otázek. V teorii se však zcela mýlí. Jestliže budou samosprávní vlastníci reálně vykonávat své vlastnické funkce, držet přitom na uzdě svůj najatý řídící aparát (samozřejmě nemusí být jen najatý), jestliže přitom budou dostatečně motivováni k celospolečensky efektivní práci využívající objektivních zákonů trhu (byť i kapitalistického) a současně se všemožně opírat o rozvoj masového politického hnutí, které bude prorážet cestu jejich formě vlastnictví, trhat různé dnešní buržoasní právní „cáry papíru“ apod., budou skutečnými socialistickými vlastníky. Stane se totéž, co se stalo v Anglii na úsvitu kapitalismu – to co bylo pozdně feudálním vlastnictvím, bude raně socialistickým a postupně pohltí celý kapitalistický systém. Opakovaně – mnohokrát opakovaně – dodávám - za intenzivního, ale kultivovaného třídního boje probíhajícího ve společnosti, při naplnění nutných subjektivních podmínek.
K těmto subjektivním podmínkám patří mimo jiné i to, aby kvalitní mladí lidé, kterým jde o vítězství socialismu, přestali ztrácet čas a energii v neplodném přežvykování ideologie minulé protosocialistické vládnoucí třídy, jakož i v obdivu k různým reziduím této třídy v současném světě, a soustředili pozornost na to nejpodstatnější – na budování mohutného samosprávného vlastnického sektoru a neméně mohutného antikapitalistického hnutí. A proto jsem považoval za nutné pokračovat v této diskusi.

Josef Heller
{moscomment}

• < Předchozí
• Další >