"Kaddafího smrt je historický obrat" proklamují sborem představitelé NATO a Západu, aniž se znepokojují zachovat si odstup od barbarského zavraždění libyjského vůdce a od nestudných lží, jež k tomu vyjádřili vůdcové "rebelů". Nicméně se skutečně jedná o obrat. Ale pro pochopení významu, který válka proti Libyi má v rámci dějin kolonialismu, je třeba udělat pár kroků zpět do historie.

Když se v roce 1840 anglické válečné lodě objevily u pobřeží a měst Číny, agresoři disponovali takovou palebnou silou z mnoha stovek kanonů, které mohly rozsévat ničení a smrt v širokém měřítku, aniž by se musely obávat zásahu nepřátelského dělostřelectva, jehož dostřel byl velmi omezený. Byl to triumf politiky dělových člunů: velká asijská země a její tisíciletá historie byla nucena kapitulovat. Začalo to, co čínské dějepisectví správně definuje jako století ponížení, které skončilo v roce 1949 s nástupem Komunistické strany Číny a Mao Ce-Tunga k moci.

V našich dnech tzv. Revolution in Military Affairs (revoluce ve vojenských záležitostech) vytvořila pro mnohé země Třetího světa podobnou situaci, jako byla ta, které svého času čelila Čína. V průběhu války proti Kaddáfího Libyi mohlo NATO bohužel klidně provádět tisíce a tisíce bombardování, a nejen že neutrpělo ztrátu, ale ani ji neriskovalo. V tomto smyslu na rozdíl od tradičního vojska připomínají síly NATO popravčí četu, takže závěrečná poprava Kaddáfího spíše než že by byla náhodou nebo nehodou, ukazuje hluboký smysl operace v její komplexnosti.

Skutečností je: obnovená technologická a vojenská disproporce znovu nastoluje ambice a pokušení Západu, který, jak demonstruje přehnané sebevědomí a falešné vědomí i nadále se stavějící na odiv, se odmítá reálně vyrovnat se svými dějinami. A nejedná se jen o letadla, válečné lodi a družice. Ještě jasnější je výhoda, se kterou Washigton a jeho spojenci mohou počítat, pokud se jedná o multimediální bombardování. Ještě jednou je "humanitární intervence" proti Libyi učebnicovým příkladem: občanská válka (rozpoutaná také jako dlouhodobé dílo západních agentů a vojenských jednotek - v jejím průběhu ti tzv. "rebelové" mohli disponovat dokonce i letadly) byla prezentována jako masakr způsobený mocí na bezbranném civilním obyvatelstvu; zatímco bombardování NATO, které do poslední chvíle zuřilo nad obklíčenou a vyhladovělou Syrtou, která se octla bez vody a léků, se stalo humanitární operací ve prospěch libyjského civilního obyvatelstva!

Toto dílo manipulace může nyní počítat kromě svých tradičních informačních a dezinformačních prostředků s technologickou revolucí, která završuje revoluci ve vojenských záležitostech. Jak jsem vysvětlil v předcházejících vystoupeních a článcích, jsou to autoři a tiskové orgány blízké Státnímu departmentu USA, které oslavují skutečnost, že arzenál USA se nyní obohatil o nové a báječné nástroje války; jsou to západní deníky a deníky s prokázanou prozápadní orientací, které referují bez sebemenšího kritického přístupu, že v průběhu "války na internetu" jsou na pořadu dne manipulace, lži, jakož i rozeštvávání etnických a náboženských menšin i prostřednictvím manipulace a lží. To je to, co se odehrává v Sýrii proti vedoucí skupině, která je dnes více než předtím na mušce z důvodu, že se postavila nátlaku a vyhrožování Západu a že odmítla kapitulovat před Izraelem a zradit věc palestinského hnutí odporu.

Ale vraťme se k první opiové válce, která se skončila v roce 1842 smlouvou z Nankingu. Je to první z "nerovnoprávných smluv", které byly vnucena dělovými čluny. Rok poté jsou na řadě USA. I tato země vysílá své dělové čluny, aby si urvala stejný výsledek jako Velká Britanie, ale získala i něco navíc. Smlouva z Wanghia (v blízkosti Macaa) z roku 1834 sankcionovala pro občany USA žijící v Číně privilegium nereciproční extrateritoriality, neplatila pro Číňany žijící v USA: jedna věc jsou koloniální národy a jiná, zcela odlišná, je rasa pánů. V následujících letech a desetiletích je privilegium extrateritoriality rozšířeno i na Číňany, kteří se stali "disidenty" vůči náboženství a kultuře jejich země a konvertovali ke křesťanství (a ideálně se stali honorárními občany Severoamerické republiky nebo obecně Západu).

Dvojí standard legálnosti a jurisdikce je zásadním elementem kolonialismu také v naší době: "disidenti" nebo všichni ti, kdo konvertují k náboženství lidských práv, tak jak jsou proklamována Washingtonem a Bruselem, potenciální Quislingové ve službách agresorů, z nichž někteří jsou dekorování Nobelovou cenou nebo jinými podobnými cenami: poté Západ rozpoutá zacílenou kampaň, aby vyňal oceněné z jurisdikce jejich země, kampaň o to pronikavější, když se použijí různá embarga, hrozby embargem a "humanitární intervencí".

Dvojí standard legality a jurisdikce se stává zvláště slavným kroky Mezinárodního trestního soudu (ICC). Z jurisdikce tohoto soudu musí být vyňati občané USA, vojáci a žoldnéři z této země, kteří jsou rozmístěni po celém světě. Nedávno mezinárodní tisk informoval, že USA jsou připraveny použít veta a zablokovat vstup Palestiny do OSN, což má za cíl zabránit, aby se Palestina mohla obrátit na Mezinárodní trestní soud, pokud jde o Izrael: tím, či oním způsobem v praxi, když už ne v teorii, musí být všem jasné, že postaveny před soud a odsouzeny mohou být pouze koloniální národy. Sama o sobě je výmluvná časová chronologie:

1999 - aniž by dosáhlo autorizace OSN, NATO zahajuje bombardování Jugoslávie; chvíli poté Mezinárodní trestní soud přikročil ke kriminalizaci ne agresorů a osob odpovědných za porušení mezinárodního práva, které bylo uveden v platnost po II. světové válce, ale Slobodana Miloševiče.

2011 - porušením mandátu OSN, aniž by se znepokojovalo ochranou civilního obyvatelstva, používá NATO všechny prostředky, aby zajistilo změnu režimu a kontrolu nad Libyí; podle zavedeného modelu Mezinárodního trestního soudu přikročilo ke kriminalizaci Kaddáfího. Tzv. Mezinárodní trestní soud je soudním přívěskem popravčí čety NATO, lze také říci, že soudci z Haagu připomínají kněze, kteří, aniž by ztráceli čas s posilováním oběti, se přímo angažují v legitimizaci a posvěcení kata.

Poslední poznámka. S válkou proti Libyi se v rámci imperialismu stanovila nová dělba práce. Tradiční koloniální mocnosti jako Anglie a Francie opírajíce se o rozhodující politickou a vojenskou podporu USA, se koncentrují na Střední Východ a Afriku, zatímco Washington přesouvá stále více svou vojenskou sílu do Asie. A vraťme se k Číně. Poté, co bylo ukončeno století ponížení, započaté opiovými válkami, komunističtí představitelé vědí dobře, že by bylo šílené a zločinné propást podruhé setkání s technologickou a vojenskou revolucí: zatímco osvobodili stamiliony Číňanů z bídy a zaostalosti, do které byly odsouzeni kolonialismem, probíhající mohutný ekonomický rozvoj ve velké asijské zemi je také prostředkem obrany proti přetrvávající agresivitě imperialismu. Všichni ti, kteří i na "levici" se staví do řady s Washingtonem a Bruselem v díle systematického očerňování čínských představitelů, ukazují, že jim neleží na srdci ani věc zlepšení životních podmínek lidových mas, ani věc míru a demokracie v mezinárodních vztazích.

Autor: Domenico Losurdo, předseda Asociace Marx XXI