Po mnoho let se v různých částech světa, zejména v Aténách, konaly schůzky komunistických stran, které přežily události roku 1989. Těchto schůzek se zúčastňovaly komunistické strany, které byly u moci jako v Číně, Vietnamu, na Kubě, v Severní Koreji, strany které byly součástí koalic podílejících se na moci, jako v JAR, Brazílii, ve Venezuele, na Kypru a strany v opozici různé konzistence a politické orientace.
Rituál setkání se udržoval po dlouhou dobu určitým druhem politicko-strategického paralelismu, který bránil přímé konfrontaci, týkající se sjednocujících bodů, takže si každý mohl říci své, aniž by došlo k nějakému skandálu. Zdálo se, že krize komunistického hnutí legitimuje otevřené jednání, aniž by ovšem bylo třeba se poměřovat s problémy jako je kontrarevoluce ve východní Evropě, podstata krize komunistického hnutí, politika aliancí, vztah k EU, způsoby, jak se postavit k boji s imperialismem. Tímto způsobem žádna strana nemusela skládat účty za věci, které jsou pro nás komunisty rozhodující. Například AKEL, komunistická strana, která je u moci na Kypru, nemusela vysvětlovat, proč přijala dokonce prezidentství EU, proč nebyl otevřen problém velké anglické základny na ostrově, ze které se vedou vojenské operace na Středním východě, a konečně, proč byla dohodnuta spolupráce na průzkumu v oblasti ropy s Izraelem.
Jihoafrická komunistická strana, která společně s Africkým národním kongresem sdílí vládní odpovědnost, nemusela vstoupit do diskuse o sociální situaci v zemi, která pak vyhřezla do krveprolití horníků, lidových revolt a povstání zemědělců. Setkání v Aténách se zúčastnil také jeden úlomek irácké komunistické strany, která vůbec nebyla v ilegalitě, ale která žila ve stínu americké vlajky v zelené zóně Bagdádu. Evropskými stranami, které se definují jako komunistické, nebyl přijat žádný závazek proti EU, které se uznala úloha sjednocují kontinent. Došlo to tak daleko, že Francouzská komunistická strana dotlačila svou politiku podpory francouzským euroimperialistům k podpoře bezletové zóny v době války NATO proti Libyi a intervence do Mali.
Pokud jde o nás, roky jsme tvrdili, že diplomacie ve vztazích nemusela a nesměla vyloučit skutečnou konfrontaci o strategických otázkách. Bez takového přístupu se tak totiž ospravedlňovalo oportunistické chování, mocenské hry a volební mystifikace. Až nedávno se v této sdílené logice objevila prasklina vystoupením Komunistické strany Řecka (KKE) na nedávném setkání v Moskvě, kterého se zúčastnila Zjuganovova Komunistická strana Ruské federace jako organizátor setkání, KS Ukrajiny, Libanonská KS, Portugalská KS, KSČM, KS Kuby, KS Číny a KS Vietnamu.
Z vystoupení představitele KKE a jeho závěrečného slova je zřejmé, že fragmentace komunistického hnutí nebyla doposud překonána a že od této chvíle bude KKE na mezinárodní úrovni využívat nový časopis International Communist Review a jasně předkládat otázky teoretického zkoumání a interpretace kontrarevoluce v roce 1989, boje proti EU a NATO, významu aliancí, identity strany a boje za socialismus v současné mezinárodní situaci.
Žel otevření diskuse naráží na existující zájmy a na skutečnost, že v posledních volbách KKE zaznamenala vážnou porážku, která nebyla ještě odpovídajícím způsobem odůvodněna. Lze si jen přát, aby se rozhodnutí KKE vyhnulo rošádám a vyvolalo mezi komunisty celého světa obnovu vědeckého a revolučního charakteru komunistického hnutí ve smyslu leninského myšlení.
Eregi
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.