Humanisté z NATO proti syrskému lidu

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 7. 2013

Twitter

Vedení států NATO je evidentně pokrytecké. Na jedné straně prolévají krokodýlí slzy za smrt mnoha tisíc obětí a utrpení lidu, ale na druhé straně jsou to právě oni, kdo nese za ně odpovědnost. Rozhodnutí západních lídrů potvrzuje, že bez ohledu na jejich předstíraný zájem o politické uspořádání syrského konfliktu, není mírová a kvetoucí Sýrie v jejich zájmu.

Sýrie je vinná tím, že je dlouhodobým a spolehlivým strategickým partnerem Ruska. Je vcelku pravděpodobné, že Západ bude i nadále trvat na pokusech o silové řešení.

Co je dle vašeho názoru příčinou zvýšení dodávek zbraní?

Vláda prezidenta Bašíra Asada nejenže vydržela tlak Západem podporovaných teroristických band, ale byla schopna zasadit i protiúder osvobozením pohraničního města al Kuseir.

Dobytí města je možné otevřeně nazvat přelomem ve válce, který donutil tak zvanou opozici přiznat svou porážku.

Vládní vojska se připravují na přechod do ofenzívy, nyní k osvobození města Aleppa. Za této situace podporovatelé "opozice", vlády států Západu a monarchie Perského zálivu považují za otázku své "cti" nepřipustit svou vojenskou a politickou porážku. Je zcela zřejmé, že ovládnout Sýrii se nepodařilo způsobem, jakým si to představovali, to je s malými ztrátami živé síly a využitím teroristických uskupení. To ovšem neznamená, že by se dalších pokusů o svržení zákonné vlády dále nepokoušeli.

Jak jsou podle vašeho názoru perspektivy dosažení těchto cílů?

Stále více odborníků předpokládá, že pokus o svržení prezidenta Asada selhává. Především proto, že v průběhu času se stalo jasným, koho představuje tak zvaná opozice. V podstatě se jedná o žoldnéřská teroristická uskupení, jejichž příslušníci se rekrutují z banditského podsvětí zemí Blízkého Východu a Evropy. Uskupení nebojují pouze proti sílám syrské vlády, ale loupí a vraždí. V současnosti se toto odhalení jejich podstaty stalo jasným samým Syřanům. Podle posledních údajů, které uznalo i NATO, podporuje 70% Syřanů prezidenta Asada. Dokonce i ti, kdo z počátku nepodporovali prezidenta, jako jsou představitelé sunitské většiny, začínají vystupovat proti tak zvané "opozici", kterou nyní podporuje pouze zanedbatelná část obyvatelstva. To zjevně svědčí o tom, že lidé jsou válkou unavení. Vlády západních států jsou o tom dobře informování, a proto se horečně snaží urychlit silové řešení a při tom otevřeně narušují principy mezinárodního práva.

Je tato pozice západních států monolitní, anebo jejich jednota slábne?

Syrská vláda se ukázala jako mnohem stabilnější, než ji hodnotily západní tajné služby. To ještě jednou názorně demonstruje, že se analytici NATO mohou dopouštět hrubých chyb v hodnoceních strategických situací, což nakonec vede k chybným politickým rozhodnutím. Je ovšem možné předpokládat, že zpravodajské služby pracují profesionálně a poličtí lídři v souladu se svou ideologií a konfrontační politiky s Ruskem přijímají avanturistická rozhodnutí, doufajíce, že vzhledem ke své obrovské vojenské, politické a ekonomické převaze podaří zardousit Sýrii.

Syrský konflikt se zjevně protahuje a dávno překonal všechny termíny, které si stanovilo velení NATO k porážce prezidenta Asada. Z těchto důvodů již mnohé evropské země ztratily svůj optimismus a nevidí již perspektivu prodlužování konfliktu. Jejich vlády také pochopily, že tato neperspektivnost je dána pevností Asadovy vlády, syrského lidu a jejich spojenců. Mnozí evropští spojenci USA nechtějí utrácet finanční prostředky, které jim pak chybí v podmínkách prohlubující se ekonomické krize.

Počátkem letošního června vyzvalo ruské ministerstvo zahraničí své partnery, aby nedodávaly zbraně do země, ve které probíhá občanská válka. Ukazuje se, že politika evropských států není monolitní. Pouze bývalé koloniální velmocí Francie a Velká Británie trvají na vojenské podpoře syrské opozice a falešně s tím deklarují svůj zájem o nevyhnutelnost politického uspořádání. Jejich pokrytectví je zjevné. Jde o pokus svržení zákonné vlády, uznané OSN, při porušení všech norem mezinárodního práva. Tyto vlády považují za rozhodující otázku vyřešení konfliktu odstoupení prezidenta Asada. Jejich cílem je zbavit Sýrii silného a populárního vůdce. Takový přístup, je však od počátku nepřijatelný. Rovněž i mezi syrskou opozicí vznikají rozpory v důsledku nejednotnosti jejich sponzorů, jejichž specifické zájmy se každá skupiny opozice zavázala prosazovat, což ji zbavuje možnosti působit koordinovaně.

Nezdá se vám podivným, že Západ spolupracuje s extremistickými organizacemi a teroristickými uskupeními a současně proti ním bojuje na příklad v Afghánistánu nebo v Mali?

To opět potvrzuje otevřené pokrytectví našich západních partnerů. Na každém rohu vykřikují, že hlavní hrozbou pro bezpečnost Ameriky a Evropy je mezinárodní terorismus. Současně s tím, naprosto bezzásadově a vědomě využívají ke splnění svých cílů skupiny, které sami označují za teroristické. Dodávají jim zbraně a napomáhají v jejich náboru a výcviku.

Základem pro posuzování tohoto stavu je skutečnost, že jak dříve v Libyi, tak nyní v Sýrii máme co do činění s novým typem války. Jde o války realizované prostřednictvím "cizích rukou", za využití námezdních žoldnéřů. Po neúspěších pozemních operací v Afghánistánu a v Iráku se státy NATO již nechtějí účastnit konfliktů nasazováním svých vlastních armád. Ztráty vlastních sil negativně ovlivňují veřejné mínění v západních zemích. Mnohem výhodnější je pro ně využívat při řešení zahraničně politických problémů námezdní žoldnéře. Je to mnohem levnější a masové ztráty žoldnéřů, jak k nim dochází nyní v Sýrii, nevyvolávají lítost v zemích útočníků. Při tom ne všichni žoldnéři umírají. Mnozí se vracejí do Evropy. Nesou si sebou zbraně a válečné zkušenosti. Toto zahrávání si s terorismem nese již nyní a ponese i v budoucnosti své následky.

Jak posuzujete událostí v Sýrii v kontextu mezinárodních vztahů, včetně syrsko-ruských?

Je potřeba mít na vědomí, že v Sýrii jde o důležité ekonomické zájmy. Ještě před událostmi v Sýrii uzavřely vlády Íránu, Iráku a Sýrie o stavbě plynovodu z Íránu (Jižní Pars), která měla být zahájena v roce 2016. Syrský konflikt donutil vlády těchto států, aby na projekt zapomněly. To je výhodné pro Katar, který je největším exportérem zkapalněného zemního plynu na světě.

Současná politika monarchií Perského zálivu k Sýrii je zaměřena na poškození Íránu, který je v mezinárodních vztazích důležitým partnerem Ruska.

Tato politika ovlivňuje negativně i Rusko. Kataru se již z části podařilo, na úkor Ruské federace, ovládnout evropský trh s plynem. V případě porážky Asada a příchodu k moci prozápadních sil, získají syrská ložiska ropy západní korporace a není vyloučeno, že dojde i ke stavbě plynovodu z Kataru do Evropy, což paralelně se snížením ceny ropy může těžce poškodit Ruskou federaci. Nelze rovněž zapomínat na to, že Sýrie byla po dlouhá desetiletí spolehlivým spojencem Ruska.

Sýrie je největším a platebně schopným importérem ruských zbraní. Ruský vojensko-průmyslový komplex by v případě porážky Asada utrpěl těžké ztráty.

Je velmi důležité zdůraznit, že desetitisíce Syřanů získalo vzdělání ve vojenských i civilních školách v SSSR a Rusku a nyní tito lidé zaujímají v Sýrii velmi významné funkce. Takže podpora Sýrie nemá pouze ekonomický charakter, ale je otázkou autority Ruska na světové scéně. V současných složitých podmínkách v mezinárodních vztazích musí Rusko pevně hájit své zájmy a bez váhání podporovat svého klíčového spojence v regionu, neodvracet se od něho v době, kdy se dostal do potíží. Jsem přesvědčen, že Sýrie odolá v boji se západním neokolonialismem. Ruští komunisté vždy byli a budou na straně těch, kdo proti neokolonialismu bojovali. Syrský lid může počítat s našimi sympatiemi a podporou.

Pravda č. 68 - 2. 7. 2013

Překlad: K. Kluz

• < Předchozí
• Další >