Letošní setkání se konalo pod heslem: "Vliv minulosti na budoucnost" a kulminovalo obědem s prezidentem Gauckem v jeho berlínské rezidenci, paláci Bellevue. Podle Deutsche Welle Gauck vyprávěl o tom, jak po pádu nacismu bylo pro totalitární Němce v Západním Německu složité, pochopit a překonat změnu. Teprve později započala sebekritická diskuse o historii, ta však nebyla zaměřena na vlastní bídu a ztráty, ale na vinu Němců a odpovědnost za to, že nezachránili demokracii, a na jejich vlastní krutost.

Obsah Gauckova vystoupení:

• Předpokládá, že pouze uznání pravdy, pocit studu a viny dovolily Němcům znovu získat důvěru k sobě samým a důvěru sousedních národů.
• Kolektivní identičnost Němců zahrnuje i přiznání vlastní viny, což působí na národ pozitivně a stimuluje ho.
• V Rusku jsou rovněž vedeny diskuse na téma zločinů sovětského režimu, ale německá zkušenost překonání národně-socialistické minulosti není využívána.
• Ať již byl rozdíl mezi ideologiemi diktátorů jakýkoliv, platí prý jedna univerzální zásada: minulost neodchází, to, co bylo někdy vytěsněno z vědomí lidu, je trvale přítomno a vrací se, to se týká i současného vývoje v Rusku.
• Bylo by užitečné, aby ruská postkomunistická společnost analyzovala vlastní historickou vinu a začala se kát. Vzpomínky na ztráty a strádání, na vítězství ve Velké vlastenecké válce nestačí k vnitřnímu usmíření ruského národa a k rozvoji občanské společnosti.
• Společenské vědomí musí být formováno nejen velkými vítězstvím a utrpěnými traumaty ale i pocitem viny:
  "Nostalgie za bývalým carským imperiálním statutem a překážky, které vláda klade do cesty nevládní organizaci Memoriál, nenapomáhají překonání minulosti."
• Gaucka údajně doslova šokovaly výsledky ruského průzkumu popularity takových politických osobností, jakými byli Lenin, Stalin a Brežněv.

Ruští účastníci setkání sice napadli tezi o účinnosti pokání, z jejich vystoupení však vyplývá stejné pokrytectví jako z vyprávění prezidenta Gaucka.

Podle Michaila Fedotova - poradce prezidenta Putina a předsedy "Rady pro rozvoj občanské společnosti" by se všechny národy, které překonaly hrůzu totality, neměly kát, ale jít cestou odmítání zločinů režimu.

Děkan Vysoké ekonomické školy v Moskvě, profesor Sergej Karaganov uvedl: "Naše zřeknutí se komunismu je o to složitější, že jsme se stali vítězí ve válce...Téměř 70 let jedna část našeho národa ničila nebo potlačovala druhou část. Revoluce, kontrarevoluce, represe... Zcela si přiznat, že jsme se sami se sebou vyrovnali, bude pro nás velmi složité...Cizí zkušenost je pro Rusko nepřijatelná, musíme se uzdravit sami."

Karaganov označil německý pohled na situaci v Rusku zcela správným, k tomu však ještě dodal: "Moji přátelé, nepáchejte hřích arogantnosti! Uvědomte si, že Němcům mohou okamžitě připomenout všechny národy, co provedli v průběhu minulého století. Buďte ostražití ke všem, včetně Rusů... Doposud slouží jako bleskosvod pro ruské vládnoucí kruhy USA, na které všechno svalují. Ale podobná umělá hrozba se může objevit i v Evropě."

Z odpovědi Gaucka bylo patrné, že podobnou odpověď neočekával: "Věřím, že vaše názory nemají vztah k diskusi, kterou jsme měli odpoledne." Svůj názor však nezměnil: "Ještě jsou státy, ve kterých většina občanů žije podle zásady: ať postupuje spravedlivě, anebo ne, je to moje vlast... Německo tuto pozici nezaujímá," dodal.

Před rokem byla na tomto setkání diskuse mnohem mírnější. Její účastníci hovořili o významu dialogu, o tom, kolik set let potřebovaly evropské státy, aby se staly demokratickými, o perspektivách EU, o tváři Ruska, o významu trhu. Fedotov vzpomínal na rok 1991, kdy si jako náměstek ministra komunikací nesl ze školy, kterou navštěvovaly jeho děti velkou krabici německých fazolí, a tvrdil, že pro jeho rodinu měla tato humanitární pomoc velký význam.

Gauckovy názory, který je de jure v Německu první osobností, přímo potvrzují, že antisovětská, antiruská a hlavně antikomunistická propagandistická kampaň Západu (provokační filmy, výzvy krymských Tatarů k uspořádání Norimberku II pro sovětský režim, trestní kauzy proti veteránům v Pobaltí a další zvrhlosti) není náhodná, ale dobře připravená a řízená. Gauckova "pastorská" rétorika o nevyhnutelnosti pokání a odsouzení sovětského režimu, tak jako Němci odsoudili nacionální socialismus, zní z jeho úst velmi cynicky.

Je potřeba pochopit, že pokud hovoří o nevyhnutelnosti vytěsnění minulosti ze společenského vědomí Rusů, navrhuje jim především, aby vytěsnili paměť o Velké vlastenecké válce a o velkém vítězství komunistů.

Kromě toho, pokus přenést část viny na jiného tvrzením: "Nejen Němci byli tak zlí, i vy se máte za co kát" nezní vůbec naivně.

Gauck nějak pozapomněl, že princip: "ať postupuje spravedlivě, anebo ne, je to moje vlast" není kultivována v Rusku, ale v pevnosti demokracie, v USA.

Od německého prezidenta, nenávidějícího komunisty a Rusko, nebylo možné nic jiného čekat, ale je třeba si přiznat, že ani od představitelů ruské inteligence. Slova Karaganova o tom, že vítězství ve Světové válce brání Rusům "odpoutat se od komunismu", to je zapomínat na ruskou hrdinskou minulost, jen potvrzují podíl inteligence, tehdy ještě s komunistickou legitimací v kapse, na likvidaci SSSR. Zapomněl, že vystudoval vysokou školu bezplatně, díky komunismu, který nyní nenávidí.

Původ názorů Fedotova je jasný. Dostal od Němců humanitární pomoc - fazole a je jím vděčný. I když odmítá pokání, žádá odmítnutí "zločinu totality".

K.K.