Uvaření žáby

Podrobnosti

Vytvořeno 16. 11. 2014

Twitter

Jistě jste již mnozí slyšeli metaforu o vaření žáby. Pokud hodíte žábu do horké vody, tak vyskočí, ale pokud ji hodíte do studené vody a budete ji postupně ohřívat, tak si toho žába ani nevšimne a nechá se uvařit. Podle biologů je to sice nesmysl, ale tato metafora se skvěle hodí na změny, které zde za posledních 25 let postupně proběhly a kterých si mnozí možná ani nevšimli, a pokud si všimli, tak si postupně zvykli. 

1. Nezaměstnanost

Kdyby někomu z těch, kdo v listopadu 1989 cinkali klíči na náměstích Václav Havel na rovinu řekl, že za několik let skončí na dlažbě, tak by vzali do rukou o něco větší klíče a otestovali pevnost jeho lebky. Nicméně pan dramatik tak upřímný nebyl a jeho lebka sametový převrat přežila bez úhony.

2. Svoboda projevu

Svobody projevu měli nově nastupující vládci plná ústa. Jenomže zde narážíme na problém z bodu 1. Strach z nezaměstnanosti způsobil to, že člověk má sice zákonné právo se svobodně vyjádřit, ale zaměstnavateli nic nebrání v tom ho za to pod zástupnou záminkou postihnout. Já osobně jsem byl už z jedné americké firmy propuštěn za příliš hlasité vyjadřování svých názorů. Vzhledem k tomu, že naše práce je místo, kde jsme nuceni strávit třetinu dne, abychom měli prostředky na přežití, je absence svobody projevu celkem velký problém. Kde jinde tedy ona svoboda projevu vlastně je, když ne v zaměstnání? Doma u televize? Večer v hospodě? To je ale i v té nejtvrdší diktatuře.

3. Svoboda pohybu

Dnešní garnitura se neustále chlubí, že dala občanům možnost cestovat do zahraničí. V tomto jí dám výjimečně za pravdu. Cestování v rámci Schengenského prostoru je dnes tak jednoduché, že jednodušší už být ani nemůže. Jedná se přitom fakticky o vedlejší produkt něčeho podstatnějšího, a sice svobody pohybu kapitálu po terotoriu jeho euroimpéria a svobodného a přesto regulovaného pohybu pracovní síly ve formě gastarbeiterů. Mimochodem, uvědomili jste si, že některé země jako Polsko či Bulharsko takto přišly od znovuzavedení kapitalismu o několik milionů svých obyvatel hledajících obživu na předměstích Bruselu, Londýna a jiných západoevropských metropolí? Masy chudých přistěhovalců z bývalých kolonií i jižních zemí EU rošířily flexibilní a jakýkoli džob vděčně přijímající pracovní síly ze zemí východní a střední Evropy, které s velkou parádou tzv. vstoupily do Evropy prosperity. Já osobně cestuji do zahraničí velice často a uznávám, že si občas ani nevšimnu, že jsem už za hranicemi. Nicméně vyrostla nová omezení. Jako dítě jsem chodíval s kamarády sáňkovat na kopec za naším domem. Když jsem tam chtěl vzít svoje děti, tak jsem z hrůzou zjistil, že je celý kopec oplocen a všude visí cedule s nápisem "Zákaz vstupu, soukromý pozemek". Bylo nám sice umožněno cestovat na místa, na která jsme dříve nemohli, za to nám však bylo znemožněno dostat se na místa, na která jsme dříve mohli. Ale zatímco do Španělska cestuji jednou za několik let, tak na tomto kopci jsem v zimě býval skoro denně.

4. Kvalita zboží

Myslím si, že tady ani není třeba to ani nějak zvlášť rozvádět. V uzeninách není maso, v čokoládě není kakao a dokonce ani v cigaretách není tabák. Zato je ve všem hromada škodlivé chemie. A zatímco dřív se třeba dětská obuv měnila proto, že z ní dítě vyrostlo, dnes se toho většina bot ani nedočká a dítě dostane nové, protože ty staré se prostě rozpadly. O kvalitě elektroniky ani není potřeba mluvit. Někteří výrobci mají dokonce zvláštní vývojová oddělení, která se zaměřují speciálně na to, jak vyvinout výrobek, který nevydrží příliš dlouho. Je pravda, že relativně oproti době před listopadem 1989 je některé zboží pro běžného člověka dostupnější, nicméně jeho nízká kvalita ho nutí kupovat toto zboží častěji, takže ve finále na tom akorát prodělá, aniž by si to ale vůbec uvědomil.

5. Možnost klesnou až na dno

Dokonce i Havlovi "pravdoláskaři" označují dobu po převratu jako "dobu, kdy budeme každý sám za sebe". Pro schopné (a hlavně pro všeho schopné) jedince to má určitě své výhody. Má to ale i obrovské množství nevýhod a pro někoho to může skončit i zcela fatálně. V roce 2013 spáchalo 1647 lidí sebevraždu. Hlavní důvody vzít si život jsou podle odborníků především dluhy, ztráta zaměstnání, chybějící zázemí či minimální vyhlídky na lepší budoucnost. Kdyby se onen dramatik s krátkými kalhotami postavil v listopadu 1989 k mikrofonu a zahřímal hesla: "Konec solidarity! Každý sám za sebe! Minimálně 30 tisíc bezdomovců! Zavedeme exekuce! Finančně slabí ať zhynou!", nejspíš by dav na náměstí jeho upřímnost neocenil potleskem. 

Takže voda se postupně ohřívá, žába už je skoro uvařená, ale pořád poslušně sedí a myslí si, že je v čerstvé a chladné vodě. A netuší, že stejně jako ten pracující, který taky nevnímá postupné změny ve svém okolí, je určená k tomu, aby skončila nějakém kapitalistovi na talíři.

• < Předchozí
• Další >