Zrada (plánovaná?) řeckých pracujících a záměrná rána Komunistické straně Řecka

Podrobnosti

Vytvořeno 13. 7. 2015

Twitter

Nadzvukovou rychlostí vláda vedená stranou SYRIZA zapudila a zneužila vítězství v referendu a přistoupila na úsporné požadavky Eurozóny. Pouhé čtyři dny poté, co řečtí pracující a mládež odmítli naprostou většinou diktaturu EU, vláda prezentovala nový návrh úsporných opatření ve výši 13 miliard eur. Řecká vláda věří, že brutálními opatřeními proti svým příznivcům doma umožní získání dalšího úvěru ve výši 53 miliard eur.

Návrh, který schválil v pátek 10. 7. řecký parlament je mnohem drsnější, než předcházející balík úsporných opatření 9 miliard, který pracující odmítli v referendu.

Současná opatření zahrnují:

• postupné zvyšování věku pro odchod do důchodu ze 62 na 67 let;

• zrušení podpory pro nejchudší důchodce a 50% zvýšení nákladů na zdravotní výdaje pro penzisty;

• zvýšení DPH na většinu zboží na 23%, včetně chudých řeckých ostrovů;

• snížení mezd a platů zaměstnanců ve státním a veřejném sektoru a další útok na pracovní právo;

• dokončení plánované privatizace přístavů Pireus, Thessaloniki a Hellinikon;

• zrušení podpory na pohonné hmoty pro farmáře, zvýšení daňové zátěže pro malé podnikatele, vlastníky nemovitostí a OSV.

Nakonec s nemírnou drzostí, vlastní všem současným vůdcům pseudosocialistů, pseudolevice oznámil premiér Tsipras, že jde o triumf demokracie.

Tento postup plně odpovídá předpovědi řeckých komunistů, že celé referendum je reakční podvod, zaměřený na poskytnutí "demokratické legitimnosti" loupení, kterého se dopustily EU, řecké banky, Evropská centrální banka (ECB), Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka.

Nestydatý postup strany SYRIZA vůči řeckému lidu vyjádřením souhlasu s evropským a světovým finančním kapitálem je logickým postupem buržoazie, která sleduje ve svém boji s komunistickým hnutím směr, který SYRIZA nastoupila již letos v lednu.

Svůj hlavní úkol - zabránit upevnění komunistického hnutí v Řecku - maskovala SYRIZA pouze "vytíráním zraku" svým voličům prosazováním marginálních modifikací politiky EU.

Od počátku SYRIZA prohlašovala, že nepřijme žádná jednostranná opatření k vypovězení dluhu ve výši 300 miliard eur, stejně jako nepřijala žádné zákony, které by mohly omezit vývoz kapitálu do daňových rájů.

SYRIZA se ani nepokusila spojit s evropským komunistickým a dělnickým hnutím, které odmítá úsporná opatření, a požádat je o podporu.

Místo toho se vláda lísala k představitelům finančního kapitálu v Evropě i USA.

EU vedena Berlínem jednala s Tsiprasem s dobře skrývaným opovržením, protože dobře věděla, že se od něj nemá čeho obávat.

Když EU přestala financovat Řecko, začala Tsiprasova vláda okrádat regionální vlády, zdravotnictví a školství, aby uspokojila alespoň částečně požadavky kreditorů.

Když již nebylo co loupit a EU přistoupila k předstíraným hrozbám, že vyloučí Řecko z Eurozóny, svolal Tsipras referendum. Tsipras zřejmě předpokládal, že v referendu vyhrají jeho odpůrci, umožní mu podat demisi, dojde k volbám a úsporný program prosadí pravicová vláda.

Zůstal tedy ohromen hlasem "ne" řeckých pracujících. Byly zde dvě alternativy: využít důvěru, jako základ pro mobilizaci pracujících k dalšímu boji proti evropskému imperialismu nebo kapitulovat. Tsipras zvolil druhou variantu a kapituloval.

Potvrdilo se, že stejně jako všichni vůdci, kteří předstírají k dosažení volebního vítězství levicovost, zvolil spolupráci s finanční diktaturou před radikalizací levicových sil pracujících.

Tsipras a jeho smečka již před referendem měli hrůzu z toho, co budou dělat, pokud jim osud nadělí vítězství.

Souhlas strany SYRIZA s vydíráním EU je další porážkou pro řecké pracující. Nejen, že vystavila pracující na milost a nemilost EU, ale zbabělý ústup strany SYRIZA, která se získala politickou moc pod hesly falešných slibů, umožní nástup fašistických stran a hnutí jako je neonacistická strana Zlatý úsvit.

Řecké zkušenosti by se měly stát školou strategie pro Mezinárodní komunistické a dělnické hnutí.

Postup SYRIZA ukázal, jak se budou i nadále chovat podobné pseudolevicové strany jako je SYRIZA, které jsou postaveny na vlivné střední třídě a postsocialismu.

Vůdcové těchto stran a hnutí - především inteligence vycházejí z názorů, že třídní boj a marxismus zmizely.

Je pravdou, že dělnická třída a vůbec pracující lid získává postupem strany SYRIZA krutou lekci z takové kapitalistické reality, jak ji odkryl Karel Marx: Bezohlednost vládnoucí třídy, dominance finančního kapitálu, antagonistický rozpor a konflikt mezi zájmy dělníků a kapitalistů. Dělnická třída rovněž vidí, co dokáže pseudolevicová strana, když se dostane k moci.

SYRIZA konfrontována s konfliktem mezi evropskými finančními úspornými požadavky a sociální zlobou pracujících ve své zemi, nakonec zvolila útočiště v náručí finančního kapitálu.

Odpor úspornému programu vyžadoval bezprostřední akci proti EU a řecké buržoazií, pozastavení splácení řeckých dluhů, kontrola toku financí, znárodnění bank a velkého průmyslu a jeho podřízení dělnické kontrole, pak měla následovat výzva s požadavkem o podporu k evropské a světové dělnické třídě. Nic z toho, vzhledem k třídnímu složení svého vedení, SYRIZA neprovedla.

Je potřeba se podívat, kdo je ve vedení strany SYRIZA a jaké má příjmy:

• Poslanec Dimitris Tsoukalas v roce 2013 deklaroval své osobní úspory v hodnotě 1 milion eur.

• Ministr financí Tsakalotos 500 000 eur.

• Ministr hospodářství Giorgios Stathakis 426 000 eur.

• Poslanec Alekos Alavanos 350 000 eur a 11 parcel.

Bývalý ministr Yanis Varoufakis, který má manželku multimilionářku si nemohl vůbec představit roztržku s EU, protože stejně jako zbytek řecké vládnoucí elity by odchodem z Eurozóny a přechodem na národní měnu přišli o své majetky.

Pracující byli připravení bojovat a projevili svou vůli i odmítnutím vydírání evropským finančním kapitálem.

Zde sehrála svou špinavou úlohu, jak předvídali komunisté, SYRIZA.

Nejde pouze o stranu SYRIZA, její obhájci a souputníci: Podemos ve Španělsku, "Nová antikapitalistická strana" a "Levá fronta" vedena Jean-Lucem Mélenchonem ve Francii, "Internacionální Socialistická organizace" v USA. "Die Linke" v Německu by učinili totéž, pokud by získali politickou moc. Jejich akce a zrada nepřinesou dělnické třídě nic než pohromu.

Nedělní (12. 7.) schůzka představitelů Eurozóny vyústila v souhlas s novým ultimatem Řecku, které ho může skutečně zbavit suverenity a přeměnit v ekonomickou kolonii německých bank.

Německá strana se projevila nejagresivněji požadavkem, že buď řecký parlament přijme do středy celou řadu zákonů legalizujících okrádání lidu, kamuflované jako úsporná opatření, anebo bude vyloučeno z Eurozóny, což by mělo znamenat bankrot řecké ekonomiky.

Návrh seznamu podmínek pro zahájení jednání o poskytnutí nových půjček zahrnuje: vyšší přebytek rozpočtu, omezení výdajů, zvýšení věku pro odchod do důchodu, zvýšení regresivních daní, rozšíření privatizace státních podniků, restrikce podmínek kolektivního vyjednávání a práva na stávku a zrušení zákonů, které přijal parlament od nástupu Tsiprase k moci, které nebyly odsouhlaseny EU, ECB a MMF a směřují proti novým závazkům.

Na schůzce byla projednána půjčka pro Řecko ve výši 50 miliard eur. Ta má být poskytnutá prostřednictvím nově založeného fondu, kontrolovaného zahraniční firmou, která má řídit splácení dluhů. Celková suma půjčky vcelku odpovídá řeckému požadavku, který Tsipras požadoval od "Evropského stabilizačního mechanismu" EU

Německo a větší státy EU jednají s Řeckem, jako s okupovanou zemí po kapitulaci ve válce.

Snaží se ukořistit její bohatství a nastolit svou diktaturu, zahrnující ekonomiku a sociální oblast. Požadují, železné záruky toho, že omezení zaměstnanosti, důchodů a sociálních služeb, které neuvěřitelně sníží životní úroveň pracujících, bude dlouhodobým řešením. Řecko se tak mění v pokusného králíka ovládnutí samostatného státu, které bylo dříve možné pouze válkou.

Cílem této imperialistické politiky EU je nejen zotročit Řecko, ale ukázat všem pracujícím v Evropě, co bude následovat, pokud se pokusí o podobnou akci, jako Řekové. Je to výsměch všem progresivním sílám Evropy, protože strůjcem není nikdo jiný než to samé Německo, jehož hitlerovská armáda vyvraždila stovky tisíc Řeků a nezaplatila ani marku válečných reparací. Tsipras souhlasil s "čestným kompromisem" a slíbil, že řecký parlament odsouhlasí ve středu 15. 7. požadavky EU.

Postup strany SYRIZA a jeho strašné důsledky dávají jasně najevo, že pracující nemají jiné východisko než revoluční boj proti kapitalismu.

K.K.

• < Předchozí
• Další >