Úvaha nad rasismem a arogancí: propaganda proti Řecku v německých médiích

Podrobnosti

Vytvořeno 27. 7. 2015

Twitter

Revanš

28. 10. 1940 italský velvyslanec v Athénách hrabě Emmanuelle Grazzi předal řeckému premiérovi Ioannisovi Metaxasoci ultimatum italské vlády, ve které Mussolini požadoval volný průchod přes albánsko-řeckou hranici a povolení okupace nejdůležitějších strategických objektů řecké infrastruktury: letišť, přístavů a vojenských základen, které měly sloužit k zabezpečení italských vojsk v africké kampani. Metaxas tehdy odpověděl stejně, jako nyní řečtí pracující "ochi" - ne. Od roku 1942 se tento den slaví, jako státní svátek.

Řecká armáda zasadila tehdy italské armádě takový úder, že se Hitler rozhodl nasadit do války proti Řecku Wehrmacht. Německý "blietzkrieg" vedený z bulharského teritoria, podporovaný bulharskou armádou skončil dobytím Athén 27. 4. 1941.

To však neznamenalo porážku řeckého lidu, který vedl partyzánskou válku až do plného osvobození své vlasti.

Stejnou osvobozeneckou válku vedli proti Wehrmachtu a i Srbové. V roce 1941 to byly v kontinentální Evropě pouze dva národy, které se postavily na odpor Němcům.

Podívejme se nyní na současnou Evropu. Pokud vynecháme Albánii, jejíž existenci připomíná pouze krveprolití v Kosovu, pak to jsou opět pouze dva národy, které se dostaly do neubožejšího stavu.

Humanitárním bombardováním zlomené Srbsko a Řecko, které bylo vydáno na milost a nemilost světovému finančnímu kapitálu, ve kterém bude nyní probíhat privatizace zbytku majetku, který je ve státním vlastnictví.

Pokud nebereme v úvahu propagandistické pomyje, které lije na Řecko celá Evropa z různých politických směrů, včetně české sociální demokracie, tak fakta hovoří jasně: revanš se Německu podařilo realizovat. 5. 7. řekli Řekové své "ne" německému ultimatu. Má však vůbec nějaký význam pokud lid nemá, kromě řeckých komunistů žádnou politickou sílu, která by byla odhodlána bojovat za svůj národ?

Tentokrát řecký národ prohrává svou válku bez boje.

Pokud by se ještě někdo mohl pokusit o obranu zájmů Slovanů, bylo by to jedině Rusko, ale pod jiným vedením, než je současné. Jinak by bylo finále stejné jako v Řecku.

Nedávno vyjádřil vicepremiér koaliční vlády Bělobrádek , vedené pseudolevicovou sociální demokracií, hnutím, které vzešlo ze zlodějské privatizace a parazity zastírajícími své lumpárny zájmy katolické církve, svou soustrast na memoriálu údajně povražděných Němců při odsunu v roce 1945.

Je třeba připomenout, že Sudetoněmecký Landsmannschaft, není nějakou protivládní organizaci v Německu, ale pevná součást koloritu německé politiky od roku 1945 a v Německu uznávaný výraz odporu proti rozhodnutí vítězných mocností. Navíc jsem přesvědčen, že jakmile by Rusko ztratilo suverenitu, kterou pro něj získali Komunisté a komsomolci ve Velké vlastenecké válce, došlo by okamžitě k novému dělení Evropy a předání Sudet Německu.

V souvislosti s Řeckem, je však potřeba si všimnout německých buržoazních masmédii.

Za sedmdesát let od porážky světového nacismu a fašismu zosobňovaných především Třetí říší, nešpinila německá média (hlas německé vládnoucí třídy) jinou zemi tak, jako v posledních týdnech Řecko.

Výběr výrazů revokuje v našich myslích nejčernější okamžiky německých dějin. Stejné úsilí nyní propaganda vynakládá do vymývání německých mozků, s cílem postavit je do šiků, k obhajobě zločinů německého imperialismu.

Uveďme pouze několik slov a frází ze slovníku, který používají buržoazní politikové a novináři.

Řečtí vládní úředníci jsou označování za hazardní hráče a lupiče (Alois Theisen, šéfredaktor veřejného Hessenského rozhlasu ve Frankfurtu nad Mohanem - Hessischer Rundfunk)

Řecká vláda je hanobena výrazem - perverzní (Hans-Ulrich Jörges, vydavatel magazínu Der Stern). Premiéra Tsiprase označuje deník Handelsblatt za prodavače koberců.

Po kapitulaci Tsiprasem vedené řecké vlády, který ustoupil "úspornému" diktátu německého ministra financi Wolfganga Schäubleho, je stále jasnější, že útoky jsou stále více vedeny proti řeckému lidu, který rozzuřil německou vládnoucí třídu odmítnutím jejich požadavků v referendu 5. 7. 2015.

Počátkem minulého týdne místopředseda CDU Thomas Strobl, zeť Schäubleho, uvedl ve veřejném interview, že "Řekové nás již dost dlouho provokovali". Stroblův šovinizmus nijak nepřekvapuje. Jako generální tajemník CDU v Bádensku Würtenbersku prosadil vydání zpěvníku s neslavnou nacistickou písní - hymnou tankistů Wehrmachtu "Panzerlied".

Některé komentáře v médiích používají otevřeně rasistické argumenty.

Počátkem června vedoucí rubriky dějin kultury v "Die Welt" Berthold Seewald napsal v článku nazvaném

"Dějiny před Tsiprasem" : Řecko opět rozbilo evropský řád. Vrací se v něm až k mírové smlouvě uzavřené po porážce Napoleona na Kongresu ve Vídni v roce 1815,

kterou prý zlikvidovali Řekové. Tento proces se prý nyní opakuje, Je to prý proto, že Řekové nejsou ve skutečnosti Evropané. Nápad, že by se současní Řekové mohli chovat, jako potomci Perikla nebo Sokrata je absurdní. Tento národ je prý mix Slovanů, Byzantinců a Albánců a nemá nic společného se vzdělanou Evropou. Ani architekti nové Evropy prý na to nepřišli. Bez problémů hodili Řecku, které již zbankrotovalo v roce 1980, evropský záchranný pás. Nemusí se proto nyní divit důsledkům.

Z rasistických osočování současných německých politiků a jejich žurnalistů čpí smrad nacistické a hitlerovské ideologie. Její stopy můžeme hledat až u Jakuba Filipa Fallmerayera, orientalisty a novináře 19. století. Ve své knize z roku 1830 "Dějiny Peloponéského poloostrova ve středověku", tvrdil, že čistí Řekové tvořili většinu pouze v antickém Řecku. Pak ale údajně na základě průzkumu řeckých příjmení převládli v Řecku Slované a Albánci a v současnosti nekoluje v krevním oběhu Řeků ani kapka krve původních Řeků.

Spiros Moskovou vedoucí řeckého vysílání v Deutsche Welle nedávno uvedl, že tato Fallmerayerova teorie byla převzata nacisty a využita k ospravedlnění krutosti nacistické okupace Řecka. Hitler byl údajně nesmírně zklamán, protože předpokládal, že potomci antických Řeků přivítají invazi Wehrmachtu. Pak nacistická propaganda vytvořila legendu o degeneraci řeckého národa.

Rasistické narážky v Die Welt nejsou pouze výjimkami.

Nedávno Der Spiegel zveřejnil karikaturu zobrazující nervózního německého turistu s nacpanou peněženkou v ruce, tančícího v objetí s opilým Řekem. Titulek zněl: "Naši Řekové - přístup k podivnému lidu."

Heslo a historické reference se ukázaly nakonec tak

provokativní, že i některá německá média se odvážila protestovat. Handelsblatt napsal, jak si Der Spiegel osobuje právo napsat "naši Řekové"? Cožpak má Německo požadavky na vlastnictví Řecka? Řecko nám již patřilo za II. světové války a vlajka s "hakenkreuzem" vlála nad Akropoli.

Jak si vysvětlit, že takový špína, o které se předpokládalo, že je pohřbena v minulosti, vyplula najednou na povrch?

Příčiny jsou stejné jako v roce 1930, kdy se objevila stejná rasistická propaganda, která přivedla Německo a svět ke katastrofě.

Německá buržoazie reaguje na hlubokou krizi evropského a světového kapitalismu návratem k agresivní politice velmocí a hlavně Německa, které podle ní musí vnutit svou vůlí Evropě, jako to činilo v roce 1914 a 1939.

Neexistuje prominentnější figura, která by ztělesňovala návrat k německé aroganci, než profesor Humboldtovy univerzity Herfried Münkler. V posledním interview pro Frankfurter Rundschau, které vyšlo pod názvem "Evropa má zcela jiné problémy" profesor, který opakovaně volá po tom, aby Německo hrálo v Evropě hlavní úlohu, využívá šovinistické argumenty k prosazování myšlenky německého vůdcovství.

Nejdříve deklaroval, že "My musíme uznat, že na Balkáně existují rozsáhlé vertikální struktury závazků. Byla to jistě chyba, přijmout tyto země do EU."

Když hovořil o politických stranách v Řecku, zdůraznil, že pro ně není místo na evropské politické aréně, protože používají "nacionalistický slovník".

Pak pokračoval: "Německo je největší sílou v EU a z toho pro ně vyplývají určité závazky, které musí řešit do doby, než se Francie postaví na vlastní nohy, musí sehrát rozhodující úlohu, jako garant dodržování dohod." Münkler vyjádřil své uspokojení s osudem řeckého lidu slovy: "Pokud bude poslední pokus o transformaci Řecka neúspěšný, je potřeba říci, že jde o zemi třetího světa a ta nemá co dělat v Evropě a již vůbec nic v Eurozóně."

Na závěr interview Münkler, který je součástí sítě nejvlivnější německé vládnoucí elity a předkládá jí různé scénáře řešení německé vnitřní i zahraniční politiky uvádí: "Pokud Řecko zkolabuje, musíme očekávat v zemi očekávat masové nepokoje, kterých by mohlo využít ke své intervenci Rusko." Münkler uvedl své názory na situaci v EU a postup Německa v panelové diskusi na Katolické akademii v Berlíně.

Závěr:

5. července řecký lid odmítl v historickém referendu smlouvu Řecka s "Trojkou" (ECB, MMF a EK). Referendum bylo zesměšněním "demokracie". Řecký lid byl opět zrazen.

6. července, den po referendu premiér Tsipras zveřejnil 13 stránkový návrh dohody s "Trojkou", který obsahoval většinu požadavků kreditorů. Tento návrh byl zpracován již před referendem, po konzultacích s věřiteli. Tsipras apriori předpokládal, že referendum neodmítne dohodu, lid ji však odmítl.

Řecký lid by si nyní měl nyní položit otázku:

Je vůbec parlamentní hlasování současných vládních politických stran podpořených opozicí, zákonným povolením Tsiprasově vládě, aby pokračovala v jednáních o dluzích a dostatečným k překonání hlasování v plebiscitu?

Podle řecké ústavy výsledky hlasování v referendu sice neposkytují explicitní politický mandát vládě, kterým by se musela řídit, je však evidentní, že referendum se nemůže realizovat tak, jak ho připravil Tsipras - jako předem připravený podvod. A pokud nejde o diktaturu, i za buržoazně demokratického režimu by neměly být jeho výsledky ignorovány.

Referendum se tedy konalo v době, kdy již byla Tsiprasova vláda rozhodnuta vydat se na milost a nemilost věřitelům. Ani parlament, ani vláda nemohou jen tak zrušit výsledky referenda. V demokratickém státě má vláda povinnost zahrnout hlasování do svého postupu a to zejména, když referendum vyhlásila sama SYRIZA. Pokud tomu tak nebude, měla by podat demisi.

Nyní je pro řecký lid rozhodující, zda dokáže donutit vládu, aby jasně řekla, že postupuje na základě rozhodnutí parlamentu, které je nezákonné. Je potřeba poznamenat, že řecký "Nejvyšší zvláštní soud" schválil konání referenda.

Je tedy potřeba určit, zda odmítnutí výsledků referenda je v souladu s řeckou ústavou a to by mělo být učiněno ještě před závěrečnou dohodou Tsiprase s věřiteli.

Sestavil: Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >