Skončilo období prázdnin a letních dovolených, skončilo období, které se dalo využít na regeneraci sil po celoročním studiu a práce. Chci se na chvíli do tohoto období vrátit střípkem pohledu, který je opomíjený - z hlediska práce.
Měl jsem možnost navštívit all-inclusive hotel na jednom řeckém ostrovu, patřící do řetězce jednoho z řeckých kapitalistů. Je to jedno z těch velkých zařízení na relaxaci pro klientelu z celé Evropy - pro všechny ty Němce, Francouze, Rusy, Poláky, Čechy atd. Nabízí obraz vysoké "produktivity práce", čili maximální efektivity na jednotku práce - samozřejmě v zájmu zisků vlastníka.
Místní obyvatelé nejsou vždy úplně nadšení z těchto all-inclusive hotelů, přestože mnoho z nich zde pracuje. Dříve rybářské a zemědělské vesnice se proměnily na mohutné hotelové komplexy, z kterých hosté vůbec nemusí odejít, protože vše potřebné naleznou v areálu. Pití, jídlo v ceně, hierarchie lidí usmívajících se, mluvících mnoha jazyky a plnící jednotlivé úkony - kuchaři, číšníci, pokojské, uklízečky, údržbáři, recepční, atd. - a tzv. animátoři, lidé kteří připravují všelijaké vyžití-sporty, hlídání dětí, různé show...
Večer v půl dvanácté po jedné show, kde tým animátorů předvedl stylizované tance z různých koutů světa, se scházím se svou známou, která tu pracuje právě jako animátorka, Češka, která doma studuje obor cestovního ruchu. Je tu už dva měsíce. Chystá se odjet domů. Je sice ráda, že mě vidí, ale po celodenní šichtě a nuceném úsměvu je vidět únava. Popíjí tajně malé pivo a pokukuje po šéfovi, protože to by neměla.
"Chtěla jsem na léto brigádu. Původně jsem chtěla dělat delegátku cestovky, ale to je těžké získat bez praxe. Tak jsem zkoušela agenturu, ale ta vyžadovala casting a na to už bylo pozdě. Našla jsem si to tedy sama. Hezké místo, jazyky umím, procvičím se a ještě něco uvidím. Napsala jsem slečně, která tu pracovala a to místo doporučovala jako skvělou příležitost a zábavu. Neměla jsem jí uvěřit."
Denně pracuje od 9 dopoledne do 11 v noci, v týdnů má jeden den volna. Jen tak 10-15 minut na jídlo. Většinu času baví děti hostů, hrají hry, tančí, vymýšlí pro ně aktivity. Ale také se na chodbách snaží přesvědčit hosty, aby přišli na večerní show. K ní dělají nácvik a sama často vystupuje.
Kolik dostane za práci čítající 70-80 hodin týdně? 600 eur za měsíc, plus ubytování a strava.
V týmu pracuje většinou s dívkami a několika muži ve věku mezi 20 a 35, s Francouzi, Španěly, Němci, Rumuny... Šéf skupiny je Tunisan, drží je zkrátka. Všichni ovládají několik jazyků a povinně se usmívají, konverzují s hosty.
S řeckými pracovníky moc nepřijdou do styku, ti dělají ostatní práci v hotelu. Pracují tvrdě od začátku sezóny v květnu do listopadu. Co dělají mimo ni? "Nevím asi tu moc příležitostí není, žijí z našetřeného," odpovídá.
Ptám se na nějakou zákonnou regulaci pracovní doby. "Jakou regulaci?" odpovídá její španělská kolegyně, "řeknou: pokud nechceš, můžeš jít, zítra přijdou další. Teď přijíždí holka z Litvy. Drží nás tu jak nevolníky, z ostrova jsme moc neviděli. Nemáme čas na regeneraci, na spánek."
Později se bavím s usměvavou Slovenkou v baru na pláži. Opět ten úsměv, který má dát hostům zapomenout na strasti všedního života. Ptám se, jaké je to tu mimo sezónu. "Chcete vědět pravdu? Na hovno. Práce tu není žádná. Aby si člověk přes sezonu vydělal, musí mít dvě práce."
Pokud si někdo myslel, že to, co popisuje Marx v Kapitálu o absolutní nadhodnotě a vykořisťování námezdní práce, prodlužování pracovní doby na fyzické hranice, už neplatí, že Marxovy vývody o postavení proletariátu neplatí... nemá pravdu. Uskutečňuje se jeden z bodů programu EU, volný pohyb pracovních sil. Volný k okamžitému vykořisťování, k chvilkové potřebě kapitálu, pro maximální zisk. Nejde jen o Řecko a cestovní ruch. Pozitivně znám případy nadměrných pracovních dnů a týdnů v České republice na pomezí nebo za hranou legálních pracovních práv - pro studenty-brigádníky, cizince atd.
Srovnejme tento obraz práce z reálného života s tím, co píše místopředseda KSČM a poslanec Dolejš, prý ekonom, který píše o budoucnosti práce následující:
"Ne vše vyřeší zkrácená pracovní doba a přesun lidí k novým službám, které se stále bez lidí neobejdou. A všichni nemohou dělat kreativní práci umělců a vědců. Mnozí budou rádi i za nepříliš smysluplné, spíše odcizené 'Bullshit Jobs', jako jakousi maskovanou podporu v nezaměstnanosti, novodobé hladové zdi - ovšem i na ně jsou zapotřebí zdroje." (článek "Postkapitalismus nebo fašismus" http://denikreferendum.cz/clanek/20983-postkapitalismus-nebo-fasismus )
Tolik slova místopředsedy KSČM. Nevím, kam byste v rámci Dolejšova rozčlenění práce zařadili to, o čem vypovídá zkušenost zaměstnanců průmyslu cestovního ruchu v Řecku? Je to kreativní práce anebo "bullshit práce" - hladová zeď? Kam zařadit například práci v supermarketu, ve skladu, řidičů kamionů?
A na okraj, protože je to mimo téma článku, kam byste zařadili práci poslance a místopředsedy KSČM, produkujícího takové texty?
Marx nás učí vidět svět z hlediska práce, vidět vykořisťování a bojovat proti němu. Něco, co pan místopředseda a poslanec za KSČM zřejmě neumí a k čemu zjevně ani nemá důvod.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.