Hitlerovi spojenci požadovali v estonském Tallinu soud nad komunistickým hnutím

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 8. 2015

Twitter

Antikomunistické kampaně nejsou v poslední době v Evropě žádnou novinkou. V evropské politice se vytvořila celá vrstva "profesionálů" kteří na antikomunismu založili svou politickou kariéru.

Jde zejména o představitele bývalých socialistických států, v nichž restaurace kapitalismu vyvolala neřešitelnou sociálně-ekonomickou situaci, ve které buržoazní politik není schopen vystoupit před společností s vlastním pozitivním programem. Mnohem prostší je vyprávět spoluobčanům historky o minulosti, pranýřovat Sovětský svaz a odvážně bojovat s Leninem, Stalinem, Thälmannem, Dimitrovem a Gottwaldem. Pro mnohé politické režimy v Evropě, včetně ČR se stal antikomunismus palivem, bez kterého by nemohly fungovat, a nekompromisní boj s přízraky komunismu se stal jejich každodenní potravou. Velmi důležitým cílem je i obhajoba uloupení všelidového vlastnictví.

Civilizovaná Evropa sází nejen na akce vandalů, likvidujících sochy symbolizující socialismus a komunisty, ale i na vytvoření komplexní antikomunistické teorie. Zdálo by se, že po pádu SSSR dojde k oslabení antikomunistických výpadů. Opak je pravdou.

25. 1. 2006 schválilo parlamentní shromáždění Rady Evropy rezoluci číslo 1481 nazvanou: "Nevyhnutelnost mezinárodního odsouzení zločinů totalitárních komunistických režimů." Rezoluce požaduje obnovit historickou spravedlnost tím, že odsoudí zločiny komunistických režimů stejně, jako Norimberský tribunál odsoudil zločiny německého nacismu. Od té doby nejrůznější evropské instituce zdokonalují svou činnost v rozpracovávání nejrůznějších textů, pranýřujících komunismus (totalitarismus a stalinismus). V červnu 2008 se uskutečnila v budově senátu v Praze konference s názvem "Svědomí Evropy a komunismus", na které byla přijatá tzv. "Pražská deklarace o evropském svědomí a komunismu". Václav Havel ve svém projevu zdůraznil, že Evropa nese mimořádnou odpovědnost za nacismus i komunismus a za jejich důsledky. Poslankyně EP Hybášková na konferenci prohlásila: "Komunismus je možné označit za zločin proti lidskosti, poněvadž mu jsou vlastní zlovůle, deportace, otrocká práce, a vraždy z politických a náboženských důvodů."

V březnu 2009 se znovu připomněl Evropský parlament. Na zasedáních v Bruselu a Štrasburku proběhla jednání na téma: "Evropské svědomí a totalitarismus". (Postavení do jedné roviny nacismu a komunismu.) Většina vystupujících poslanců představovala státy Východní Evropy a Pobaltí. Pevně zaujímali antikomunistické pozice: otevřeně pomlouvali Sovětský svaz, zkreslovali jeho úlohu ve II. světové válce a navrhovali přehodnocení poválečných evropských dějin. Při přijímání antikomunistické rezoluce nebyla věnována pozornost hlasu zdravě myslící menšiny.

2. 4. 2009 schválil EP 23. srpen jako "Evropský den paměti obětí stalinismu a nacismu."

25. 2. 2010 byla v průběhu mezinárodní konference organizované českou vládou pod názvem "Zločiny komunistických režimů", přijatá deklarace o zločinech komunismu.

Podlejší přístup si ani nelze představit. Pokoušejí se do jedné roviny postavit fašismus - monstrózní zrůdu zplozenou kapitalismem a komunismus, který se v polovině 20. století představil jako jediná síla, schopna zachránit svět od fašistické infekce. Odsouzení včerejška však není to hlavní, co sledovali účastníci ve svých vystoupeních. Podstata spočívá v tom, že podobné rezoluce poskytují rozsáhlé možnosti pro pronásledování dnešních komunistů a s tím současně i těch, kdo bojují za práva pracujících.

To, že se antikomunistická hysterie vyostřuje v závislosti na rozvoji krize, je zcela zákonité. Zejména nyní se nachází buržoazie v hrozné situaci: růst nezaměstnanosti a nevyhnutelné snižování mezd nutí pracující postavit se na odpor a organizovat protestní akce. Při tom se často do čela lidového protestu staví komunisté.

Konference v Tallinu

23. 8. 2015 podpořilo sedm členských států EU a Gruzie návrh, vyslovený ministrem spravedlnosti Estonska, na vytvoření mezinárodního soudu pro vyšetřování "zločinů komunismu", sdělilo v neděli vydání tallinských Postimees.

Ministr spravedlnosti a bývalý ministr obrany Estonska Urmas Reinsalu v sobotu 22. 8. vystoupil s návrhem na založení soudu, který by měl status mezinárodního orgánu pro vyšetřování zločinů komunistického režimu, a řekl, že mají být vyšetřovány stejně, jako se vyšetřují zločiny nacismu. Podle ministra Reinsalua v důsledku zločinů komunismu a nacismu zahynuly miliony osob, včetně Estonců. Pokud by prý pokračovala komunistická okupace i v tomto století, utrpěl by estonský národ nepopsatelný úpadek.

Soud, vzniklý na základě mezinárodní dohody, by měl vypracovat jasný právní posudek zločinů komunistických režimů v zemích, které se připojí k dohodě.

Představitelé osmí států se setkali u příležitosti oslav "Evropského Dne uctění památky obětí stalinismu a nacismu" v neděli 23. 8. v Estonsku. V Tallinu proběhla mezinárodní konference "Zločinné dědictví komunismu a nacismu" (The Criminal Legacy of Communism and Nazism), které se zúčastnili ministři, politici, experti a společenští činitelé řady evropských zemí.

Zástupci ministerstev spravedlnosti Estonska, Lotyšska, Litvy, Polska, Čech, Slovenska, Maďarska a Gruzie vystoupili se společným prohlášením o nutnosti vyšetřit "zločiny komunismu" a vytvořit k tomu mezinárodní speciální soud. K posouzení této otázky bylo rozhodnuto svolat skupinu expertů.

Lze se pouze divit, že mezi nimi nebyli představitelé nacistické Ukrajiny a Finska.

Jak bez těchto zemí, na jejichž vzniku a existenci se podíleli ruští bolševici, může podobné shromáždění vůbec proběhnout? Pokud by nevzniknul SSSR, neexistovaly by státy jako Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Ukrajina, Finsko a Gruzie, které by byly i nadále guberniemi carského Ruska. Kromě toho sehrál "gruzínský komunismus" mimořádnou úlohu. Bylo by bez Gruzínů Stalina, Beriji, Ordžokinidzeho, Jenukidzeho vůbec možné vítězství SSSR ve II. světové válce? Rovněž je podivné, že se nezúčastnili představitelé

ruských monarchistů, obdivovatelé bělogvardějců a Vlasovců. Konec konců proč se akce nezúčastnil největší bojovník s komunismem Gorbačov a za českou stranu alespoň slavný antikomunista Štětina?

Estonsko jako centrum obhajoby, prosazování fašizmu a změkčování pohledu na Holocaust

7. 2. 2015 byla v Uměleckém museu v estonském městě Tartu zahájena podivná výstava polského "umění" nazvaná: "Moje Polsko: Vzpomínání a zapomínání."

Výstavu, která byla otevřena do 29. 3. 2015, označili její autoři jako "Vzpomínku na 70. výročí osvobození vězňů koncentračních táborů na konci II. světové války".

Výstava bylá sponzorována a financována Fondem estonské kultury a Ministerstvem kultury Estonska.

Nejurážlivější součásti expozice byl videofilm "Hra na honěnou" polského režiséra Artura Źmijewského, ve kterém si nazí vězni koncentráku před tím, než šli na popravu, hráli na honěnou.

Toto "dílo" bylo před tím zakázáno promítat v Německu. Další video zobrazovalo staříka, který přežil Holocaust, jak přichází do tetovacího salonu a nechává si obnovit své koncentráčnické číslo.

Autoři v propagačním letáku udávali, že na výstavě je mnoho podobných skandálních a kontroverzních exponátů.

Všechny vystavované objekty měly stejný charakter - hrubost, aroganci, záměrně urážlivé zesměšňování Holocaustu, ať se jednalo o videa, fotografie, comicsy a jiný odpad vyprodukovaný a nyní vystavovaný "humanoidy" z Polska a Estonska.

Mezi významné "umělce" vystavující v Tartu patřil především Polák Zbignew Libera, autor vstupní fotografie "rezidenti", na které jsou za ostnatým drátem dobře živení muži ve vězeňských hadrech a již zmiňovaný Artur Zmijewski, autor videa a herec představující hlavní postavu ve Wajdově filmu "Katyň".

Všechny tyto arogantní stvůry hodnotí samy sebe jako "kontroverzní umělce". To, co produkují, jsou odpadky, které obvykle uklízečky v muzeích a galeriích vynášejí do popelnic. Tyto objekty mají tak málo co společného s uměním, jako má poselství které představují, málo společného s lidskostí, morálkou, svědomím, výchovou, citlivostí a ostatními lidskými vlastnostmi, které odlišují člověka od "humanoida".

Kurátorem výstavy této urážlivé špíny byl Rael Artel (24 let), který do doby, než se stal ředitelem státního muzea v Tartu v roce 2013, byl "nezávislým" kurátorem. Ale i to nám napovídá, kdo má v Estonsku na starosti "kulturu".

Na webových stránkách muzea si lze přečíst několik poznámek k výstavě. Na prvním místě to bylo radostné prohlášení, že se jedná o "mimořádné vzorky současného mezinárodního umění" a že téměř všichni "umělci" vystavovali na Benátském Bienále.

Podle kurátora výstavy Artela mají tito "umělci" představu, že nejlepší způsob jak vyprávět o tragedii je vysmát se jejím obětem.

Spisovatelka, režisérka a prezidentka "Fondu Rogatchi" dr. Inna Rogatchiová komentovala výstavu na stránkách "Israel Arutz Sheva International news.com." následovně:

Proč nelegalizovat Holocaust jako celek? Pro antisemity bez mozku a bez srdce je to tak legrační a jednoduché. Holocaust je v tiskové zprávě muzea v Tartu označován za "nepříjemné téma" a dále charakterizován jako "nepříjemný smrad dějin".

Pořadatel výstavy vydal k přitažení pozornosti veřejnosti ironické varování:

"Pozor! Výstava uměleckých děl může působit destruktivně."

Po počátečním rozhořčení v některých estonských kulturních kruzích - nikoliv však na celonárodní nebo oficiální úrovni, se muzeum rozhodlo zdůvodnit urážku oběti Holocaustu. Pouze v krátkém textu bylo zopakováno několik všeobecných frází založených na nejednoznačných spekulacích o současné xenofobii ve Francii, na Ukrajině a na Středním Východě. Ani slovo o genocidě Židů za II. světové války.

Nejen v Estonsku, ale i ve většině států Evropy, včetně České republiky, kde dokonce soud posvětil vydání Hitlerových projevů, a ministryně spravedlnosti Válková se vyjádřila k německé okupaci ČSR, při které bylo vyvražděno 360 000 Židů, komunistů, nejlepších představitelů české inteligence a vlastenců, že se Čechům vlastně nic nestalo, se šíří vlna fašistického extremismu. Vlády ho sice oficiálně neschvalují, ale tolerují ho. Bývalá předsedkyně parlamentu Němcová však uhodila hřebík na hlavičku svým útokem na záporný postoj ministra Zaorálka, v průběhu projednávání asociační dohody fašistické Ukrajiny s EU, že prý připomíná německý nacismus a zpochybňuje tak naše postavení v EU a NATO. Řekla pravdu. EU a NATO opravdu nahradily ten systém, který chtěl světový imperialismus vnutit světu před II. světovou válkou.

69. Zasedání Valného shromáždění OSN přijalo 21. listopadu 2014 Rezoluci číslo: A/C.3/69/L.56/Rev.1, ve které VS OSN vyzývá vlády všech států světa, aby přijaly efektivnější opatření k boji proti glorifikaci nacismu, neonacismu a jiných praktik, které podporují oživování současných forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi spojených intolerancí.

Pro přijetí dokumentu hlasovalo 115 ze 193 členských států OSN, proti rezoluci hlasovaly USA, Kanada a světe div se, tolik českou vládou opěvována Ukrajina.

55 delegací - všechny státy EU včetně Německa, Itálie, Španělska, Maďarska, Chorvatska, Lotyšska, Litvy, Estonska a Řecka, jejichž nacistické a fašistické režimy se podílely na vyvražďování milionů komunistů a Židů v době II. světové války a které by se měly příští staletí ze svých zločinů kájet a omlouvat, ale pochopitelně i český lokajský režim, ve kterém sehrává dominantní úlohu spojenectví sociální demokracie, kléru a finanční oligarchie, který znásilnil politickou moc v Čechách.

Na první pohled je tedy vidět, že proces fašizace Evropy běží na plné obrátky. Ukrajina, podporována světovým imperialismem došla nejdále a bez problémů prosazuje Hitlerův "Drang nach Osten", ale ani Estonsko nezůstává pozadu. Výstava byla jediným oficiálním aktem, kterým Estonská vláda přispěla k připomenutí 70. výročí osvobození posledních vězňů koncentračního tábora v polské Osvětimi.

Nebyla to však pouze tato výstava. 5. června 2013 poslal estonský ministr obrany, nyní ministr spravedlnosti Urmas Reinsalu pozdravný dopis účastníkům 21. sletu "Svazu bojovníků za osvobození Estonska" každoročnímu setkání veteránů 20. divize SS, ve kterém jim poděkoval za jejich účast v boji proti SSSR, kterým přispěli k obnovení Estonské republiky.

Estonsko je vůbec v obhajování nacistických zločinů na jednom z prvních míst na světě.

Proto i VS OSN se ve své rezoluci číslo 67/154 přijaté na 67. Valném shromáždění OSN 20. 12. 2012 vyjádřilo hluboké znepokojení nad estonskou komerční reklamou zaměřenou na zlehčování utrpení obětí válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, kterých se za II. světové války dopustil nacistický režim, kterou je téměř nemožné sladit s jakýmkoliv zdravým chápáním dějin.

V jednom inzerátu v estonském tisku se oznamuje že "Dietní tablety dr. Mengeleho" jsou tak účinné, že lidé, kteří je používají, ztratí takovou hmotnost, že budou tak vychrtlí jako oběti nacistického koncentráku v Buchenwaldu.

Pohled na fotografie nacistických koncentráků obvykle vyvolává hrůzu a vzpomínky na holocaust, vyvražďování Židů, příslušníků Rudé armády, komunistů a všech patriotů, kteří měli dost odvahy, aby se postavili na odpor proti násilí.

Tato realita je postupně lživě interpretována a zamlžována. Neonacistickým promotorům se daří ovlivňovat veřejné mínění mladých lidí natolik, že pohled na snímky v nich nevyvolává pocit studu a hanby za ty, kdo se těchto zločinů dopustili a soucit s obětmi, ale v lepším případě lhostejnost a v horším ironické zlehčování a snad dokonce i souhlas s postupem nacistických zločinců.

Je to výsledek promyšleného zkreslování skutečnosti, která nebezpečně ovlivňuje společenské vědomí občanů, na které je zaměřeno, v tomto případě Estonců, kteří jsou vystaveni jedovaté propagační kampani zbavující je pocitu lidskosti, psychologické a etické lobotomii.

Autoři výstavy jasně uvedli: je potřeba překonat duševní trauma. Kdo však má toto trauma překonat? Hitlerovci zmasakrování vězni koncentračních táborů to určitě nejsou.

Není to nikdo jiný než Estonci a Poláci, kterým přináší uvolnění "humoristický" pohled na Holocaust.

Evropa potřebovala 70 let k tomu, aby od porážky nacistů bezbožnými bolševiky "zdemokratizovala" Euroasii od Lisabonu do Vladivostoku. Teď se sice postup "demokratizace" poněkud zadřel na Ukrajině, ale světový imperialismus nedopustí, aby to byl jeho konečný krok.

Naskýtá se otázka. Proč zřídili nacisté Osvětim zrovna v Polsku?

Na likvidaci Židů v Polsku se podíleli i Poláci

10. 7. 1941 provedli Poláci krutý pogrom asi 1500 Židů - mužů, žen a dětí ve vesnici Jedwabne, dislokované asi 100 km severovýchodně od Varšavy, pouze 18 dní po odchodu ustupující Rudé armády. Několik set povraždili, zbytek nahnali do stodol a zaživa upálili

V Polsku se uskutečnilo celkem 30 podobných pogromů, ve kterých zahynuly minimálně desítky tisíc Židů. Tyto skutečnosti byly po válce utajovány, aby nebyli "urážení" Poláci. Takové trauma je tedy potřeba opravdu léčit!

V roce 1939 žilo v Polsku 3,3 milionů Židů. Po válce jich zůstalo pouze 100 tisíc. Přežilo 380 tisíc. Ale většina se již do Polska nevrátila. Při sčítání lidu v roce 2011 se zjistilo, že v Polsku žije nyní pouze 7500 Židů. Bylo to již "konečné řešení"?

V Estonsku žilo do II světové války 4560 Židů.

V estonských městech likvidovaly Židy jednotky SS, místní politická a tajná policie a militarizována organizace "Omakajtse". Již v srpnu 1941 byli zlikvidování všichni Židé ve městě Tartu. Ve městě Pjarnu byli zabití všichni Židé mužského pohlaví ihned po vstupu Wehrmachtu, ženy a děti do šesti týdnů po nich.

Dokonce roku 1942 byli vyvraždění téměř všichni Židé na území Estonska. Válku přežilo pouze 12 z nich. Estonsko se stalo jedinou zemí okupovanou hitlerovským Německem, která se mohla pyšnit hrdým titulem "Judenfrei" - zemí očištěnou od Židů.

Po válce nedošlo k renesanci židovské společnosti. Koncem roku 1990 žilo v Estonsku pouze asi 3000 Židů, po emigraci do Izraele jich žije v Estonsku asi jeden tisíc.

Popírání Holocaustu není v Estonsku zločinem. Neexistují zákonné mechanismy, které by bránily šíření podpory rasistických teorií a oslavovaly nacistickou minulost.

Má cenu se dotazovat, proč podobnou výstavu organizují zrovna Poláci a Estonci?

Dojde Estonsko tak daleko, že bude slavit každoročně výročí své deklarace z roku 1942, kdy jako první ze států hitlerovské koalice vyhlásilo, že se na jejím území již nenacházejí Židé?

Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >