Na pomoc sjezdu

Podrobnosti

Vytvořeno 12. 4. 2018

Twitter

Komunistický svaz mládeže byl osloven nejmenovanou novinářkou s konkrétními dotazy, mířícími na osobu Kateřiny Konečné a případnou podporu KSM v její kandidatuře. Na základě zkušeností s novináři, kterým se záhadným způsobem vytrácí důležitý kontext našich odpovědí a konečné verze rozhovorů, jsou ohýbány do podoby, která účelově posouvá význam sdělení, jsme se rozhodli vyjádřit svůj postoj prostřednictvím tohoto stanoviska. Kvalitní novinář si text vyhledá a rozhodně nebráníme žádnému z médií prohlášení v plném znění a s odkazem na zdroj publikovat.

Komunistická strana Čech a Moravy je vnímána veřejností jako hlavní subjekt, který reprezentuje "komunistickou myšlenku" a cílí směrem k systémové změně. Bez ohledu na kritický postoj Svazu vůči KSČM, vnímáme i my tuto stranu jako hlavní subjekt komunistického a dělnického hnutí v České republice.

Ačkoliv stranu kriticky podporujeme, nikdy jsme se nezřekli práva kritizovat kroky strany, zejména ty, které podle našeho názoru vedou k oslabování pozice pracující třídy.

Stav KSČM je podle našeho názoru velice špatný a to dlouhodobě. Považujeme za chybu, kdyby se současné nebo budoucí vedení soustředilo pouze na analýzu dvou posledních voleb, protože žalostný výsledek není příčinou, nýbrž následkem.

Dlouhotrvající, neuspokojující stav subjektu, ve kterém se problémy nedařilo řešit, naopak, prohlubovaly se, se rozhodli řešit někteří členové strany ještě před Výročními členskými schůzemi, které mohou navrhovat členy do řídících orgánů. Mohli jsme si přečíst na stránkách Haló novin prohlášení Filipa Zachariáše, který představoval svoji vizi, jak stranu vyvést z problémů, do kterých zabředla.

Na stránkách buržoazních médií jsme byli svědky nejen takových vizí, ale i různých přestřelek mezi jednotlivými členy vedení. Aktéři těchto přestřelek byli také ti, kteří za viníka volebního neúspěchu strany označili nejednotu ve straně a dokonce naznačovali i existenci jakési frakce, či kliky. Toho, zda existuje frakce, tj. organizovaná opoziční platforma ve straně si vědomi nejsme a o pravdivosti takového tvrzení pochybujeme. Další termín - klika - tj. skupina spojená ekonomickým a mocenským zájmem, ta ve straně, ta nejspíš skutečně existuje. V KSČM se díky kumulaci funkcí a prakticky neexistující "rotaci kádrů" vytvořila vrstva velice dobře placených funkcionářů, kteří jsou často zároveň mnoho let poslanci. Bohužel, jsme toho názoru, že prioritou je u těchto dobře placených (a tím buržoazním aparátem korumpovaných) členů strany na prvním místě zájem osobní a na druhém, pokud vůbec, zájem revolučního svržení kapitalismu. Zájem lidí, kteří z kapitalistického systému dlouhodobě získávají desetitisícové, ne li statisícové měsíční příjmy je zcela jistě jiný, než zájem dělníka pracujícího v nepřetržitém provozu za zlomek toho, co dostává každý měsíc "jeho komunistický poslanec".

My si ovšem myslíme, že za neúspěchem strany nestojí její nejednota, ani frakce a ani "klika". Podle našeho názoru za neúspěchem strany stojí její nekomunistická, netřídní, reformistická politika a nízká kvalita kádrů. Ta vede ke zklamání mnohých lidí, kteří od komunistů čekali zásadovost, nezištnost a prosazování dlouhodobých zájmů třídy pracujících, což odvozovali koneckonců i ze zkušenosti budování socialismu.

Pokud takové tvrzení myslíme vážně, nemůžeme samozřejmě do vedení podporovat osoby, které nechápou v marxistických pojmech, nevidí, že společnost je rozdělená na třídy a její podstatou je vykořisťování člověka člověkem, a jejich cílem není revolučně překonat toto kapitalistické vykořisťování, vytvořit novou socialistickou a komunistickou společnost.

Po bankrotu "svědomité správy státu" se začaly ozývat hlasy z členské základny, že již přišel ten pravý čas omladit aparát, zvolit do vedoucích pozic zástupce mladší generace.

Ačkoliv je průměrný věk členské základny mírně nad 70 let, nedá se říct, že na významných řídících postech by byli výhradně soudruzi důchodového věku. Jiří Dolejš, Kateřina Konečná, Jan Klán, Marie Pěnčíková, Hana Aulická, Květa Matušovská, Miloslava Vostrá - to jsou poslanci, případně vedoucí funkcionáři, o kterých se rozhodně nedá říct, že by patřili k seniorům.

Poslanecký klub KSČM rozhodně není skupinkou důchodců.

Je opravdu věk to nejpodstatnější kritérium? Zachrání stranu mladí na vedoucích postech (když už tam mnohdy jsou)? Nemyslíme si.

Mezi spásu strany by měla patřit podle vyjádření médií i straníků Kateřina Konečná. Je poměrně mladá a navíc žena, kdo jiný by mohl stranu zachránit?

K tomuto personálnímu návrhu se musíme vyjádřit.

Kateřina Konečná jistě patří k zajímavým osobám působícím v KSČM. Ve svých 21 letech se stala nejmladší poslankyní Parlamentu České republiky. Stranu reprezentovala zdánlivě úspěšně a byla vyslána i do voleb do Evropského parlamentu, kde se již plně etablovala.

Nás ovšem zaujala i některými výroky, které představují způsob jejího politického myšlení a jednání.

V roce 2014 Kateřina Konečná položila rovnítko mezi osobu Vasila Bilaka a Emanuela Moravce. (viz zde) Ačkoliv máme k osobě Vasila Bilaka určité výhrady, srovnání vrcholného představitele KSČ, spojeného s desetiletími budování socialismu, s vrcholným představitelem nacistické kolaborace, který měl za úkol protektorátní obyvatelstvo zastrašit a obhajovat nacistické vraždění, je něco, co je hodno antikomunistické pravice, než případné předsedkyně komunistické strany. Dalším pochybným výrokem bylo prohlášení Konečné, že je pro ni vzorem Margaret Thatcherová. Thatcherová se neslavně proslavila prosazováním násilného potlačení stávkujících a protestujících horníků, politikou privatizace, rušení sociálních výdobytků, agresivity v zahraniční politice. Její smrt byla oslavována dělnickou třídou Anglie. S nadsázkou se dá vzhlížení k takovému vzoru přirovnat k situaci, kdy by nějaký ochránce zvířat obdivoval Adolfa Hitlera, který byl sice zvrácenec v žoldu kapitálu, ale skutečně miloval svého vlčáka.

Když hrozilo imperialistické bombardování Libye se záminkou údajné ochrany civilistů a Parlament EU hlasoval o podpoře takové války, když bylo povinností komunisty bojovat proti imperialismu, Kateřina Konečná, tehdy místopředsedkyně zahraničního výboru PS PČR a "stínová ministryně", prohlásila že: "Souhlasím i s hospodářskými sankcemi, s usnesením RB OSN i s tím, co přijala EU. Bohužel se to nedá řešit jinak." (viz zde) Málo kdo mohl v té době pochybovat, že to co v součinosti s institucemi EU imperialistické připravují, nemá být nic jiného, než další agresivní intervence vůči suverénnímu státu. Význam sankcí a vyhlášení tzv. Bezletové zóny byl jistě znám i Kateřině Konečné. Podporou těchto kroků se poslankyně sama přesunula na "stranu války". Společně s dalšími vedoucími představiteli KSČM, členy EP, dezorientovala členy strany i veřejnost.

K méně závažným, ale ne méně trapným vystoupením Konečné se dá přiřadit i její chvála řecké vládní strany Syrizy. Na Vratimovském semináři posluchačům předkládala řeckou Syrizu za vzor moderní levicové strany, opomněla ovšem zmínit, že v době kdy pronáší svůj referát, tak proti vládě Syrizy demonstrují pracující Řecka, protože dochází k útokům na právo na stávku. Že jako vládní strana vykonává diktát Evropské unie, že vojensky spolupracuje s dalšími imperialistickými státy jako je Turecko a Izrael, pomáhá instalovat základy USA na svém území - to zamlčuje.

Ve svém nedávném článku dále vyčítá České republice, že nedostatečně utrácí za lobbing v Bruselu. A důvod, proč by se měly vyhazovat peníze? Bez lobbistů totiž "Nikdo neví, co si o čem myslíte a evropští zákonodárci mohou snadno (a nechtěně) udělat rozhodnutí, které vás poškodí." (viz zde) A české zájmy, myšleno zájmy kapitalistů v ČR, poslankyně EP poškodit přirozeně nechce.

Mimo problematické komentáře a výroky Kateřiny Konečné, které jasně podtrhují způsob uvažování této političky, je třeba zdůraznit další skutečnost. Kateřina Konečná je dlouholetá poslankyně a europoslankyně strany. Je také členkou nejužšího vedení (je členkou VV ÚV). Vzhledem k těmto skutečnostem se nedá mluvit o nějaké změně, o nějaké alternativě. Kateřina Konečná je mnoho let spojena s politikou strany takovým způsobem, že se nedá uvažovat o tom, že by přinesla zásadní obrat politiky, který KSČM potřebuje. Naopak, lze předpokládat, že posune stranu ještě dále od komunistických pozic směrem k sociálně demokratickým stranám typu Linke nebo Syriza. V tom ovšem nebude sama, to se dá totiž říci o většině dalších uvažovaných "mladých" kandidátů na vedoucí posty.

Z výše zmíněných důvodů nemůžeme v osobě Konečné vidět nějakou pozitivní změnu, kterou by bylo možné podpořit, ale právě naopak.

Pouze vedení složené z členů, kteří jsou zběhlí v třídní, vědecké teorii marxismu-leninismu, kteří jasně chápou komunistickou stranu, jako reprezentantku vůle pracující třídy je možné považovat za hodné podpory.

Pokud mluvíme o lidech zběhlých v marxisticko-leninské teorii, rozhodně tím nemyslíme ty soudruhy, kteří monotónnost svých vystoupení občas přikrášlí nějakým citátem klasiků, aby lépe zaujali posluchače. Takový přístup je běžný pro současné vedení. Vojtěch Filip velice často cituje na stranické půdě Lenina, aby z kontextu vytržené citace vmetl do obličeje kritikům. V praktické politice ovšem nedokáže tvůrčím způsobem tuto vědeckou teorii uplatňovat. Politika strany klouže po povrchu, nemá třídní ukotvení a je pro většinu pracujících naprosto nesrozumitelná.

KSČM potřebuje takové vedoucí pracovníky, kteří budou schopni nejen "citovat Lenina" ale také jejich učení využít v každodenní a praxi. Stranu a nové vedení čekají obrovské úkoly. Překonání mnoho let pěstovaného oportunismu je obrovskou výzvou, před kterou nemůže obstát žádný "pragmatik", ale pouze vzdělaný a odhodlaný marxista.

K těmto lidem ale Kateřina Konečná nepatří, což dokázala během své dlouhodobé politické kariéry.

Kateřina Konečná je úzce spjata s politikou současného vedení, na které ve straně "vyrostla". Recepty těchto odchovanců jsou jasně reformistické. V úvahách naprosto chybí skutečnost, že obrovské zisky korporací mají původ ve vykořisťování pracující třídy, stejně jako to bylo za Marxe i Lenina.

Naprosto se z úvah vytratila revoluční změna. Jak ovšem chtějí tito "novátoři" zabránit zločinům páchaným světovým imperialismem, když ne revolučním svržením tohoto protilidového systému? Jak chce mladá kandidátka vysvětlit zbídačovaným pracujícím, vysvětlit, že i s platem europoslankyně je s nimi na stejné lodi?

Komunistický svaz mládeže je nezávislou organizací a není v našich možnostech přímo ovlivnit volbu vedení KSČM. Vnímáme ovšem skutečnost, že volba vedení KSČM bude mít zásadní vliv na budoucnost dělnického a komunistického hnutí v naší vlasti. Také jasně deklarujeme, že naším základním ideovým východiskem jsou myšlenky Marxe, Engelse a Lenina, že naším ideovým základem je marxismus leninismus a proto naším určujícím kritériem k hodnocení vhodných vedoucích pracovníků není a nemůže být jejich věk nebo pohlaví. Tvrzení o "omlazení" vedení vnímáme jako účelové a poměrně nešťastné. Nikoliv omlazení, ale vypořádání se s reformismem, to je ta cesta, kterou se musí KSČM vydat, pokud se chce důstojně vypořádat s úkoly, které před avantgardou pracující stojí.

Kritizovat konkrétní osoby je ovšem nedostatečné k vysvětlení situace a tím i k nalezení účinného řešení vedoucího z krize, ve které se strana bezpochyby nachází.

Co jistě nelze Kateřině Konečné (ale i dalším "mladým") upřít, je jejich politický úspěch. Stát se v tak nízkém věku zastupitelem ve vrcholném orgánu buržoazního aparátu, případně vážným aspirantem na vysokou stranickou funkci, je úspěch, který si předpokládá určité kvality. Ale jaké to kvality jsou? Na to si můžeme odpovědět tehdy, pokud pochopíme, jaká je vlastně strana. KSČM se na svém začátku formálně zřekla revoluční tradice. V začátku se mohlo jednat o formální prohlášení, protože se ještě nemohlo plně setkat s realitou strany, ve které stále působilo mnoho komunistů, kteří se přímo podíleli na budování socialistické společnosti a mnohdy byli přímo účastníky hrdinných třídních zápasů, které strana sváděla během únorových událostí a dalších historických momentů v naší historii. Byli to ti, kteří byli plni budovatelského nadšení, když bylo třeba obnovit hospodářství naší republiky. Těm se hůře vnucovala praktická politika popírající revoluční tradice. Takovou členskou základnu dnes bohužel současná KSČM ztratila a ti, co zůstali, již nemají sil a vůle čelit silám, které se stále intenzivněji snaží stranu natlačit do formy čistě volební, buržoazní strany, spravující a ospravedlňující daný stav věcí. V takovém prostředí někteří mladí ovšem vynikají. Vynikají tím, že aktivně participují na politice poplatné současnému režimu a plně přitakávají současnému vedení, které je neoddiskutovatelně spjato s úpadkem strany.

Klíčem k úspěchu je zalíbit se, nekritizovat. Zalíbit se nejen vedoucím funkcionářům, ale i buržoazii. Nekritizovat, být konstruktivní, být státotvorní. To je to, co se od těch, kteří chtějí slavit úspěch, očekává.

To, co po nás chtějí "dobří rádcové" z řad buržoazních poskoků (novinářů, politologů apod.), je až příliš podobné tomu, co prohlašují "mladí a úspěšní kandidáti" - vzdát se marxismu leninismu - třídního chápání společnost, zříci se revoluční perspektivy, dostatečně pošlapat historii revolučního hnutí, omluvit se za "zneužití moci". Tohle vše naplňují ti mladí a úspěšní v KSČM. Má to ovšem ten háček, že jejich úspěch se vzdaluje úspěchu strany a také úspěchu pracující třídy vůbec.

Odkazy

Vyjádření Předsednictva Ústřední rady KSM k parlamentním volbám 2017 ze dne 22.10. 2017

Potřeba otevřené diskuze

Na pomoc sjezdu (1)

• < Předchozí
• Další >