Minulost, nebo přítomnost

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 9. 2020

Twitter

Problémem komunistického hnutí není jeho minulost, ale bohužel stále ještě jeho přítomnost. Před pár dny při čtení Halo noviny jsem narazil na rozhovor Jaroslava Kojzara s kandidátem za KSČM do Senátu Václavem Šenkýřem. (http://www.halonoviny.cz/articles/view/54239708 ) Už v prvních odstavcích mě ale udeřil do očí velmi hloupý antistalinský folklor. Na podobné výlevy jsme už zvyklí, neustále je opakují různí pravičáci, zoufalci a reakcionáři už mnoho let. To že podobné hlouposti vidíme i na stránkách novin a deníků různých levičáků taky známe. Že takové věci musí z úst vypouštět uchazeč o senátorský post a komunista, to přece jenom trochu zamrzí.

Dávno už nežijeme v divokých a kontrarevolučních 90 letech. Dnes máme možnosti sáhnout po plejádě historiků mapujících období působení Stalina, které můžeme považovat za relativně slušné a objektivní, vysvětlující okolnosti dějin Sovětského svazu. I v kapitalistickém Rusku dochází k revizi pohledu na život tohoto velikána. Mezi pracujícími a mládeží nejen v Rusku roste popularita Stalina. Jak je to možné...? Asi ruští komunisté na svoji historii nehážou špínu jako jejich čeští soudruzi. I v České republice dochází k diskuzi mezi oficiálními historiky a jisté opozici vůči militantnímu antikomunismu při pohledu na socialismus a období J. V. Stalina.

Na téma "kultu osobnosti" a 20. sjezdu se dá říct pouze toto. Ono přece jenom je ke kultu osobnosti potřeba i osobnost. Což ocelový muž zjevně byl na rozdíl kukuřičného muže i různých figur šplhajících na výnosné posty pod hlavičkou KSČM. Je hloupé, že člověka, pod jehož vedením byl schopen Sovětský svaz vybudovat základnu socialismu a v boji na život a na smrt porazit nacismus, že takovou osobnost soudí kandidát na senátora, který nenese prakticky žádnou zodpovědnost.

Jako úplně tragické vnímám ale nepochopení politiky Evropské unie a smyslu jejích rezolucí. Tady přece nejde o historii, ale o snahu diskreditovat komunistické hnutí a škodit lidovým vrstvám. Historie je v naší společnosti jako rum nebo máslo, prostě taková, jaká ji euro-byrokrati schválí.

Poznámka o vlamování se do otevřených dveří, zní sice dobře, jenže je špatně použitá. Unionisté se touto rezolucí vlamují do otevřených dveří, ale ne pro to, že by se komunisté "poučili" ale protože evropští komunisté nebrání svoji historii a nechávají reakci volný prostor.

Tato zbabělá politika kopání do komunistů, revolucionářů a poklonkování unii nám a ani nikomu kromě reakce nic dobrého nepřinese - o tom jsme se již dávno přesvědčili. Kolikrát na to ale ještě budeme muset upomínat. Není nutné posílat do senátu dalšího antikomunistu, těch tam pravice sama dodala již dostatek.

A. Salajka

• < Předchozí
• Další >