Jaký úkol dnes stojí před komunisty v KSČM

Podrobnosti

Vytvořeno 13. 10. 2020

Twitter

Jaké jsou úkoly komunistů v této situaci, v této fázi vývoje KSČM? Rozhodně nemá smysl zachraňovat něco, co je již dávno mrtvo. Ostatně smrt nastala právě před třemi roky, kdy KSČM zle prohrála v parlamentních volbách, když dosáhla nejnižšího volebního výsledku za téměř sto let existence strany, a její předseda zahrál na stejnou notu, jako minulý týden. Tedy na notu okamžitého odstoupení z funkce, které se změnilo na další tříleté angažmá.

K pokusu o resuscitaci došlo na sjezdu v dubnu 2018 v Nymburku. Filip o pár hlasů vyhrál nad Josefem Skálou, který prezentoval alternativní variantu dalšího vývoje. Pro pochopení našeho tvrzení, že stranu se nepodařilo resuscitovat a je od této chvíle nenávratně mrtva, se musíme pozastavit nad průběhem tohoto sjezdu. Ten by svolán právě proto, aby posoudil důvody podzimní porážky KSČM v parlamentních volbách v říjnu 2017. Tehdy Filip odstoupil-neodstoupil a rozhodl se, počkat na sjezd naplánovaný až za půl roku. Tím současně získal čas, aby nechal ochladnout rozhořčení členů strany a aby se na sjezd důkladně připravil. Ostatně, tvrzení, které se opakuje, že tedy na sjezdu dá svou funkci k dispozici, je hloupým PR manévrem. Podle stanov je nejvyšším orgánem sjezd a při jeho zahájení dává své funkce k dispozici vždy celé vedení, tedy i předseda.

KSČM se ocitla v této chvíli ve velmi nezáviděníhodné situaci. S oslabením politické váhy v parlamentu na sebe přijala spoluodpovědnost za vládu Hnutí ANO a sociální demokracie a to bez přímé účasti ve vládě. Filipovo vedení dostalo stranu do velmi obtížné situace. Sjezd kromě volby nového vedení podpořil rozhodnutí vzít na sebe tuto odpovědnost. Pochopitelně v tak kolizní situaci se zvýšila potřeba akční a názorové jednoty strany. Akt volby předsedy a vedení ukázal něco zcela jiného. Jen těsnou většinou delegátů si Filip udržel post předsedy a pro jeho rivala nebylo ve vedení místo. Zvláštní to projev potřeby názorové a akční jednoty. Filipovo pojetí jednoty bylo vždy založeno na principu vítěz bere vše. Tedy jde mi především o moc a jednota má základ v souhlasu se mnou. To, že to patří k základům jeho politické kultury, ukazuje jeho chování na Hradeckém sjezdu v květnu 2008, kde obhajoval své zvolení ÚV. Jeho předchůdce Grebeníček řešil problém jednoty strany vyvažováním mezi jednotlivými názorovými proudy. Filip stylem vítěz bere vše.

To, že delegáti hlasující při volbě předsedy pro Skálu, už pak na něj zapomněli, ukázalo, jak vypadá ona názorová jednota. Jak ji chápou tito delegáti. Skála nevyhrál boj o předsedu a tak honem museli ukázat loajalitu staronovému předsedovi, který nevyslal žádný signál, že strana pod jeho opětným vedením potřebuje jednotu doopravdy. Jak zásadní byl zlom ve straně na tomto sjezdu, svědčí nejen projev prezidenta Zemana, ale hlavně potlesk ve stoje většiny delegátů. Takový potlesk lze chápat jako souhlas s jeho slovy o úloze komunistů v dějinách naší země, s jeho čistě liberálním pojetí dějin, a tedy jako posun těchto komunistů od názoru majícího základ v teorii historického materialismu k čistě liberálnímu pojetí světa. To definitivně odsoudilo tuto stranu k nebytí na této politické scéně, protože stran s liberální pojetím je dostatek. Chybí zde jasně třídně vyhraněná antikapitalistická strana, kterou podle názvu KSČM je, ale jen podle názvu. 

Svět stojí na pokraji krize nevídaných rozměrů. Sociální smír, který se daří v naší společnosti udržovat právě dík této vládě Andreje Babiše s podporou KSČM, bude zakrátko neudržitelný. Pak žalostný stav strany nesoucí název komunistická vyvře napovrch plnou silou. Jestliže za příznivých podmínek ztrácí KSČM jednu pozici za druhou, lze si představit dopad jaký to na ni bude mít.

Navzdory tvrzení prezidenta Zemana na posledním sjezdu KSČM o dějinné chybě levice na počátku vzniku československého státu, lze už jen udělat totéž, co naši předci před téměř 100 lety.

Sejdeme se U Zábranských.

• < Předchozí
• Další >