New Eastern Outlook: Pokrytectví západního světa k Ukrajině nezná hranic

Podrobnosti

Vytvořeno 6. 3. 2022

Twitter

Před několika dny vtrhla ruská vojska na Ukrajinu. Pohyb ruských vojsk daleko přesáhl stažení ukrajinských sil z oblasti Donbasu, kterou okupovaly a napadaly posledních osm let. Rozruch ze strany západních států byl stejně předvídatelný jako pokrytecký. V roce 2014 se uskutečnil puč podporovaný Američany proti zákonně zvolené a legitimní vládě Ukrajiny. Tehdejší ticho nad tímto nehorázně nedemokratickým krokem západních států bylo ohromující.

Obě oblasti Donbasu a ostrov Krym vyhlásily svou nezávislost. V případě Krymu vláda uspořádala referendum lidu. Ti drtivou většinou (více než 90 %) hlasovali pro odchod z Ukrajiny a žádost o opětovné připojení k Rusku. Slovo „opětovné připojení“ se používá s rozmyslem. Krym byl součástí Ruska stovky let až do roku 1954, kdy tehdejší ruský vůdce Nikita Chruščov daroval Krym Ukrajině. Ani s ruským parlamentem, ani, což je ještě důležitější, s krymským lidem se to nekonzultovalo.

Západní postoj ke Krymu se vyznačuje pokrytectvím od chvíle, kdy odhlasoval opětovné připojení k Rusku. Britové například odmítají uznat legitimitu kroku Krymu. Koncem loňského roku narušila vody Krymu britská válečná loď, kterou musela zahnat ruská válečná loď.

Obě donbaské republiky to mají těžké od svého obdobného prohlášení, že si nepřejí být součástí nové ukrajinské vlády. Není přehnané označit tuto vládu za fašistickou, což je fakt, který zřejmě netrápí západní vlády, jež nyní hlasitě hlásají právo Ukrajiny být osvobozena od ruského vměšování.

Mezi těmi západními státy, které odsoudily ruskou invazi na Ukrajinu, jsou Francie a Německo. Tyto dva státy jsou součástí normandského uskupení, které vyjednalo urovnání problému Donbasu. Následujících osm let pak nedělaly nic, protože Ukrajina odmítla plnit dohodu, jíž byly stranou. Obzvlášť duté jsou protesty, že ruská invaze na Ukrajinu je porušením mezinárodního práva. Osm let mlčely, nejen o odmítnutí Ukrajiny dodržovat podmínky dohody, kterou dobrovolně podepsaly, ale co hůř, vedly válku proti oběma oblastem Donbasu.

Zvláště pozoruhodná byla arogance a domýšlivost australské vlády. Premiér i opoziční Labour Party ruský krok odsoudily. V případě Austrálie zašli tak daleko, že vypnuli ruský televizní kanál Russia Today a zabránili jeho vysílání v zemi. Tak daleko nezašli ani Američané.

Akce australské vlády při izolaci Ruska pro jeho invazi na Ukrajinu demonstruje zvláštní historickou slepotu. Austrálie byla důslednou roztleskávačkou a ochotnou účastnicí mnoha aktů agrese Spojených států po celém světě. Australské jednotky se dobrovolně připojily k invazi Spojených států do Jižního Vietnamu a vedly válku proti Severu. A to navzdory přesvědčivým důkazům, že původní ospravedlnění války, údajný útok na válečnou loď Spojených států ve vietnamských vodách, byl zjevně zinscenovanou operací. Australská účast v této válce trvala více než deset let, než nově zvolená labouristická vláda stáhla australské jednotky, což byl čin, který vynesl Australské straně práce nepřátelství Američanů, kteří se podíleli na svržení této vlády o tři roky později.

Austrálie se zjevně nepoučila, protože v roce 2001 se dobrovolně připojila k americké invazi a okupaci Afghánistánu. Ta skončila teprve loni potupným stažením amerických vojsk z této země. Je pozoruhodné, že s loajálními spojenci Američanů, včetně Austrálie, toto rozhodnutí nebylo konzultováno. Výsledkem bylo potupné a rychlé stažení australských sil a nepěkná zrada tisíců afghánských občanů, kteří byli zaměstnáni Australany.

Po invazi do Afghánistánu následovala v krátké době stejně ilegální a neoprávněná invaze do Iráku. Rozdíl je však v tom, že o 18 let později australští vojáci stále okupují Irák a odmítli požadavek irácké vlády, aby odešli. V tomto rozhodnutí se Austrálie prostě znovu podívala na Spojené státy, které podobně odmítly Irák opustit.

Tuto historii stojí za to mít na paměti, když člověk naslouchá pokryteckému žvanění australského premiéra, který hovoří o nedotknutelnosti státních hranic a právu vlád osvobodit se od strachu z invaze a okupace. Je to poučení, které by jeho vlastní vláda měla brát na vědomí, ale to se pravděpodobně nestane.

Jsme mnohem více příklady, kdy australská vláda odmítla odsoudit, už jen tuto sankci, nehorázné činy cizích mocností.

Člověk se nemusí ohlížet dále než na činy státu Izrael. Jeho zacházení s vlastním palestinským obyvatelstvem, nezákonné obsazení a převzetí syrských Golanských výšin a izraelské neustálé bombardování syrského území, to vše jsou témata, která se setkala s naprostým mlčením australské vlády.

Je docela dobře možné, že Rusko zašlo při invazi na Ukrajinu příliš daleko. Člověk upřímně doufá, že se celá záležitost vyřeší a ruská vojska se budou moci vrátit do své vlasti. Západ však zdaleka není oprávněn k pokryteckému odsouzení ruského kroku. Existuje staré biblické přísloví: „Ti, kteří jsou mezi vámi bez hříchu, hoďte první kamenem“. Existuje jen málo západních vlád, které jsou schopny tímto kamenem hodit.

James O’Neill, v Austrálii žijící bývalý obhájce u soudů vyšší instance, výlučně pro internetový časopis  „New Eastern Outlook“ (základní médium zesnulého Andre Vltcheka)  
James O’Neill pro https://journal-neo.org/
Překlad VS

• < Předchozí
• Další >