Ukrajina je výzvou pro Evropu: Vstávej!

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 8. 2022

Twitter

Začíná být jasné, že americkým neokonzervatistům se podařilo vytvořit v Evropě válečnou štvavou, protiruskou náladu prostřednictvím bezprecedentní informační války, jejíž důsledky bude nějakou dobu trvat, než budou vyhodnoceny. Je však možné rozeznat náznaky toho, co přijde.

Poražení: Zatím nevíme, kdo tuto válku vyhraje (nebo jestli ji vůbec někdo vyhraje, kromě zbrojního průmyslu). Ale víme, kdo ztratí nejvíc: ukrajinský a evropský lid. Části Ukrajiny jsou v troskách, miliony lidí byly vysídleny a euro padá; to jsou známky porážky. Během sedmi desetiletí od zkázy způsobené druhou světovou válkou Evropa znovu povstala. Pod vedením vysoce postavených politiků a za podpory Spojených států v jejich protikomunistickém tažení se západní Evropě podařilo etablovat se jako region míru a rozvoje (i když bohužel na úkor koloniálního a neokoloniálního násilí a přivlastňování). Vše, co stačilo k tomu, aby byl mír a rozvoj ohrožen, byla jedna válka duchů: bojovalo se v Evropě, ale nevedla ji Evropa, dokonce ani ne v zájmu Evropanů.

Energetický přechod: Oxid uhličitý (CO2), který je zodpovědný za globální oteplování, zůstává v atmosféře po mnoho tisíc let. Podle zprávy Deutsche Welle, která citovala mezinárodní studii Global Carbon Budget 2020, se odhaduje, že v atmosféře zůstává 40 procent CO2 emitovaného lidmi od roku 1850. Přestože je tedy největším emitentem CO2 dnes Čína, faktem je, že pokud se podíváme na údaje o emisích CO2 za období 1750 až 2019 (z analýzy Deutsche Welle s čísly Our World in Data), Evropa byla zodpovědná za 32,6 procenta emisí, USA za 25,5 procenta, Čína za 13,7 procenta, Afrika za 2,8 procenta a Jižní Amerika za 2,6 procenta celkových emisí za toto období. Vzhledem ke kumulativnímu emisnímu dluhu, který Evropa během 269 let vystupňovala, je příběh jejího nedávného kreditu na vyrovnání globálního uhlíkového rozpočtu vedením boje za obnovitelnou energii v posledních desetiletích kvalifikovaným úspěchem – je to to nejmenší, co mohou udělat. Můžeme být kritičtí k energetickému přechodu, který je založen na ekologii (většinou evropských) bohatých, ale alespoň směřoval správným směrem. Válka na Ukrajině a energetická krize fosilních paliv, kterou vyvolal, stačily k tomu, aby se všechny projekty související s tímto energetickým přechodem vypařily. Uhlí se vrátilo z exilu a ropa a jaderná energie jsou rehabilitovány. Proč je pokračování války důležitější než pokračování energetického přechodu? Která demokratická většina se rozhodla jít tímto směrem?

Politické spektrum: Blížící se hospodářská a společenská krize bude mít dopad na politické spektrum v evropských zemích. Na jedné straně stojí za zmínku, že jsou to nejvíce autoritářské vlády (jako Maďarsko a Turecko) a krajně pravicové strany, které projevily nejmenší nadšení pro válečné štvaní, které je zapouzdřeno protiruským triumfalismem, jenž v posledních měsících ovládl evropskou politiku. Na druhé straně se levicové strany, až na několik výjimek, vzdaly svého vlastního (levicového) postoje k válce. Některé z těch stran, které se v minulosti vyznamenaly svým postojem vůči NATO, zůstaly zticha tváří v tvář jeho nesmyslné a nebezpečné expanzi na všechny kontinenty. Až pokračování války a rozšiřování vojenských rozpočtů začne způsobovat ožebračování rodin, co si občané pomyslí o politických rozhodnutích učiněných ve jménu své ochrany? Nebudou přitahováni k tomu, aby se rozhodli pro strany, které projevily nejmenší nadšení pro válečné štváčství, jež způsobilo jejich zbídačování?

Bezpečnost občanů: V červnu 2022 zveřejnil Interpol obavy, že velké množství zbraní dodávaných na Ukrajinu by mohlo vstoupit na nelegální trh se zbraněmi a skončit v rukou zločinců. Tato situace je o to vážnější, že některé vybavení dodávané na Ukrajinu zahrnuje i těžké dělostřelectvo. Zkušenosti z toho, co se v minulosti dělo v jiných válečných oblastech, tuto obavu ospravedlňují. Například velká část válečného materiálu dodávaného USA do Afghánistánu skončila v rukou Talibanu, proti kterému bojovala americká armáda. Americká tragédie následných masakrů způsobených ozbrojenými civilisty je dobře známá. Co se stane v Evropě, pokud snadná dostupnost těchto zbraní povede k tomu, že skončí ve špatných rukou?

Normalizace nacismu: Krátce před válkou na Ukrajině několik zpravodajských služeb a bezpečnostních poradních týmů varovalo před silnou přítomností neonacistických skupin na Ukrajině, jejich vojenským výcvikem a vybavením a způsobem, jakým byly začleněny do pravidelných vojenských sil, což je bezprecedentní. Vypuknutí války pochopitelně tuto obavu ukončilo. Teď jde o to, zda lze nacismus proměnit v nacionalistickou ideologii jako každou jinou a zda lze jeho opakované útoky na pokrokové politiky na Ukrajině přeměnit ve vlastenecké činy. Uvidíme, jaký dopad to bude mít v Evropě na pozadí růstu krajní pravice.

Fantomový antikomunismus: Protiruská nenávist, kterou v Evropě prohloubila invaze na Ukrajinu, podprahově obsahuje protikomunistickou nenávist, i když je známo, že komunistická strana je v Rusku menšinou a že prezident Vladimir Putin je pravicový politik, který je přítelem evropské krajní pravice. Pro sektory krajní pravice je dnes komunismus prázdným znamením a slouží jako zbraň k démonizaci politických oponentů, k ospravedlnění rušení těchto oponentů na sociálních médiích a k propagaci nenávistných projevů. Je třeba se obávat, že tato kocovina zůstane v politickém životě i po válce na Ukrajině.

Zločin a nespravedlnost na Balkáně: Válka na Ukrajině měla za následek, že informovanější Evropané byli upozorněni na svévolný způsob, jakým byla zničena Jugoslávie, bombardování civilních cílů NATO v roce 1999 a válečné zločiny, které byly spáchány všemi stranami v bývalé Jugoslávii. Historické a náboženské protibalkánské předsudky – kancléř rakouského císařství Klemens von Metternich (v úřadu 1821-1848) říkával, že Asie začíná na Landstrasse, ulici ve Vídni, kde žili balkánští přistěhovalci – se začaly odrážet ve způsobu, jakým některé země v regionu mnoho let čekaly na vstup do EU.

Je příliš brzy na obecné hodnocení doby, kterou prožíváme, ale znaky jsou znepokojující a nevěstí nic dobrého.

Boaventura de Sousa Santos, 12. srpna 2022

Tento článek přinesl Globetrotter, který jej poskytl serveru Intrepid Report.

Boaventura de Sousa Santos je bývalý profesor sociologie na portugalské Coimbraské univerzitě. Jeho nejnovější knihou je Decolonizing the University: The Challenge of Deep Cognitive Justice (Dekolonizace univerzity: Výzva hluboké sdělné spravedlnosti; vyd. Cambridge Scholar Publishing).

• < Předchozí
• Další >