Po volbách 8. a 9. června se podívejte realitě do tváře

Podrobnosti

Vytvořeno 17. 6. 2024

Twitter

Italský komunista a dlouholetý bojovník za mírové a socialistické východisko Roberto Gabriele z Fora italských komunistů nabízí zhodnocení výsledků voleb do Evropského parlamentu. Posuny, které se udály v Itálii jsou podobné, jako ty v ČR. Je nutné ovšem ocenit, že výsledek české koalice Stačilo! ukončila dosavadní setrvale sestupný trend českých komunistů v měřítcích počtu hlasů. Zajisté tomu napomohl i programový posun komunistů, od hledisek “za lepší Evropu” k reálnějšímu vyslyšení mírových a protivládních lidových hlasů i nasazení kandidátů a aktivistů. Přesto jsou tu podstatné styčné body mezi českou a italskou realitou i pro “komunistický prostor” (area comunista), jak ho Gabriele popisuje, kdy ve “společnosti, která byla „normalizována“ kolaboračním institucionálním systémem a většinou občanů, kteří se odmítají politicky angažovat, ... otevírání průlomů bez hlubokého objektivního povědomí o rozporech, s nimiž je třeba se potýkat,“ může vést k zahození obrovské šance, kterou voliči tentokrát dali. A stejně tak i u nás, nemůžeme cestu zkracovat a „musíme trvat na určité metodě práce a rekonstrukce, která má teoreticky a organizačně konsolidované základy a která může představovat reálný prostor, jímž lze působit v politickém a třídním boji.“

Domníváme se, že po volební slavnosti do Evropského parlamentu pro komunistický prostor (area comunista - omlouváme se, pokud budeme i nadále používat takový pojem, ale vyplývá to z našeho odmítání odkazovat na struktury, které nedávají představu o tom, co ve skutečnosti jsou) se již nelze vyhnout potřebě podívat se na italskou realitu správnou optikou a pokusit se vyvodit správné závěry.

Prvním faktem těchto voleb je neúčast, která přesáhla 50 procent. (italští voliči byli historicky považováni za nejvíce proevropské, protože v minulosti účast převažovala 70 %, pozn. př.)

Dnes už se nejedná o postoj protestu proti současnému stavu, ale o upevnění odcizení většiny Italů, kteří necítí potřebu používat kolektivní nástroje k obraně své existence. Spíše než o postoj politického odmítnutí se nyní jedná o kulturu, která více než polovinu italských občanů vidí mimo mechanismy ústavní kontroly řízení moci. Problém hlasování je tak vlastně vyjmut z jejich každodenního života.

Bude se říkat, že nejít k volbám, je završením obrazu, který si udělali o politice, a to je jistě pravda, ale výsledkem je, jak už bylo řečeno, odcizenost. A ze sociálního hlediska jsou to nejvíce znevýhodněné vrstvy naší země, ty s nejmenšími kulturními schopnostmi a materiálními možnostmi.

Druhou skutečností, která vyplývá z evropského hlasování, je rovnováha, která se vytvořila mezi silami na politickém kolbišti a která má přímý vztah k otázkám, jež si jako Italské fórum komunistů již nějakou dobu klademe. Nuže, co nám říkají data? V podstatě toto: že volební výsledek nastolil institucionální schéma vedené PD, které bude podmiňovat politickou rovnováhu příštích let a meze alternativy k vládě Meloniové. Upozadění 5 hvězd a volební konsolidace zelených a levice tento trend posilují. Silně redukovaný Conte a volební formace nalevo od PD, ale silně s ní spjatá, normalizují politickou reprezentaci a posouvají ji k těsnějšímu přilnutí k logice systému.

Úspěch Zelených a Levice zejména vytváří novou skutečnost uvnitř kotle v prostoru (area), která po rozpadu Rifondazione nemohla najít parlamentní a institucionální zastoupení. Nyní je tento nástroj tady a bude využit k vybudování znamenitého širokého kolbiště, které může uspokojit i potřeby té sociálnědemokratické a ekologické levice, která neměla žádné styčné body. Tato nová situace zlikviduje i pokusy té „alternativní“ levice, která usilovala o vznik prostřednictvím autonomní parlamentní reprezentace a jejímž posledním epigonem byl Michele Santoro. Celkově tak bude dosaženo přehlednosti a každý bude moci hrát svou roli bez zamžených ideologismů. Vracíme se k realpolitik.

Pokud v tomto kontextu považujeme roli komunistů nikoliv za sport, jehož základem je v podstatě neúčinná propaganda, ale za schopnost analyzovat společnost, v níž musí působit na její přeměnu, musíme vzít na vědomí, že dnes, více než včera, je překonávání překážek bránících rozvoji jejich autonomního působení stále obtížnější. Ve společnosti, která byla „normalizována“ kolaboračním institucionálním systémem a většinou občanů, kteří se odmítají politicky angažovat, se otevírání průlomů bez hlubokého objektivního povědomí o rozporech, s nimiž je třeba se potýkat, činí neefektivní a dokonce směšné, organizační formy a různé projekty.

Proto nás výsledky těchto voleb ještě více přesvědčují o tom, že musíme trvat na určité metodě práce a rekonstrukce, která má teoreticky a organizačně konsolidované základy a která může představovat reálný prostor, jímž lze působit v politickém a třídním boji.

Zjednodušování této cesty vede k těm zkušenostem, na nichž ztroskotal jakýkoli pokus dát slovu komunistický jeho pravý význam.

Forum italských komunistů

• Další >