Imperialistická globalizace a světový revoluční proces

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 4. 2006

Twitter

Mezinárodní semináře konané v květnu v Bruselu již řadu let jsou známy velkou účastí komunistických stran celého světa i zajímavými tématy, o kterých se diskutuje. V roce 2001 se příspěvky zúčastněných týkaly tématu "Imperialistická globalizace a světový revoluční proces" a z nich vyšla i konečná rezoluce, která v mnohém neztrácí na aktuálnosti ani dnes - ať již svou analýzou vývoje globalizace, analýzou současných světových hráčů i analýzou možných konfliktů:

Závěrečná rezoluce:

Podle akademických ideologů západního světa je globalizace přírodní a nevratný proces, který přináší enormní možnosti pro rozvoj všech zemí světa a současně klade vážné výzvy. Jelikož prý historie dokázala, že ekonomická základna soukromého podniku a trh funguje nejlépe, všechny země jsou povinny akceptovat volný trh doma jako integrální část globálního volného trhu, právě tak jako privatizace, liberalizace, a deregulace, které se tvoří na této bázi…
Pohled na realitu dnešního světa a historii posledního století a půl ukazuje, že současná globalizace není novým fenoménem. Už v Manifestu komunistické strany v roce 1848 Marx napsal:"Buržoazie dávala skrze vykořisťování světových trhů kosmopolitní charakter výrobě a konzumaci v každé zemi (…) Buržoazie, rapidním zdokonalením všech nástrojů výroby, nezměrným usnadněním prostředků komunikace, zatahuje všechny, včetně většiny barbarů, národů do civilizace." Tato tendence je nedílně potvrzena přechodem volného kapitalismu k monopolnímu a příchodem éry imperialismu. Současná globalizace znamená prohloubení a rozšíření všech protikladů, které charakterizují imperialismus již od jeho vzniku začátkem 20. století.

Imperialistická globalizace a revoluce:1900 - 1960
V období 1900 - 1910 dominoval monopolní kapitalismus ve Velké Británii, Francii, Německu, USA, Belgii a Holandsku, a částečně v Rusku. Aby utekl z ekonomických krizí, které otřásly těmito zeměmi, vrhly se všechny do koloniální politiky. Žádný kousek zeměkoule neutekl před hltavostí imperialistických mocností. Imperialistická globalizace byla zrozena koloniálním dobýváním. Krize nadvýroby popoháněly některé imperialistické země, aby požadovaly "přiměřenější" části kolonií, což znamenalo První světovou válku, která stála život 10 milionů lidí. Lidstvo nikdy předtím nepoznalo takové barbarství a zevšeobecnění násilí.
Dělnická třída je nejrevolučnější třída v historii lidstva. Jejím historickým posláním byla záchrana světa od vykořisťování člověka člověkem svržením buržoazie, poslední, ale "nejzuřivější", vykořisťovatelské třídy v historii lidstva. Ale stalo se to pouze v Rusku, že dělnická třída, s chudým rolnictvem jako se svým spojencem, rozvinula dostatečnou revoluční energii k porážce ozbrojených sil ruské buržoazie a 9 imperialistických zemí, které vojensky intervenovaly do Ruska.
Imperialistická globalizace se zintenzivněla v průběhu 20tých a 30tých let. Byla charakterizována pevným nepřátelstvím všech imperialistických mocností k jedné a jediné socialistické zemi světa, rozšiřováním a intenzifikací kolonizace a podrobením si semikoloniálních zemí a růstem rivality mezi imperialistickými mocnostmi o ovládnutí trhů a nerostných surovin celého světa. Světová krize z roku 1929 byla krizí z nadvýroby spojená s finančním kolapsem. Velké kapitalistické země se pokusily z ní vyhrabat keynesiánskou politikou veřejných prací a velkými zbrojními programy.
Vše to vyústilo do Druhé světové války, během které se 50 milionů lidí stalo obětí barbarství zločinného systému zvaného imperialismus. Během antifašistické války obětovalo 23 milionů sovětských lidí své životy za záchranu SSSR a celého světa od fašismu. V zemích východní Evropy pomohl SSSR významně k vidění antifašistického revolučního triumfu, později transformovaného do socialistické revoluce. V průběhu druhé světové války zintenzivněl čínský a korejský lid svou národněosvobozovací válku proti fašistické okupaci a jejím spolupracovníkům. Po pozdější porážce obrátili své zbraně proti imperialismu USA a jeho lokálním loutkám a dosáhli vítězství v antiimperialistické a demokratické revoluci, která byla pod vedením komunistické strany přeměněna v revoluci socialistickou. Tato vítězství daly důležitý popud do protikoloniálního revolučního hnutí Asie a Afriky, které triumfovalo v průběhu let 50tých a 60tých.
Imperialismus USA se obohatil na začátku druhé světové války obchodováním s "demokratickými" i s fašistickými státy. USA vstoupily do války v Evropě velmi pozdě, se základním cílem vyvarovat se vítězství socialistické revoluce ve Francii, Itálii a Německu, které se zvyšovala prestiž společného úsilí ozbrojených lidových mas a Rudé armády. Během války navrhl generál Patton změnit alianci a pochodovat na Moskvu s divizemi Hitlerovy armády… Vyhlazení obyvatel Hirošimy a Nagasaki Spojenými státy bez vojenského ospravedlnění, to bylo varování Sovětskému svazu a začátek "studené války".
Imperialismus USA, beroucí přímo z Hitlerovy politiky všestranné války proti socialismu, rozpoutal agresivní válku proti Koreji, jako předchůdkyni války proti Číně a eventuálně proti Sovětskému svazu. Ale v Koreji byl imperialismus poražen, když byl konfrontován s hrdinným odporem korejského lidu, kterému pomáhali dobrovolníci a podporovali ho všechny socialistické země a světové hnutí všech sil bránících mír a nezávislost.
V průběhu 50.let byl imperialismus vedený Spojenými státy vážně otřesen přechodem třetiny lidstva k socialistickému systému, vzrůstem antikoloniálních a antiimperialistických revolucí ve Třetím světě a rozvojem dělnického a lidového boje v samotných kapitalistických zemích.

Z oportunismu ke kontrarevoluci ve světovém měřítku

Imperialismus se mohl dočasně dostat z tohoto nezbytného smrtelného dilematu, a to rozvojem ve třech hlavních revolučních směrech, charakteristických pro tento čas: hnutí za výstavbu socialismu v zemích osvobozených z kapitalistického vykořisťování, hnutí za politickou a ekonomickou nezávislost v dominujících zemích a revoluční dělnické hnutí v imperialistických zemích.
V Sovětském svazu znamenal příchod revizionistických sil s Chruščovem radikální roztržku s revoluční politikou sledovanou Leninem a Stalinem. Všechny marxisticko-leninské zákony byly likvidovány, jeden po druhém. Revizionisté deklarovali dosažení konečného vítězství socialismu, nemožnost restaurace kapitalismu, zastavení třídního boje v SSSR a, v tomto důsledku, že diktatura proletariátu proti buržoazii a buržoazním elementům již dále není nutná. Revoluční vzdělávání bylo nejprve široce orpoštěno od svého obsahu a nakonec kompletně opuštěno. Buržoazní ideje a postoje byly dosazeny mezi vůdčí činitele strany a státu. Postupně byly zaváděny prvky kapitalistické ekonomiky, odstartované znovuzřízením kapitalistického zákona zisku v roce 1965. Rozvíjelo se osobní obohacování, právě tak jako "černý" sektor kapitalistické ekonomiky.
Tato ideologická, politická a ekonomická degenerace vedla v 90.letech ke kompletní restauraci kapitalismu v jeho nejvíce bezuzdné podobě. Výroba v bývalém SSSR byla v roce 1999 na 57% úrovně roku 1990 (a na Ukrajině dokonce na 39%), za 8 let ubylo 6 milionů obyvatel, úmrtnost převyšuje porodnost dvojnásobně, doba života klesla z 64 na 61 let a 60% obyvatel dostává příjmy pod životním minimem.
V imperialistickém světě hodně komunistických stran, které byly vždy známy oportunistickými tendencemi, kompletně degenerovalo, kdysi Chruščovým, převzetím cesty revizionismu. Staly se částí a kouskem buržoazního politického světa.
V zemích třetího světa bylo mnoho antiimperialistických a komunistických revolučních stran zasaženo výbuchem oportunismu a revizionismu ve zbytku světa. Kontrarevoluční údery eliminovaly mnoho vůdců, u kterých trvala loajalita antiimperialistickému boji. Noví vůdcové prostě převzali pozice starých kolonizátorů s neokoloniálním aparátem. Stali se byrokratickou a compradorskou buržoazií, zprostředkovatelskými silami podporovanými imperialismem, aby dosáhli udržení ekonomického a politického ovládnutí těchto zemí.

Charakteristika současné globalizace
V této souvislosti je to nový stupeň imperialistické globalizace. Tato globalizace není ničím jiným než rozšířením imperialismu na téměř celou planetu a intenzifikací všech protikladů, které charakterizovaly imperialismus od jeho zrození v roce 1900. Daleko od existence přírodních a užitečných procesů pro celý svět roztahuje globalizace síť vykořisťování, dominance a represe až do svých limitů, což připravilo krizi antiimperialistického a anmtikapitalistického hnutí na světové úrovni tak velkou, jako nikdy předtím.
V převážně čásati ekonomiky je současný stupeň imperialistické globalizace charakterizován revolucí v oblasti informačních technologií, komunikací a dopravy, ale také bezprecedentní koncentrace do transnárodních korporací, kteé operují ve světovém měřítku.
Současná globlalizace je výsledkem tří spletených sil: prvně velkých transnárodních korporací, za druhé imperialistických států, které chrání a brání zájmy svých monopolů a svých mezinárodních aliancí a konečně institucí dominujících imperialistických států a jejich transnárodních institucí jako MMF, Světová banka, Světová obchodní organizace. Přes tyto tři organizace imperialismus, zvláště USA, vnucuje své podmínky vládám různých dominujících zemí a diktují politiku, kterou musí aplikovat, pokud nechtějí být postiženy sankcemi nebo dokonce destabilizační válkou či agresí. Svět žije pod skutečnou diktaturou transnárodních korporací a jejich mezinárodních ekonomických organizací. Demokracie se stala špatným vtipem, jelikož imperialismus nařizuje volbu mezi různými neokoloniálními stranami… každá z nich musí aplikovat politiku diktovanou MMF, WB a WTO. To je to, proč všechny buržoazní strany ve vládnoucích zemích trpí krizí věrohodnosti. V žádném smyslu to nicméně nezanmená, že operace imperialismu mají výsledky v dominanci světa pomocí "mezinárodního splynutí finančího kapitálu".
Rozpory mezi nadnárodními korporacemi a mezi imperialistickými mocnostmi se zostřují.
Současná globalizace je tedy označována za hlubokou krizi, která otřásá imperialistickým světem a silami nadnárodních korporací, uchvacující všechny možné zdroje zisku pro dominantní země a zvyšující vykořisťování dělnické třídy celého světa do velmi extrémních limitů.

Bývalé socialistické země: sud s prachem
Kontrarevoluce v socialistických zemích je bezpochyby vítězství imperialismu, neoslabila však v žádném případě rozpory kapitalistického a imperialistického světa. Naopak, pouze je dále rozbrousilo. 40% ruské ekonomiky je v rukou mafie, která se stala nejsilnější a nejznámnější mafiánskou silou ve světě. V celém kapitalistickém světě je ekonomická kriminalita v rozkvětu s impulsy přicházejícími z východu. Pěkné řeči o meritu volného trhu nemohou déle skrývat fakt, že kapitalismus se stává, v podstatě, mafiánským systémem. Národní zrada nové buržoazie v zemích bývalého Sovětského svazu, národní ponížení velkých národů redukovaných na americké a evropské neokolonie, neuvěřitelná degradace pracovních podmínek, to vše nevyhnutelně vede k novým velkým revolučním zápasům. Imperialismus, postižený krizemi, které jím třesou, se pokusí ovládnout báječné bohatství Kaspického moře a Sibiře. NATO se již připravuje na válku proti Rusku. Ale každá agresivní válka proti bývalému Sovětskému svazu rozvine nevyhnutelně síly socialistické revoluce.
Třetí svět: kompletní rekolonizace "volným trhem"
Ve velmi důležitém čase pro světový imperialismus, v 70. Letech, byla národní a kompadorská buržoazie Třetího světa donucena jít do dluhů ohromných rozměrů, na rekonstrukci infrastruktury a na vytvoření společností pro výrobu surovin, otevírající v ten samý čas příležitost k sebeobohacení z ilegálních prostředků. Zdrcující dluh srazil lokální buržoazii na kolena. Aby splnili diktát imperialismu, zvyšovali stále represi proti lidem. Celkový dluh vzrostl z 61 miliard dolarů v roce 1970 na 2554 miliard dolarů v roce 1999. Bude stále těžší jej splácet. Mnoho zemských exportních důchodů již není schopno dostatečně zajistit splácení zahraniční dluh.
Se všemi zeměmi proniknutými imperialismem, které jdou do dluhů za výrobu surovin, a s krizí nadvýroby surovin se dosahuje toho, že že se velké množství buržoazie Třetího světa vyčerpává. Během let 1998-99 se ukázaly bezprecedentní případy v cenách surovin exportovaných Třetím světem.
Zatímco si imperialismus vynucuje vstup svých výrobků do Třetího světa, vynalézá nová ochranná opatření proti manufakturnímu zboží a zemědělským produktům z Třetího světa. S Uruguayským kolem o liberalizaci trhu imperialisté vyhlásili svou liberalizaci, nedali Třetímu světu výměnou nic, jen sliby, ..které nebudou nikdy splněny. Protekcionismus tedy vede k opoždění sociální katastrofy na Západě, zatímco zhoršuje již nesnesitelné utrpení 4 miliard lidí.
Pomocí WTO imperialismus ztěžuje přístup k technologickému a vědeckému pokroku. Aby přežili, potřebují miliardy lidí Třetího světa lepší jídlo a léky. Transnacionální korporace vyhlašují nákladné patenty svých farmaceutických produktů a potravy, tak vydírají do posledního centu celou Zemi.
Tato byrokratická a kompradorská buržoazie není schopna žádného odporu, imperialismus požaduje, aby utekl ze své vlastní krize, vzdání se vlastní ekonomické suverenity a prodej svého národního dědictví. Buržoazie je donucována privatizovat národní průmysl a liberalizovat své vstupy, takto likvidovat slabé národní výrobní síly.
Jako "podporu" globalizace přijal počet dominujících zemí "delokalizované" investice: výrobní sektory, ve kterých se výše platu stala příliš vysoká, se delokalizovaly. Týká se to zejména elektronického, textilního a obuvnického průmyslu, což vyvolalo poruchy národní produkce v těchto sektorech a vedlo v mnohem více případů propouštění, vyššímu než počet nově získaných pracovních míst. S velkými krizemi v Mexiku (1995), Jihovýchosdní Asii (1997) a Brazílii (1998) se objevil enormní kapitálový tok do Spojených států. V posledních několika letech USA získaly mezi 300 až 400 miliardami doalrů díky tomuto kapitálovému toku.
Větší nadprodukce se stává hrozbou imperialistických zemí, která likviduje národní produkci v dominujících zemích. Nadprodukce v bohatých zemích koresponduje s růstem podprodukce ve většině Třetího světa, kde imperialismus stejně znemožňuje počátek národního kapitalismu. Někteří setrvávají v opakování lží jako "kapitalismus dovoluje zemím rozvoj, avšak socialismus byl chybný" v čase, kdy jsme viděli masivní destrukci výrobních sil v bývalých socialistických zemích a v zemích Třetího světa, které byly známy určitou úrovní průmyslového rozvoje.
Současná globalizace má dvě tváře: rozšiřování a intenzifikace ekonomické dominance imperialismu v globálním měřítku a současně zesílení všech rozdílných faktorů mezi utlačovateli a utlačovanými masami. Imperialismus "globalizuje" etnické, národní, náboženské a rasové rozdíly, aby zaútočil na utlačované masy a znemožnil a potlačil všechen národní a sjednocený odpor proti této dominanci.
Globalizace produkuje mezinárodní teror, používá média jako zbraně psychologické války a vytváří nebo dále rozvíjí paravojenské síly.
Vojenská agrese proti Iráku z ledna 1991 pokračuje ve formě ekonomické agrese dodnes, čas od času zpevněná novými vojenskými útoky. 1.5 milionů iráckých životů bylo obětováno ve jménu bohyně imperialistické globalizace.
Imperialistická agrese na Středním Východě prostřednictvím izraelské figurky je dále další případ, proti kterému Palestinci rozvinuli hrdinný antiimperialistický boj.
S intervencemi Rwandské a Ugandské armády rozpoutal imperialismus barbarskou agresi proti zemi Kabily, protože měl strach z hrozby nezávislého a silného Konga v srdci Afriky. Cílem bylo přerušit úmysl dosáhnout politické a ekonomické nezávislosti této země, která má potenciál stát se velmi bohatou. Imperialismus také chtěl uchvátit největší světové rezervy strategických minerálů jako zlata, diamantů, kobaltu a surovin jako niob, tantal a kolumbium. Imperialismus Spojených států způsobil skutečnou genocidu Konga, v které během agrese a destrukce zemřelo 3 miliony lidí.
Rostoucí role komunistických a antiimperialistických organizací v Kolumbii a Ekvádoru zneklidňuje americký imperialismus, který hrozí útoky proti těmto zemím, aby ochránil dominanci nadnárodních korporací a zkorumpované vlády, které slouží zájmům Washingtonu.
Supervykořisťování světové dělnické třídy
Odkazujíce se na nátlaky způsobené globalizací vedou ty samé nadnárodní korporace reálnou ofenzívu proti vymoženostem pracující třídy v imperialistických zemích právě tak jako v dominujících zemích. Snižování platů, smlouvy na dobu určitou, generalizace částečné práce, růst flexibility, extrémní intenzifikace pracovních kroků, zavírání továren, odstraňování sociálních jistot, limity na podpory v nezaměstnanosti, růst daní v čase, kdy daně společností dosahovaly dobové níže…
Růst produktivity a výtěžek nadhodnoty dělníků jsou zaplaceny draze stresem, mentálními problémy, nemocemi a smrtí.
Ekonomické a finanční krize
Imperialistická "globalizace" enormě zdůrazňuje parazitní a spekulativní charakter finančního kapitálu. Prasknutí bubliny technologických akcií na americké burze způsobilo ztrátu 4 bilionů dolarů (americky 4 trilionů). To bezpochyby povede v USA k poklesu importu z Japonska a Evropy. V den, kdy by tyto věřitelské země chtěly sbírat své peníze ze Spojených států, se může přihodit něco jiného.
Dluh USA (domácností, společností a státu) se vyšplhal na nejvyšší úroveň v historii. Zvedl se ze 140% HDP v roce 1981 na 189% v roce 1991, což je současná úroveň. Jelikož tam probíhá důležitá recese, takový dluh bude provokovat katastrofální insolventnost pracujících právě tak jako zatýkání za neúspěšné splácení nasmlouvaných půjček.
Zbídačování mas v bývalých socialistických státech právě tak jako v dominujících zemích a imperialistických centrech nezbytně zhorší finanční krize a krize z nadprodukce.
Během několika let byl automobilový sektor charakterizován nadprodukcí a nadkapacitou. Jedna důležitá země za druhou poznala velké krize: Mexiko v roce 1995, Jihovýchodní Asie v roce 1997, Brazílie a Rusko v roce 1998. Japonsko poznalo 10tiletou stagnaci. V začátku roku 2001 vybuchla krize v novém technologickém sektoru, sektoru, který byl pokládán za symbol neodolatelné dynamiky monopolního kapitalismu…
Faktory, které mohou vyvolávat velké krize, se akumulují pro budoucnost, kdy krize ve světovém měřítku zatřese celou planetou.

Rozpory mezi třemi imperialistickými centry a nebezpečí světové války

Rozpory mezi velkými imperialistickými centry se staly jasnějšími a ostřejšími po pádu jejich principiálního společného enpřítele - Sovětského svazu.
Spojené státy americké, hegemonistická velmoc
Spojené státy zůstávají zdaleka nejsilnější imperialistickou velmocí v ekonomické oblasti a zvláště na vojenském poli, kde jsou pouze jedinou supervelmocí.
Ale nerovný vývoj, zákon vlastní kapitalismu, mění ekonomické mocenské vztahy.
V roce 1945 reprezentoval HDP USA 50% světového HDP. V roce 1999 klesl HDP USA na 28.8%, EU dosáhla 27.3% a Japonsko 14.5%. Podle určitých odhadů spadne příspěvek USA v roce 2020 na 10 až 15%, na stejnou úroveň jako Evropa, Japonsko a - podle nejoptimističtějších odhadů - Čína.

Evropská unie, možný rival
Evropská unie vytvořila strategický projekt společný všem imperialistickým zemím Evropy, požadovaný velkými evropskými monopoly. Chtějí dobýt nové trhy ve světovém měřítku, na úkor svých amerických a japonských konkurentů.
Samosebou, že žádná jednotlivá evropská země není účinným konkurentem k dominanci USA nebo Japonska, A současná Evropa ještě zdaleka není kompletní. Její konstrukce je zatížena rivalitou mezi největšími částmi. Německo se vnucuje, že chce více, další (Francie, Velká Británie a stejně tak "malí jedinci") chtějí také mít co do toho mluvit. Ale všechny monopoly evropských zemí chtějí velký trh Evropské unie, aby se rozvinuly ve skutečné konkurenty Ameriky a Japonska.
Rozpory mezi USA a EU se rozvíjejí, nejvíce v komerční a monetární sféře. Ostrá rivalita mezi nimi je ohledně dominance v africkém a arabském světě.
USA chtějí Evropu, která je dost silná, aby jim pomohla dobýt východní Evropu a ovládnout Rusko. Chtějí to, protože jejich nadnárodní korporace na evropském kontinentě chtějí těžit ze společného integrovaného trhu.
Aby udržely svou společnou imperialistickou nadvládu nad světem, je nezbytné NATO pro USA i Evropu. NATO je ozbrojené rameno amerického a evropského imperialismu, které je přímou hrozbou pro Rusko, Čínu a celý Třetí svět. Dokonce země jako Alžírsko, v roce 1975 pořád ještě posel antiimperialistického boje, provedlo "společné vojenské cvičení" s NATO a diskutovalo o spolupráci s tímto agresivním vojenským paktem.
Za další, USA chtějí udržovat NATO, aby kontrolovaly a, když by to bylo třeba, oslabily a rozdělily konkurenční síly, které se tvoří v dnešní Evropě. Chtějí se vyvarovat hrozbě evropské supervelmoci, která by mohla změnit americkou ekonomickou a vojenskou hegemonii.
Agresivní válka proti Jugoslávii byla halvně válkou o kontrolu brány na Střední Východ a k naftě Kaspického moře a také přípravou na válku proti Rusku. Zájmy amerických a Evropských nadnárodních korporací se ale v těchto dvou strategických zónách neshodují a tak se Evropa rozhodla vytvořit "nezávislou" armádu pro agresi.
Evropa si je vědoma, že nebude schopna ovládnout trhy ani prostory podle svého přání bez armády. 29. Května, v plné agresi války proti Jugoslávii, proklamovaly Francie a Německo své "rozhodnutí přispět celou svou váhou k tomu, aby se EU mohla sama postavit nutnými prostředky tváří tvář k mezinárodním krizím" a to bez přímé intervence Spojených států. USA se bojí, že tato Evropská armáda by se mohla vyvíjet stále více nezávisle na NATO a v konečné podobě by se dostala do konkurence s jeho armádou.
USA se mohou znovu pokusit "vyjít z krize" nastoupením cesty militarizace a přípravy na dlouhou mezinárodní válku. Čína a Rusko by měly být hlavními cíly, právě tak jako Korejská lidově demokratická republika. Ale Evropa ví, že se stane obětí takové politiky. Obráceně, Evropa vzdoruje novým zbrojním závodům, které chtějí USA iniciovat konstrukcí antiraketového deštníku.

Síla a slabost Japonska
Enormní průmyslová a finanční moc Japonska je fakticky, v číselném vyjádření, silnou konkurencí k USA. Ale jeho relativní izolace v Asii a vojenská slabost ve srovnání se Spojenými státy znamenají, že Japonsko nemá potenciál na překonání globální hegemonie USA.
V současných kurzech bylo HDP Japonska v roce 2000 na 4.610 miliard USD, což reprezentovalo 46.5% HDP USA a 59% HDP Evropy. V roce 1996 bylo 36.5% japonských zahraničních investic situováno do Spojených států, ve srovnání s 30.5% pro Asii. USA mají velmi důležitý obchodní deficit s Japonskem - 77.5 miliard USD v roce 1999, zejména díky importu aut a elektroniky.
Ale Japonsko - bez surovinových rezerv a zdrojů energie - v současnosti čelí nezávislé Číně, jejíž ekonomická síla jedině roste a jejíž vztahy se zbytkem Asie a s celým světem se intenzifikují na všech úrovních. Čína je odhodlána znovuzačlenit svou provincii Taiwan - důležitého ekonomického partnera Japonska - a jeden den to tak udělá. Jižní Korea je k Japonsku právě tak konkurentem jako partnerem, ale může redefinovat svou strategii podle vyjednávání o sjednocování Koreje.
Ačkoliv jsou USA stále hlavní ekonomický partner, Japonsko hledá cestu ke zmenšení své závislosti na USA. Toho nemůže být dosaženo bez vytvoření vazeb na euroasijský kontinent. V současnosti ej Japonsko zdaleka největší investor v Číně. Sjednocování Severní a Jižní Koreje může zajistit přístup k (energetickým) zdrojům Číny, Sibiře a nezávislých republik střední Euroasie.
Kvůli své obraně je Japonsko současně závislé na své alianci s USA. Přesto má druhé největší vojenské výdaje na světě a velkou, dobře vybavenou armádu.
Tváří změnám, které otrásají Asií, mohou být rozeznány dvě tendence. První, majoritní, doufá ve schopnost rozvoje v americkém sevření a prospěch z volného trhu a vojenského deštníku USA. Druhá, minoritní, je o tom, že Japonsko potřebuje vytvořit vlastní sféru dominance stavbou silné armády, schopné intervenovat kdekoliv v Asii. To dovolí Japonsku zajistit vojenskou kontrolu nad zdroji surovin. Kdyby se USA angažovaly v dobrodružství velké války s Čínou, byla by japonská pozice nejistá. Různí analytici USA nevylučují, že v případě velkého vojenského konfliktu mezi USA a Čínou by mohlo být Japonsko neutrální nebo dokonce spojenec Číny.

Čína: hrozba velké nezávislé mocnosti
V Číně se tvoří jedna z největších změn pro imperialistickou dominanci ve světě. V posledních dvou dekádách charakteristických důkladnými reformami vlastního systému měla Čína úroveň růstu blízko 8%. Ztrojnásobila svůj HDP mezi lety 1990 a 1999.
Kompletní restaurace kapitalismu v bývalém Sovětském svazu a ve Východní Evropě a podrobení se těchto zemí imperialismu USA právě tak jako růst agresivity imperialismu (Irák, Jugoslávie - Kosovo) posílilo antiimperialistický charakter Čínské politiky.
Imperialismus samozřejmě nevidí rád Čínu zesilovat své politické vazby a ekonomické výměny zejména s dalšími zeměmi Asie, ale také v Latinské Americe a Africe, které posilují jejich společnou kapacitu vyprostit se z imperialistické dominance.
Imperialistické mocnosti využívají otázky Tajwanu, Tibetu, tzv. porušování lidských práv atd., aby vynaložily tlak, vytvořily napětí a oslabily vládu a Komunistickou stranu Číny. Vzdálený cíl imperialismu je pád režimu a instalace neokoloniálního režimu v Číně.
USA si však nejsou jisty, zda bude přerušen čínský vývoj prostředky vnitřní kontrarevoluce. Čína se může považovat za nezávislou velmoc. Tedy, USA se musí připravovat na válku s Čínou. Bushova administrativa koneckonců dala Číně status strategického nepřítele pro příští století.

Nové hrozby proti Koreji
Proces mírového znovusjednocování Severní a Jižní Koreji staví americký imperialismu před vážný strategický problém. Možné sjednocení Koreje je vnímáno americkým imperialismem jako reálná hrozba pro jeho dominanci v severovýchodní Asii. To povede k otázkám masivní vojenské přítomnosti USA, s vojskem a střelami, v severovýchodní Asii, nutí americký a japonský imperialismus hledat nové formy "regionální bezpečnosti". Ministr obrany USA deklaroval ve zprávě ze září 2000, že je to otázka KLDR, která by mohla USA zaměstnat "velkoměřítkovou" válkou.

Antiimperialistický potenciál Ruska
Nová ruská buržoazie, podobná mafii a kompradorům, nemá pevný vliv na masy. Lidé Ruska mají velký antiimperialistický a revoluční potenciál. Drcení velkého národa a neokoloniální pokoření imperialismem nevyhnutelně vyostřilo rozpory mezi Ruskem a USA. Je to v zájmu Ruska podporovat země Třetího světa, které se chtějí odpoutat z imperialistického područí, znovuvybudovat ekonomické vztahy se socialistickými zeměmi, stimulovat integraci bývalých sovětských republik a otevřít všechny možnosti pro vzkříšení Sovětského svazu jako socialistického státu - reálné alternativy k imperialistické globalizaci a k nové světové válce.
V roce 1996 se vytvořila Šangajská skupina, která každoročně vede společně Čínu, Rusko, Kazachstán, Kirgystán a Tádžikistán s cílem intenzifikace spolupráce v ekonomice, politických a vojenských oblastech.

Nebezpečí světové války
Se zhoršujícími se krizemi provádí imperialismus USA militarizaci vlastní ekonomiky a konfrontační politiku, v případě hluboké a trvalé krize to může vést k nové světové válce. Nerovný vývoj imperialistických velmocí je faktor, který vede k válce.
Jsou vytvářeny explozivní látky, které mohou vyvolat novou světovou válku, zejména kvůli hegemonistické pozici USA. Pokud se americká supervelmoc odváží odstartovat novou světovou válku, zvýší se ještě více útlak, který nažene již tak těžce zkoušené lidské masy do jejich limitů; bude to otázka revolucionářů, aby bojovali proti ďábelské síle kdekoli ve světě, s cílem dosáhnout vítězství a otevřít cestu k národní demokratické a socialistické revoluci.

K novému vzestupu revolučních antiimperialistických a socialistických sil ve světě
Imperialistické síly očekávaly, že kolaps socialismu ve východní Evropě přinese kolaps socialismu v celém světě. Toto "přání" se nestalo realitou. KLDR, Kuba, Vietnam, Laos a Čína pokračovaly, v podstatě, ve své nezávislosti a svém politickém a sociálním režimu.
Kubánský reprezentant deklaroval: "Globalizace se pokouší kontrolovat svět, ale existuje země, která se brání a dosahuje výsledků, které ostatní nemohou ukázat. Dnes, každý den, 35000 dětí umírá v důsledku hladu, ani jeden z nich není Kubánec. Stejný den, tisíce dětí umírá v důsledku nedostatku zdravotní péče, žádný z nich není Kubánec. V tomto momentu jsou miliony lidí v nevědomosti kvůli nedostatku knih a škol, žádný z nich není Kubánec. Neoliberální a hegemonistická globalizace je agrese na nás právě tak jako na zbytek lidstva; ale Kuba odpovídá na tuto agresi vždy revolucí a konsolidací socialismu ve savém teritoriu. Postupujeme a vítězíme. Kuba nepadne, to vám můžeme zaručit!"
Skutečnost, že imperialismus USA, přes všechny své úspěchy, nebyl schopen zničit základy socialismu v malé zemi jako je Kuba, KLDR, Vietnam a Laos, je znak jeho strategické slabosti a síly socialistických ideálů.
Stlačováním všech protikladů imperialistického světa do limitů bude imperialistická globalizace produkovat globální protiofenzívu všech sil snášejících extrémní chudobu, nadvykořisťování, dominanci, teror a válku.
Je to rostoucí vědomí, že kapitalistické způsoby výroby nejsou již déle kompatibilní s prostými potřebami lidstva, že imperialismus se ve skutečnosti stal genocidním.
Nikdy nebyly ostřejší rozpory mezi sociálním charakterem produkce a soukromým charakterem vlastnictví výrobních prostředků, které ohraničuje produktivní potenciál skrze nesnesitelný systém požadující maximalizaci zisku pro velmi malou skupinu kapitalistů. Továrny a společnosti jsou pouze připouštěny k násobení a výrobě, pokud přinášejí zisky pro kapitalisty, a vrhají velkou část lidstva, které se stalo nadbytečné a zbytečné, do nelidských podmínek.
Zvětšují se protiklady mezi expozivním vývojem výrobních sil a technologiemi, které připouštějí výrobu zboží v prakticky neomezeném množství, a úzkoprsým trhem, který je limitován chdubou a nedostatkem zdrojů ohromné většiny lidstva.
Kapitalismus může pouze produkovat nutné zisky pro nejmenší vrstvu akcionářů likvidací fyzického a mentálního zdraví pracujících, podporou tmářství, zásobováním reakčních občanských válek a fašistických gangů, způsobováním genocid ozbrojenými silami, embargy, hladomory, nekontrolovaným rozšiřováním nemocía epidemií…
Lidstvo nebude již více dlouho snášet tento barbarský a nehumánní osud.
Vykořisťování, vylučování a teror, který charakterizuje imperialistickou globalizaci, zajisté způsobuje nové národní, antiimperialistické revoluce právě tak jako nové socialistické revoluce ve velkém měřítku jako ve 20. století.
Více než dříve dva velké revoluční trendy naší éry pochodují ruku v ruce: demokratická a antiimperialistická revoluce v dominujcíích zemích a socialistická revoluce v kapitalistických zemích.
Dokončení národní demokratické revoluce dovolí revolučním silám uskutečnit socialistickou revoluci. Konfrontace všech sil imperialismu, který není nic jiného než monopolní kapitalismus, si masy uvědomí skutečnost, že kapitalistická cesta nemá řešení.Zkušenosti ukázaly, že stejně tak revoluční národní buržoazie, jako ta, která vedla národní antikoloniální válku v Alžírsku, není schopna hájit lidské zájmy. Je vedena vlastním zájmem, dále pak podle stranickosti; i tato buržoazie se přidá na stranu imperialismu, přivedla Alžírsko do statutu neokolonie.
Pouze dělnická třída, ve spojenectví se všemi pracujícími třídami, může vést antiimperialistickou revoluci důsledným stylem směřujícím k ukončení a přípravě pro budoucí přechod na revoluci socialistickou, která odstraní vykořisťování člověka člověkem.
Více než kdy jindy v historii se socialismus stává absolutní nutností pro přežití, důstojnost a kulturní a duchovní vývoj mas. A více než kdy jindy v historii činí technologický vývoj socialismus možným.
Enormní rozvoj produkčních sil dal v posledních dekádách lidstvu potenciál k vyvedení všech lidí světa z ekonomické zaostalosti. Díky získaným prostředkům může společnost rapidně vyhladit nemoci, hlad a podvýživu, negramotnost a nevědomost. Podmínka je, že společnost nesmí být v pekelné svěrací kazajce soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Podmínkou je reorganizace na socialistické bázi.
Diktatura proletariátu, založená na masách, proti velké buržoazii, je podmínkou pro změnu ekonomického a sociálního systému. Diktatura proti silám imperialistického barbarství učiní pro lidové masy demokracii reálnou a práceschopnou. Socialismus rozvine lidové vzdělávání, vědu a technologie, a výrobní prostředky mnohem rychleji a v mnohem širším měřítku než imperialismus dosud. Výroba bude plánována podle funkce maximálního využití zdrojů a kulturních potřeb lidí.
Jako internacionalisté my, komunisté nepopíráme objektivní nutnost procesu globalizace. V konečné analýze a ve světovém měřítku socialismus nemůže být realizován jinak než jako mezinárodní systém federálních socialistických republik. Budou vedeny principy solidarity a vzájemné pomoci, aby usilovaly o společný pokrok a rozvoj plánovaným způsobem. Proletářský internacionalismus vedený solidaritou mezi lidmi, eliminace všech etnických nebo národních bariér, zmizení diskriminačních praktik a postojů právě tak jako šovinismu, vzájemně výhodné směny mezi lidmi, dělba o znalosti bez jakýchkoliv obchodních podmínek, harmonický a poměrný rozvoj všech regionů světa, na této bázi bude prováděna plánovaná výroba, která vezme v úvahu potřeby všech lidí v spolupracujícím systému.

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >