Chargé d´Affaires Kuby píše šéfovi Lidovek

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 5. 2006

Twitter

12. dubna otiskly Lidové noviny značně sporný článek pod titulkem „Kovbojové probouzejí v Kubáncích vášně“. "I s vědomím nakladatelské politiky tohoto deníku ve vztahu k mé zemi, poznanemané tendenčností a krajní neznalostí kubánské historie a slepé a hluché k nesčetným úspěchům Kuby ve všech oblastech společnosti, nemohu při této příležitosti jinak, než Vám touto cestou tlumočit svůj názor a jasné odmítnutí uvedeného článku." píše Aymee Hernández Quesada.

Praha, 2. května 2006

Pane šéfredaktore,

dne 12. dubna otiskl váš deník značně sporný článek pod titulkem „Kovbojové probouzejí v Kubáncích vášně“. I s vědomím nakladatelské politiky tohoto deníku ve vztahu k mé zemi, poznanemané tendenčností a krajní neznalostí kubánské historie a slepé a hluché k nesčetným úspěchům Kuby ve všech oblastech společnosti, nemohu při této příležitosti jinak, než Vám touto cestou tlumočit svůj názor a jasné odmítnutí uvedeného článku. Jsem přesvědčena, že na tak nízký a mrzký článek, jehož smyslem není nic jiného, než mást a šířit falešné informace o Kubě mezi Vašimi čtenáři, kteří jeví stále větší zájem o návštěvu mé země navzdory protikubánským kampaním, v nichž slouží Lidové noviny spolu s dalšími médii jako hrot kopí, by každý čestný Kubánec reagoval stejně.
Autor, Eduard Freisler, v jehož nikterak krátké sérii komentářů o mé zemi jsme nenalezli ani jediný objektivní, se ve svých posledních článcích zjevně vyžívá v urážkách a ve svém líčení je tak obojaký a neprofesionální, že se nedokáže ubránit neustálým rozporům. Jeho dantovskému popisu zážitků z kina předcházel jiný, ještě surealističtější, jemuž snad nevěří ani on sám a ve kterém líčí svá setkání s jednotlivými námezdními žoldáky, kteří jsou na výplatní listině diplomatické kanceláře USA. Bezděky tak odhaluje skutečnou podstatu své cesty na Kubu. U této věci se však nebudu zdržovat, neboť by bylo na Lidových novinách, aby svým čtenářům osvětlily své vztahy s těmito lidmi, se smutně proslulou nevládní organizací „Člověk v tísni“ a s velvyslanectvím USA v Praze. Zvláště poučné a zajímavé by pak bylo vysvětlení, odkud pocházejí fondy na financování jejich cest na Kubu a neutuchající dezinformační kampaně proti mé zemi.
Dovolte, abych se rychle zmínila o některých nejkřiklavějších nesrovnalostech v přednášce pana „novináře“ pro čtenáře o kubánské realitě. Vypadá to, že osoby mezinárodně známé jako uvaděči/ky v kině, jejichž užitečná a téměř legendární práce spočívá ve vyhledávání volných míst nově příchozím ve zcela setmělém kinosále, jsou ve fantazii p. Freislera režimními strážci, kteří sledují reakce diváků. Stěží se dá brát tak nesmyslné tvrzení vážně, pokud není hluboce podceňována inteligence českého čtenáře? Vážený pane šéfredaktore, dovolte otázku. Jak je možné, že byl autor podle svého tvrzení v kubánských kinech na promítání současných úspěšných amerických filmů, z nichž jeden se zabývá problematikou homosexuality, pokud je naše společnost, jak p. Freisler a Lidové noviny v bezpočtu svých článků o Kubě důsledně tvrdí, uzavřená až do nejhlubších základů. Zmatený český čtenář musí mít určitě pocit, že něco nesouhlasí. Přesto, že za cenu pro něj nepředstavitelnou, jak mimoděk konstatuje, sleduje toto promítání, neváhá autor označit Kubánce za „poslušné“ a shovívavé občany, kteří bez velkého vysvětlování strpí, aby nic nefungovalo. Nikdy nepochopí Kubánce ani jejich společnost, neboť nevěnoval ani jedinou vteřinu studiu jejich historie plné epických vzmachů a odbojnosti, která nemá nic společného s poslušností, jíž nám chce přisoudit. Tento „poslušný“ národ již 40 let představuje každodenní výzvu pro největší velmoc světa přímo před jejím nosem, neboť se jí odmítá znova podrobit jako kolonie. Bylo by třeba se na vteřinu zamyslet, než se napíše nesmysl takových rozměrů.
Nedůstojný je způsob, jímž se snaží přirovnat Kubánce a jejich běžný život k tomu, co se odehrává v kině. Nedávno jsem měla příležitost zúčastnit se jako řadový divák v jednom pražském kině promítání příjemného mexického snímku a upřímně řečeno, v chování obou publik nelze pozorovat velkou rozdílnost. Jen záměr a nenávist k našemu způsobu myšlení mohou člověka dovézt k tak nezodpovědnému a mrzkému zpracování komentářů.
Ani v tisku v Miami, ústředí radikální protikubánské mafie podporované a financované vládou USA se dnes neobjevují zprávy o Kubě, jež by byly co nenávistného zaměření, nepřesnosti a průměrnosti srovnatelné s tím, co předkládají Lidové noviny.
Váš deník nenapsal nikdy ani řádek o spokojeném životě kubánských občanů, o politických a občanských právech, jimiž se těší, o jejich sociálních výdobytcích v oblastech jako je vzdělání a zdravotnictví, které stojí na špičce celé Latinské Ameriky. Není schopen ani náznakem ocenit úspěšnost malé rozvojové země, která obsadila páté místo na olympiádě, nebo poskytuje humanitární pomoc desítkám zemí třetího světa, to vše v podmínkách nejdelší, nelidské blokády jakou kdy musel nějaký národ snášet. Kdypak se p. Freisler nebo stránky Lidových novin laskavě zabývali ve svých specializovaných analýzách blokádou uvalenou ze strany USA jako nevyhnutelným faktorem provázejícím život každého Kubánce, nebo pěticí mladých Kubánců, dnes hrdinů Kubánské republiky, vězněných v amerických věznicích za boj proti terorismu namířenému proti jejich vlasti přímo z USA? To zůstává vždy mimo rámec Vaší nakladatelské politiky, nepatří to do oblasti zájmu těch, kdo platí.
Založím si články pana Freislera jako názorné vzorky toho, jak český tiskový orgán popisuje svým čtenářům kubánskou realitu a jak lze vytvářet negativní názorovou hladinu cestou vytrvalé dezinformace. Mnohé pasáže využiji jako příklad absurdních lží na adresu mého lidu a vlády, který navzdory všemu buduje spravedlivější společnost přímo před nosem amerického impéria.

Aymee Hernández Quesada
Chargé d´Affaires
Kubánské republiky
{moscomment}

• < Předchozí
• Další >