Kvalita potravin a aditiva

Podrobnosti

Vytvořeno 23. 5. 2006

Twitter

Stále častěji sdělovací prostředky zveřejňují stanoviska tzv. extrémních skupin ke zdravé výživě a také problematice přidatných chemických látek – aditiv v potravinách s poukazem na jejich zásadní škodlivost. Také čtenářům sdělují pozice „druhé strany“, tedy jednotlivé lékaře, firemní odborníky, chemiky či názory členů Výboru pro kontrolu potravin a podobně, které naopak poukazují na skutečnost, že většina aditiv v potravinách je neškodná a mnohé dokonce prospívají našemu zdraví. Musím se přiznat, že obyčejný člověk (bez oficiálně uznaného vzdělání) musí nad úrovní našeho bádání, vědy i pravdivé informovanosti kroutit hlavou.

Zejména alternativně a kreativně uvažující lidé. Situaci vidí tak, že jedni, co téměř bezostyšně věří „všespasitelnému trhu“ dávají za pravdu „firemním odborníkům“, kteří samozřejmě hájí postupy potravinářských koncernů, podnikatelů a jiných zájmových skupin, tedy souhlasí s tím, že např. soli kyseliny sírové, fosforečné, či kyselina benzoová jsou vlastně užitečné látky a bez nich není možné konzervovat potraviny nebo nelze docílit „křupavost brambůrek“…
Další skupina lidí věří téměř bezmezně – „svému lékaři“ či známému chemikovi, ačkoliv se všeobecně ví, že lékaři, učitelé, vědci, právníci či ekonomové by se měli vlastně celý život vzdělávat a získávat nové poznatky a zkušenosti. Zdá se mi nelichotivé pro mnohé tyto odborníky, kteří se navíc rádi medializují, že se ve svém celoživotním studiu nedopátrali např. k informací o tom, že živý organizmus nemá potřebu (většinou ani nenachází vhodný přirozený zdroj) požívat a nedokáže využít – kyselinu fosforečnou (jedna z nejextrémnějších žíravin), aspartam (náhradní sladidlo, E 950, které se v přírodě nevyskytuje a jež prokazatelně porušuje, m.j. funkci ledvinového systému) či asi nic moc ví o oxidu siřičitém (používá se jako konzervant při výrobě konzumního vína či sušeného ovoce), který v plynné podobě (exhalace) má schopnost vyvolávat alergie, astma bronchiale, v kapalné – pevné podobě narušuje funkci ledvin a jater atd.
Třetí skupina jsou „extrémisté“, kteří hodlají, byť ne vždy pravdivými výroky a způsoby upozornit na extrémní situaci, kdy se potraviny stále více stávají umělými náhražkami, plnými přidanými chemikáliemi, jako bychom „otevřeli chemickou laboratoř a hráli si na výzkumníky“.

Na problematiku aditiv a kvality potravin se tedy můžeme dívat různě a podle stupně inteligence, dosaženého vzdělání, zkušeností a strachu „odborníků“ o kariéru či pracovní pozici, když prohlásí pravdu, se lidé rozhodují.
Celé téma by vydalo na knihu. Pokusím se omezit, vědom si různosti pohledů, na pohled, který je podstatný – ekologický.

Ekologie již dávno nemá toliko zúžený obsah, jež by se vešel do věty: vztah organizmů k prostředí. Také již neplatí, že ekologové mají pouze zkoumat „kytičky, zvířata, komíny a filtry na auta či hlídat výstavbu dálnic“, ale podstatou existence a zaměření ekologie je hledání podstaty existence energie a hmoty, smyslu života a vzorců přežití organizmů, pomocí užitých věd přírodních, společenských i pomocí umění. Za podstatné obory se pak stále více pokládá – fyzika elementárních částic, biofyzika a biochemie.
Také je jasné, že člověk je živočich se všemi fyzikálně – chemickými a biologickými parametry, jako každý jiný a podléhá stejným ekologickým zákonitostem. Dokonce i ve chvíli, kdy zneužívá svých schopností a hodlá „ovládat Přírodu“ či tvrdí, že si poradí i bez ní. A tak m.j. přibývá nemocí, rodí se nové infekce, otepluje se Planeta a v neposlední řadě pěstujeme (chováme) geneticky (násilně chemicky pozměněné) vyšlechtěné plodiny (skot…), živíme je chemicky (zpravidla) vyrobenými granulemi, v rámci umělé imunizace a tlaku na přírůstky podáváme antibiotika, alkaloidy, hormonální preparáty chovným zvířatům, uměle chemicky (bez ekologické znalosti věci) hnojíme pole, „ošetřujeme“ plodiny stále agresivnějšími postřiky, exhalace (smog), kyselé deště, jaderný odpad, těžké kovy, uhlovodíky „nejhrubšího zrna“ atd. ukládáme či vyhazujeme v blízkosti našich obydlí, případně blízkosti obydlí jiných organizmů, zdrojů „pitné vody“ či v rekreačních oblastech a v tom všem „jaderně – chemickém“ a umělém zmatku a pokroku, prošpikovaném honbou za penězi, za které prý lze vše pořídit ( mnoho nositelů Nobelovi ceny za ekonomii tvrdí v podstatě totéž), tržním a bezduchém konzumu si libujeme a ubezpečujeme sebe, své blízké, společnost, národy a civilizaci a snad i přírodu samu, že jsme lepšími, modernějšími hospodáři, než Příroda, že konečně až s příchodem nových technologií průmyslu a vědy i techniky je člověk a lidstvo zdravější a spokojenější… Pro „nevěřící Tomáše“ vychází „vysoce odborné publikace“, často od věhlasných odborníků s vysokými akademickými tituly či lékařů, kterým téměř bezmezně věříme nebo „jen“ od našich známých, se shodou okolností jsou chemiky někde v automobilce – v nichž se dočteme, že vše špatné už tu bylo a nové chemikálie v jídle jsou pořádku. Organizmus si prý zvykne a nakonec, potravinářské podniky dodržují všechny normy o (ne)závadnosti potravin a odborně dbají na to, že těch chemikálií (tzv. „E“) v jednotlivé potravině tolik není, i když opomenou říci, že minimální množství (ne vždy) z jedné potraviny se sčítá a mnohdy násobí při běžné konzumaci mnoha jednotlivých potravin naší stravy. Že mnohé látky, které se vyskytují v potravě se stávají nebezpečné až při vyšší kumulaci, nebo po reakci s jinými, které také požijeme chtě – nechtě. Nebo, že látky, přirozeně se vyskytující v organizmu, třeba při metabolických pochodech (kyselina citrónová, E 300 a její soli) organizmu ublíží v případě, že vzroste jejich koncentrace v organizmu, nebo se po chemické reakci odpoutávají atomy vodíku a sůl – citrát se slučuje s jinými „kovovými“ aditivy s celkovým toxickým působením na buňky a podobně. Také je již prokázáno, ačkoliv řada „konzervativních vědců s tím nesouhlasí, protože se to neučili, že uměle vyrobené ekvivalenty přírodních látek, například vitamín C z ropy (sacharidů v řetězci) nemohou a nemají totožný hodnotný účinek, ačkoliv se skládají z obecně stejných atomů prvků a molekulová konfigurace atomů je shodná. Je jím ekologický fakt: ropa vzniká jiným způsobem než se vytváří vitamín C (kyselina l – askorbová) v rostlinách. Působí zde tedy odlišné elementární a vyšší částice, energie a chemické látky z nich vytvořené. Odlišnost je také časová – v různém čase se akumulují různé energie a částice v látkách, vznikají odlišné reakce a tudíž i výsledná hodnota je odlišná, tedy jde o jiné koloběhy látek, velmi často narušené o „přesměrování díky exhalacím“,hynutí organizmů Planety vlivem člověka (tisíce druhů organizmů denně! – viz. zpráva odborných skupin OSN za rok 2005) a jiné, o těchto a jiných vlivech se ani nevěřící Tomáš nedoví zhola nic, či skoro nic. Inu, koho chleba jiš, toho…

Jaká je pravda o aditivách v potravě

Již dávno není pravda, že ekosystémy v ČR, vůbec však Geoekosystém Planety - jsou v rovnováze a tudíž, že přirozený koloběh částic – energií – látek – organizmů – myšlenek funguje správně. Již dávno není pravda, že si Příroda se vším poradí sama. Již dávno není pravda, že člověk má moc, inteligenci a jiné schopnosti a dar ovládat ekosystémy a „poroučet větru a dešti“. Již dávno není pravda mnoho a mnoho skutečností. Nepotřebujeme k tomuto zjištění býti profesory a doktory věd, nepotřebujeme být ministry a jak život ukazuje, nepotřebujeme pro zjištění, že podnebí se stále více a častěji mění, než je schopna se příroda přizpůsobovat (tedy i lidé), že se pozvolna Nizozemí (Holandsko) potápí do moře v důsledku globálního oteplování, že za řadu zemětřesení mohou špionážní „Západně – demokratické“ rakety, poslané do litosférických zlomů či nerovnováha mezi elektromagnetickým polem v prostoru – zemské jádro – atmosférický smog – ani zmíněné publikace a ujišťování zasloužilých kronikářů, kteří stejně dokáží, aniž by si to přáli, že tendence růstu, intenzity, různorodosti a opakování tzv. přírodních katastrof je téměř přímo úměrná devastaci ekosystémů Planety. Té devastaci, která zpravidla přichází po dlouhotrvající degradaci hodnot kolem nás a v nás, na nichž jsme závislý.
Aditiva v potravinách jsou další ukázkou myšlení tvora, který se pokládá za nejvyspělejšího na Zemi.
Ekosystémy a koloběh látek je natolik narušen, že již 2800 vědců a badatelů (mnozí s Nobelovými cenami) světa se podepsalo pod výsledky mezinárodního „nezávislého“ výzkumu (předběžná inventarizace Země), presentovanými v Petici, která obíhá světem. Výzkumu, který vědecky podloženými fakty a tendencemi vývoje vyjadřuje obavu, že při současné exploataci (až násilné využívání a zneužívání zdrojů Planety) Země vydrží tento nápor Biosféra max. 20 let své současné existence, která nám samozřejmě vyhovuje a na níž jsme přímo i nepřímo závislí.. Jisté známky tzv. dominového efektu degradace ekosystémů již existují, s důsledky ekonomickými, sociálními, zdravotními….politickými., vlastně - evolučními.

A tak nevím, jakou skupinu „věřících“ či přesvědčených lidí jsem tímto vstupem uklidnil, ujistil, přesvědčil či rozčílil, znechutil nebo znejistil. Jedno však vím zcela jistě: dokud kolem sebe budeme vídat a slýchat, číst a jinak vnímat informace a „poznatky“ o jediné pravdě, o tom, že lidstvo dělá, co může, aby se mělo… nebo zaznamenáme jakýkoliv extrém, včetně extrémů přírodních a tzv. společenských krizí a katastrof, pak nejde o poplašnou zprávu. Dokonce ani, ubezpečují-li nás oblíbení politici a vědci.
Obecně v Přírodě platí, že každý extrém vyvolává, v rámci zachování rovnováhy koloběhu látek – protiextrém. Z fyziky víme, že existuje – zákon akce a reakce. Z historie známe, že právě protitlak je prvním a nejdůležitějším prostředkem pro uskutečnění „vysněných“ dalších kroků, jež mají být vyústěním našich schopností komunikace a rozumu, vyšších emocí a solidarity.
Všude tam, kde uměle hnojíme, dochází m.j. k nepoměru obsahu uhlíku vůči fosforu, dusíku a síry vůči draslíku a sodíku atd. Uměle vyrobené „minerály s energií a elementárními částicemi“ od jinud, porušený koloběh látek i potravní řetězec ekosystému pole a „okolí“ v důsledku vytváří podmínky pro urychlený růst plodin (obilí), avšak kvalita, druhová variabilita i množství živin neodpovídá potřebám plodiny i člověka. Jinými slovy, rostlina je oslabená, snadno jí napadají škůdci „bez přítomnosti přirozeného nepřítele“ a výživa, zahrnující tyto plodiny je málo efektivní. Plodiny ztrácí v podobě potravin trvanlivost, fyzikální a chemické vlastnosti a tak je výrobci (často i producenti) konzervují a různě chemicky (fyzikálně a biologicky) upravují. Další nevhodné skladování a zacházení s potravinami situaci dále prohlubuje a zhoršuje. Atd.
V bývalé ČSSR se oficiálně používalo v průběhu desetiletí od 4 – 16 tzv. „E“, z nichž nebezpečné byly pouze: E 250 – kyselina benzoová, E 330 – kyselina citrónová, v 80. letech v některých diabetických potravinách i sacharín a jiná náhradní sladidla a umělá barviva (např. řada E 110 – 120), z nichž většina jsou alergeny. Také velké (zbytečné) množství cukru v marmeládách, džemech, cukrovinkách…
V roce 1996 jich ČR používala kolem 200, přibyly leštidla, konzervanty, dochucující a aromatické látky a barviva, modifikované škroby atd.. V EU se jich běžně užívá kolem 1840, v USA až 2 500 druhů. To už je slušně vybavená laboratoř. Podle nových odborných studií, kterých je velmi málo a pro vědeckou důkaznost je zapotřebí delšího času a porovnávacích studií od jinud a také kvalitnější a citlivější přístroje i nové způsoby vědeckého ověřování (ne pouze na molekulové, atomové a nukleonové – elektronové úrovni, ale i na úrovni kvarků, fotonů, tachyonů…, z nichž se všechny zmíněné částice skládají) – je zhruba 84% všech používaných aditiv v EU (ČR jich využívá větší část) značně škodlivá mnoha způsoby. O některých jsem se zmínil. Jiné se diskutují. Také v souvislosti s užívanými léky a podpůrnými látkami u lidí. Ze zbylé části je asi 4 – 5% těch, které lze považovat za skutečně – prokazatelně neškodné a dokonce mohou i „mírně“ prospívat našemu zdraví. Zvláště, pochází-li přímo „z přírody“.

Ať tedy máme informace jakékoliv a důvěřujeme jim jakkoliv, jedna věc je jasná, a to – sama podstata věci.
Každý, kdo nás varuje před nějakým nebezpečím a myslí to upřímně, se nemůže dostatečně opírat o „vědecká“ a jiná zveřejňovaná fakta, která se od sebe mnohdy liší stejně významně, jako se liší pozice předkladatelů těchto „faktů“ Inu stále více zapomínáme na základní ekologický princip – zákonitost – limit existence, který vyjadřuje: jsme tím, co pijeme, jíme, kde a jak žijeme. To, jak a kde žijeme, co jíme a pijeme závisí na tom, co jsme… Lze to říci také tak, že každý jsme vyjádřením života, který je v nás a kolem nás pevně nebo nikoliv zakotven v anorganické přírodě. Každá dílčí nerovnováha má tendenci stát se systémovou, ale dílčí rovnováha nemá tendenci stát se systémovou. Nebo-li, pokud chceme ekologizovat myšlení a činy lidí, musíme začít koncepčně ekologizací výchovy a vzděláváním všech. Nebo-li, pokud odmítneme fyzikální a chemické či ekonomické a politické „umělé“ experimenty mocných a bohatých na většině lidí práce (i bez práce) , nezbývá nám, než zahájit světovou kampaň za ekogramotnost lidí. A to již je systémový přístup.

Přeji všem občanům a dnes voličům, aby v sobě probudili sebezáchovný instinkt. Programy politických stran a hnutí v trvalém čase mají ekologickou hodnotu pouze tehdy, opírají-li pokrok a budoucnost o přirozené síly Přírody, z níž bereme jen to, co potřebujeme a zjistíme to tehdy, když vnímáme rostoucí potřebu po Přírodě a také, opíráme-li se o moudrost starších generací a tvořivé přístupy mladé generace.
Všichni jsme na jedné pomyslné lodi, dokonce jsme závislí i na svých úhlavních nepřátelích. Z jednoduchého důvodu: jak bychom zjistili, co je pravda a potom, bez nich bychom nemohli posilovat své vědomí, svědomí a přesvědčení, že být zdravý, mít práci, žít v rovnovážné Zemi s rozvážnými odborníky a filosofy a politiky je přeci krásné a nadějné. Volba KSČM je takovou ekologickou nadějí. Škoda je, že to její představitelé nedokáží efektivně sdělit ostatním. A co Vy?

LJ

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >