Ekologická funkce lesa

Podrobnosti

Vytvořeno 29. 5. 2006

Twitter

Následující text je část komentáře k Stanovisku vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů“, vydanému ekologickou organizací DUHA: "Lesy České republiky již dávno nepokrývají 33% našeho území. V roce 1988 pokrývaly asi 32% plochy země. V roce 1996 to již bylo kolem 30% a v roce 2005 necelých 28% lesů. Nicméně ani toto číslo není reálné, protože statistika se dělá dvojím způsobem. Tzv. pozemní „inventarizací“, která je, pokud se na svět díváme ekologicky v určitých parametrech reálná i letecky či nověji snímkováním z družice, která je komplexnější, ale nedokáže zjistit konkrétní a přesnou evidenci kvantity i kvality lesů.

Důvodem je především skutečnost, že zejména listnaté stromy (lesy) svými mohutnými a rozloženými větvemi vytváří z výšky „zelenou clonu“, která vytváří zdání, že všude kolem je les. Nikoliv, pouze rozložené koruny stromů.
Dalším hlavním opozičním důvodem je fakt, že žádný snímek nemůže zhodnotit stav lesní půdy. Lesní půda je z pohledu ekosystému lesa, tedy i z pohledu plochy lesů, kterou chceme zjišťovat (měřit) adekvátní a množství stromů, které zde roste nemusí být ukazatelem množství i hodnoty lesní půdy. Mnoho holin a pasek bývá ze snímků zakryto jednak „rozložitými stromy v okolí“, jednak lesní půda, jež postupně v holinách degraduje je pokládána stále za lesní půdu. Atd.
- Vlastní hodnota lesů a lesní půdy se nedá měřit „z výšky“, ale podrobnou odbornou analýzou. Ta, která se nejčastěji používá a podle níž jsou v podstatě lesy a jejich zdraví posuzováno – acidita půdy a defoliace jehličí, bakteriální a houbové infekce listů apod. je nedostačující z hlediska – pestrosti ukazatelů, jaké dnes ekologie nabízí, z pohledu „nové, tzv. celostní ekologie“, která není oficiálně klasiky přijímána i z hlediska vlastního monitoringu znečištění. Domnívám se, že zdraví našich (světových) lesů je více porušeno zejména systémovou degradací, která nemusí vždy znamenat houbovou infekci, přemnožení druhů kůrovce či „praskání dřeva stromů“.
- Vedle toho není třeba se zmiňovat o odlišném statistickém měření (posunu hodnot norem a výklad, co je – norma) v EU, ve světě, v ČR a bývalé ČSSR. Zdá se, i z jiných oblastí, že „normy“ EU a zvláště USA jsou jedny z nejměkčích na světě.
- Otázka stresů a stresorů, jež působí také na lesy, jednotlivé stromy i jejich buňky je diskutabilní. Tak, jak jsme zvyklí třeba v lékařství, až když se „problém“ objeví na přístroji, hovoříme o problému, na který máme speciální název. Již mnohem méně dokážeme vysledovat problém dříve, než jej přístroje zaznamenají. Tedy dříve, než na – molekulové, atomové, nukleonové a elektronové úrovni. Tedy, když se teprve „chystá“ degradovat ekosystém organizmu, tedy od elementárních částic a jejich energie. Na druhé straně mnohé problémy (stresy) také stromů se jen málo projevují na atomové a molekulové úrovni, kdy bychom je mohli zjistit a správně zařadit, přesto také stromy trpí nerovnováhami, jež na ně působí exhalacemi, hlukem, zvýšeným světelným znečištěním ve městech, radiací, mnohdy ani nevíme, kde se např. geopatogenní zóny nachází, nebo „pozvolnou toxikací“ všudypřítomné chemie atd.
Není pravda, že stresy stromů – lesů jsou neutralizovány zvýšeným podílem CO2 v atmosféře. Právě naopak. Tím, že jsou stromy ve „stresu“, nedokáží vhodně transformovat oxid uhličitý z prostředí a fotosyntéza doznává vážné trhliny.
- Přítomnost dusíku z hnojení lesa (které je nesmyslné a jen nepatrně efektivní, z hlediska energeticky neadekvátního dusíku „umělého“ také snižuje odolnost stromů.
- Další chiméra je, že ubylo exhalací, smogu a různých odpadů. Přes velký útlum průmyslu a zavedení malého procenta šetrnějších technologiíí výroby vzrůstá každoročně objem exhalací z automobilového provozu. Troufám si říci, že z hlediska oxidů dusíku a oxidu sírového i uhlovodíků a těžkých kovů je na tom území našeho státu – nejhůře v celé historii. Oxidy síry i uhlíku a oxid dusičitý, jež byly hlavními látkami smogového stresu ze spalování uhlí a jiných hmot zejména v 80. letech se na naše území dostávají jednak extrémní zátěží průmyslu v Pardubicích, z některých chemiček apod., ale více jako imise ze zahraničí. Naše zlikvidované podniky „kouří“ v zahraničí. Kromě toho „demokratický“ Západ i Východ, v zájmu pojetí klasické ekonomiky – rok, co rok devastuje také lesní ekosystémy světa a vytváří neuvěřitelné procento „všeobecného odpadu“, kterého nikdy na Planetě nebylo tolik, co dnes.
- Existuje statistika, která tvrdí, že: 98% obyvatel Planety (běžných konzumentů) vytváří „pouze“ 2 – 3% veškerých odpadů světa. 2% mocných a bohatých lidí vytváří zbytek… I to svědčí o tom, že to, co již ne pouze ve velkých městech musí lidé dýchat – pít – jíst – v čem existovat, si rozhodně nevsugerují.
- Přemnožená býložravá zvěř, jak v článku čteme má samozřejmě své
kořeny v: - ochranářské politice společnosti (instinkt chránit tzv. slabé
živočichy před bestiálními šelmami a dravci).,
- ochranářské politice Mysliveckých svazů, dnes i Majitelů
soukromých honiteb a státu, kteří také) tím, že jsme (téměř)
vyhubili dravce a velké šelmy mají „konečně“ srnčí,
spárkatou a jinou zvěř pro sebe, případně pro obchodní
společnosti.,
- svým způsobem se na situaci podílí i rozdělování organizmů
na „užitečné a škodlivé“, což je z ekologického pohledu
nesmysl. Takové rozdělení přetrvává tam, kde neznají
ekologické zákonitosti nebo je nemíní uplatňovat pro „vyšší
ekonomické cíle“.
- Přemnožená spárkatá zvěř není klíčovou překážkou revitalizace našich lesů, tou je především – neekologická koncepce životního prostředí, hospodářství, špatná morálka společnosti, nedostatek peněz, odborných pracovníků a v neposlední řadě i neekologické vzdělání managementu společností, jež mají co dočinění také s lesem.
- Nesouhlasím s názorem, že stromové (lesní) monokultury mohou v místech, kde nikdy nerostly být ekologickým přínosem. Může sice nastat taková fyzikálně – chemická situace příznivého složení, struktury či stavby půdy pro vysazování monokultury lesa, ale je nutno vzít v potaz m.j. i skutečnost, zda tento jev není náhodný, zda nejde o důsledek rozkladu blízkého ekosystému, jež by se mohlo projevit třeba druhou vlnou vlivu – houbovou infekcí, která „porazí“ monokulturu. Vazby mezi nerosty a horninami – počasím – jednotlivými druhy rostlin – kroužkovci a novou výsadbou mohou vykazovat vážné rozpory. I přes to, že biochemický rozbor momentální situace půdního ekosystému nevykazuje změny mikroklimatu nebo zánik pórovitosti půdy a její retenční (vodní) schopnost a jiné.
- Druhová variabilita stromů v našich lesích je zhruba na úrovni, proklamované v Komentářích.
- Vápnění a hnojení lesů mělo původně za cíl odkyselovat půdu (vliv SO2 a jiné soli kyselin a působení kovů v anorganické podobě). Také napomoci růstu semenáčků nové výsadby v tzv. neúrodné půdě lesa.
Vždy je lepší prevence, než řešení situace. Nicméně, vápník, použitý k tomuto účelu a způsob použití se více míjely účinkem. Proto, že:
1. vápník byl v anorganické podobě, tedy v energeticky nevýhodné pozici valenčních elektronů pro efektivní reakci s oxidy síry a jinými kyselými látkami.,
2. většina kalcia se nedostala do lesní půdy, natož do jednotlivých vrstev a stínila listům v procesu – fotosyntézy atd.,
3. tam, kde se „kyselinotvorné látky“ nedostaly nebo byly transformovány v koloběhu látek, spadlý vápník mohl narušit „mikroekosystémy“ a tím dále oslabit jedince flory, v důsledku i fauny a ekosystém, známé jsou poměry živin v půdě s ekologickými důsledky.,
4. stojí to mnoho peněz a úsilí lidí (tzv. přidatná energie u umělých ekosystémů. Přírodní ekosystémy postupně měníme na umělé a nové, podle ryze ekonomických hledisek vytváříme, neznaje přitom většinu přírodních zákonů. To jsme odvážní).,
5. aditivy (také) v půdě můžeme podporovat tzv. plevel, který může brzdit vývoj dřevin, o které máme v tzv. hospodářských lesích zájem…
- Evropská i naše lesnická novodobá praxe nestaví na trvalé udržitelnost lesa a v minulosti měly mnohdy naše snahy obdobný charakter. Důkazem je 74% poničených lesů v EU, úbytek lesů v Evropě z 84% před 200 lety na současných 40% (díky Skandinávii a Rusku) či epidemické šíření infekcí druhů stromů a podobně (jilmová hniloba, klíněna jírovcová, šíření rzí…).
- Lesnická typologie je úžasná věda, ale její ekologické dopady mohou být fatální. Soudě podle stavu lesů, typologie lesů nebrala v úvahu komplexní ekologické zákonitosti ve vztahu k okolním ekosystémům (již zmíněno).
- Praktická ekologie v reálném socializmu měla rozpor. Na jedné straně ochrana a tvorba přírody a životního prostředí (s relativně malou ekologickou znalostí věci, avšak úspěšně prosazovanou politickým systémem i jednotlivci, zapálenými pro „Přírodu“), na druhé straně ekonomické zájmy a výsadba hospodářských lesů, kompletní vytěžení i odpadů stromů z našich lesů od 80. let 20. století, tedy úbytek částic – energie a živin z půdy, které se „padlým dřevem apod.“ nemohly dostat zpět do půdy a pěstování těchto lesů podle poptávky po druhu a typu dřeva, místo podle typologie, zasazené do ekologického (efektivního) rámce. Navíc většinou – smrkové monokultury, které až od poloviny 80. let byly ve větším procentu pestřeny o další druhy dřevin. Ne vždy však těch, které byly původní nebo těch, které by sem z ekologického hlediska patřily.
- Propojování ekosystémů je nutnost. Jednotlivé „ostrovy“ zeleně či vodních ploch, obklopené lidskou zástavbou a mnohými škodlivinami či turistikou a těžkou technikou nedokáží vyrovnávat ekologickou rovnováhu ani „ve svém místě ani v urbanizovaných oblastech a dochází k všeobecné degradaci, jež má za následek postupný hodnotový propad všeho, co potřebujeme k životu i práci."

LJ

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >