Jak se to mohlo stát?

Podrobnosti

Vytvořeno 9. 6. 2006

Twitter

Mladí buď volili Baroše, Bílou, volili jako prvovolič Sámer Issa, volili proti komunistům, jak jim to říká Anetka Langerová, Richard Krajčo, tak volili mladí lidé bez třídní zkušenosti, bez zkušenosti s útlakem peněz. Ti všichni ostatní dali svůj hlas buď ČSSD – Paroubkovi, aby to „neprojel“, nebo Zeleným jako ekologicky antisystémové straně. KSČM ztratila oněch 8 – 10 % protestních antisystémových hlasů od mladých. Myslím, že pro ně jsme jaksi splynuli s establishmentem a jsme pro ně nejednoznační.

Je třeba, abychom se rozhodli, řečeno slovy Cyrila „Trvalé“ Svobody z poslední předvolební debaty, zda-li je Fidel Castro diktátor nebo ne – myslím, že ne! Autoritářem je maximálně sám bratr Svoboda, uplatňující proti Kubě fašistickou diplomacii. Úplně stejně, jakou jsou lidovci, dle slov Kalouska, proti diskriminaci. Dodávám, s výjimkou homosexuálů, těhotných žen či komunistů.
To je ovšem třeba před mladými říci. A ne, jak Jiří Dolejš radovat se, že prý „je vidět, že nedošlo k nástupu pravice“. Ale došlo k ústupu komunistů, protože samozřejmě nikdo nepotřebuje dvě sociální demokracie. Mnoho komunistických rodin volilo podle klíče 2 hlasy Paroubkovi, 1 pro KSČM. Jednociferný volební výsledek v Praze je hrůza. Jak je vidět v oblastech, kde se KSČM nejvíce přiblížila ČSSD, tam přišli KSČM volit pouze přesvědčení, skalní příznivci (11 až 12%). Částečně za to může tlak ODS, směřovaný k většinovému volebnímu systému, když své největší manipulace nasměrovali personálně na Jiřího Paroubka. Opravdu se jim v myslích lidí podařilo vytvořit stranu KSČSSD. Především však vinu nese nejednoznačnost KSČM, která jako by otevřeně nevysvětlovala marx-leninskou alternativu, ale spíše balancovala na hraně antikomunistických lží.
Výsledkem je pokles preferencí strany po odchodu soudruha Grebeníčka z postu předsedy, z 25% na sobotní volební výsledek. Konkrétně tedy – ze 3 místopředsedů odborných mluvčích byly mediální výstupy Miloslava Ransdorfa a Jiřího Dolejše mnohem méně levicové než např. u výstupu Paroubka. Oproti tomu 3. místopředseda Miroslav Opálka, který jednoznačně např. u problému vytunelovaných bytových družstev v Ostravě řekl, že nejlepším řešením je vyvlastnění státem, zabezpečil pro stranu v kraji se zdaleka největším volebním výsledkem ČSSD (40,5%) volební výsledek blížící se 15%. Dále preferenční souboj v Praze mezi Jiřím Dolejšem a Vaškem Exnerem či v Jihomoravském kraji mezi Zuzkou Bebarovou-Rujbrovou a Mirkem Grebeníčkem straně rovněž velmi uškodily. V Jihomoravském kraji rozpoutala toto klání Zuzka Bebarová-Rujbrová. Toto konstatování není nic proti její fundované osobě, kterou v kampani plánovitě podporoval jeden sympatizant KSM, stejně jako ostatní z klubu jsme podporovali všechny ostatní kandidáty z první „sedmičky“. Ona spíše, než aby soupeřila s kandidáty jiných stran, soupeřila svými šipkami a trojhránky s kandidáty vlastní strany. Dodávám, soudruh Grebeníček, jehož razantní výstupy dnes Paroubek kopíruje, získal ze všech kandidátů KSČM na počet nejvíce preferenčních hlasů.
Proto dost vnitřního boje a dost přibližování se sociální demokracii, jinak zůstaneme dále pouze jejím levicovým křídlem. Musíme se ostře vymezit nejenom proti Modré šanci, ale i proti socdemáckým polopravdám. Musíme tvrdě vystoupit proti antikomunistické hysterii a slovy středočeského lídra, Stanislava Grospiče, které uvedl pro Haló noviny, že „příčiny lze hledat ve skutečnosti, že v této atmosféře (pozn. atmosféře buď ODS nebo ČSSD)jsme se posledním období před volbami nedokázali programově dostatečně jasně vymezit ve vztahu k ČSSD.“ musíme lidi přesvědčit, že „naopak my komunisté jsme, narozdíl od ČSSD, zárukou sociálních jistot pro většinu obyvatel.“ Nenechme se podle receptu Míly Ransdorfa zreformovat tak, jak by si to přál např. ideolog soc. dem. Alexandr Mitrofanov, protože moc dobře ví, jak dopadly komunistické strany na západě, když se z nich staly tzv. moderní levicové strany – zmizely skoro z politické mapy jako např. Komunistická strana Francie nebo Strana italských komunistů. Nic jim jejich ústup pravici nepomohl, nálepku komunistů, stalinistů mají stále, pouze lidé v nich přestali vidět alternativu kapitalistického vývoje. Voliči nás mají zapsané teď vlastně jen jako stalinisty, kteří to pouze neříkají na veřejnosti, proto se nesmíme vyhýbat žádným tématům, ani tématu antistalinismu.a jasně vysvětlit náš objektivní pohled. Nebojme se být razantní minimálně jako Jiří Paroubek. Na naší straně je pravda, tak se ji nebojme pravičákům vmést otevřeně do tváře. Ukažme, že vidíme dál než sociální demokracie. Jenom tak posílíme v nadcházejících předčasných volbách. Polovina společnosti, i mladí, nejdou antikomunističtí, souhlasí s podílem KSČM na moci, jen jim ukázat, že my jsme ti, kdo především půjde ODSce po krku.

David Pazdera

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >