Vánoce ještě jednou

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 12. 2004

Twitter

...Na druhou stranu mají vánoční svátky taky svou temnou stránku. Právě zmíněná, na společenskou objednávku vytvářená, atmosféra a s ní spojené děje produkují zvýšený stres, nápor na nervy (pravidelný předvánoční úklid občas i na kondici) a přispívají k tomu, že svátky „klidu a pokoje“ jsou dobou nejvyššího počtu sebevražd i nepřirozených úmrtí v důsledku nešťastných událostí a úrazů jako jsou kosti v krku nebo autohavárky...

Vánoce (latinsky nativita či natalis dies – dny narození) patří v České republice k mohutně slaveným svátkům. Jedni, hlavně malé děti a vánoční romantici mezi námi, si je vyloženě vychutnávají. Slavnostní atmosféra má jistě něco do sebe. Výzdobná nároží ulic, zasněžená venkovská krajina, strojení stromečku, bohatá štědrovečerní tabule i nadělování dárků svým blízkým, tak tyhle všechny související záležitosti vytváří zvláštní náladu odlišnou od ostatních svátků v roce. Pro některé jde dokonce možná o jediné období v roce, kdy trochu „vysadí“ z kolotoče zařizovaní každodenních starostí. Druhou skupinou, která v době vánoc jásá, jsou prodejní firmy od velkoobchodů, přes knihkupectví až po cestovní kanceláře.
Na druhou stranu mají vánoční svátky taky svou temnou stránku. Právě zmíněná, na společenskou objednávku vytvářená, atmosféra a s ní spojené děje produkují zvýšený stres, nápor na nervy (pravidelný předvánoční úklid občas i na kondici) a přispívají k tomu, že svátky „klidu a pokoje“ jsou dobou nejvyššího počtu sebevražd i nepřirozených úmrtí v důsledku nešťastných událostí a úrazů jako jsou kosti v krku nebo autohavárky. Sociálně slabší vrstvy mohou právě o vánocích nejen při srovnávání svých dárků pozorovat, jaká nespravedlnost panuje v rámci kapitalismu. Problematickou je nynější až přílišná komercionalizace vánoc. Možná jde o jeden z důležitých impulsů dnešního českého hospodářství, jak tvrdí tzv. ekonomičtí odborníci. Je to docela tristní zjištění. Co je ovšem většině lidí po tom, že vlastníci nadnárodních řetězců, které profitují z vánočního konzumu nepochybně nejvíc, tím že maximalizují své zisky strmým vyháněním cen a pak zas povánočními výprodeji, si dík nákupům domácností můžou nadělit pod stromeček tři limuzíny namísto jedné. Velká část obyvatelstva se kvůli dárkům zadlužuje, podle oficiálních statistických čísel se výše půjček na dárky vyšplhala kolem 15 miliard korun. Jak to budou dlužníci splácet? Splatí to do konce příštího roku, aby si mohli znovu půjčit nebo to jen přispěje k dalšímu strmému nárůstu zadlužení a tím i finančních problémů českých domácností? Toť otázka. V každém případě se jedná spíš o důkaz působivého vlivu reklamy, mediální i obecné vánoční propagandy na davovou psychiku než o doklad zdravě fungujících spotřebních vztahů.
Jinou negativní stránku vánoc lze sledovat v intenzivní demagogii církve. Církev využívá příležitosti a agituje nás, abychom nezapomínali na tradiční křesťansky duchovní rozměr vánoc. Církev prohlašuje, že vánoce se slaví kvůli narození Jozuy (Ježíše) Galilejského řečeného Kristus (Ukřižovaný). Vánoce slouží proto také jako typický čas nahánění nových oveček do církví a sekt. Nepominutelnou pomoc v tom poskytují všechny složky establishmentu, médii počínaje a politiky konče. Církvi pomáhá rovněž sociální rozvrstvení společnosti a to, že kapitalistický stát ji úmyslně vytváří příznivé podmínky pro charitu, zatímco politika, která by skutečně odstraňovala sociální a ekonomické problémy, neexistuje. Negativní stránkou je taková propaganda jednak proto, že zneužívá situace chvilkové slabosti lidí, ale především proto, že vánoce nejsou původním křesťanským svátkem a ze strany církve jde o vědomou nepravdu a šíření desinformací. Fakta totiž hovoří zcela jinak.
Nikdo neví, kdy se Jozua, syn Josefův vůbec narodil. Materialističtí historikové poukazují na to, že legenda o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše byla vytvořena až mnohem později kompilací různých pramenů ve spojení s osobními úpravami biblických autorů. Náboženských blouznivců se v té době (ostatně jako pokaždé na přelomu letopočtu) pohybovala nejen v Palestině celá řada a jejich osudy byly rozličné. Že je Nový zákon umělou kompilací, kterou lze ztěží považovat za hodnověrný historický pramen, jak to dělají někteří západní (zvláště američtí) historikové, ukazuje i skutečnost, že samotní jeho autoři nemají v otázce narození Ježíše jasno. Dopouští se mnoha historických chyb a chronologických nepřesností. Například se v Bibli píše, že se Ježíš narodil za vlády významného krále Heroda Velikého, který nebyl vládcem z boží milosti, nýbrž z titulu „přítele římského lidu“. Herodes zemřel r. 4 před n.l. Lukášovo evangelium obsahuje zmínku o tom, že místodržícím Judeje byl v době Ježíšova narození Quirinus. Ten ovšem do svého úřadu nastoupil až deset let po Herodově smrti. Jiná biblická legenda popisuje cestu Josefa a Marie krátce před Ježíšovým narozením do Betléma kvůli sčítání lidu. Prvním sčítáním, k němuž v té době v Judeji došlo byl však soupis majetku, který se odehrál v roce 7 n.l.
Je nutno přiznat, že nejstarší křesťané se konstituovali jako jedna z judaistických sekt a vlastní věroučný a organizační systém si vybudovali teprve postupně. Proto vánoce vůbec neznali. S tím, jak se křesťanství šířilo, začali většinu jeho stoupenců tvořit konvertovaní pohané (tzv. pohano-křesťané). Ti kolem 2. století našeho letopočtu zvítězili nad žido-křesťany a právě v této době se objevují počátky křesťanského Svátku narození Páně. Původně se ale jako tento svátek, tedy den Ježíšova narození, slavil 6.leden (dosud se takto slaví v arménsko-gregoriánské církvi). Šlo o převzetí data staroegyptských oslav boha Osirise. 25. prosince se v Římě slavil svátek zimního slunovratu nazvaný Dies Natalis Sol Invicti (lat. Dny narození Slunce Vítězného, v pozdním Římě ztotožňovaného s orientálním bohem Mithrou, kterého si oblíbili hlavně římští legionáři). Protože věřící nechtěli měnit své zvyky přizpůsobila se církev jim. Krom toho s nárůstem své moci začala být církev smířlivější ke státu a potřebovala univerzálnější datum než v době svého živoření v syropalestinských oblastech. 25. prosinec se jako křesťanský svátek objevuje proto až ve Filokalově kalendáři z r. 336 n.l. Oficiálně církev přijala vánoční svátky až r. 354 n.l.
Také v českých zemích se vánoce slavily jako svátky nekřesťanské. Staří Slované v této době měli své zimní svátky. Koledy, krájení jablek anebo dárky, to všechno jsou již pohanské tradice, které křesťané jen převzali. Jiné tradice jsou naproti tomu poměrně moderního data. Například tradice vánočních stromků vznikla v severním Německu a Češi si ji osvojili až v 19.století. Vánoční stromky nemají náboženský nýbrž kulturní (germánský) kontext. Betlémy a vánoční hry byly zase doprovodem barokní protireformace a ustálily se až v 16 – 18. století. Srovná-li se geneze, vývoj i různorodá podoba vánočních tradic, ukazuje se pokrytectví vyvolávačů křesťanských tradic, které prý pocházejí div z doby narození Ježíše, zcela otevřeně.

JKA

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >