Kdo měl vlastně být našim prezidentem?

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 7. 2006

Twitter

Úvaha k 70. narozeninám Václava Havla. Nedávno jsem četl velmi kvalitní knihu Antonína Benčíka Utajovaná pravda o Alexandru Dubčekovi. Autor zde pracuje se skutečnými fakty a vyvrací nepravdivá a deformativní tvrzení lidí jako je P. Pithart a další. Ruší mýty o Dubčekově podílu na potlačení demonstrace 21. 8. 1969 i o jeho dvacetileté nečinnosti. Mě osobně zaujala nejvíce kapitola poslední, ve které se jedná o otázce Dubčeka jako prezidenta a o okolnostech, proč se kandidátem na prezidenta nestal.

Uvedu zde jen úryvky, myslím si, že každému ihned dojde o co šlo a jak jsme byli podvedeni. Jak postava Václava Havla, která je dnes nazývána skromným humanistou a obráncem demokracie, vystupovala vyloženě bez ohledů na vůli lidu:

"...Dubček přišel k Havlovi nabídnout své síly, přičemž počítal s kandidaturou na prezidenta. Když konečně Havel na jeho naléhání, aby se vyslovil, zda a jak s ním počítají, začal nahlas uvažovat, zda by nebylo nejlépe, kdyby se Dubček ucházel o nějaký post na Slovensku, Dubček se pochopitelně urazil. Vstal a řekl, že v tom případě přišel zbytečně, že na této půdě není o čem jednat , a rychle odcházel. Na upozornění M. Kusého, že takhle ho přece nemůže Havel nechat odejít, vyběhl tento za ním ven a volal:
"Pane Dubčeku, vraťte se, ještě jsme přece neskončili.""

"..A v důvěrném rozhovoru s ním uvedli její zástupci řadu dalších důvodů proti kandidatuře A. Dubčeka. Mimo jiné obavy z prosazení reformě komunistické koncepce, kterou prý katolické Slovensko odmítá!"

"Skandování Dubčekova jména na manifestacích na Václavském náměstí či na Letné "Dubček na Hrad" bylo pro ně znamením, že tradice reformního hnutí je stále ještě příliš živá, což bylo v rozporu s jejich představami a zájmy. A navíc, řečeno slovy E.Goldstückera na mezinárodní konferenci Praha-Berlín-Paříž 1968 v květnu 1993 v Praze, ani listopadoví "vítězové nechtějí mít své předky". Proto raději dohadování s oficiálním vedením KSČ, proto raději Mohorita, Adamec , Čalfa, Urbánek, zástupci normalizátorů než reformní komunisté."

"V. Havel jakoby nadále utrpěl ztrátu paměti (a nejen on) a "zapomněl", že oni "reformní komunisté a bývalí nomenklaturníci" - jak je pejorativně označil - tvoří většinu zakládajících signatářů Charty 77."

"A nemohu zde nepoložit V. Havlovi či J. Křižanovi otázku: Jakou členskou základnu měl za sebou M. Kocáb ve své skupině Most, když jeho slovo v Krizovém štábu OF mělo tak velkou váhu a jeho jméno v seznamu Charty 77 jsem hledal marně?"

"V závěru dlouhé diskuze řekl V. Havel, že "je ochoten v případě potřeby kandidaturu přijmout". Vyslovil však podmínku, "že by funkci prezidenta zastával pouze do svobodných voleb"."

"Mezitím však zavládlo v OF silné znepokojení, které vyvolal návrh KSČ na přímou volbu prezidenta, což by zvolení V.Havla silně zproblematizovalo, neboť v přímé volbě by měl značnou naději na zvolení - vedle V. Havla a A.
Dubčeka - i kandidát KSČ L. Adamec, jehož kandidaturu i verbálně podpořil i M. Gorbačov. Proto se úsilí OF v řadě jednání, a to i se zástupci KSČ, soustředilo na zamítnutí tohoto návrhu, k čemuž OF vydalo několik prohlášení."

"Luciano Antonetti vzpomíná, že toho dne, 16. 12., na recepci na italské ambasádě za účasti tajemníka italské socialistické strany Betino Craxiho a Jiřího Pelikána, se setkali i Dubček a Havel již jako kandidáti na předsedu Federálního shromáždění a prezidenta republiky. Cílem Craxiho návštěvy v Československo tehdy - podle svědectví Antonettiho - bylo podpořit vytvoření silné levice v čele se silnou osobností, nejlépe v čele s A. Dubčekem. Tehdy také Craxi podle J. Pelikána vyslovil předpověď, že V. Havlovi "moc zachutná moc"."

"Jméno A. Dubčeka se zvláště v letech 1988 a 1989 stalo nejznámnějším a nejfrekventovanějším jménem z představitelů čs. demokratické opozice nejen v zahraničí, ale i na domácí půdě. Skandování jeho jména "dětmi srpna 1968" na manifestacích k výročí 21. srpna 1968 i 1969, k výročím 28. října 1918, ba i k výročí sebeupálení Jana Palacha v lednu 1969 a při manifestacích studentů 17. listopadu, vyvrcholilo skandováním shromáždění manifestantů na Letné :"Dubček na Hrad."

"V průběhu jednání OF a VPN 6. prosince se J. Budaj ztotožnil s názorem M.
Kocába, že hrozí nebezpečí tandemu Adamec-Dubček a tím zpacifikování revoluční situace a prosazení reformně komunistické orientace společnosti a státu. Do těchto úvah se jim pochopitelně nehodila čerstvá zpráva o výsledcích průzkumu veřejného mínění, podle něhož z 30 tisíc dotázaných se přes 11% vyslovilo pro A. Dubčeka, a pouze 1% pro V.Havla, přičemž více než 80% dotázaných nebylo rozhodnuto."

"...nemohu si odpustit konstatování: Dostupné dokumenty zcela jednoznačně svědčí o silné averzi V. Havla a převážné většiny jeho nejbližších spolupracovníků proti osmašedesátníkům, respektive reformním komunistům, včetně A. Dubčeka."

"... V. Havel k tomu prohlásil: "Já myslím, že dík Zdeňku Mlynářovi byl odepsán i pan Dubček z kandidatury na cokoliv" a že on "ztratil důvěru k reformním komunistům natolik , že raději odejde zpět dělat disidenta, nebo se bavit ve vyšetřovně s kapitánem Čermákem, než aby měl vedle sebe "dva takový"." "

"...A podle výsledků průzkumu Studentského informačního střediska v Bratislavě byla i drtivá většina občanů Slovenska pro Dubčeka. K tomu připomeňme, že nesrovnatelně větší šance pro Dubčeka potvrdil i průzkum v českých zemích."

"Autor se zde nemůže ubránit otázce a musí se připojit k řadě otázek, které V. Havlovi adresoval Hvězdoň Kočtún v Literárnom týždeníku č. 3 z 11. ledna
1992 pod názvem Víťazí pravda a láska nad lžou a nenávisťou? A moje otázka
zní: co se stalo se slibem V. Havla, že po svobodných volbách v červnu 1990 dostane A. Dubček možnosti kandidovat na funkci prezidenta? Nezapomněl na tento slib v jakési magické platnosti zákona obsaženého v proslulé Mňačkově knize "Jak chutná moc"?"

Martin Peč

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >