Jde o naši budoucnost

Podrobnosti

Vytvořeno 16. 11. 2006

O vztahu Komunistické strany k mládeži slýcháme často. Bohužel pouze slýcháme, nebo maximálně čteme ve stranických dokumentech. Většinou zůstávají veškeré návrhy jen na papíře, s mladými členy se jedná z mentorského pohledu, nadřazeně a v podstatě jako s dětmi.

Proč toto píši? Jsem členem strany již od padesátých let, je mi více jak sedmdesát, takže by leckdo mohl čekat, že se rovněž přikloním k těm, kteří mladé členy přehlížejí. Já to ovšem učinit nemohu, neboť v době svého mládí jsem aktivně působil v mládežnickém hnutí, pamatuji si, že právě mladí členové byli vždy hybnou silou strany. Nebýt našeho nadšení v poválečných letech, nikdy bychom nezbudovali Československo, které bylo pevnou součástí socialistického tábora, a patřilo k hospodářsky nejrozvinutějším zemím světa, kde se člověk nemusel bát o svá práva a každému se dostalo po zásluze podle jeho práce.  

Proto i dnes říkám, že musíme dát mladým členům prostor. V naší základní organizaci, kde jsem členem, jsme měli postupně za posledních deset let hned několik mladých. Ovšem koho by neodradilo chodit na schůze, vyslechnout si zprávu z okresního výboru a zaplatit příspěvky. Navrhoval jsem proto, aby sami utvořili svoji základní organizaci, která si bude jaksi blíže věkem a bude schopna spíše realizovat své záměry. Neochota okresních funkcionářů něco takového umožnit pak vedla jen k deziluzi u mladých, kteří postupně odpadli. A to je právě tragédie, která podle toho, co slýchám, není ojedinělá.

 

Nemůžeme čekat, že mladé členy KSM a strany máme jen od toho, aby nám upravili zasedačku, roznesli letáky nebo vařili kávu na schůzích. Jen si vzpomeňme, kdyby tak někdo před padesáti lety jednal s námi, jak by pochodil! Schopné mladé členy bych chtěl vidět na kandidátkách a to i na kandidátkách parlamentních. Vždyť dostane-li se tam někdo mladší, pak je to hodně často člověk pochybných kvalit: Myslím teď třeba Stanislava Holubce, který za naší stranu kandidoval svého času do Sněmovny, býval často vídán na stranických akcí, ale nedávno se v Britských listech neomaleně obořil do našich Haló novin, které odvádějí v dnešní době tak záslužnou práci. Proč tedy z mladých vybereme jen jedince, kteří nemají dostatečné kvality? Je to snad proto, abychom mohli zevšeobecnit a říci, že všichni jsou stejní?

 

Použiji ještě jeden příklad: Můj otec byl členem strany od roku 1921. Pamatoval V.sjezd, pamatoval mladého Gottwalda a jeho „kluky“. Těm tehdy také říkali, že rozbíjí a oslabují stranu a jak vše dopadlo, nemusím dodávat. Myslíte si snad, že bez této mladé krve by byl možný osmačtyřicátý rok? Můj otec se jej již nedožil, zemřel v nacistickém koncetračním táboře, ale jistě by byl šťastný, že alespoň jeho děti směly prožít šťastný život v socialistickém Československu.

 

Zkrátka, bez mladých to nejde, má-li nám patřit budoucnost. Apeluji na všechny složky aparátu strany, aby si to uvědomili. My, staří se již socialismu nedožijeme, ale naše děti snad ano, nezkazíme-li jim to. Říkám jednoznačně: Dejme prostor mladým a nehledejme výmluvy!

 

Vladimír Mráček

• < Předchozí
• Další >