Žádný člověk není ilegální!

Podrobnosti

Vytvořeno 21. 12. 2006

Twitter

Přiznám zcela otevřeně, že na mne dlouho nezapůsobil žádný text tolik jako příspěvek soudruha Grabera z KPO na Mezinárodní konferenci Komunistické strany Čech a Moravy 25 a 26.11.06, který jsem nalezl na oficiálních webových stránkách KPO. Celý projev soudruha Grabera je výstižnou reflexí a anylýzou současných projevů antikomunizmu, ale především je hluboce zaměřen na člověka a jeho základní právo, kterým je zájem o budoucnost vlastní a společnosti, v níž žijeme.

KSM byla účelovým zpolitizovaným rozhodnutím stávající vládnoucí garnitury téměř ilegalizována a zdá se, že je v zájmu této garnitury, aby snad dokonce byla kriminalizována. Udivuje mne především, že se tak děje teprve řadu let po společenských změnách v naší zemi, které umožnily vládu pravice a v době, kdy faktická moc této vlády je opřena nikoliv o podporu jejích voličů, ale o podporu v širokém politickém spektru, tedy i o podporu levicově smýšlejících stran. Proč se k tomuto kroku neodhodlala pravice již dříve v době, kdy byla její pozice na politické scéně daleko silnější než dnes? Udivuje mne také, že právě s levicí sympatizující politická uskupení dostatečně nevyjádřila svou podporu KSM. Vlna solidarity nepřichází ani tak ze společenského spektra naší země, ale ze zahraničí. Přitom tolik voláme po demokracii a občanské společnosti založené na názorovém spektru, které by bylo oním politickým hybným momentem. Vlna antikomunizmu, která se převalila v předvolebním boji naší zemí dokazuje, jakým skutečným politickým klišé toto volání je.

Čím je zřejmě tato vlna antikomunizmu skutečně mi dokazuje jeden drobný postřeh z doby nekonečného vyjednávání o nové české vládě. Nizozemský tisk napsal v titulcích: „Česko vládu nepotřebuje ekonomika funguje i bez ní.“ V poslední době se mi zdá, že je skoro lhostejné vládne-li levice nebo pravice, protože v současném společenském systému je vždy levice trochu pravá a pravice vždy trochu levá. To je zjevně charakteristické pro systém kde je ekonomika synonymem společenské stability a její zájmy zastiňují, nebo dokonce nahrazují zájmy občanské. Parlamentní volby jsou prostě v Evropě podobné přesívání písku. Nikdo není schopen přijít s jasnou novou vizí, kterou by byl schopen naplnit. Volby v České republice se doposud točily kolem Evropské unie a přizpůsobení našich ekonomických podmínek podmínkám evropským. To čeho jsme nedosáhli a čeho bylo třeba dosáhnout velmi rychle bylo také volebním tématem dne. Když jsme však vstoupili do unie a naše podmínky se narovnaly, narovnaly se také programy levice a pravice. Česká realita začala být růžovo-modrá nebo modro-růžová a tím pádem pro voliče denně manipulované reklamou na nové zážitky prostě nezajímavá. Bylo nutné sáhnout po tématu, které by přitáhlo tyto znuděné k volebním urnám. Nejjednodušší způsob je postě najít si nepřítele, očernit ho a dramaticky se s ním vypořádat.

Komunisté jsou od roku 1989 tolerovaným společenským nepřítelem proto, že se ve svém programu otevřeně hlásí k radikálním společenským změnám, což ale není tak zajímavé jako to, že si dovolují veřejně tvrdit, že k těmto společenským změnám je třeba radikálně přistoupit změnou vlastnických poměrů ve společnosti. Zjednodušeně řečeno se chtějí v očích pravice komunisté zmocnit moci a majetku. Že komunisté chtějí ve skutečnosti něco jiného je pro pravici naprosto nezajímavé téma. Pravice dala jasně najevo, že si nepřeje vést ani společenský ani politický dialog. Na základě politicky nepříliš významného procentního zastoupení se opravňuje vytvořit vládu a vládnout bez důvěry parlamentu. Tento fakt mi přijde prostě skandální, nikdo se však nad tím nepozastavuje. Připomíná mi to jarmark, na němž ovšem neplatí obecné zákony obchodu. Aby však zůstala tato pravda skryta je jarmark záměrně proměněn v karneval, na němž se pod maskami ztratí kdejaká nekalost.

Dovolím si malou rekapitulaci. Těsně po nastolení nové pravicové vlády se v pražských ulicích objevili policisté, jejichž úkolem mělo být odhalit možné teroristické útoky na pražskou židovskou komunitu. Nechci zkoumat oprávněnost těchto kroků, každopádně mne zaujala reakce některých židovských občanů, kteří krátce po té obvinili ministerstvo právě z neoprávněnosti těchto kroků. Tato zpráva se však v mediích pouze mihla. Dalším krokem MV pak byla právě ilegalizace KSM. Je však zjevné, že útok na KSM je pouze zahřívacím kolem, po němž se pravice pokusí zaútočit na KSČM, která je ovšem parlamentní stranou! Nezdá se vám také, že přihlížíte pouličnímu divadlu?

Krok MV má však dopad i na mne osobně. A snad bych měl MV i poděkovat, protože útok na komunisty mne přiměl k myšlence vystoupit z šedé masy a postavit se na stranu těch, s nimiž již dávno sympatizuji. Ilegalizace KSM ze mne učinila ilegálního občana – ilegálního člověka! Tato společnost mi dala najevo, že nejsem jejím platným členem, že jí mé názory a přesvědčení vadí a že z ní musím být odstraněn. To vše v 21. století v Evropě, která po dvou tisíciletích válek a společenských nepokojů konečně našla odvahu k sebereflexi a narovnání uvnitř sebe samé. V tomto čase, kdy jsme odložili zbraně a minimálně alespoň nakročili k dialogu, jehož předmětem má být „zájem o člověka a budoucnost lidstva“ na této téměř člověkem k smrti vyčerpané planetě, jsou v česku čeští občané, kteří za své hlavní lidské poslání považují hledět za horizont své doby, občané přístupní dialogu, občané ochotní nejen pouze protestovat, ale především smysluplně pracovat pro společnost, tito čeští občané jsou postaveni mimo zákon ilegalizováni a jak se zdá budou možná brzy také kriminalizováni. To vše pro potěchu a pobavení společnosti.

Co budeme dělat dál? Zmocníme se snad zbraní a pokusíme se o revoluci, o níž mluvíme, abychom se pomstili? To rozhodně nemyslím. Revoluce komunistů není msta! Komunisté myslí lidsky a myslí na člověka. Nějaký zákaz, nějaká kriminalizace ideí, které žijeme rozhodně nemůže nikoho zastavit. Navíc zbraň, kterou máme v ruce je daleko důraznější než ty, s nimiž se jiní „revolucionáři“ pokouší přesvědčit svět o své pravdě. Naší zbraní a revolucí je práce a lidská pospolitost. Chce-li být MV důsledné ve vyhlazení komunistů nebude mu stačit postavit policisty na pracovní místa, bude muset zrušit práci jako takovou a ilegalizovat pracovní sílu jako takovou. Obávám se, ale že by se tak zhroutil náš tolik milovaný „blahobyt“ a to MV určitě nechce.

V této chvíli myslím, že programem těchto dní jsou pro KSM slova soudruha Grabera z KPO:

Dawa

• < Předchozí
• Další >