Přednovoroční úvaha o levici

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 12. 2006

Při úvahách o levici především musíme rozlišit dva základní proudy a)   levice, která se snaží ulehčit úděl občanů v kapitalismu, hájí jejich práva, usiluje o zvýšení jejich požitků, ale nechce a netroufá si zaútočit na vykořisťovatelskou podstatu kapitalismu důsledně, netroufá si připravit a organizovat boj za zrušení kapitalismu a nastolení dokonalejších a spravedlivějších lidských vztahů v nové (pokapitalistické) společnosti. b)  Levice, která za hlavní úkol považuje hluboké a zásadní změny, znamenající zánik kapitalismu, jeho překonání, vybudování nové společnosti s dokonalejšími lidskými vztahy ve výrobě i v celé společnosti.

Kapitalistická společnost není jen rozporná, to je každá společnost. Kapitalistická společnost je protikladně rozporná, protiklady jsou nesmiřitelné, se ziskem jedné, malé části společnosti ztrácí druhá část společnosti hodnoty i svobodu.

Levice ulehčovací se snaží protiklady smířit, oslabit jejich vnímání, což se v určitých dobách daří, ale vždy jen dočasně.

Levice důsledná, jdoucí na kořen věci, která chce zrušit kapitalismus, ta se nebojí zostření protikladů a chce oba póly protikladu překonat, zrušit. A tak přes hluboké společenské změny dojít co možná brzy k nové společnosti.

Hovoříme-li o solidaritě, o soudržnosti uvnitř levice, je nutné si uvědomit, že jde o dvě solidarity dvou odlišných skupin levice. Mohou být i přechodné skupiny, ale to na věci nic nezmění.

Je nutné mít stále na vědomí, že řeči o “jednotě levice” v kapitalistické společnosti jsou iluzí u levice jako celku, ba spíše - jsou záměrným podvodem od lidí, snažících se kapitalismus zachovat.

Vždy totiž ve všech dosavadních známých společnostech existovali lidé utlačení, ale méně odvážní, kteří se spokojili jen s dílčím zlepšením a byli za to i vděční těm vládnoucím. A vždy ve všech společnostech byli lidé odvážní, důslední bojovníci, snažící se o zásadní osvobození a o překonání dané společnosti.

Nikdy neexistovala “jednotná revoluční” levice.

Minulost společností, národů - je nevratná - ale ti, kdo ji nestudují důkladně - zůstávají hlupáky a jejich současné cíle jim obvykle nevyjdou. Téměř vždy nevyjdou.

Praktický význam studia minulosti je poučení z úspěchů a  hlavně z chyb minulých lidí, poučení pro nás v současnosti pro naše nynější cíle.

Rozpory soudobé společnosti NIKDY nejsou zcela nové, v minulosti totiž existovaly zárodky rozporů. Inteligentní lidé v minulosti ty zárodky rozporů rozeznali a dovedli si je představit jako rozvinuté.

Příklad: SSSR vznikl 1. ledna 1923 a zanikl 31. 12. 1991, trval tedy 68 let (zajímavé číslo). Ale už v roce 1905, 1907, 1917, 1918, 1922 existovali moudří a aktivní lidé, kteří dokázali rozeznat (a také o tom psali) - na jaké rozpory a protiklady SSSR zhyne, proč se zhroutí. Byli to jak pokrokoví Rusové, tak Němci a jiní. A tak se také stalo.

Pokud má levice podíl na vládních strukturách v kapitalismu, “ušpiní se od moci”. Pokud velmi rychlé nezíská úplnou převahu a tudíž kapitalismus neporazí a nezruší - zůstane taková levice “špinavcem” na velmi dlouho a to ji velmi oslabí.

Obvykle levice nemá rozhodující podíl na vládní struktuře v kapitalismu.

Nevyzrálost levice spočívá především v tom, že odmítá přiznat svoje rozdělení na levici krotkou, údržbářskou a na levici důslednou, ničivou a nově tvořící. Nevyzrálost levice je v podvodném hraní si na “jednotu”. Nevyzrálá levice doufá, že řeči o “jednotě” se dobře poslouchají.

Kdo zná zárodky rozporů a protikladů z minulosti, kdo zná jejich vývoj v minulosti, kdo je aktuálně informován o stavu rozporů a protikladů v přítomnosti a o společenských silách na každé straně - ten si dokáže představit vývoj v nejbližší budoucnosti i vývoj v další budoucnosti. Ví, co má dělat dnes - a tudíž - nepodléhá “psychické krizi levice”.¨

Takový člověk si uvědomuje význam vzdělávání a jeho průběžného doplnění, význam získání informací z různých zdrojů - a tudíž netrpí ani “myšlenkovou krizí levice”.

Takový člověk v diskusích s podobnými konkrétními lidmi také dochází k skupinovému poznání předělů ve společnosti, historických mezníků, od kterých ho časově dělí jen několik měsíců nebo rok či dva roky. Splést se může, to může udělat každý, ale moudří a aktivní lidé se zásadně mýlí jen zřídka, málokdy.

Zásadní myšlenky a vědecké poznání i ideologické zásady je nutno spojit i s vůlí, s úsilím, s vytrvalostí a s emocemi.

Jinak to ani nejde. Odděleně prosazovat jen vzdělání, nebo jen vůli a vášeň - to je chyba nebo záměrná chyba.

Začínat v levicové propagandě s ochotou obětovat život v zájmu levice - to je zastrašování kapitalistického podvodníka.

Ne oběť života - ale rozvoj osobnosti, vzdělání, postupné osvojení organizačních schopností a dovedností na vyšším a vyšším stupni - a na základě tohoto inteligentní, účinná a masová opoziční činnost. Taková opoziční činnost, kde její vůdci na několika hierarchických stupních mají zcela jasné a jednotné zásadní cíle.

Skupinová solidarita, skupinová soudržnost uvnitř jednoho národa a uvnitř jedné třídy mezi několika národy je zjevnou nutností.¨

 Ideál je jen představa dokonalosti. Ideál nestačí, je zoufale nedostatečný. Je třeba vědět jak prakticky, je třeba znát vědecky.

Bojovník za vznešené ideály může být a často bývá naivním hlupáčkem až sebevrahem. Často je do své role vmanipulován chytřejšími podvodníky, co profitují a tyjí z jeho oběti.

Je potřeba rozlišit dílčí cíle doprovodné, střednědobé, zásadní a strategické cíle.

Relativizace cílů - to je nástroj podvodníka. Konkretizace cílů - to je nástroj důsledného praktika. Skupinová soudržnost znamená, že členové a nižší činovníci jsou schopni kontrolovat činnost vyšších činovníků a také jim zabránit v podvodech na skupině a v sobeckém prospěchářství a v pýše z moci. To jsou hlavní činitelé, co skupiny rozkládají a mnohdy i zcela rozbíjejí.

 “Krize identity levice” v ČR i na Slovensku - vždyť to je ve skutečnosti neúspěšnost v cílech podvodníků ve vysokých funkcích levice, netečnost většiny členské základny té či oné organizace levice a neústupnost malé části kritiků zaměřených na podvodníky ve funkcích.

Odstranění odbornosti v členské základně a v nižších funkcích - to byl záměr od začátku devadesátých let. Je to je opačný pól k znechucování lidí vůči vzdělanosti metodou nadměrného dávkování abstraktních školení odtržených od praxe, jak bylo zvykem před rokem 1989.

Metody jsou tu různé - ale cíl je tu stejný - udržet masu lidí v nevědomosti, protože se pak s nimi lépe manipuluje.

V POLITICE NIC NENÍ NA VĚČNÉ ČASY!

...

O síle občanských sdružení rozhoduje síla sociální potřeby a hlavně ti, kdo sdružení poskytují peníze. Ale - občanská sdružení nemohou rozhodovat. Mohou jen lobbovat nebo česky doprošovat se. Skutečně uvědomělý občan ví o nutnosti politické organizovanosti, přes všechny jevy špinavosti té či oné politiky.

V současné době jde vskutku o to, kdo bude vrcholně rozhodovat. Jestli Parlament a vláda suverénního národního státu nebo svazek několika národních států.

Anebo bankéři, kteří jsou ve skutečnosti řízeni z mocnějších bank a institucí CIZÍ VELMOCI. Ano - o to půjde v příštím desetiletí!!!

...

Žádný rozštěp myšlení levice není. Důsledná levice ví, že hlavní nepřítel je doma a hlavní spojenci jsou dělníci a řadoví zaměstnanci v sousedních státech.Iluzionisté a podvodníci hovoří o žádoucím humanistickém náboji globalizace. Jsou to specifičtí uklidňovatelé a umrtvovatelé levice. A jsou dobře od globalizátorů placeni.Vědec tvořící v laboratoři nanotechnologie je především “přirozeným spojencem” toho, kdo tu laboratoř financuje, a to levice není. Vědec, co by vsadil na levice, přijde nejen o výplatu, ale o činnost, ve které spatřuje smysl. života.

Proto jen řídké výjimky z vědců jsou spojenci levice, a to ještě tajnými spojenci.

Humanistický romantismus jako učení levice - to je něco jako extáze či pervitin pro oportunisty a zbabělce v levici. Důsledná levice má reálný humanismus.

Možnosti národní levice, zejména té důsledné a radikální se v středoevropských zemích v posledních letech nezmenšily.

Naopak, situace a protiklady se vyhrotily a tím ujasnily i pro ty méně chápavé. Iluze se mohou teď snadněji rozplývat než třeba před osmi lety.

Důsledná levice už model alternativní a pokapitalistické a zcela nové společnosti má.

Jde o to: vědomosti o tomto modelu rozšiřovat chytře, nikoli jako opilý ponocný v pozdním feudalismu.

Sociální demokraté a Zelení - jsou oni vlastně levicí?? A co pestrá škála různě vybarvených komunistů, kteří z nich jsou vlastně levicí?? Kteří z nich jsou důslednou levicí?? Umí to oni vlastně o sobě srozumitelně říci??

Jaké zásadní nové ideje mohou být v epoše dočasného návratu ancient régime (starého režimu)? Vždyť to přece není konec dějin. Stejně ani minulý druh socialismu, ať ho již kdekdo porůznu nazývá netrval “na věčné časy”. ¨

LEVICE BUDOUCNOST MÁ. JE TO TA DŮSLEDNÁ, KAPITALISMUS ODSTRAŇUJÍCÍ A PŘEKONÁVAJÍCÍ LEVICE - TA MÁ BUDOUCNOST.

Jan Blech

• < Předchozí
• Další >