Každá kritika musí mít úroveň

Podrobnosti

Vytvořeno 23. 2. 2007

Twitter

Při toulkách českým internetem jsem narazil na velmi prapodivný článek, pohoršující se nad osobou velkého spisovatele Arnošta Lustiga. Tento text není nic víc, než ukázkou směsice pokrytectví a závisti. Moralit v něm jistě také najdete hodně. Je to ukázka toho, kam až mohou jistí "kritici" z řad pravicových žlučovitých pisálků dospět. A také jak daleko může dospět jejich strach před čímkoliv, co se jen trochu levice dotýká. Já osobně nemám potřebu kritizovat vynikajícího spisovatele Arnošta Lustiga za to, že pokřtil knihu Jiřího Paroubka ani za to, že byl v KSČ.

Pokud vím - a tento názor není jistě v kruzích blízkých pravicovému myšlení populární - člověk si může vstupovat a vystupovat z jakékoliv strany a může chodit na křty jakékoliv knihy od jakéhokoliv autora. A nepotřebuji se ani moralistně pohoršovat nad tím, kam spisovatel jde, co dělá, s kým mluví, o čem mluví - za chvíli přijde doba, kdy se možná někteří budou o to víc bát toho, co píše.

Je to jen ozvěna nekonečné závisti, závisti nad neuvěřitelným talentem. Já nepotřebuji každého umělce kádrovat - a zvláště po listopadu 89 jich bylo prokádrováno víc než je zdrávo. Každý slušný a myslící člověk si vždy uvědomí, že ne módní měřítka , ale kvalita zůstává. A ten kdo tuto kvalitu vytváří je hoden úcty a ne nějaké stupidní kritiky toho, s kým se stýká nebo co kde řekl, co se mocipánů dotklo.

Kritika musí mít úroveň - ne jako toto ODSácké svinstvo, které je samo skutečnou demagogií. Pravicovou demagogií, jež umělce a všechny lidi hodnotí podle členství ve straně, podle svého uniformního názoru a podle svého pokryteckého moralizování, za nímž se skrývá pouze vlastní zvrácenost. Je to přímo fašizující atmosféra. Pokud tento trend půjde dál - a věřím, že bude včas všemi zdravými silami zastaven - pak se můžeme dočkat i antisemitských tendencí, které jen potvrdí dlouho trvající obavy. Mějme se na pozoru před podobnými "výlevy", vypadají jako neškodné žvatlání, jejich důsledky však mohou být nejen pro naši kulturu tragické.

Martin Peč

Originál článku:
"Arnošt Lustig ve službách pantáty Paroubka.
Minulý týden pokřtil celkem známý spisovatel Arnošt Lustig Paroubkovi jeho první knihu "Můj život v politice", která obsahuje novinové a časopisecké články z posledních deseti let. Arnošte, tak tohle jsem od tebe nečekal.
Lustig byl v roce 1942 poslán do Terezína a v průběhu války prošel i polskou Osvětimí a německým Buchenwaldem. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti do Dachau) a ukrýval se až do konce války v Praze.
Následkem holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo, a tak se jeho díla už od prvních povídkových souborů zabývají právě tématikou židů a druhé světové války. Za stalinských dob byl členem KSČ, i když pravděpodobně z čistě "praktických" důvodů. V padesátých letech kolem roku 1956-8 navštěvoval spisovatele Ludvíka Aškenazyho, též člena KSČ, který mu vstup do české literatury i do KSČ zařídil. Tedy nejdříve do KSČ a pak do komunistických vydavatelství.
Lustig obhajuje svou někdejší komunistickou "víru" jako ospravedlnitelný idealismus ještě i dnes. Lustig je totiž člověk, který nehodlá strádat z nějakých ideologických důvodů, hodlá si užívat života a ten je přece tak krátký! To přece sám poznal velice dobře. Přesto vsadil na špatnou kartu a zapletl se s komunistickými reformisty. A tak po srpnu 1968 odešel nejdřív do Jugoslávie, poté žil v Izraeli a nakonec se usadil v USA, kde vyučoval film a literaturu na Americké univerzitě ve Washingtonu. Někteří strážcové literárního nebe se pohoršovali, když v roce 1995 Lustig přijal v Praze funkci šéfredaktora české verze pánského časopisu Playboy. Byl to od něj ale jen jasný projev jeho pragmatizmu a kromě jistě dobrého platu tu sehrál roli i jeho obdiv k ženám a jejich krásám. Dobré jídlo a ženy jsou podle Lustiga tím nejkrásnějším, co může muž na tomto světě mít a je chybou si to neužívat.
V americkém dokumentu "Bojovník" vypráví historku o tom, jak za války před chystanou popravou hrál s odsouzenými vězni fotbal s hadrovým míčem a za branku jim sloužily dva dráty s elektrickým napětím. Esesák, který u toho byl, měl prý zkažený celý den. Lustig v tomto dokumentu říká větu, která vystihuje jeho životní krédo: "Člověk se nenarodí kvůli tomu, aby pořád bojoval, ale aby měl zajímavý a co možná nejpohodlnější život."
Zdá se, že nám tedy Arnošt svým obdivem pro Paroubka chce naznačit, že v nastávajících volbách vyhraje ČSSD a on bude tím, kdo se bude hřát opět na výsluní. Přeji mu sice co nejkrásnější chvíle v závěru jeho pohnutého života, ale doufám, že svou předvolební podporou demagogického vůdce socdem k vítězství této strany nepřispěje, že se totiž mýlí v politice stejně, jako to udělal kdysi při svém vstupu do KSČ."

• < Předchozí
• Další >