Co je to komunismus - citace - 8.

Podrobnosti

Vytvořeno 14. 8. 2010

Co se týče řádu civilizace, z něhož jsme nuceni  vycházet...toto zřízení trvalo zbytečných dva tisíce tři sta let  jen díky opominutí a domýšlivosti filozofů, zavrhujících  jakékoli studium sdružení a přitažlivosti. Fourier 164  Societární zřízení, jež vystřídá nesouvislost  civilizovaného řádu, nepřipouští ani umírněnost, ani  rovnostářství, nic co předvídali filozofové. Vyžaduje vášně  prudké i jemné: jakmile vzniklo sdružení, vášně dospívají  k harmonii lehčeji, čím jsou živější a početnější.

      Nejde o to, že tento nový řád musel něco změnit ve vášních.  To by nedokázal ani bůh, ani lidé: ale je možné změnit průběh  vášní a přitom nic nezměnit na jejich přirozenosti.  Fourier 155

 

      ...pokrokové série neboli série skupin, série podle vášně.  Těmito slovy označuji spojení několika sdružených skupin, jež se  budou věnovat různým odvětvím téhož druhu práce nebo téže vášni.  Fourier 153

      Zatím se už nejednou předpokládalo, že by se mnohé dalo  ušetřit a zlepšit, kdyby bylo možné spojit ve výrobním  společenství obyvatelstvo každé vesnice, sjednotit ve sdružení  s ohledem na kapitál a práci dvě - tři stovky rodin nestejného  jmění, obdělávajících půdu kantonu...Je třeba přinejmenším osmi  set /lidí/, aby vzniklo sdružení odpovídající přírodě nebo  sdružení přitažlivé. Fourier 151

      Co se týče jednotlivých zvláštností sociálního řádu  a požitků, které je povinen nám dát, zde opakuji, je třeba  postupovat opatrně, když s nimi budeme seznamovat lidi  civilizované společnosti. Nedokáží hned přivyknout pomyšlení na  blahobyt, který je očekává, a jejich rozum by se vzbouřil, kdyby  se jim nešetrně uzkázala perspektiva rozkoší, jež budou  vychutnávat v zcela blízké budoucnosti. Neboť je zapotřebí  nanejvýš dvou let na zorganizování každého societárního kantonu  a nejvýš šest let na dovršení orrganizace celé zeměkoule, i když  počítáme se sebedelšími průtahy. Fourier 165,166

      Máme-li systematicky postupovat v projednávání předmětu, je  nutno, abychom zde konstatovali, co člověk je "od přírody",  a jakým jej udělaly dřívější okolnosti, které jej obklopovaly.  Pak musíme dokázat, čím může být učiněn, když jej obklopíme  novými podmínkami, jež jsou nyní vesměs v dosahu možností  společnosti. Owen 180

      Bylo po pravdě řečeno, že mysl člověka "musí být  znovuzrozena, nežli může dosáhnout moudrosti a štěstí; to  znamená, že musí být vyproštěna ze všech nedůsledných asociací  představ, jež se v ní vytvořily. Owen 182

      I v novém stavu věcí, stejně jako ve starém, se bude rodit  nevědomý. Bude od nejútlejšího mládí vychováván k tomu, aby si  neosvojil jiné sklony než vlídné a blahovolné...Nebude žádných  okolností, jež by ho nutily, aby si osvojil city nesvornosti a  izolace. Naopak, jeho srdce bude otevřeno k přijetí a jeho ruka  ochotna k pomoci každému z jeho druhů, ať patří ke kterékoliv  sektě, třídě, straně, zemi a plemeni. Owen 185

      Průmyslová města jsou sídlem chudoby, neřesti, zločinu a  bídy; navrhované osady budou vždy sídlem nadbytku, činného  rozumu, slušného chování a štěstí. Owen 187

      Při provádění této přestavby, takové, že se ptám, kde je  duch schopný přijmout její velikost, si toužebně přeji, aby  vyvolala co nejmenší podráždění a bylo co nejméně obětí těžce  zraněných!...K dosažení tohoto velikého cíle bez škody pro  někoho je naprosto nutné, aby se existující instituce snášely  nějaký čas tak, jak jsou, aby měly možnost řídit a kontrolovat  mocnou změnu, jež na nás a všechny ostatní národy čeká a před  níž není úniku...Státníci všech zemí se musí teprve naučit  vědeckým základům, které by jim umožnily vládnout státům tak,  aby to jim a lidu přineslo štěstí... Owen 184,185

      Skutečně socialistické a komunistické systémy, systém  Saint-Simonův, Fourierův, Owenův atd., se objevují v prvním,  nevyvinutém období boje mezi proletariátem a buržoazií.  ME 4/458

      Už utopisté měli úplně jasno o účincích dělby práce,  o zakrňování jak dělníka, tak pracovní činnosti samé, která je  omezena na doživotní, jednotvárné, mechanické opakování jednoho  a téhož aktu. Jako první a základní podmínku zrušení staré dělby  práce vůbec považují Fourier i Owen zrušení protikladu mezi  městem a venkovem. Oba žádají, aby se obyvatelstvo rozdělilo na  skupiny o šestnácti stech až třech tisících po celé zemi; každá  skupina se usídlí v centru svého obvodu v obrovském paláci se  společnou domácností. Fourier mluví sice tu a tam o městech, ale  města nejsou zase nic jiného než čtyři nebo pět takových paláců  ležících blízko sebe. U obou se každý člen společnosti podílí  jak na zemědělství, tak na průmyslu; u Fouriera hraje v průmyslu  hlavní úlohu řemeslo a manufaktura, u Owena naproti tomu už  velký průmysl a Owen už žádá zavedení páry a strojů i do práce  v domácnosti. Ale jak v zemědělství, tak v průmyslu žádají oba  co největší střídání zaměstnání každého jednotlivce a tomu  odpovídající výchovu mládeže pro co nejvšestrannější technickou  činnost. Podle obou se má člověk vyvíjet univerzálně v důsledku  univerzálního praktického uplatnění, a práce, která dělbou  ztratila půvab a přitažlivost, jich má opět nabýt předevšímn  tímto střídáním a přiměřeně krátkým trváním "sezení", abychom  použili Fourierova výrazu, věnovaného každé jednotlivé práci.  E 20/288,289

      Vynálezci těchto systémů vidí sice protikladnost tříd  i působení rozkladných živlů uvnitř panující společnosti samé.  Nevidí však u proletariátu samostatnou dějinnou iniciativu,  nevidí žádné jemu vlastní politické hnutí...nevyvinutá forma  třídního boje, jakož i jejich vlastní životní postavení  způsobují, že se domnívají být vysoko povzneseni nad tento  třídní protiklad. Chtějí zlepšit životní postavení všech členů  společnosti, i těch, kteří žijí v nejlepších podmínkách. Apelují  proto ustavičně na celou společnost bez rozdílu, a především na  panující třídu. Podle jejich mínění stačí jen pochopit jejich  systém, aby byl uznán za nejlepší množný plán nejlepší možné  společnosti. ME 4/458

      ...Zrušení sebeodciezní prodělává stejnou cestu jako  sebeodcizení. Nejprve se na soukromé vlastnictví pohlíží jen po  jeho objektivní stránce - ale na práci přece jen jako na jeho  podstatu. Formou jeho jsoucna je tedy kapitál, který "jako  takový" má být zrušen /Proudhon/. Nebo je jako pramen  škodlivosti soukromého vlastnictví a jeho člověku odcizeného  jsoucna pojat zvláštní způsob práce jakožto nivelizovaná,  rozdrobená, a proto nesvobodná práce - Fourier, který v souhlase  s fyziokraty také pokládá opět zemědělskou práci přinejmenším za  výtečnou, kdežto St. Simon naopak prohlašuje za podstatu  průmyslovou práci jako takovou a k tomu žádá i výhradní vládu  průmyslníků a zlepšení postavení dělníků. EFR 74,75

      Nehledě na to, co jsem dosud vyložil, bylo vůbec chybou  pokládat takzvané rozdělování za podstatu a klást na ně hlavní  důraz.

     Každé rozdělování spotřebních prostředků je jen důsledkem  rozdělení výrobních podmínek samých; toto rozdělení však  vyjadřuje sám charakter výrobního způsobu...Vulgární socialismus  se naučil od buržoazních ekonomů /a od něho zase část  demokracie/ dívat se na rozdělování a pojednávat o něm jako by  bylo nezávislé na výrobním způsobu, a líčit proto socialismus  tak, jako by se točil hlavně kolem rozdělování. Jestliže však  byl skutečný vztah už dávno objasněn, proč se zase vracet  zpátky? M 19/50

      Boj německé, zejména pruské buržoazie proti feudálům a  absolutistickému království, slovem liberální hnutí, se stával  stále vážnějším.

      Pravému socialismu se tak naskytla vítaná příležitost  postavit proti politickému hnutí socialistické požadavky, stíhat  tradičními kletbami liberalismus, zastupitelský stát, buržoazní  konkurenci, buržoazní tiskovou svobodu, buržoazní právo,  buržoazní svobodu a rovnost a kázat lidovým masám, že v tomto  buržoazním hnutí nemohou nic získat, nýbrž naopak všechno  ztratit. Německý socialismus v pravý čas zapomněl, že  francouzská kritika, jejíž byl bezduchou ozvěnou, předpokládala  moderní buržoazní společnost s příslušnýmni materiálními  podmínkami a s přiměřenou politickou ústavou, tedy vesměs  předpoklady, o jejichž vybojování v Německu teprve šlo. M 4/455

      Socialističtí měšťáci chtějí podmínky existence moderní  společnosti, ale bez bojů a nebezpečí, které z nich nezbytně  vyplývají. Přejí si existující společnost, ale bez živlů, které  ji revolucionují a rozkládají. Chtějí mít buržoazii bez  proletariátu. Buržoazii se zdá svět, v němž panuje, pochopitelně  nejlepším ze všech světů. Buržoazní socialismus zpracovává tuto  útěšnou představu ve víceméně ucelený systém. Když se obrací  k proletariátu s výzvou, aby uskutečnil její systém a vtáhl do  nového Jeruzaléma, pak v podstatě jen žádá, aby proletariát  v nynější společnosti zůstal, ale odložil své nenávistné  představy oní.

      Druhá, méně systematická, ale praktičtější forma tohoto  socialismu se snažila dělnické třídě zošklivit každé revoluční  hnutí, dokazujíc, že jí nemůže prospět ta neb ona politická  změna, nýbrž jen změna materiálních životních poměrů,  ekonomických poměrů. Ale změnou materiálních životních poměrů  nemíní tento socialismus nikterak odstranění buržoazních  výrobních vztahů, které je uskutečnitelné jen revoluční cestou,  nýbrž administrativní reformy, které by byly provedeny na  podkladě těchto výrobních vztahů, a tudíž by nic nezměnily na  vztahu mezi kapitálem a námezdní prací, nýbrž by v nejlepším  případě zmenšovaly náklady buržoazie na její panování  a zjednodušovaly by její státní hospodářství. M 4/457

 

• < Předchozí
• Další >