Třídy v ČR

Podrobnosti

Vytvořeno 17. 7. 2000

Pracující třídy v ČR jsou tři: a) námezdní dělníci b) většina výrobních družstevníků (kromě řídícího a správního aparátu výrobních družstev) c) část maloburžoazie - ta, která pracuje a vyrábí zboží (další část maloburžoazie slouží)...

Používat výrazu "pracující třída" v jednotném čísle je tedy nesprávné.

 

 Co  je to práce?

 

Práce je jeden z druhů účelné  činnosti člověka.  Je to jedna z mnoha druhů účelných činností. Práce je pohyb pracovní síly pracovníka, bezprostředního výrobce. Pracovní proces pravidelně končí ve výrobku, produktu. Ve výrobku práce jako pohyb uhasíná,  práce se v něm zpředmětnila. Práce ve výrobku je ve formě bytí, ve formě zpředmětněné práce.

Práce je jeden z druhů účelné  činnosti člověka.  Je to jedna z mnoha druhů účelných činností. Práce je pohyb pracovní síly pracovníka, bezprostředního výrobce. Pracovní proces pravidelně končí ve výrobku, produktu. Ve výrobku práce jako pohyb uhasíná,  práce se v něm zpředmětnila. Práce ve výrobku je ve formě bytí, ve formě zpředmětněné práce.

 

Práce je tedy pravidelnou výrobkotvornou činností člověka.

 

Existují i nepravidelné výrobkotvorné činnosti člověka. Práce tažného  zvířete, práce přírodní  síly (vody, větru, slunečního záření), práce stroje -  NENÍ PRACÍ ve vědeckém smyslu politické ekonomie.

 

PRÁCE JE ZPŘEDMĚTŇUJÍCÍ SE LIDSKÁ ČINNOST.

 

 Práce je trvalá podmínka lidského života. Trvá tak dlouho jako rod člověka (rod Homo). Pracoval i předchůdce (rod Australopithecus).  U člověka Homo sapiens sapiens je  práce  trvalá podmínka života ve všech společenskoekonomických formacích. Pracovník - bezprostřední výrobce-  se různě nazývá podle  toho, v jakých společenských vztazích působí.

 Práce je trvalá podmínka lidského života. Trvá tak dlouho jako rod člověka (rod Homo). Pracoval i předchůdce (rod Australopithecus).  U člověka Homo sapiens sapiens je  práce  trvalá podmínka života ve všech společenskoekonomických formacích. Pracovník - bezprostřední výrobce-  se různě nazývá podle  toho, v jakých společenských vztazích působí.

 

V kapitalistické společensko-ekonomické formaci je převládajícím pracovníkem  námezdní dělník.
V zemědělství za kapitalismu působí mnoho pracujících rolníků - a  současně vlastnících výrobní prostředky.

 

V kapitalismu pracuje i část maloburžoazie, současně vlastní k tomu výrobní prostředky. Zásadní význam ve výrobním procesu ale  nemá. Pro kapitalismus je typická strojová velkovýroba.

 

V socialismu 20. století, který se hlásil k odkazu Marxe a Lenina,  byl převládajícím pracovníkem SOCIALISTICKÝ DĚLNÍK - formálně právně byl bezpodílovým spoluvlastníkem  výrobních prostředků v celospolečenském vlastnictví.

 

V mnohých socialistických zemích významnou část zboží vyráběla zemědělská a další družstva. Většina  osob v těchto družstvech byla bezprostředně vyrábějícími družstevníky. Dále byl ve výrobních družstvech malý kolektiv vedoucích pracovníků a správní výdělečně činné osoby - tito nepracovali, nýbrž sloužili. Služba je další z vědeckých pojmů, další účelná činnost člověka. Je to ta  činnost, která se  nezpředmětňuje, nelze ji oddělit  od lidské osoby činné v daném místě a po určitý čas.

 

V některých socialistických  zemích měla významný  podíl na výrobě i třída individuálních vlastníků výrobních  prostředků, kteří pracovali zejména v zemědělství, ale i v jiných  oblastech. Např.  v Polsku a  v NDR, okrajově  významný byl tento podíl  v ČSSR, i když nikdy zcela nevymizel.

 

Oficiální ideologie socialistických zemí v Evropě po celou dobu trvání této společenskoekonomické formace ignorovala rozdíl mezi prací a službou ve vědeckém smyslu. To nutně přinášelo rozpory do praktického života i do ideologické a kulturní i politické sféry. I  ignorování tohoto rozdílu mezi prací a projevem patří mezi  deset nejdůležitějších příčin zhroucení socialismu v Evropě ve 20.  století.

 

Ignorování  rozdílu mezi prací a službou je dále typickým  projevem oportunismu v komunistickém hnutí a projevem jakéhokoli dalšího druhu  falšování Marxova a Leninova učení.

 

Ignorování rozdílu mezi prací a službou je dále projevem  nerozvinutého a zdeformovaného učení o třídách, které vládlo v socialistických zemích v Evropě. Ke skutečnému rozvoji vědecké teorie tříd oficiálně nedošlo, zůstalo na úrovni pololegality a samizdatu…

 

Dalším druhem lidské činnosti je vládnutí. Vládnutí je účinné  rozhodování o lidech a  věcech, přitom  rozhodování o lidech je prvořadé, rozhodování o věcech  je  doprovodné.

 

Třídy jsou velké skupiny lidí, které se liší v SEDMI znacích, přitom  6 znaků je kvantitativně hodnotitelných a každá třída se vyznačuje určitými hodnotami všech znaků. Těchto sedm znaků  jsou:

 

·         vlastnictví výrobních prostředků

 

·         charakter účelné  činnosti (úloha ve společenské organizaci  práce a činnosti)

 

·         zdroj příjmu (důchodu)  (tedy  forma získávání části  společ. bohatství)

 

·         výše příjmu (rozsah části společ. bohatství, s kterým disponují)

 

·         stupeň vzdělání

 

·         čas (měřený v generačních  intervalech  nebo  jeho částech)

 

·         místo v historicky pevně stanoveném systému společenské výroby (toto  je kvalitativní  popisný znak).

·        

 

Vývoj třídní struktury v ČR

 

(stav k 1. lednu daného roku, v tisících osob)

(stav k 1. lednu daného roku, v tisících osob)

 

 

 

	1997	1998	1999
námezdní dělníci	2252	2186	2149
sloužící proletariát (vč. armády)	2031	2048	1954
výrobní družstevníci	91	73	59
buržoazie	205	200	204
maloburžoazie	381	398	462
pomáhající rodinní přísl.	21	21	25
CELKEM	4981	4926	4853

(Nejsou tu započteni  nezaměstnaní a ženy na mateřské dovolené)

 

 

 

-KRA-

{moscomment} 

• < Předchozí
• Další >