Přichází druhá globální deprese

Podrobnosti

Vytvořeno 22. 5. 2012

Twitter

Mrazivá ale vědecká a nepopíratelná vize ekonomického vývoje od Josepha Haleviho

Přichází druhá globální deprese

Druhá vlna deprese je dnes k vidění pouhým okem. Ceny surovin včetně ropy přestaly oscilovat a utrpěly drastický pád, když za sebou táhnou jak ceny akcii těžařských společností tak i zemí ve kterých se těží, což vede k znehodnocení jejich měn vůči dolaru. Komodity jsou výborným ukazatelem ekonomické situace. V létě 2008 to byly jejich ceny a úrokové sazby příslušných měn, které oznámili přechod od krize finanční k té "reálné", když ještě mnozí experti popírali její existenci. V tomto rámci se sčítají evropská krize a čínské zpomalení. Dynamika Pekingu, i z hlediska dopadu evropské situace, klesá pod hranici 8% ročního růstu, což je vzhledem k údajům o produktivitě považováno za minimální hranici pro zabrzdění vzepětí nezaměstnanosti a zhoršení již tak značného sociálního napětí. To může učinit postup při již probíhajícím politickém přechodu problematickým. 

Ale hlavním těžištěm nové vlny deprese je stále Evropa, respektive eurozóna. Od podpisu fiskálního paktu na počátku roku jsme svědky zhoršení dluhové situace Řecka bez ohledu na drastické škrty ve veřejných výdajích a zlepšení deficitu rozpočtu. MMF odhaduje, že v roce 2013 dosáhne poměr mezi dluhem a HDP 160 %. Také Španělsko má poměr mezi veřejným dluhem a HDP dosud nižší než Německo, ale zvyšuje se po drastických srážkách ve veřejných výdajích. Je to právě Španělsko, které demonstruje lichvářskou dimenzi současného evropského modelu. Insolventnost španělských bank byla odlehčena půjčkami poskytnutými BCE při míře 1 %.

Část těchto peněz je pak půjčena státu při mnohem větší úrokové míře. A nehledě na lichvu banky pokračují v hroucení dík toxickým papírům, které mají v držení a reálné krizi, která svírá zemi. Konečně jsme viděli Francii, jak se přidala k zemím jihu. Ještě nedávno inteligentní bankéři centrálních bank jako Ignazio Visco, uznávali, že úsporná opatření povedou k recesi. Uchovávala se ale důvěra, že oběti jsou nutné, aby se ozdravily veřejné výdaje. Nyní, díky Financial Times, se vyjevuje platnost toho, co jsem napsal v roce 2010. Nejen že úspory produkují recesi, ale zhoršují zadlužení a zvyšují pravděpodobnost nekontrolovaného krachu s dominovým efektem. Žádná z výše uvedených zemí nemůže udržet režim úsporných škrtů. Budou muset, tak jak to právě učinil Madrid s Bankia, provést gigantické záchranné operace, aby ucpaly průnik zhoršující se krize, což je vyvoláno použitými politickými kroky. Zcela neovládatelnou situaci činí evropský fiskální pakt, jehož neudržitelnost se nezveřejňuje. Pakt zavazuje země k vyváženému rozpočtu.

Ale to je možné jen tehdy, když rozdíl mezi úsporami a investicemi je stejný jako rozdíl mezi exportem a importem. Formálně je nemožné, aby všechny evropské země dosáhly takového cíle. Vnutit něco, co je nemožné, znamená odsoudit Francii a zbytek jižní Evropy k ekonomické implozi, která promění evropskou depresi v následnou světovou krizi.

• < Předchozí
• Další >