Zveřejňujeme překlad obecných závěrů přijatých 21. Mezinárodním komunistickým seminářem v Bruselu. Dokument obsahuje řadu cenných podnětů k diskusi, která je zásadním předpokladem pro provedení analýzy současného stavu kapitalismu, tendence vývoje mezinárodního poměru sil a eskalace nových meziimperialistických rozporů formou válek širšího rozsahu než v posledních dvou desetiletích. O tomto důležitém semináři jsme na našich stránkách již informovali dříve. Komunistický svaz mládeže oceňuje úsilí Belgické strany práce při organizování seminářů a širokou účast komunistických a dělnických stran celého světa, mezi nimiž žel opět chyběla KSČM. Současně se KSM hlásí k závěrečným tezím semináře, které vyznačují směr současné analýzy i praktické činnosti komunistického hnutí.

Vztah mezi bezprostředními úkoly komunistů a jejich dlouhodobým bojem za socialismus.

Všeobecná krize kapitalismu otevírá cestu k socialismu

1. Prvořadým úkolem komunistů celého světa je, aby si ujasnili podstatu krize, která zasáhla světový kapitalistický systém v roce 2008. Prohloubení marxistické analýzy krize je nejdůležitějším ideologickým úkolem současnosti. Jejím cílem je, aby pracující a lid pochopili celkovou podstatu příčin globální ekonomické pohromy a ukázat vzájemnou závislost politiky útoku na práva pracujících s barbarským charakterem samotného systému. To znamená ukázat příčiny jednotlivých jevů, jako jsou potravinová krize, ekologické problémy, uchvatitelské války, polarizace bohatství a bídy, krize parlamentního systému a buržoazní ideologie.

2. Tento úkol v sobě obsahuje i odmítnutí všech teorií odmítajících hodnocení podstaty krize jako krize kapitalistického systému. Čelíme krizi z nadvýroby a nadměrné akumulace kapitálu. Ve sféře peněžního obratu je tato krize charakterizována tak zvanými finančními bublinami. Po jejich "prasknutí" se stal rozpor mezi reálnou kupní sílou ožebračených mas a nadměrnými výrobními kapacitami mnohem průkaznějším. Tato skutečnost odporuje tvrzení, že současná krize představuje pouze finanční krach nebo dluhovou krizi.

Karel Marx dokázal, že kořeny každé krize jsou zakotveny v rozporu mezi společenským charakterem výroby a soukromým přivlastňováním vyrobeného zboží.

3. Musíme bojovat se všemi iluzemi o nalezení takového východiska z krize, které by nezasáhlo a nepoškodilo kapitalismus. Opatření, přijímaná buržoazií, jsou zaměřena na obnovení původní úrovně zisku a vlastní záchrany na úkor konkurence a pracujících. Internacionální sociální demokracie v průběhu krize znovu potvrdila svou roli globálního manažera kapitalismu a iniciátora prosazování protilidových opatření.

Selhání její politické orientace vede, ostatně jako vždy v dějinách, k vyvolávání a posilování vlivu xenofobie, nacionalistických, a neofašistických tendencí na lidové masy. Buržoazie tyto reakční tendence podporuje a využívá k iniciování násilných střetů ultrapravicových bojůvek s policií, vyvolávání násilných sporů mezi jednotlivými etnickými a náboženskými skupinami ke snadnějšímu odvádění pozornosti od třídních antagonistických rozporů a současně i k rozšiřování vlastních sfér vlivu.

Třicátá léta minulého století jasně prokázala, že taková imperialistická politika vede k nastolení fašismu.

Komunistické a dělnické strany se sjednotily na základě svého přesvědčení, že k osvobození dělníků a národů od vykořisťování a chudoby je nezbytné nastolit socialismus a k tomu využívat všechny získané zkušenosti z výstavby socialismu před rokem 1989.

Levicoví reformisté tvrdící, že keynesiánská politika může vyvést svět ze současného stavu a nastolit tržní bezkrizovou ekonomiku, ve které nebude vykořisťování, klamou masy.

4. Jediným způsobem vytvoření ekonomiky sloužící potřebám člověka a zajišťující stabilní a šetrné využívání přírodních zdrojů, je plánované hospodářství, založené na společenském vlastnictví výrobních prostředků.

Porážka imperialismu a vítězství socialismu jsou nevyhnutelnými podmínkami pro nastolení trvalého míru mezi národy a vybudování mezinárodních vztahů spolupráce, bez panství a vykořisťování. Na avantgardní úloze komunistických a dělnických stran v boji, na jejich přesvědčivosti a organizační práci bude záviset, zda současná krize kapitalismu povede k novým perspektivám socialismu.

 

Komunisté musí na sebe vzít odpovědnost a postavit se do čela boje dělníků a lidu

5. Všeobecná krize kapitalismu poskytuje komunistickým a dělnickým stranám nové možnosti získávání masové podpory alternativě socialismu. Objektivní potřeba socialismu se však spontánně nepřemění v subjektivní přesvědčení ve společenském vědomí. Každá strana je odpovědna za hledání forem a metod, umožňujících zvyšovat uvědomění, mobilizaci a organizovanost dělnické třídy a lidových mas. K plnění tohoto úkolu musí přistupovat na základě vyhodnocení úrovně organizovanosti a uvědomělosti mas, vztahu mezi politickými sílami a charakteru současné epochy, vycházejíc z hodnocení situace ve vlastní zemi. Úkol je o to složitější, že kontrarevoluce, která svrhla socialismus v SSSR a státech východní Evropy, vyvolala ve vědomí lidových mas určitý zmatek, který je světovou buržoazií využíván k očerňování socialistické cesty rozvoje.

Všeobecná krize kapitalismu dále umožňuje rozvoj antikomunistické propagandy.

6. K dokonalému vysvětlení minulého i současného vývoje je potřeba využívat zkušenosti z bojů dělnické třídy a lidových mas. Jako příklady využívat hodnocení nejen dosažených vítězství, ale i porážek a jejich příčin. Je mimořádně důležité, aby se strany postavily do čela každodenního boje pracujících a orientovaly ho na boj s kapitalismem i imperialismem a na cestu k socialistické revoluci.

V průběhu třídního boje získává dělnická třída cenné zkušenosti, které spolu s politickou a ideologickou prací komunistických a dělnických stran podporují růst jejího třídního vědomí.

7. Komunisté trvají na výběru těch cílů boje, které odpovídají soudobým potřebám pracujících a jejich rodin (pracovní místa, mzda, sociální práva, společenské a sociální služby, vzdělání, zdravotnictví důchodové zabezpečení, bydlení, vysoký index životního minima...)

Komunisté bojují za právo na práci, zlepšení pracovních podmínek, sociální práva, plnou rovnoprávnost žen, aby tak pomohli dosáhnout nejlepších podmínek při prodeji pracovní síly a nejlepší ochrany pracujících proti nadměrnému vykořisťování zaměstnavateli. Nicméně situace dělnické třídy, jako najatých otroků se nezmění a nemůže se změnit i kdyby v tomto boji dělnická třída dosahovala jakýchkoliv úspěchů.

8. Komunisté, zejména díky své úloze v každodenních bojích, získávají důvěru pracujících, potvrzujíce tak, že jsou nejlepšími zastánci jejich společných, dlouhodobých zájmů.

Především díky každodennímu boji se vytváří nejpříznivější vztah pro budoucí bitvy s monopoly a buržoazií. Zejména díky tomuto každodennímu boji a nikoli volbám se masy připravují k budoucím vítězstvím. Komunistické a dělnické strany se účastní voleb do parlamentů proto, aby je z tribuny parlamentů mohly slyšet nejširší lidové masy a usnadnili tak podmínky pro třídní boj. Tak si lidové masy postupně uvědomí, že žádné vymožeností nejsou za kapitalismu trvalé, tím více v současnosti, kdy kapitalismus, pod heslem úsporných reforem, které prezentuje jako východisko z krize, likviduje všechny sociální vymožeností, které si dělnická třída vybojovala za minulá staletí.

9. Socialistická revoluce se stává konečným výsledkem a kulminačním bodem velkého množství střetů, které se spojí a přemění v kvalitativní krok pouze tehdy, kdy "dno" již nechce staré a "vrch" již po starém dále vládnout nemůže. (Lenin: Dětská nemoc levičáctví v komunismu.)

Pokud bude existovat kapitalismus, budou dělnická třída a lidové masy bojovat za zlepšení podmínek života a práce, za politická, sociální a demokratická práva, aby klestily cestu k vytvoření lidové vlády. Jakýkoli boj za zlepšení postavení dělnické třídy se může realizovat ve dvou směrech: Pokud tento boj vytváří iluze o podstatě systému, vede nakonec k napomáhání upevnění diktatury monopolů. Pokud ale naopak probouzí vědomí lidových mas, upevňuje jejich organizovanost a nabírá energii pro budoucí střety, vytváří lepší vztahy mezi sílami pro postup k socialismu. Vše závisí na schopnosti komunistů vést tento boj.

10. Komunisté plní svou avantgardní úlohu v průběhu bojů dělnické třídy, lidu a bojů mládeže a snaží se formulovat cíle bojů v souvislosti s potřebami lidu. Pokud jsou masy připraveny k mobilizaci za realizaci určitých požadavků, je povinností komunistů je podpořit. Komunisté však musí spojovat taktiku se strategií za podmínky, že taktika slouží strategii a že boj za bezprostřední požadavky slouží přípravě dělnické třídy na vítězství v boji o politickou moc, likvidaci vlády monopolů a vykořisťování člověka člověkem.

11. Boj komunistů za reformy ke zlepšení sociální situace a práv dělnické třídy v kapitalismu mají podle Lenina dvě stránky. Na jedné straně reforma znamená pro dělnickou třídu zlepšení jejího postavení, na straně druhé mohou být reformy nástrojem k oslabení revolučnosti dělnické třídy. "Reformisté se snaží rozdělit a podvést dělnickou třídu, odvést ji od třídního boje. Ale dělnická třída, která prohlédla falešnost reformismu, využívá reformy k rozvoji a rozšíření svého třídního boje." (Lenin: Marxismus a reformismus.).

12. Kromě boje s pravicovým oportunismem musí komunisté věnovat pozornost i levicovému oportunismu. Je chybné opovržlivě odsuzovat každodenní boj za bezprostřední požadavky. Komunisté zaujímají stanoviska vypracovaná I. a III. Komunistickou Internacionálou (KI).

• V boji s Proudhonem, Bakuninem a Lassalisty zdůrazňoval Marx význam bezprostředních požadavků, dokonce i v období, o kterém předpokládal, že se revoluce blíží. Na prvním kongresu KI v Ženevě (1866) byli proudhonisté poraženi. Kongres odsouhlasil boj za osmi- hodinovou pracovní dobu jako mezinárodní požadavek a v roce 1871 vedení I. KI se postavilo do čela první demonstrace za osmihodinovou pracovní dobu v New Yorku. Ve své kritice "Gothajského programu" Marx odsoudil Lassallův "železný zákon", podle kterého by bylo potřeba vést pouze boj o získání politické moci.
• Na zakládajícím sjezdu Bolševické strany (1903) v období růstu třídního boje, přizpůsobil Lenin taktiku strategii tím, že položil důraz na těsné spojení aktuálních politických a ekonomických požadavků s úkolem likvidace carského režimu, jako hlavního cíle socialistické revoluce. Revoluci roku 1905 předcházel rok demonstrací a stávek, které probíhaly po celém Rusku, jejichž obsahem byl boj za občanské svobody, mzdy, pozemkovou reformu, osmihodinovou pracovní dobu a svolání Ústavodárného shromáždění, zvoleného na základě všeobecného hlasování.
• Na druhém sjezdu III. KI porazil Lenin teorii levičáckého dogmatického oportunismu, která popírala nezbytnost boje komunistů o ovládnutí společenského vědomí lidových mas vedením trvalého ideologického, politického a ekonomického boje prostřednictvím jejich činnosti v odborech, v rozvíjení taktiky a využívání kompromisů bez ústupků od strategických cílů.

13. Mezi ekonomickým a politickým bojem neexistuje nepřekonatelná bariera. Problémy, které mají bezprostřední politický charakter, zahrnují jak antiimperialistický a třídní boj, tak i boj proti narušování lidských práv, brutálním aktům represe a agresivním válkám. Otázky jako nezaměstnanost, zmrazování mezd a platů, bezdomovectví, zvyšování cen základních potravin, potřeb a služeb, zhoršování sociálních služeb, zdravotnictví a další se dostávají do popředí ekonomických a sociálních problémů. Mohou se však ihned stát politickými otázkami, pokud se je komunistům podaří spojit s problémy boje s imperialismem a třídním bojem. Na druhé straně má boj o lidovou moc reálný a bezprostřední vliv na masy. V průběhu politického boje kladou komunisté důraz na taktické požadavky prosazení základních reforem a v oblasti strategické na výzvu k revoluční změně režimu. Strana bolševiků získala lidové masy pro revoluci prosazováním tří hlavních požadavků: mír, chléb a půda a demonstrací faktu, že pouze sovětská moc může tyto požadavky splnit.

14. Jakmile se protestní lidové hnutí začne šířit, buržoazie zareaguje omezováním demokratických práv a posilováním represivního aparátu. Dělnická třída musí mít na paměti, že třídní boj je dlouhodobě veden hlavně na politické úrovni a buržoazní vlády přijímají antidemokratická a fašistická opatření, kterými chtějí navždy zotročit podrobené masy až tehdy, kdy již starým způsobem vládnout nemohou. Dělnická třída musí rovněž rozšířit zorný úhel svého pohledu na společnost, překonat hranice ekonomického boje a sjednocovat se na základě obrany základních demokratických práv, práva na organizaci proti antikomunistickým útokům, práva na stávku zaměřenou proti represivním opatřením, práva na protest proti výjimečnému stavu a obranu odborových práv proti jakémukoli omezování boje za třídní solidaritu. Jakékoli rozšíření demokracie činí třídní boj otevřenějším a obecnějším. Boj za uplatňování demokracie na lidové masy jako celek a to ve všech oblastech společenského života, je základní součástí boje za socialismus.

15. V průběhu krize dochází k militarizaci ekonomiky, přípravě nových válek a zostřování vnitřních imperialistických rozporů. USA, EU a Japonsko se zaměřují na udržení kontroly světové ekonomiky, surovinových a energetických zdrojů, světového obchodu a mezinárodního měnového systému. Zvyšuje se agresivita NATO, které rozšířilo své působení do Perského zálivu, na Blízký a Střední Východ, do oblasti Pacifiku a Indického Oceánu. Svou působnost chce rozšířit na celou planetu. Vytváří po celém světě ohniska napětí. Jedním z hlavních úkolů komunistických a dělnických stran je společný boj proti agresivním imperialistickým paktům, které mezi sebou uzavírají političtí představitelé monopolů, posílení solidarity se státy a národy ohrožovanými imperialismem (Írán, Sýrie a KLDR) a energická podpora národů, jejichž země čelí vnější intervenci, destabilizaci a možné vojenské intervenci imperialismu. Strany musí podporovat socialistickou Kubu proti imperialistické blokádě, podporovat boj palestinského lidu o získání jeho nezcizitelných práv, jakým je právo na sebeurčení bez zahraničních zásahů, národní nezávislost, suverenitu a právo na návrat svých domů a vlastnictví o které byl připraven.

16. Komunisté jdou do všech bojů předpokladem svržení kapitalismu socialistickou revolucí, jako objektivní nevyhnutelnosti pro zlepšení životních podmínek pracujících mas. Komunistické strany vystupují proti Bernsteinově tezi "hnutí je vším, cíl je ničím". To znamená, že propaganda nastolení socialismu nemůže být odkládána "na potom" anebo pohřbena ve vnitrostranických publikacích. Naše strany propagují řešení otázky lidovlády, socialistické alternativy v každodenním boji. Je to jejich odpověď na krizi a vykořisťování kapitalistickým řádem.

 

Připravit komunistické a dělnické strany na plnění příštích úkolů

17. Úkolem našich stran je vedení boje za sociální pokrok, demokratická práva, proletářský internacionalismus, mír, ochranu životního prostředí a socialistickou perspektivu. Svou aktivitou v odborech, v demokratických, ekologických a mírových hnutích rozšiřují komunistické a dělnické strany svůj vliv a zdůrazňují, že socialismus je jedinou cestou k dosažení sociálního pokroku, dělnické demokracie, ochrany životního prostředí a míru. V žádné z těchto oblastí nemůže být při existenci kapitalismu dosaženo podstatného pokroku. Přítomnost komunistů v prvních řadách boje pracujících, vytváří nejlepší podmínky k posílení autority strany, rozšiřování její členské základny a k upevňování jejího proletářského charakteru.

18. K vedení každodenního boje a jeho orientace na perspektivu výstavby socialismu, je hlavním úkolem komunistů energická, vytrvalá a neústupná činnost v masových organizacích a odborech. Odbory se musí stát masovými organizacemi odporu dělnické třídy a úsilí k vytvoření a upevnění jejich třídního charakteru je prvořadým úkolem stran v jejich boji za dosažení vlivu na pracující masy.

19. V současnosti dozrály objektivní podmínky pro vytvoření společenských antimonopolních, antiimperialistických svazů. Cílem takových svazů je odrazit nástup všech forem imperialistické agrese, boj o moc a za realizaci hlubokých radikálních a revolučních přeměn.

20. Mezinárodní spolupráce mezi komunistickými a dělnickými stranami a s jejich mládežnickými organizacemi musí přejít od pouhých deklarací ke konkrétním činům. Výsledky z oblasti výzkumu a ideologického boje proti reformistickým a dogmatickým proudům musí být dostupné celému komunistickému hnutí. Výměna informací a statí mezi deníky, časopisy a elektronickými médií komunistických a dělnických stran je velmi významná pro zkvalitnění mezinárodní spolupráce. Otevřená diskuse, při respektování samostatnosti každé strany, musí vést k upevnění ideologické a politické jednoty.

Ať žije proletářský internacionalismus!

Seznam účastnických organizací:

1. Afghanistan, United Party of Afghanistan
2. Algeria, Parti Algérien pour la Démocratie et le Socialisme (PADS)
3. Azerbaidjan, Communist Party of Azerbaidjan
4. Belarus, Belarussian Communist Workers' Party
5. Belgium, Workers' Party of Belgium (PTB)
6. Benin, Communist Party of Benin
7. Brazil, Partido Comunista do Brasil (PCdoB)
8. Brazil, Partido Pátria Livre
9. Bulgaria, Party of Bulgarian Communists
10. Colombia, Colombian Communist Party
11. Congo, Democratic Republic of, Congolese Communist Party
12. Cuba, Communist Party of Cuba
13. Cyprus, Progressive Party of the Working People (AKEL)
14. Denmark, Danish Communist Party
15. Ecuador, Marxist-Leninist Communist Party of Ecuador
16. El Salvador, Communist Party of El Salvador (PCS)
17. France, Pôle de Renaissance communiste en France (PRCF)
18. France, Union des Révolutionnaires-Communistes de France (URCF)
19. Germany, German Communist Party (DKP)
20. Greece, Communist Party of Greece (KKE)
21. Honduras, Communist Party of Honduras
22. Hungary, Hungarian Communist Workers' Party
23. Iran, Tudeh Party of Iran
24. Ireland, Communist Party of Ireland
25. Ireland, Workers' Party of Ireland
26. Italy, Party of the Italian Communists
27. Laos, Lao People's Revolutionary Party
28. Latvia, Socialist Party of Latvia
29. Lebanon, Lebanese Communist Party
30. Lithuania, Socialist People's Front
31. Luxembourg, Communist Party of Luxembourg (KPL)
32. Malta, Communist Party of Malta
33. Martinique, Parti communiste martiniquais
34. Mexico, Popular Socialist Party of Mexico
35. Morocco, Voie démocratique
36. Nepal, Unified Communist Party of Nepal (Maoist)
37. Netherlands, New Communist Party Netherlands (NCPN)
38. Pakistan, Communist Party of Pakistan
39. Palestine, Palestinian People's Party
40. Palestine, Popular Front of Liberation of Palestine (PFLP)
41. Philippines, Communist Party of the Philippines
42. Poland, Communist Party of Poland
43. Portugal, Portuguese Communist Party
44. Russia, Communist Party of the Russian Federation
45. Russia, Communist Party of the Soviet Union (CPSU)
46. Russia, Russian Communist Workers' Party - Revolutionary Party of Communists
47. Slovakia, Communist Party of Slovakia
48. Spain, Communist Party of Spain
49. Spain, Communist Party of the Peoples of Spain (PCPE)
50. Sri Lanka, People's Liberation Front (JVP) - Sri Lanka
51. Sweden, Communist Party (KP)
52. Switzerland, Parti Suisse du Travail
53. Switzerland, Partito Comunista Ticino
54. Turkey, Communist Party of Turkey (TKP)
55. Turkey, Labour Party (EMEP)
56. Ukraine, Union of Communists
57. United Kingdom, Communist Party of Great Britain (Marxist-Leninist)
58. USA, Freedom Road Socialist Organization
59. Vietnam, Communist Party of Vietnam