Bejrútská deklarace

Podrobnosti

Vytvořeno 7. 12. 2012

Twitter

Závěrečné prohlášení 14. setkání IMCWP (14. Mezinárodní setkání komunistických a dělnických stran)

Čtrnácté mezinárodní setkání komunistických a dělnických stran proběhlo v libanonském hlavním městě Bejrútu od 22. do 25. listopadu 2012 pod heslem:

"Posilování bojů proti rostoucí imperialistické agresivitě, za uspokojení společensko-ekonomicko-demokratických práv a tužeb národů, za socialismus."

Setkání se zúčastnilo 84 delegátů, zastupujících 60 stran ze 44 zemí z pěti světadílů - s omluvnými dopisy zaslanými těmi stranami, které se nemohly zúčastnit vzhledem k podmínkám, na které neměly vliv.

Setkání následující tři roky po mimořádném setkání uspořádaném v arabské oblasti v Sýrii v r. 2009 o Palestině, znamená pro komunistické a dělnické strany novou příležitost vyjádřit neutuchající solidaritu a podporu boji dělnické třídy a lidových bojů a povstání v arabských zemích proti imperialistické agresi a velkokapitálu za demokratickou změnu. Diskuse, jež během setkání probíhaly, přispěly k výměně názorů, pokud jde o otevírající se vývoj ve světě, a k souhlasu s rozvinutím společných a sbližujících akcí s cílem dosažení revolučního boje za socialismus.

14. mezinárodní setkání komunistických a dělnických stran (IMCWP) znovu potvrdilo svá předchozí stanoviska, vydaná na předešlých setkáních v létech 2008 - 2011, vztahující se ke kapitalistické krizi z nadprodukce a nadměrného hromadění kapitálu, kořenů, na nichž leží vyostřování hlavního rozporu mezi kapitálem a prací, který se nadále prohlubuje a sílí. Různé buržoazní recepty ke zvládnutí krize ji nedokázaly dostat pod kontrolu; všechny měly stejně ničivé dopady na lidská práva. Imperialistická reakce na krizi je poznamenána různorodou ofenzívou imperialismu proti společenským, ekonomickým, demokratickým a národním právům národů, ofenzívou s cílem zničit vymoženosti dosažené v dělnických a lidových bojích během XX. století a prohloubit úroveň vykořisťování a útlaku.

Tato skutečnost, ve spojení s růstem agresivity imperialismu a s rozšířením imperialistických válek, přeskupováním mezinárodního rozložení sil, v němž dochází k relativnímu oslabování pozice USA spolu s růstem nové ekonomické a politické moci některých zemí, vznáší řadu problémů, jež ukazují, že svět je opět na kritické a nebezpečné křižovatce, kde sílí rozpory a soupeření a kde spolu se skutečnými příležitostmi k rozvíjení boje dělníků i národů jsou velká nebezpečí.

V tomto ohledu je užitečné nastolit otázku: jak se všeobecná rostoucí imperialistická agresivita projevuje vojensky, politicky, ekonomicky a společensky, a v jakých formách?

Za prvé, imperialismus pokračuje v ofenzívě zaměřené na rozsáhlé zničení ekonomických, společenských, politických, kulturních a národnostních práv a na obrat vzájemného vztahu sil stále více ve prospěch kapitálu, proti dělnictvu. Probíhají rozsáhlé operace k dalšímu soustřeďování kapitálu. Zároveň jsou vedeny dalekosáhlé útoky proti společenským a dělnickým právům, s rozsáhlými škrty platů, masivní nezaměstnaností, privatizací a ničením společenské funkce států a s privatizací téměř všech ekonomických sektorů i oblastí společenského života. Protispolečenská ofenzíva je provázena nevídanou ofenzívou proti demokratickým, národnostním a ekologickým právům národů.

Zvlášť se vyostřil útok proti pracovním, ekonomickým a společenským právům žen, s vyprovokováním drastické zhoršení životních podmínek v oblasti veřejné i soukromé. Zaměření a odražení této agrese je stěžejní, protože boj za skutečnou rovnoprávnost žen je nezbytnou součástí boje proti kapitalismu.

Za druhé, mělo by se zdůraznit, že opětovné ujištění Barracka Obamy v OSN, kde prohlásil, že se jeho země "nestáhne" ze světa, souhlasí s programem, jenž schválilo NATO na svém posledním summitu v Chicagu, účinně zahrnujícím zvýšený imperialistický zásah v celém světě pod heslem "chytrá obrana". To obsahuje spuštění první fáze "raketového štítu" nebo "hvězdných válek" v Evropě a programu celosvětového protiraketového štítu, přímého vojenského zásahu v Libyi, opakujících se hrozeb vůči Íránu a KLDR, zvýšení vojenské činnosti, agresí a provokací na Středním východě, v asijsko-pacifické zóně a po africkém kontinentu, zesilování imperialistického militarismu v Latinské Americe a v Karibiku. Pokračuje zesilování nepřátelství a blokády vůči Kubě i spiknutí proti Venezuele.

Za třetí, tato vojenská agresivní kampaň je provázena nestoudnými a veřejnými politickými zásahy do záležitostí většiny zemí světa. Tyto zásahy se projevují využitím kapitálu a vlivu ke zkreslování a falšování vůle lidu za účelem zmanipulovat, zastrašovat a bránit zástupcům, zvoleným lidmi, v dosažení moci. Imperialistické síly se nezdráhají používat ty nejhorší nástroje, včetně organizování teroristických útoků, vojenských převratů, spojování se s neo-fašistickými silami, prosazování politických náboženských a různých kontrarevolučních sil s různými ideologickými základy - to vše v zájmu uplatňování imperialistické kontroly planety, s překreslováním hranic a přeorganizováním sektorových trhů, především energetického, j jeho zdroji ropy a plynu a dopravními cestami.

Za čtvrté, tato vojenská agresivní kampaň je také provázena zesilováním agresivity, jako je plné využití zdrojů různých mezinárodních agentur a organizací, a především Mezinárodního měnového fondu (IMF), Světové banky, Evropské unie k přeorganizování světové ekonomiky s výhledem na zachování moci velkokapitálu. Kvůli zaručení svých zájmů a cílů a navíc k dalšímu rozvíjení své agresivity a nestoudných zásahů v zemích světa je celosvětový kapitalistický režim neústupný ve vedení války s mezinárodní dělnickou třídou a jejími zástupci pomocí různých opatření včetně:

• Popírání základního lidského práva na práci a s ním spojených zisků, dosažených dělnickou třídou
• Celosvětové ideologické a mediální ofenzívy, zaměřené na potlačování dělnických a lidových bojů a pronásledování všech společenských a politických sil bojujících proti imperialismu, především komunistických a dělnických stran.
• Koordinovaných snah a činů o porušování všeho, co je zahrnuto v Chartě OSN a ve Všeobecné deklaraci lidských práv, zformovaných v podmínkách vzájemného působení sil díky přítomnosti Sovětského svazu a dalších socialistických zemí.

Za páté, v kontextu této všezahrnující globální imperialistické agrese musí být věnována pozornost způsobu, jakým se tato předvádí na Středním východě v projektu "Nového Středního východu", jenž má za cíl přerozdělení oblasti a jejího lidu do etnických a náboženských skupin, neustále mezi sebou bojujících. To na oplátku dovoluje přerozdělení přírodních zdrojů v oblasti se nacházejících, především zásob ropy a plynu. Války a okupace Afghánistánu, Iráku a Libye a izraelské agrese vůči Libanonu a palestinskému lidu jsou neoddělitelnou součástí imperialistického projektu "Velkého Středního východu". Navíc v kontextu tohoto projektu je, že by měl být analyzován poslední vývoj, včetně 1) vyvrcholení míry imperialistického, americko-evropského vyhrožování zásahem v Íránu a proti Sýrii, s využitím násilných činů proti civilistům a spoléhání na síly, podporované imperialisty; 2) pokračujících snah o kontrolu cesty povstání, k nimž došlo v posledních dvou létech v několika arabských zemích a především v Egyptě a Tunisku s využitím sektářství, rasismu a zaujatosti, a také trvalého přispívání petrodolary z arabských zemí Zálivu.

Tento vývoj i jeho potenciální následky vyvíjejí tlak na dělnickou třídu a komunistické a dělnické strany, aby dostály své historické zodpovědnosti postavit se kapitalistickému systému a imperialistické agresi. Tato konfrontace, k níž musí dojít odděleně v různých zemích i na mezinárodní úrovni, je nutná kvůli dosažení antimonopolních a protiimperialistických průlomů a vymožeností a k úspěšnému budování socialismu, jak bylo upřesněno na 13. mezinárodním setkání komunistických a dělnických stran v prosinci 2011 v Aténách.

Konfrontace s imperialismem diktuje posilování spolupráce a solidarity našich stran a definování našich společných cílů a vůdčích linií boje na jedné straně a sbližování různých antiimperialistických a masových hnutí včetně odborových, ženských, mládežnických a intelektuálských organizací na druhé.

V Latinské Americe protiimperialistické síly, odborová a další společenská hnutí neustávají v bojích za práva lidu a proti imperialismu. Tyto boje, které jsou terčem protiofenzívy imperialismu, vedly v některých případech k nástupu vlád, které samy sebe programově prohlašují za obránce národní suverenity a společenských práv, rozvoje a ochrany svých přírodních zdrojů a rozmanitosti přírody, a berme v potaz, že daly nový impuls protiimperialistickému boji.

Všeobecná konfrontace také diktuje organizaci pracujícího lidu na pracovištích a v odborech, posilování třídně orientovaného hnutí k prosazení spojenectví dělnické třídy s utlačovanými lidovými vrstvami, zesílení boje mezinárodní dělnické třídy a národů světa. Zabránění protilidovým opatřením a prosazení cílů boje, jež splní současné potřeby lidí, vyžaduje protiútok antimonopolních a protiimperialistických zlomů za svržení kapitalismu.

Ideologický boj komunistického hnutí je životně důležitý k obraně a rozvoji vědeckého socialismu, k odražení současného antikomunismu, ke konfrontaci s buržoazní ideologií a všem cizím tendencím, nevědeckým teoriím a oportunistickým proudům, které odmítají třídní boj; k porážce úlohy sociálně demokratických sil, jež brání a prosazují protilidovou a proimperialistickou politiku tím, že podporují strategii kapitálu a imperialismu. Pochopení jednotného charakteru povinností boje za společenskou, národní a třídní emancipaci, za výrazné prosazení socialistické alternativy, vyžaduje ideologickou protiofenzívu komunistického hnutí.

Při zvážení kapitalistické krize a jejích následků dokazují mezinárodní zkušenosti z výstavby socialismu jeho nadřazenost. Zdůrazňujeme naši solidaritu s národy, které bojují za socialismus a jsou zapojeny do jeho výstavby.

Na základě všeho výše uvedeného zdůrazňujeme potřebu zaměřit se na následující společné akce:

1. Boj za zkřížení nových plánů imperialismu na vojenské, politické, ekonomické i společenské úrovni, abychom mu tak zabránili v kontrole nad světem a jeho zničení.
2. Manifestování za odstranění vojenských základen NATO a vyvázání se z imperialistických aliancí.
3. Vyjadřování třídní solidarity s boji dělnické třídy a lidu v kapitalistických zemích a podpora jejich posílení proti politice, jež uvaluje další břemena na lid, a za získání výhod ke zlepšení života dělníků a národů k dosažení revoluční změny.
4. Potvrzení mezinárodní solidarity s demokratickými lidovými hnutími a povstáními, čelícími okupačním a utlačovatelským režimům, a kategorické odmítnutí imperialistických zásahů v těchto zemích.
5. Odpor vůči antikomunistickým zákonům, opatřením a persekucím; vedení ideologického boje proti revizi dějin, za potvrzení přispění komunistického a dělnického hnutí v dějinách lidstva.
6. Odsouzení americké blokády Kuby a podpora boje Kuby za její okamžité odstranění. Posilování kampaní za propuštění a návrat pěti kubánských vlastenců na Kubu.
7. Odsouzení probíhajících krutostí opakovaných izraelskými okupačními silami vůči lidu Palestiny, podporu jeho práva na vzdor vůči okupaci a na vybudování nezávislého státu s Jeruzalémem jako hlavním městem, a posilování kampaně za okamžité zrušení blokády Gazy a za právo (uprchlíků) na návrat.
8. Prosazování mezinárodní fronty proti imperialismu a podporu mezinárodních proti-imperialistických organizací, Světové odborové organizace (World Federation of Trade Unions; WFTU), Světové rady míru (World Peace Council; WPC), Světové federace demokratické mládeže (World Federation of Democratic Youth; WFDY), Mezinárodní demokratické federace žen (Women's International Democratic Federation; WIDF), ve specifickém rámci každé země.

Bejrút, 25. listopadu 2012

• < Předchozí
• Další >