Některé otázky strategie komunistického hnutí v souvislosti se zkušenostmi KKE

Podrobnosti

Vytvořeno 6. 2. 2013

Twitter

Článek Georgiose Marinose, člena politbyra ÚV Komunistické  strany Řecka (KKE) pro časopis Marxistische Blätter

V průběhu posuzování složitých otázek komunistického a dělnického hnutí, zejména otázek strategie komunistických stran a politiky spojenců vystupují do popředí různé přístupy a rozpory a je potřeba zvyšovat ideově politickou úroveň jejich posuzování.

Je potřeba uvádět argumenty a konfrontovat různé postoje se současnou realitou, opírat se o marxisticko-leninské principy a o zkušenosti komunistického a dělnického hnutí.

Tato cesta umožní vyhnout se chybám, diskuze a spory pomohou vyvodit závěry, posílit pozitivní prvky strategie a taktiky komunistických stran a buď chyby odstranit, anebo je napravit.

Cíl je jediný: Komunistické hnutí musí upevnit vlastní revoluční základ a překonat svou krizi, stát se schopným organizovat dělnickou třídu, vytvořit nevyhnutelné společensko-politické svazky, účinněji sjednocovat síly ke střetu s kapitálem, k odstranění kapitalistického barbarství a k nastolení socialismu.

Je evidentní, že liberální a sociálně-demokratické strany i strany odmítající principy marxisticko-leninského světového názoru a přiklánějící se ke třídnímu smíru a oportunismu již učinily svou volbu.

Zvolily si cestu obrany a regulace kapitalismu a nyní se snaží tuto volbu ospravedlnit.

Úkolem komunistických stran, přesvědčených o pravdivosti principů třídního boje, historické nevyhnutelnosti svržení režimu vykořisťování člověka člověkem, boje za vybudování nové socialistické a komunistické společnosti, je přizpůsobit svou taktiku a strategii těmto cílům, které jsou jediným důvodem pro existenci komunistických stran a jejich největším vkladem do boje za zájmy dělnické třídy a lidových vrstev.

1. KS Řecka převzala odpovídající podíl odpovědnosti. Strana opatrně a uvážlivě podniká velmi složitou cestu, využívá zkušenosti ze svých dějin, bojuje se svými slabostmi a přizpůsobuje svou strategii a z ní vyplývající taktiku potřebám ovlivňování, sjednocování, výchovy a organizace sil dělnické třídy a lidu jak na pracovištích, tak i v místech jejich bydliště k dosažení nesporného cíle: oslabení ideologického a politického vlivu velkého kapitálu a imperialistických unií, k přípravě na svržení moci monopolů, odstranění vykořisťovatelských výrobních vztahů a jejich nahrazení dělnickou, lidovou, socialistickou mocí a socialistickými výrobními vztahy.

Svou strategii a taktiku přizpůsobuje strana již od svého XV. sjezdu v roce 1996 novým požadavkům, které vyplynuly z analýz hodnocení rozvoje kapitalismu, posilování moci monopolního kapitálu a upevňování řecké integrace v EU a NATO,

Na základě rozboru objektivní situace dospěl sjezd k závěru, že v Řecku pokračuje rozvoj kapitalistických výrobních vztahů, kapitalismus dosáhl svého nejvyššího (monopolního) imperialistického vývojového stupně a v důsledku toho ještě více dozrály materiální předpoklady pro nastolení socialismu.

Sjezd potvrdil, že v současném období přechodu od kapitalismu k socialismu, musí být třídní boj zaměřen na vyřešení základního rozporu mezi práci a kapitálem. Revoluční změny v Řecko budou socialistické. Hybnými sílami revoluce se stane dělnická třída, jako vedoucí síla, poloproletáři, rolnická chudina a nejvíce utlačované lidové maloburžoazní městské vrstvy.

Sjezd rovněž potvrdil, že revoluční změny v Řecku budou socialistické. Na této bázi byla vypracována antimonopolní, antiimperialistická linie jednoty a boje. Ta se stala nástrojem a prostředkem sjednocování sil, základem pro politiku vytváření koalic a činnost strany v dělnickém a lidovém hnutí, zaměřenou na vyřešení základního problému: nastolení lidové moci, která přemění stávající ekonomickou základnu. (Zespolečenštění koncentrovaných výrobních prostředků a centrální plánování.)

Do této koncepce byly na posledních třech sjezdech vneseny nezbytné úpravy a dále obohacena strategie a taktika strany. Tento jev je nejlépe možné zaregistrovat na materiálech XVIII. sjezdu v roce 2009. Na něm byla přijata rezoluce o příčinách a faktorech, které vedly k porážce socialismu v SSSR a dalších socialistických zemích.

Přizpůsobováním své strategie požadavkům současného třídního boje se strana vzdala logiky "etap" přechodu od kapitalismu k socialismu, které charakterizovaly strategii komunistického hnutí v minulých desetiletích, a zachovala se v programech mnoha komunistických stran.

Rozhodnutí KS Řecka vychází z hodnocení objektivní skutečnosti, která potvrzuje, že mezi kapitalismem a socialismem neexistuje žádné přechodné sociálně ekonomické období a v důsledku toho nemůže existovat ani žádná přechodná forma výkonu politické moci.

Z logiky přechodné etapy vyplývá i nutnost existence přechodného stavu, ve kterém bez ohledu na poměr politických sil, který se sice v parlamentních volbách může změnit ve prospěch komunistů, není možné vyřešit dvě kritické otázky: problém politické moci a vlastnictví výrobních prostředků.

Je evidentní, že bez revolučního převratu zůstane moc, výrobní prostředky i bohatství vytvořené pracujícími i nadále v rukou buržoazie. Objektivně tak nevzniknou podmínky pro uspokojení potřeb lidu. Kapitalistické vykořisťování se upevní. Tento stav nemůže dlouho trvat. Povede k nahromadění problémů lidových mas, oslabí nebo rozloží komunistickou stranu a zavleče ji do uzavřeného kruhu podrobování se kapitalistickému systému.

Bez ohledu na obtíže, zrod kontrarevoluce a restauraci kapitalismu v SSSR a jiných socialistických zemích, bez ohledu na následky vnitrostranického rozkolu v létech 1990-91v KS Řecka, dala nová strategie silný impuls boji komunistické strany.

Strana si upevnila postavení v odborech a dalších strukturách masového, lidového hnutí. Strana rozvinula a prohloubila spojení s dělnickou třídou, rolnictvem a středními vrstvami městského obyvatelstva. Dosáhla pokroku ve výstavbě strany a rozvoji činnosti mládeže. Komunistická mládež Řecka ožila.

Strana dosáhla pevného postavení v parlamentě a vnesla významný vklad do mezinárodního komunistického hnutí a do boje s jeho ideově politickou krizí.

Známe všechny protiargumenty k našim argumentům, zaměřené proti nové strategické orientaci strany. Pokoušíme se ukázat objektivní momenty, které nás přivedly k našim rozhodnutím, navrhujeme zamyslit se nad našimi důvody a posoudit je.

Kapitalismus se historicky přežil. Žádná forma jeho regulace mu nemůže nasadit lidskou tvář. Jde o tradiční formy zásahů: liberální, sociálně demokratické a rovněž o zásahy navrhované "levicí" "novou levicí" "progresisty" atd. , které vyvolaly diskuze v komunistickém hnutí.

Nebudeme se zabývat jejich záměry, protože v bloku sil, podporujících státní regulaci kapitalismu, jsou i komunistické strany, s kterými má KS Řecka dobré vztahy,

Věnujeme se samotným zákonům systému, základnímu zákonu přivlastňování nadhodnoty, nezaplacené práce a zisků monopolů, které jsou jádrem vykořisťovatelské podstaty kapitalismu. Ty se nezmění žádnou formou regulace, ať ji budeme nazývat jakkoliv. Působení zákonů určuje vykořisťovatelskou podstatu ekonomiky a nemůže být ovlivněno žádnou variantou realizované politiky.

Zdůrazňujeme vyostřování základního rozporu - mezi společenským charakterem výroby a práce milionů dělníků vytvářejících bohatství a soukromokapitalistickým přivlastňováním výsledků tohoto procesu, který je založen na vládě kapitálu a na soukromém vlastnictví výrobních prostředků.

Zejména tento rozpor vede ke kapitalistickým krizím, zvyšuje agresivitu a reakčnost kapitalistického systému. To potvrzují i analýzy současné krize nejen v Řecku, Španělsku, Itálii, Portugalsku, Irsku, dalších zemích EU, ale i v USA a Japonsku i mnohých jiných státech v závislosti na fázi cyklu krize, ve které se stát nachází.

Ani jedna varianta zásahu nebo pokusu o regulaci kapitalismu nemůže tento rozpor překonat. Navíc, snižování významu základního rozporu s odvoláváním na "národní zvláštnosti", vede komunistické strany k přijímání chybných postojů.

Upozorňujeme na to, jak snaha o ovládnutí surovin, přerozdělování trhů a sfér vlivu zvyšují imperialistickou agresivitu a zostřování rozporů mezi imperialistickými státy, které vedou k imperialistickým válkám. Není zde pouze historická zkušenost minulostí, první a druhá světová válka, ale i desítky současných místních a regionálních válek: Jugoslávie, Afghánistán, Irák, Libye a Sýrie, které tuto skutečnost potvrzují.

Žádné regulace kapitalismu nejsou schopny zajistit ani překonání těchto rozporů. Navíc, skreslený netřídní přístup k mezinárodním vztahům vede k bezvýchodným představám o možnosti "demokratizace" imperialistických unií a organizací jakými jsou NATO a EU, k chiméře o multipolárním světě a k hanebné účasti ve vládách vedoucích imperialistické války. (Viz podpora agrese proti Libyi části poslanců GUE/NGL v Evropském parlamentu.)

Skutečnost, že se kapitalismus jako společenský systém historicky přežil, se nevztahuje pouze k Řecku, ale i k jiným středně silným kapitalistickým státům v imperialistickém systému, které těžce překonávají krizi. Vztahuje se také na celý systém i na rozvinuté, silné kapitalistické státy s vysokým stupněm vykořisťování dělnické třídy (následek vysoké produktivity práce) a nesmírnými zisky monopolů,

Ani ve státech jakými jsou USA, SRN, Francie, VB, Japonsko atd. nejsou potřeby lidu uspokojovány. Počty nezaměstnaných jsou trvale vysoké, dochází k likvidaci pracovních práv, sociálních vymožeností, snižování mezd a důchodů i komercializaci sociálních služeb.

Jaké jsou odpovědi na tento stav z pohledu zájmů dělnické třídy a lidových vrstev a z hlediska společenského rozvoje?

Odpověď: rozvoj třídního boje, rozvoj ideologického, politického a masového boje za svržení kapitalistického barbarství, boje proti krizím, válkám, nezaměstnanosti, která zasáhla miliony pracujících a proti chudobě.

Rozvoj třídního boje musí probíhat jak na národní úrovni, kde se zřetelně a bezprostředně projevují rozpory mezi prací a kapitálem, tak i na mezinárodní úrovni, prosazováním reálné koordinace činnosti komunistických a revolučních stran a sociálních sil, jednotných v boji proti monopolům, kapitalismu a imperialistickým uniím.

Odpověď: boj za socialismus. Nejde o akademickou otázku, ani o jednu z mnoha otázek. Jde o hlavní otázku, podmiňující všechny ostatní.

Nestačí připomínat socialismus pouze v dokumentech komunistické strany anebo pouze uznávat nevyhnutelnost a aktuálnost socialismu. To se obvykle děje, ale má to pouze nepatrný význam, pokud jiné body programu dostatečně neobjasňují boj za socialismus, taktika je roztříštěna a je diktována přechodným cílem regulace kapitalistického systému.

Hlavní je boj za socialismus a vše podstatné co s tím souvisí. Tento boj musí v praxi určovat orientaci odborového hnutí, politický rozsah požadavků komunistů v boji proti kapitalistickému vykořisťování, požadavky a cíle boje, dosažení třídní jednoty dělnické třídy, politiku spojenectví, postup strany při řešení problémů lidu.

Je nezbytné posadit vykořisťovatelský systém, síly kapitálu a jeho politické představitele na lavici obžalovaných. Alternativní řešení musí být prosazováno nikoli jen jako "všeobecný rozvoj", "demokracie", "sociální pokrok", ale socialistický rozvoj vedoucí k uspokojování potřeb lidových mas, bez kapitalismu a kapitalistických zisků, s předáním bohatství do rukou pracujících, kteří ho produkují.

Pouze tak je možné formování a rozvoj vědomí dělníků a lidu, příprava subjektivního faktoru a jeho maximální zabezpečení argumenty pro vedení třídního boje v mimořádně nepřátelském prostředí, v podmínkách, kdy kapitalisté a buržoazní stát využívají nejmodernější prostředky manipulace společenským vědomím, zastrašování a represe, v době, kdy oportunisté se organizovaně pokoušejí rozložit společenské vědomí dělnické třídy a lidových mas.

Tento postup podpoří boj pracujících a jejich odhodlání k boji i v těch nejtěžších podmínkách, v přípravě na podstoupení střetu se svými třídními protivníky pod vedením revoluční strany.

V opačném případě (bez podstoupení boje) dělnická třída a zbídačené lidové vrstvy, jejichž zájmy jsou v antagonistickém rozporu se zájmy kapitalismu, dojdou ke smíru s vykořisťovatelským systémem, jako se svou jedinou možností a budou se zmítat mezi různými variantami regulace kapitalismu a nakonec odzbrojeny.

Někteří soudruzi tvrdí, že "rovnováha sil je v náš neprospěch a proto nemůžeme prosazovat svržení systému a jeho nahrazení socialismem".

Rozhodně odpovídáme, že toto tvrzení je chybné. Je jasné, že v současnosti není socialistická revoluce na programu dne, podmínky pro vznik revoluční situace se vytvářejí objektivně v závislosti na prohlubování politické krize. Revoluční situace vznikne objektivně tehdy, když se objeví příznaky situace, které V. I. Lenin vyhodnotil ve své práci "Krach II. Internacionály" jako období, kdy vlády nemohou vládnout po staru a lid nechce být ovládán jako dříve.

To však neznamená, že komunisté složí ruce do klína a začnou prosazovat cestu nejmenšího zla, kterou je regulace kapitalistického systému.

Nepřetržité bojové úsilí komunistických stran zaměřené na dělnickou třídu musí vést ke změně poměru sil v odborových organizacích a lidových hnutích a dosažení přesvědčení, že tato činnost komunistických stran je stejně významná jako činnost komunistů v parlamentech.

Změna v poměru sil (která není neměnný) vytváří kvalitativně nový třídní charakter, reálnou alternativu řešení, která připravuje dělnickou třídu na tvrdé střety.

Ať je tomu jakkoliv, nevyhnutelnost socialismu není určována poměrem sil. Ani charakter současné epochy přechodu od kapitalismu k socialismu se nezměnil v důsledku dočasného vítězství kontrarevoluce.

To co rozhoduje a rozhodovalo o zastaralosti předkapitalistického společenského systému, bylo dozrání materiálních podmínek pro nový, vyšší sociálně ekonomický systém a vyostření rozporů přítomných ve starém společenském systému, rozporů mezi výrobními sílami a zastaralými výrobními vztahy, které brání rozvoji výrobních sil.

I v naší době je potřeba určit vztahy mezi společenským charakterem výroby a práce a soukromým vlastnictvím výrobních prostředků, což odůvodňuje nevyhnutelnost boje za socialismus.

KS Řecka chápe obtíže třídního boje a složité problémy, s kterými se setkávají komunistické strany ve světě. Pečlivě sleduje události v Latinské Americe a důsledně vyjadřuje solidaritu s bojem komunistických stran. Analyzuje procesy probíhající v lidových masách, činnost vlád, které se dostaly k moci na základě hesel, ve kterých slibovaly řešení problémů lidu. Tato zkušenost dovoluje straně vyvozovat, na základě hodnocení realizované politiky, třídního charakteru a postojů ke dvěma základním otázkám: charakteru moci a vlastnictví výrobních prostředků vlastní závěry

Na základě provedených analýz je potřeba poznamenat, že snížení významu těchto základních otázek a záměna vědeckého socialismu za "socialismus pro 21.století", prosazovaný sociálně - demokratickými sílami, vede k iluzím o možnostech "učinit kapitalismus humánním" a odzbrojuje dělnickou třídu.

Klasikové našeho světového názoru hovořili o nevyhnutelnosti svržení kapitalismu již v "Komunistickém manifestu". A ještě důrazněji pak v následujících létech, využívajíce k tomu zkušeností první proletářské revoluce - Pařížské komuny.

Charakteristickým příkladem je úryvek z vystoupení B. Engelse ke stati Marxe o svobodném trhu z roku 1888: "Chudoba širokých lidových mas v důsledku nadvýroby; důsledkem této nadvýroby je periodicky se vyskytující přeplněnost trhů a krize doprovázené panikou anebo chronická stagnace ve výrobě i na trzích; rozdělení společnosti na nepočetnou třídu velkých kapitalistů a rozsáhlou dělnickou třídu fakticky dědičných nájemných otroků - proletářů, kteří a to přesto, že jejich počet se neustále zvyšuje, jsou vytlačování moderními stroji, zajišťujícími ekonomiku práce; prostě řečeno - společnost je zahnána do slepé uličky, která nemá jiný východ, než celkovou přeměnu tohoto společenského systému, tvořícího nosnou konstrukci této společnosti."

Samotné uskutečnění VŘSR a skutečnost, že nesla socialistický charakter v zaostalé kapitalistické zemi s početným rolnickým a maloburžoazním elementem, dalo příkladnou odpověď na otázky revolucionářů tohoto období a odmítlo tvrzení představitelů oportunismu.

Porážka revoluce v roce 1905, útok carismu a represe se setkaly s rozhodným odporem. Strana bolševiků v čele s Leninem se pod jeho vedením reorganizovala a rozpracovala požadovanou strategii i taktiku.

V nevýhodných podmínkách strana pokračovala v přípravě na revoluční svržení nejen feudálního absolutismu, ale i buržoazní vlády.

Lenin a bolševici si nezačali volit cestu "menšího zla" a nezbloudili při hledání formy řízení a vlády. Nepodrobili se negativnímu poměru sil ve společnosti, která krátce před VŘSR byla ve prospěch oportunistů a nikoli bolševiků a to jak v Sovětech, tak i ve volbách do Ústavodárného shromáždění.

Zřetelně podpořili to, co napsal Lenin v "Dubnových tezích" v roce 1917: " Žádnou podporu prozatímní vládě. Přechod státní moci z rukou jedné třídy do rukou druhé třídy je prvním, hlavním a základním znakem revoluce jak ve smyslu přísně vědeckém, tak v prakticko-politickém smyslu tohoto pojmu."

Hovořili jsme o tom v souvislosti s posouzením tohoto období z hledisek komunistického hnutí a opakujeme: změna třídy, která je u moci, je kritickým momentem a je možná pouze revoluční cestou. To potvrdila i dlouhodobá dějinná zkušenost, která nás chrání před parlamentními iluzemi. Berme v úvahu, že nikdy nikde neproběhlo svržení vykořisťovatelského režimu činnosti parlamentu.

Klasikové hovořili o svržení kapitalismu a o nutnosti výstavby socialismu na konci 19. a počátkem 20. století a nyní, kdy materiální předpoklady jsou nesrovnatelně zralejší, nemáme právo od tohoto postupu ustoupit.

Někteří soudruzi tvrdí, že se podmínky v jednotlivých zemích liší. Jistě, vyplývá to ze zákona o nerovnoměrném rozvoji kapitalismu. Existují rozdíly v sociální skladbě kapitalistické společnosti, v rozdílném stupni úrovně zralosti uvědomění dělnické třídy, v různém poměru sil. Každá komunistická strana musí brát tyto momenty do úvahy při rozpracování své strategie, taktiky a hledání politických spojenců. Nicméně existují obecné zásady, fundamentální principy, jejichž narušování přivedlo k úchylkám, které vedly až k eurokomunismu, který ve jménu "národních zvláštností" porušil a odstranil všechny revoluční principy.

Rozvoj kapitalismu a rozsáhlý nástup monopolů potvrzují, že se systém nachází v poslední, imperialistické etapě svého rozvoje a ukazuje na to, že dozrály materiální předpoklady k výstavbě nového systému - socialismu a komunismu.

Klasikové marxismu již dávno hovořili o podstatě otázky národních zvláštností. Mimořádně významným je Engelsovo hodnocení v předmluvě amerického vydání díla "Stav dělnické třídy v Anglii" v roce 1887" "Příčiny, které vytvořily propast mezi třídou dělnickou a třídou kapitalistickou jsou stejné v Evropě jako v Americe; nástroje k jejímu odstranění jsou rovněž všude stejné. Proto program amerického proletariátu se konec konců shoduje ve svém konečném cíli s tím, který se stal po šedesáti létech diskusí a rozporů uznávaným programem širokých mas bojujícího evropského proletariátu. Jako konečný cíl si program ustanoví dobytí politické moci dělnickou třídou k tomu, aby společnost jako celek uskutečnila přímé přivlastnění všech výrobních prostředků - půdy, železnic, dolů, strojů atd. - k jejich společnému využívání ve prospěch společných zájmů."

2. KS Řecka se učí ze zkušenosti mezinárodního komunistického hnutí a ze svých vlastních dějin. Nekritičtější a nejdráže placenou chybou revoluční strany je vzdát se teoreticko-organizační samostatnosti a předat ji spojeneckým, koaličním strukturám.

V komunistickém hnutí existuje mnoho takových příkladů, které dovedly strany k dlouhodobé, mnoho let trvající stagnaci, podrobení a rozpadu.

Politika spojenectví má strategický význam a vychází ze základní strategické linie strany. Je to velmi důležitý moment, který vyžaduje revoluční důslednost. Jakékoli úchylky od ní, provedené ve jménu dosažení vyšší schopnosti manévrovat nebo konjunkturálního úspěchu ve volbách, posune stranu vzad, likviduje výsledky, kterých strana dosáhla za předcházející období a ohrožuje její revoluční podstaty. Tuto skutečnost zdůrazňujeme, vycházejíce při tom z diskusí a sporů kolem postojů KKE na posledních parlamentních volbách v květnu a červnu 2012.

Nebudeme odpovídat na pomlouvačná obvinění ze sektářství. KKE na to odpověděla svou každodenní činností, významným postavením, kterého dosáhla v dělnickém a lidovém hnutí, svým vedoucím postavením v mnoha třídních bojích, desítkách stávek a demonstrací, dosažením vlivu, prestiže a role v politickém životě země, které mnohokrát převyšují volební výsledky.

Nicméně je potřeba se zmínit, že pomluvy o sektářství šíří v první řadě naší třídní političtí protivníci, včetně oportunistů, neschopných ovládnout KKE a podrobit ji "reálné cestě" třídního smíru.

Tyto síly by opěvovaly KKE, kdyby strana zradila dělnickou třídu, vzdala se boje za socialismus, přestala odsuzovat EU a ustoupila od záměru vystoupit z EU i NATO, pokud by přijala účast v buržoazní vládě, předstírající snahu o ovládání kapitalistického systému.

Proto upozorňujeme síly, reprezentující komunistické strany a bojující s KKE rádoby na teoretické bázi, aby se samy nezesměšnily.

Nemyslíme tím odůvodněnou kritiku nebo argumentované teoreticko-politické spory. Máme na mysli podlé údery, pomluvy a obvinění ze sektářství, která skreslují postavení strany, s cílem podpořit argumenty našich protivníků a odsoudit boj za svržení kapitalismu, za nastolení socialismu.

Každá strana, každý její kádr nese odpovědnost. Naše strana vyzývá síly, které otevřeně - návštěvami v Řecku anebo skrytě podpořily stranu SYRIZA ve volbách proti KKE, aby sdělily svým členům a pracujícím celou pravdu, která by měla zahrnovat vysvětlení politiky pravicové strany ND (Národní demokracie), Sociální demokracie (PASOK) a SYRIZA a všech malých stran mimo KKE.

Měly by objasnit, jak tyto strany podporují EU, průkazně realizující protilidovou strategii a vytvořenou k obraně zájmů skupin monopolů a nadnárodních korporací.

Měly by jim vysvětlit, že část buržoazie, silné podnikatelské skupiny vlastnící tištěná média, rozhlas a televizní kanály, stejně jako všechna média vlastněna státem, rozhodně podpořila stranu SYRIZA a předseda řeckých průmyslníků navrhnul vytvořit vládu národního souhlasu s účastí této strany.

Měly by hovořit o tom, že v průběhu voleb a zejména po jejich ukončení 6. 5. 2012 odmítla SYRIZA požadavek likvidace všech memorand a kreditních smluv, znárodnění podniků atd. a svůj program plně přizpůsobila požadavkům buržoazie.

Měly by hovořit o tom, že větší část vedoucích funkcionářů strany PASOK v regionech, městech, odborech a ve státním aparátu aktivně manipulovala lidovými masami, voliči strany PASOK, vyzývajíc je k podpoře SYRIZA.

Buržoazní vláda zamýšlí vytvořit v rámci této strany sociální demokracii, která bude spolupracovat s buržoazií, bude pomáhat tlumit radikalismus, prohloubí orientaci na EU a pokusí se ovládnout dělnické hnutí.

Měly by hovořit o garancích, které SYRIZA poskytla USA a NATO a setkání jejich představitelů s velvyslanci "velké dvacítky" v Řecku, v předvečer voleb.

Členové i příznivci komunistických stran a pracující se musí dovědět o jedné události po volbách.

KS Řecka přeložila v parlamentu návrh zákona, který by zrušil úvěrové smlouvy, memoranda a zákony přijaté k jejich realizaci a odstranil tak všechna protilidová opatření. Návrh zákona byl odsouhlasen dělnickým a lidovým hnutím a má velkou podporu. SYRIZA se dostala do složité situace, poněvadž ona sama je spojena s blokem sil, prosazujícím jako by přezkoumání smluv s EU, ve skutečnosti však souhlasícím s jejich existencí.

Útoky sil pravicového i levicového oportunismu, jako součást teoreticko - politického soupeření, nezastihly KS Řecka nepřipravenou.

Komunistickou stranu nepřekvapily postoje Strany evropské levice (SEL).

SEL vznikla v souladu s direktivami EU, Maastrichtského protokolu a strategií kapitálu. SEL souhlasila s podmínkami své činnosti stanovenými EU. SEL chrání evropské imperialistické centrum, je přívrženkyní třídní spolupráce a společenského konsensu a obává se jako čert kříže boje za socialismus.

Komunisté i pracující se musí seznamovat s postoji každé komunistické strany a přijímat vlastní závěry.

ÚV KS Řecka odpovědně analyzoval pro komunisty a pro lid negativní výsledek voleb. Proběhla jak vnitrostranická diskuse, tak i debata s přívrženci a voliči. Byla posouzena volební taktika, nedostatky, zdržení, přehlédnutí a nedotažení. Byly vysloveny užitečné připomínky a vypracován akční plán na příští období.

ÚV, vedoucí orgány, členové a přívrženci strany potvrdili, že postup strany při odmítnutí účasti v buržoazní vládě v koalici se stranou SYRIZA a dalšími stranami byl správný.

Stranické síly i přívrženci strany podporují naše stanovisko, které tvrdí, že revoluční strana nemůže mít dvě tváře: jednu pro boj a druhou pro volby. Strana nemůže každodenně sjednocovat síly k boji za politickou moc a ve volbách se vzdát toho, čeho dosáhla a podporovat zásahy do kapitalistické ekonomiky, aby tak lživě zalichotila nadějím lidových mas, hledajících jednoduché, ale bezvýchodné řešení.

Stranické síly i přívrženci strany podporují politickou linii realizovanou KS Řecka ve volbách. Linie zahrnuje odsouzení protilidové politiky úvěrových dohod a memorand, prosazuje vystoupení z EU a jednostranný odpis dluhů pokud bude ustavena lidovláda. Tyto postoje jsou jádrem činnosti strany pro současné období, protože odpovídají vývoji události, potřebám třídního boje a lidových vrstev.

Byla postavena základní otázka: měla by se komunistická strana podílet svou účastí v buržoazní vládě, bez ohledu na to, zda vláda nese název levicová, progresivní atd., anebo ne. Z odpovědi si může mezinárodní komunistické hnutí vyvodit důležitou zkušenost.

Odpověď KS Řecka zněla: Ne. Byla spojena se ztrátou hlasů, poněvadž v podmínkách dobře organizované ofenzivy proti straně, podmínkách hluboké krize, vysoké nezaměstnanosti a chudoby, převážila volba menšího zla. Lidové masy hledají okamžité řešení, které by jim umožnilo ulehčit jejich složitou situaci.

Nehledě na to, byly postoje KS Řecka zásadové. Chceme zdůraznit, že:

především je potřeba odmítnout teorii "menšího zla". Je to mimořádně důležitý problém, na který i naše strana doplácela v různých obdobích až do počátku 90tých let v důsledku chyb, kterých se dopustila v politice spojenectví, uzavíráním alianci s centrem buržoazní moci. Musela pak souhlasit s protilidovou politikou liberálních a pravicových stran.

Volba menšího zla vede komunistické strany pod heslem omezování volební síly pravice k nebezpečné podpoře sociální demokracie a k podílu na její protilidové politice. Pod heslem boje proti fašizujícím a ultrapravicovým strukturám vede komunistické strany do podřízenosti buržoazních stran. Tato zkušenost je mimořádně negativní.

Ve stále se opakujícím bludném kruhu dochází k omezování nebo likvidaci ideově-politické samostatnosti komunistických stran. Strany jsou odváděny od rozpracování a realizace důsledné revoluční linie, která by vedla k využití voleb, jako formy boje spojeného s třídním bojem k upevnění soudržnosti sil, nezbytné k dobytí politické moci.

Nejde o nový problém. Lenin, s cílem chránit nás před chybami, připomínal: "Bude potřeba volit mezi současným zlem a jeho nejsnadnější nápravou, protože nejsnadnější nápravu bude podporovat největší počet těch, kdo jsou s tímto zlem nespokojení. Dosažením malého si ulehčíme boj za velké. Opakujeme: to je základní, typické usuzování všech oportunistů v celém světě. K jakému závěru vede nevyhnutelně takové usuzování? K takovému, že vůbec není potřeba žádný revoluční program, revoluční strana, revoluční taktika". (Lenin: Ještě jednou o vládě dumy)

Za druhé: stranu nelze hodnotit podle toho, zda se sama označuje za levicovou, pravicovou nebo centristickou, ale podle jejího programu, politických vztahů ke kapitalistickému, vykořisťovatelskému systému, velkému kapitálu, imperialistickým uniím, třídnímu boji a jeho perspektivě.

Komunistická strana Řecka nemůže v politické, programové oblasti, stejně jako ve volbách spolupracovat se stranami, s kterými nemá společné programové body, na příklad se stranami SYRIZA a Demokratickou levici. Tyto strany brání kapitalismus a mezistátní imperialistický svaz EU, jejíž strategie, politika a opatření zajišťují prosazování zájmů velkého kapitálu a nadnárodních korporací. Tento svaz se nezmění pouze tím, že to tvrdí jedna nebo druhá oportunistická politická síla v Řecku nebo SEL, šířící mezi pracujícími iluzorní představy, že vše vyřeší EU a z toho prý vyplývá i nutnost zachování její existence.

SYRIZA a Demokratická levice prosazují bezkonfliktní soužití práce s kapitálem. Šíří představy o tom, že existuje možnost takového vývoje, který uspokojí obě strany, které mají, jak bylo nesčetněkrát dokázáno, opačné třídní zájmy.

Tyto strany mají nepřátelský vztah k vědeckému socialismu, šíří pomluvy o socialismu vybudovaném v Sovětském svazu a socialistických státech.

Strana Demokratická levice, která se odštěpila od SYRIZA, rychle popřela názory našich zahraničních přátel na to, že by se mohla stát spojencem KS Řecka. Jakmile získala volební hlasy lidu, začala spolupracovat se stranami ND a PASOK a vytvořila s nimi trojbarevnou vládu. Podílí se na realizaci současné, mimořádně tvrdé protilidové politiky.

Lenin se v prosinci 1906 zmínil o úloze podobných stran v úvodu k ruskému překladu brožury Wilhelma Liebknechta "Žádné kompromisy, žádné volební dohody!": "Hloupé a kruté násilí policejních politiků, hrozba zákona proti socialistům - zákona o nucených pracích, zákona proti stranám předpovídajícím převrat, v nás může vyvolat pouze pocit pohrdlivého politování - ale nepřítele, který nám nabízí volební dohodu a vnucuje se nám jako přítel a bratr, takového se musíme bát..Protože uvědomění mas... rozvracejí ti, kdo se vydávají za přátelé dělníků."

Závěry z analýz politiky buržoazních stran a vlád bez ohledu na to, zda nesou název levicové nebo pravicové, že:

Ani jedna vláda za kapitalismu, kdy o všem rozhodují monopoly, kdy existuje pouze soukromé vlastnictví výrobních prostředků a vláda musí realizovat program, sloužící zvyšování zisků velkých skupin podniků, nemůže tato vláda realizovat politiku prospěšnou dělnické třídě a lidovým vrstvám.

Ani jedna vláda tohoto druhu nemůže měnit zákony systému, jeho rozpory a likvidovat kapitalistické krize. Dříve nebo později se všechny sliby o "zmírnění stávající situace" ukáži jako nesplnitelné a očekávání lepších časů přinese rozčarování lidu a oslabení dělnického hnutí. V důsledku toho principiální postoje KS Řecka mají velký význam.

Strana odmítá svou účast v buržoazních vládách, pokračuje ve vedení třídního boje, bojuje s obtížemi, zvyšuje svůj boj za řešení problémů lidových mas a vytváří podmínky pro osvobození z okovů vykořisťování.

Posunujeme se tak kupředu, při tom věnujeme velkou pozornost posilování dělnického hnutí, Dělnické bojové fronty (PAME), zaměřujeme se na zkvalitňování aktivit a bojové orientace odborů, Věnujeme velkou pozornost politice spojenců, rozpracované na 15. sjezdu a na dalších, sjezdech strany, výstavbě společensko-politického svazku, antimonopolistické a antiimperialistické bojové fronty, založeném na spojení dělnické třídy s městskou maloburžoazií a drobným rolnictvem, kterého se účastní i hnutí žen a mládeže.

Pokračujeme v aktivitách směřujících k vytváření společensko-politických podmínek pro růst boje za lidovou moc, za odchod z EU a NATO, za jednostranný odpis dluhů, za vyvlastnění koncentrovaných výrobních prostředků a rozvoj prospěšný lidu.

Naše vědecká teorie a praxe dokazuje, že pouze vyřešení dvou kritických problémů: problémů politické moci a společenského vlastnictví výrobních prostředků, společně s plánovaným rozvojem ekonomiky může otevřít cestu k využití výrobních možností země, k rozvoji průmyslu, zemědělství a ostatních sektorů hospodářství a uspokojit tak potřeby lidu.

Pouze v tomto případě je možné řešit problémy nezaměstnanosti, zabezpečit bezplatné sociální služby, zdravou výživu lidu, ochranu životního prostředí a likvidovat příčiny kapitalistických krizí. Takový je tedy postoj KS Řecka, který je posilován v každodenním boji.

Překlad: Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >